Bamboccianti: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m WPCleaner v1.43b - Opraveno pomocí WP:WCW (Odkaz shodný se svým popisem - Opravy pravopisu a typografie)
wikiodkaz
Řádek 11:
[[Giovanni Battista Passeri]], kronikář umění sedmnáctého století, popsal práci Van Laera jako ''otevřené okno'', které poskytuje přesné zobrazení světa kolem něj, což je charakteristika, kterou je možno aplikovat na členy Bamboccianti obecně. Passeri zde vyjádřil tradiční umělecký historický názor, že obrazy Bamboccianti nabízejí realismus, jsou ''pravým portrétem Říma a života prostých lidí'' a to ''aniž by umělec měnil to, co vidí''. Nicméně jejich současníci Bamboccianti obecně nepovažovali za realisty. Alternativní pohled na umění Bamboccianti spočívá v tom, že jejich díla by měla být považována za složitou [[Alegorie|alegorii,]] protiváhu ke klasickému umění. Cílem bylo přivést pozorovatele k přemýšlení o zobrazených tématech. Staly se paradoxně nositelem idejí, že zobrazováním ''nízkých'' nebo ''vulgárních'' subjektů je možné upozornit na důležitá filozofická témata. Například: Bamboccianti pravidelně malovali obrazy obrovských vápenných pecí mimo Řím. Tyto pece používaly jako surovinu [[Mramor|mramorové]] a [[Travertin|travertinové]] bloky římských starožitných zřícenin a tak hrály přímou roli při ničení římských starověkých památek. Samotné vápenky jsou vymalovány velkolepě, jako by to byly nové památky Říma. Pece vytvořily něco nového z trosek starého Říma a vápno, které vyrobily, bylo použito při stavbě nových staveb v Římě. Obrazy těchto pecí se proto mohou chápat jako reflexe o přechodnosti slávy i o regenerační síle Říma. Jinými slovy, tyto obrazy měly být čteny ironicky a alegoricky (dokonce i jako paradoxy) a ne jako přesné, realistické zobrazení života v Římě.
[[Soubor:Michiel Sweerts – Roman Streetscene with a Young Artist.jpg|náhled| 300px |''Římská pouliční scéna s mladým umělcem, Michiel Sweerts'']]
Mezi lety 1640 a 1650 začal [[Jan Miel]] a [[Michelangelo Cerquozzi]] rozšiřovat rozsah kompozic Bamboccianti tím, že věnovali větší pozornost okolní krajině a méně zdůrazňovali anekdotické aspekty městského a venkovského života. Tyto práce byly opakovaně používány jako model Bamboccianti z druhé poloviny 17. století a obecně jako díla žánrových malířů pracujících v Římě na počátku 18. století. Mielův nejoriginálnější příspěvek k tomuto žánru jsou jeho scenérie římského karnevalu. Malíř [[Karel Dujardin]] přinesl žánru jinou variantu tím, že postavil své žánrové obrazy rolníků a šarlatánů do idealizovaného prostředí vznešených zřícenin v římské krajině [[Campagna Romana]] v okolí Říma.
 
== Kritický pohled ==