Inhibitorium: Porovnání verzí

''Generální inhibitorium'' nastává ze zákona v okamžiku doručení vyrozumění o zahájení exekuce povinnému, který poté nesmí se svým majetkem, včetně majetku spadajícího do [[společné jmění manželů|společného jmění manželů]], jakkoli nakládat. Výjimkou je údržba a správa tohoto majetku, běžná obchodní a provozní činnost a uspokojování základních životních potřeb jak jeho, tak osob, které má vyživovat. [[Právní jednání]], kterým by povinný tento zákaz porušil, je neplatné. Nicméně neplatné pouze ''relativně'', protože [[soudní exekutor]], oprávněný nebo přihlášený věřitel se jeho neplatnosti nemusí dovolat a v takovém případě jeho platnosti nic nebrání.<ref>§ 44a odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti ([[exekuční řád]]) a o změně dalších zákonů.</ref>

 

 

Zákaz nakládání s majetkem počíná doručením předmětného vyrozumění povinnému a končí až ukončením exekuce. Soudní exekutor ho ale může zrušit i dříve, pokud u něj povinný složí částku odpovídající vymáhané pohledávce a exekučním nákladům.<ref>§ 44a odst. 2 a § 54 odst. 5 exekučního řádu.</ref> Tím totiž povinný zajistí splnění účelu celé exekuce a není proto důvodu mu v dalším nakládání s majetkem bránit. Určitým nedostatkem právní úpravy inhibitoria v českém právu je to, že o jeho existenci se v daném případě dozví jen ti, kteří jsou adresáty konkrétního rozhodnutí. Pouze u [[nemovitá věc|nemovitostí]] je veřejnost informována prostřednictvím poznámky o nařízené exekuci v [[Katastr nemovitostí České republiky|katastru nemovitostí]].<ref>§ 44 odst. 1 exekučního řádu.</ref>