Dějiny křesťanství: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Vztah církve a státu a Kulturkampf: krátké info značka: editace z Vizuálního editoru |
→Křesťanství po 1. světové válce: meziválečný a vákečný vývoj, podle referencí značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 541:
{{viz též|Církev československá husitská}}
===
V 50. letech 20. století dochází k bouřlivému rozvoji [[evangelikalismus|evangelikálních církví]] v [[Amerika|Americe]]. Ty se vyznačují doslovným výkladem [[Bible]], někdy označovaným za fundamentalismus. Druhým výrazným hnutím 20. století je [[Letniční hnutí|pentekostalismus]] neboli letniční hnutí. To vzchází na začátku 20. století z [[metodismus|metodistických]] kruhů. V první polovině století hnutí vytváří samostatné církve, v druhé polovině však proniká do etablovaných církví, včetně církví luterských, anglikánské i katolické ([[Charismatické hnutí|charismatická obnova]]). Hnutí se vyznačuje velkým důrazem na působení [[Duch svatý|Ducha Svatého]] a na užívání jeho zvláštních darů, tzv. [[charisma]]t.▼
==== Vývoj mezi světovými válkami ====
=== Druhý vatikánský koncil ===▼
Aby [[Vatikán]] v proměnlivé době mezi světovými válkami zajistil postavení Římskokatolické církve v různých zemích, uzavírá množství [[Konkordát|konkordátů]], a to jak se zeměmi demokratickými, tak i s autoritářským režimem v Portugalsku nebo [[Fašismus|fašistickými]] režimy ve Španělsku, Itálii a Německu. Papež byl [[Pius XI.]] (v úřadu [[1922]]-[[1939]]) rozhodným odpůrcem [[Nacismus|nacismu]], odmítal ve Vatikánu přijmout [[Adolf Hitler|Hitlera]] a [[Národní socialismus|národně socialistickou]] ideologii, politiku i porušování konkordátu odsoudil v německy psané encyklice ''S palčivou starostlivostí'' (''Mit brenneder Sorge'', 1937) a připravoval i encykliku proti rasismu a antisemitismu. Přesto jeho [[Kardinál státní sekretář|státní sekretář]] [[Pius XII.|Eugenio Pacelli]] (budoucí papež Pius XII.) uzavírá s Hitlerem již roku 1933 kontroverzní [[Říšský konkordát]] - šlo o první mezinárodní smlouvu, kterou nacistický režim uzavřel a Hitler si od smlouvy s Vatikánem sliboval možnost mezinárodního uznání a také lepší integraci dosud často vzdorujících německých katolíků do nacistického systému; Římskokatolická církev si pak od konkordátu slibovala lepší možnost ochrany katolických věřících, kleriků, svobod a zájmů v nacistickém Německu - nacisté však později konkordát libovolně porušovali. Eugenio Paceli se držel taktiky mlčení k nacistickým zločinům i v dalších letech - nekritizoval např. [[Norimberské zákony|Norimberské rasové zákony]] (1935) či [[Křišťálová noc|Křišťálovou noc]] (1938).<ref name=":022">{{Citace monografie
| příjmení = Küng
| jméno = Hans
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Katolická církev proti moderně
| vydání =
| vydavatel = Vyšehrad
| místo = Praha
| rok = 2005
| počet stran =
| kapitola = Současnost a budoucnost katolické církve
| strany =
| isbn =
}}</ref>
==== Situace za Druhé světové války ====
Roku 1939 se Eugenio Paceli stává papežem se jménem [[Pius XII.]] (v úřadu [[1939]]-[[1958]]). Také na papežském stolci se drží své předchozí opatrné taktiky nekritizovaní nacismu ani fašismu a na rozdíl od jeho poválečných exkomunikací členů komunistických stran nevyužívá ani možnost exkomunikace nominálně ''„katolických“'' představitelů nacismu, např. [[Adolf Hitler|Hitlera]], [[Heinrich Himmler|Himmlera]], [[Joseph Goebbels|Goebbelse]] či [[Martin Bormann|Bormanna]]. Tento kontroverzní přístup bývá obhajován jako snaha papeže nevyprovokovat nacistický režim k zásahům proti katolickým věřícím, duchovním a církevní organizaci, nebo k násilnému zásahu vůči Vatikánu. Místo otevřeného protestu však Pius XII. rozvíjel neveřejné diplomatické aktivity a „podzemní činnost“ církevních struktur, díky nimž byly před smrtí zachráněny tisíce [[Židé|Židů]].<ref name=":022" /><ref>[http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=9715 Pius XII. zachránil více židů než kdokoli jiný říká Gary Krupp, předseda židovské nadace Pave the Way]</ref>
▲==== Druhý vatikánský koncil ====
{{viz též|Druhý vatikánský koncil}}
Aby reagoval na potřeby doby, svolal v letech [[1962]]–[[1965]] papež [[Jan XXIII.]]([[1958]]–[[1963]]) [[Ekumenický koncil|ekumenickém koncil]], na němž se shromáždilo přes 2500 [[Katolická církev|katolických]] [[biskup]]ů. Koncil sice neustanovil žádnou novou nauku či dogmata, ale měl výrazný vliv na proměnu liturgie v [[Katolická církev|katolické církvi]], která tímto koncilem započala. Přinesl také výrazný posun ve způsobu, jak se katolická církev sama chápe (viz [[ekleziologie]]). Zatímco až do druhého vatikánského koncilu se Katolická církev pokládala za jedinou pravou církev, během koncilu a po něm začal být tento pohled opatrně relativizován.
=== Nekatolická hnutí 20. století ===
▲V 50. letech 20. století dochází k bouřlivému rozvoji [[evangelikalismus|evangelikálních církví]] v [[Amerika|Americe]]. Ty se vyznačují doslovným výkladem [[Bible]], někdy označovaným za fundamentalismus. Druhým výrazným hnutím 20. století je [[Letniční hnutí|pentekostalismus]] neboli letniční hnutí. To vzchází na začátku 20. století z [[metodismus|metodistických]] kruhů. V první polovině století hnutí vytváří samostatné církve, v druhé polovině však proniká do etablovaných církví, včetně církví luterských, anglikánské i katolické ([[Charismatické hnutí|charismatická obnova]]). Hnutí se vyznačuje velkým důrazem na působení [[Duch svatý|Ducha Svatého]] a na užívání jeho zvláštních darů, tzv. [[charisma]]t.
=== Ekumenismus a vztahy křesťanských církví ===
| |||