Keltové: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
AnkaElektro (diskuse | příspěvky)
→‎Keltové na území dnešního Česka: doplnění + původní znění podpořeno zdrojem z Národního muzea.
místní jména, svátky
Řádek 61:
Západní a jižní [[Čechy]] byly součástí keltské pravlasti, jejímž těžištěm byla oblast severních [[Alpy|Alp]] a horního [[Dunaj]]e. Západní polovinu Čech a také [[Bavorsko]] obývaly v [[6. století př. n. l.|6.]] a [[5. století př. n. l.]] pravděpodobně kmeny, které později vstoupily do historie pod jménem [[Bójové]]. V období [[Keltská expanze|keltské expanze]] na přelomu 5. a [[4. století př. n. l.]] se část původního keltského obyvatelstva z území dnešních Čech zúčastnila vojenských tažení přes Alpy do dnešní Itálie a zanechala po sobě částečně vylidněné území. Od počátku 4. století př. n. l. však byly severozápadní a východní Čechy, které dříve tvořily kontaktní zónu s etnickými skupinami [[Venetové|Venetů]] a [[Ilyrové|Ilyrů]], postupně obsazovány novým obyvatelstvem přicházejícím patrně ze západní části keltské pravlasti. Od původního obyvatelstva české kotliny patřícího k mohylové kultuře se noví osadníci odlišovali plochými pohřebišti nespálených těl. Pro jejich ztotožnění s Caesarem uváděnými udatnými válečníky [[Volky-Tektoságy]] neexistují důkazy.<ref name="D, R" />
 
[[Soubor:G551D in Europe.png|vpravo|náhled|300px|Oblasti s vyšším zastoupením mutace G551D genu CFTR]]
Podle keltského kmene [[Bojové|Bojů]] dostaly české země latinský název ''[[Boiohaemum]]'', který se objevil v pracích římského dějepisce [[Cornelius Tacitus|Tacita]] na přelomu 1. a 2. století n. l. Po Keltech se zachovaly i další zeměpisné názvy na území Čech – například řeka [[Jizera (řeka)|Jizera]] („Bystrá“), [[Dyje]] (dhew neboli „tekoucí“), [[Úpa]], [[Metuje]], [[Labe]] (Albh, Albis – bílá řeka) a keltského původu je i název [[Ohře]] (opět s významem „Bystrá, Rychlá“). Keltské názvy nesou i některá města jako například [[Třebíč]], [[Týn nad Vltavou|Týn]], [[Chrudim]] nebo místopisný název [[Haná]].<ref>{{Citace elektronického periodika
 
V některých oblastech (a dobách) si Keltové stavěli na vyvýšených místech opevněná [[oppidum|oppida]], což byla desítky hektarů velká ohrazená území s dvorcovou zástavbou a sídlem nobility a kultu na vyvýšených místech. I když oppida nebyla města v plném slova smyslu, můžeme je považovat za jejich předchůdce. V [[Čechy|Čechách]] známe šest jistých oppid: [[Závist nad Zbraslaví]], [[Oppidum Stradonice|Stradonice u Berouna]], [[Hrazany (oppidum)|Hrazany]] u Sedlčan, [[Oppidum Nevězice|Nevězice]], [[oppidum Třísov|Třísov]] u Českého Krumlova a [[České Lhotice]] u Nasavrk, na [[Morava|Moravě]] [[Staré Hradisko]] u Prostějova a [[Hostýn]], snad i [[Kotouč u Štramberka]] (u tohoto hradiště není jisté, zda nemohlo náležet [[púchovská kultura|púchovské kultuře]], ověření však již není možné, neboť lokalita byla zničena vápencovým lomem). Keltského původu je patrně také horské opevněné [[hradiště]] u města [[Sušice]], známé pod označením [[Hradiště na Sedle]] a nížinné sídliště [[Šutyrova studánka]] v katastru Kopřivnice. V nejúrodnějších, hustě osídlených částech Boiohaema, v [[Polabí]] a v podhůří Krušných hor, se během 2. století př. n. l. přeměnilo několik výhodně situovaných míst ve specifické osady, které představovaly jakási emporia, ke vzniku oppid zde však nedošlo.<ref name="D, R" /> Typickým příkladem takového osídlení je rozsáhlé hradiště na vrcholu [[Přerovská hůra|Přerovské hůry]] u středočeského [[Přerov nad Labem|Přerova nad Labem]].
 
=== Místní jména ===
 
S keltským osídlením souvisí [[Latina|latinský]] název [[Čechy|Čech]] ''Bohemia''. Ten je poprvé uváděn v podobě ''Boiohaemum'' římským historikem [[Tacitus|Publiem Corneliem Tacitem]] na konci 1. století a skládá se pravděpodobně ze jména keltského kmene [[Bójové|Bójů]] a germánského ''*haimaz'' „domov“. Totožnost územíé starověkého Boiohaemum a středověké Bohemie však není jistá.<ref>https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/118819/SpisyFF_038-1934-1_3.pdf?sequence=1</ref>
 
Keltský původ je předpokládán u řady jmen českých řek. Podle [[onomastika]] [[Milan Harvalík|Milana Harvalíka]] může mezi ně patřit například [[Jizera (řeka)|Jizera]] („Bystrá“), podobný význam může mít název [[Ohře]], ten však může být též předkeltského původu. Podle jiného zdroje keltského původu můžou být také jména jako [[Labe]], [[Otava]] a místní jména [[Chrudim]], [[Haná]], [[Doksy]], [[Třebíč]] a [[Třebová]]. Skrze germánské jazyky proniklo do českých místních jmen také keltské ''*dúnon'' „pevnost“ které dalo vzniknout jménům jako [[Týn]], [[Týnec]] nebo [[Týniště]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| korporace = Český rozhlas
| titul = Dávná a někdy trochu tajemná - jména našich řek
Řádek 77 ⟶ 85:
| datum přístupu = 2017-11-10
}}</ref>
 
V některých oblastech (a dobách) si Keltové stavěli na vyvýšených místech opevněná [[oppidum|oppida]], což byla desítky hektarů velká ohrazená území s dvorcovou zástavbou a sídlem nobility a kultu na vyvýšených místech. I když oppida nebyla města v plném slova smyslu, můžeme je považovat za jejich předchůdce. V [[Čechy|Čechách]] známe šest jistých oppid: [[Závist nad Zbraslaví]], [[Oppidum Stradonice|Stradonice u Berouna]], [[Hrazany (oppidum)|Hrazany]] u Sedlčan, [[Oppidum Nevězice|Nevězice]], [[oppidum Třísov|Třísov]] u Českého Krumlova a [[České Lhotice]] u Nasavrk, na [[Morava|Moravě]] [[Staré Hradisko]] u Prostějova a [[Hostýn]], snad i [[Kotouč u Štramberka]] (u tohoto hradiště není jisté, zda nemohlo náležet [[púchovská kultura|púchovské kultuře]], ověření však již není možné, neboť lokalita byla zničena vápencovým lomem). Keltského původu je patrně také horské opevněné [[hradiště]] u města [[Sušice]], známé pod označením [[Hradiště na Sedle]] a nížinné sídliště [[Šutyrova studánka]] v katastru Kopřivnice. V nejúrodnějších, hustě osídlených částech Boiohaema, v [[Polabí]] a v podhůří Krušných hor, se během 2. století př. n. l. přeměnilo několik výhodně situovaných míst ve specifické osady, které představovaly jakási emporia, ke vzniku oppid zde však nedošlo.<ref name="D, R" /> Typickým příkladem takového osídlení je rozsáhlé hradiště na vrcholu [[Přerovská hůra|Přerovské hůry]] u středočeského [[Přerov nad Labem|Přerova nad Labem]].
 
[[Soubor:G551D in Europe.png|vpravo|náhled|300px|Oblasti s vyšším zastoupením mutace G551D genu CFTR]]
 
== Keltské náboženství ==
Řádek 88 ⟶ 92:
=== Keltské svátky ===
 
Keltského, či přesněji [[Gaelové|gaelského]] původu, jsou také některé svátky slavené v sekulárním prostředí anglicky mluvích zemí, ale také některými [[Novopohanství|novopohany]] a příznivci [[keltománie]]. Jedná se především o [[Halloween]], částečně vycházející z irského svátku [[Samhain]], [[May Day|první květen]], částečně vycházející z irského svátku [[Beltaine]], svátek [[Svatá Brigita|svaté Brigity]] neboli [[Imbolc]] a [[Lughnasad]].<ref>{{Citace monografie
Po Keltech nám zůstala ještě jedna nehmotná památka, která se kupodivu zachovala v téměř nezměněné formě až dodnes: některé naše svátky. Kromě obou [[slunovrat]]ů a [[rovnodennost]]í měli Keltové čtyři důležité svátky, které se ve více či méně modifikované formě zachovaly až do dnešních dnů. Z astronomického hlediska se jedná o svátky v polovině doby mezi slunovraty a rovnodennostmi (tzv. půlící dny).
| příjmení = MacKillop
| jméno = James
| titul = Keltské bájesloví
| vydavatel = Lidové noviny
| místo = Praha
| rok = 2009
| strany = 121-122
| isbn = 978-80--7106-881-5
| poznámky = [Dále jen MacKillop (2009)]
}}</ref>
 
[[Samhain]] slavený zhruba 1. listopadu je znám také ve [[Wales]]u jako ''Hollantide'' či ''Calan Gaeaf'', v [[Cornwall]]u jako ''Allantide'' a [[Bretaň|Bretani]] jako ''Kala Goanv''. Příbuzné [[Samonios]] je doloženo u [[Galové|Galů]] a stejně jako irský název znamená pravděpodobně „konec léta“. Jednalo se o oslavu nového roku, svátek mrtvých, umožnující také komunikaci s nimi, který později splynul s křesťanskými [[Dušičky|Dušičkami]] – Památkou zesnulých.<ref>MacKillop (2009), s. 124-126.</ref>
Rok začínal [[Samhain]]em (nebo také Samainem) a slavil se [[1. listopad]]u v noci z předešlého dne na den sváteční (jako všechny svátky). Jeho název se skládá ze slov „sam-fuin“ tedy „Konec léta“. Dnešního dne se můžeme setkat ve stejné době s křesťanským svátkem všech Svatých [[1. listopad]]u a následných Dušiček [[2. listopad]]u. Byl to svátek všech zesnulých a příprava na období zimy. Papež Bonifác IV. se chtěl zbavit pohanských zvyků a pro období Samhainu vytvořil nový svátek – svátek Všech Svatých, který měl staré zvyky nahradit (anglicky se svátek jmenuje All Hallows' Day, z toho vzniklo pozdější Halloween). Ale lidé to vyřešili tak, že prostě slavili svátky oba. V 16. století už byly svátky prolnuty tak, že se slavily jako jeden.
 
Svátek [[Imbolc]] slavený zhruba 1. února je tradičně spojován s narozením jehňat a počínající laktací ovcí. Byl také zasvěcen bohyni [[Brigid]] a její křesťanské nástupkyni [[Svatá Brigita|svaté Brigitě]] a splynul s křesťanskými [[Hromnice (svátek)|Hromnicemi]].<ref>MacKillop (2009), s. 129-130.</ref>
[[1. únor]]a se slavil [[Imbolc]] v Irsku nazývaný Oimealg. Dnes máme ve stejném čase svátek [[Hromnice (svátek)|Hromnice]] [[2. únor]]a.
 
Svátek [[Beltaine]] slavený zhruba 1. května souvisí s vyháněním dobytka na pastvu a tradičně je spojen s pálením velkých ohňů. Podobá se mu [[Pálení čarodějnic|Valpuržina noc či pálení čarodějnic]] známá z německy mluvících zemí, [[Skandinávie]] a [[Česko|Česka]].<ref>MacKillop (2009), s. 130-131.</ref>
V noci z [[30. duben|30. dubna]] na [[1. květen|1. května]] se slavil [[Beltine]] (také Beltaine či Beltene), který dnes známe jako „Čarodějnice“, které se pálily už tehdy a symbolizovaly veškeré utrpení a strádání. Název je tvořen slovy „Bel-tine“, což znamená „Jasný(zářící) oheň“ a byl to nástup k pohostinnému letnímu období. Keltové o tomto svátku zapalovali dva velké ohně a mezi nimi proháněli dobytek, ten měl být takto očištěn po zimě.
 
Nejméně stop zanechal svátek [[Lughnasad]] slavený v době [[Dožínky|dožínek]] a související s kultem boha [[Lugh]]a. Odpovídá mu původně anglosaský svátek [[Lammas]].<ref>MacKillop (2009), s. 133-134.</ref>
Nakonec i [[Lughnasad]] [[1. srpen|1. srpna]], ze kterého možná vznikly i dnešní [[dožínky]].{{Doplňte zdroj}} Šlo o oslavy nadcházejících žní, ale jeho význam tkvěl mimo jiné v uzavírání manželských svazků. V časných ranních hodinách se pak na vrcholcích kopců vítalo Slunce, kterýžto zvyk z Velké Británie nevymizel ani dnes a (dnes už křesťanští) poutníci stoupají na Croagh Patrick, aby se zúčastnili jitřní mše.
 
== Keltizace ==