Dějiny křesťanství: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
úpravy, zestručnění značka: editace z Vizuálního editoru |
→Moderní doba: franc. revoluce - základní info podle referencí značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 493:
13. října 1781 vydal panovník [[Habsburská monarchie|Habsburské monarchie]] císař [[Josef II.]] tzv. [[Toleranční patent]], který oficiálně poskytl obyvatelstvu zemí, kterým panoval, možnost přihlásit se k nekatolickému vyznání. Dosavadní tajní evangelíci se ovšem mohli přihlásit pouze ke dvěma povoleným konfesím – augsburské ([[luteránství|luterské]]) nebo helvetské ([[reformovaná církev|reformované]]). [[Toleranční patent]] přinesl členům těchto církví rovněž občanské zrovnoprávnění. [[Římskokatolická církev]] měla stále výsadu pořádat veřejné bohoslužby, ostatní povolená vyznání byla pouze trpěná a různými opatřenými byla omezována. Modlitebny nesměly mít věže, zvony ani vchod z ulice, což souviselo s tím, že náboženský život nekatolíků včetně provozování bohoslužeb měl být neveřejný a odsunutý do ústraní.<ref> FIALOVÁ, E. Malý obrazový průvodce dějinami Českobratrské církve evangelické. Praha, Kalich 2008. str. 8–12</ref>
== Moderní
{{pahýl část}}
=== Římskokatolická církev ===
=== Francouzská revoluce a sekularizace ===▼
Z počátku se [[Velká francouzská revoluce|Velké francouzská revoluce]] (probíhala mezi lety [[1789]] a [[1799]]) neobracela proti Římskokatolické církvi a zatímco vyšší klerus sympatizoval spíše se šlechtou (tzv. ''druhým stavem'') , která si revoluční reformy nepřála, nižší klerus často solidarizoval s tzv. ''třetím stavem'', tedy s většinou lidí v nejnižším společenském postavení - někteří klerici se podíleli i na zvěstování nových lidských a občanských práv, nebo zasedali v ''Revolučním parlamentu''. Obrat však začal už po 6. říjnu 1789, kdy [[Ústavodárné národní shromáždění|Národní shromáždění]] přijalo převratná usnesení proti Římskokatolické církvi, která byla mocným a bohatým představitelem starého režimu - důvodem byla snaha doplnit na církevní úkor vyčerpané státní finance, ale i nepřátelské nálady, které proti Římskokatolické církvi či obecně proti nábožernství chovali někteří revolucionáři. Římskokatolické majetky byly zestátněny, omezeny byly příjmy kleriků, rozpuštěny byly všechny kláštery a duchovní řády a nakonec byla zavedena ''„Občanská ústava kněžstva“'', která sjednotila hranice [[Diecéze|diecézí]] a [[Department|departmentů]], zavedla volbu farářů všemi občany příslušného [[Francouzský kanton|kantonu]], zavedla jmenování biskupa i jeho poradců státním zastoupením departmentu, přísahu kleriků na občanskou ústavu a zrušila povinný kněžský [[celibát]] - cílem změn byla na [[Vatikán|Římu]] nezávislá národní [[Ústavní církev|Konstituční církev]], v duchu starých [[Galikanismus|galikánských]] svobod. Tyto reformy odmítli všichni biskupové a zhruba polovina nižšího kléru, takže o svůj úřad přišli, a mnozí duchovní byli popraveni (např. v září 1793 je mezi zhruba 1300 popravenými 300 kleriků). V době obecně protikřesťanského [[Jakobínský teror|Jakobínského teroru]] (září [[1793]] - červenec [[1794]]) byli popravováni i kněží státní Konstituční církve. V únoru [[1795]] vydal [[Národní konvent]] dekret o náboženské svobodě, který potvrdil oddělení církve od státu. Roku 1795 vydali konstituční biskupové ''První [[Encyklika|encykliku]]'' (Première Lettre Encyclique), která určovala provizorní řád fungování Konstituční církve.<ref name=":0">{{Citace monografie
| příjmení = Küng
| jméno = Hans
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Katolická církev proti moderně
| vydání =
| vydavatel = Vyšehrad
| místo = Praha
| rok = 2005
| počet stran =
| kapitola = Katolická církev proti moderně
| strany =
| isbn =
}}</ref>
Papež [[Pius VI.]] odsoudil jak Občanskou ústavu, tak ideu lidských práv. Diplomatické styky Francie a [[Svatý stolec|Svatého stolce]] byly přerušeny a roku [[1798]] obsadila francouzská vojska vedená [[Napoleon Bonaparte|Napoleonem Bonapartem]] Řím, vyhlásila v něm ''Římskou republiku'', Pius VI. byl prohlášen za sesazeného a deportován do Francie, kde roku [[1799]] umírá. Římskokatolická církev ztratila ve Francii během revoluce světskou moc a církevní vliv na kulturu byl nahrazován sekularizovanou kulturou republikánskou. O kulturní smír mezi církví a demokracií v duchu raného křesťanství usiloval např. [[abbé]] [[Henri Grégoire|Henri-Baptiste Grégorie]], jenž byl biskupem a duchovním vůdcem nové [[Ústavní církev|Konstituční církve]], avšak bez úspěchu.<ref name=":0" />
==== Katolická církev a sociální otázka ====
{{pahýl část}}
==== Katolická církev a věda ====
{{pahýl část}}
==== První vatikánský koncil a církevní stát ====
{{viz též|První vatikánský koncil}}
==== Vztah církve a státu a Kulturkampf ====
{{pahýl část}}
==== Modernistická krize ====
{{pahýl část}}
==== Rakouské katolictví ====
{{pahýl část}}
{{pahýl část}}
| |||