Historický vývoj češtiny: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Stará čeština: odkaz na samostatný článek Staročeština, i když momentálně neobsahuje „podrobnější informace“, a na průřezové články k dobové literatuře |
→Čeština humanistická: upřesnění původu bratrského pravopisu podle P. Koska v NESČ |
||
Řádek 61:
==== Čeština humanistická ====
[[Soubor:MAŇOVICE - Kaple, přibližně z roku 1713 (Detail na morový sloup).JPG|thumb|Nápis z roku 1713, informující o obětech moru.]]
Období vyspělého spisovného jazyka v [[16. století|16.]] a na počátku [[17. století]] (většina na našem území vzniklých písemných památek je však stále psána latinsky). Pravopis v psaném projevu stále není jednotný, jde převážně o různé podoby spřežkového pravopisu. Po vynálezu [[knihtisk]]u se v tištěných dílech však ustálil jednotný tzv. '''[[český pravopis|bratrský pravopis]]''' (tradičně nazývaný podle listů vydávaných [[Jednota bratrská|Jednotou bratrskou]]
Ve výslovnosti se dokončila diftongizace ''ý > ej'', která však v grafice pronikla do psaných textů jen v omezené míře. Byla dokončena i diftongizace ''ú > ou'' (v grafice však i nadále zůstalo ''au''), na začátku slova však pronikla jen v nižším a odborném stylu (''ouřad''(''a''), ''ouvoz''). Psané ''mě'' [mje] se začalo vyslovovat [mňe]. Nastala změna tautosylabického (stejnoslabičného) ''aj > ej'' (''daj > dej, vajce > vejce''), heterosylabického ''aj'' se nedotkla (''dají, vajec'').
|