Valerián Pejša: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
lokálosobnostní článeček coby příspěvek do editatonu ve Slaném; předběžné uložení; prosím kolegy o fixnutí refu
 
oprava </ref>
Řádek 43:
}}
[[File:Dům Pejšova ul. 44, Zlonice, okr. Kladno 01.JPG|thumb|Rodný dům ve Zlonicích (Pejšova ulice čp. 44)]]
'''Valerián Pejša''' ([[6. listopad|6. listopadu]] [[1858]] [[Zlonice]] – [[12. srpen|12. srpna]] [[1893]] [[Beřovice]]<ref name="NL1900">{{Citace periodika
| titul = Slavnost Pejšova
| periodikum = Národní listy
Řádek 57:
| datum přístupu = 2017-11-10
| issn = 1214-1240
}}<ref /ref>) byl [[Česko|český]] lidový [[spisovatel]].
 
== Život a dílo ==
<!-- Matka Marie roz. Drábková pocházela z Beřovic. -->Valerián Pejša pocházel z rodiny venkovského kováře. Narodil ve Zlonicích u Slaného; dětství od jednoho do třinácti roků věku prožil v&nbsp;[[Řisuty (okres Kladno)|Řisutech]], kde též vychodil jednotřídní školu. Léta dospívání strávil v&nbsp;[[Královice (okres Kladno)|Královicích]]. Zde mladého Pejšu směrem k zájmu o literaturu natrvalo ovlivnilo přátelství s&nbsp;královickým rodákem, o dva roky starším [[Josef Leopold Hrdina|Josefem Leopoldem Hrdinou]], tehdy studentem [[Gymnázium Slaný|slánského gymnázia]], pozdějším spisovatelem. Za svého pobytu v&nbsp;Královicích se Pejša brzy stal součástí místního kulturního dění a jedním z předních organizátorů i aktérů tamních ochotnických divadelních představení. Zatímco někteří jeho vrstevníci mohli studovat, Valerián Pejša se dle otcovy vůle musel věnovat kovářskému řemeslu a pracovat jako dělník v rodinné kovárně. Svou literární tvorbu tak mohl pěstovat jen ve volném čase coby únikovou aktivitu. Od roku 1880 žil s rodiči v&nbsp;[[Beřovice|Beřovicích]] a zhruba od této doby se začal dostávat do povědomí a obliby široké čtenářské veřejnosti svými příspěvky v dobových satirických časopisech. Pejšovy povídky a básně, k nimž čerpal inspiraci ve svém venkovském okolí, vycházely v titulech jako ''Šotek'' [[Jakub Arbes|Jakuba Arbesa]], ''Paleček'' [[Rudolf Pokorný|Rudolfa Pokorného]] či ''[[Humoristické listy]]'' [[Josef Richard Vilímek (1835)|J. R. Vilímka]]. Spřízněnou duší mezi literárními kolegy mu byla neslyšící pražská spisovatelka [[Ludmila Grossmannová-Brodská]], s níž si po léta dopisoval. Dle jejího svědectví právě literární tvorba bývala pro beřovického kováře "jedinou útěchou, radostí a zábavou", k níž se od fyzicky ubíjející práce utíkal.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Grossmannová-Brodská
| jméno = Ludmila
Řádek 76:
| datum přístupu = 2017-11-10
| issn = 1802-7237
}}<ref /ref> Sužován [[tuberkulóza|tuberkulózou]] plic, zemřel v Beřovicích roku 1893. Pohřben je v rodinném hrobě na starém, dnes již nepoužívaném hřbitově při kostele sv. Šimona a Judy v&nbsp;sousední vesnici [[Dolín]].
 
Pejšovo dílo, třebaže ve své době oblíbené, zůstalo na stránkách časopisů. Sám žádnou knihu nevydal, teprve posmrtně vyšel knižně drobný výbor z jeho díla nákladem V. Křemena ve Zlonicích roku 1912.