Otevřít hlavní menu

Změny

doplnění
{{Viz též|Seznam kulturních památek v Kněževsi (okres Žďár nad Sázavou)}}
=== Areál loveckého zámku ===
V obci se nachází řada [[Kulturní památka|kulturních památek]]. Mezi nejstarší pamětihodnosti obce patří areál bývalého loveckého [[Zámek (stavba)|zámku]], který podle výsledků důsledného archivního i terénního průzkumu zpracovatele stavebně historického průzkumu, [[Archeolog|archeologů]] i majitele objektu ve svých zdech dodnes obsahuje výjimečně dobře dochované gotické jádro původní kněževeské [[Tvrz|tvrze]]. Vrcholně [[Gotická architektura|gotická]] tvrz prošla podle stejného zdroje [[pozdní středověk|pozdně středověkou]] přestavbou. Nedlouho poté byla doplněna o [[Renesanční architektura|renesanční]] přístavbu, která zformovala budovu do blokové podoby. Objekt byl snad již v průběhu druhé poloviny [[17. století]] využíván jako [[letohrádek]], který sloužil jako správní středisko rozsáhlého kněževeského polesí. V této době byl v držení hraběcího rodu z Kounic, od roku [[1676]] pak hraběcího rodu z Ugarte. Již v polovině [[17. století]] se zde také uvádí hajný. Další obdobné doklady pocházejí ze 30. let [[18. století]]. Situaci kněževeského polesí názorně dokladují ještě mapy z druhé poloviny 18. a počátku [[19. století]]. Stavba zámku byla za [[Marie Eleonora Holštýnská|Marie Eleonory Holštýnské]], provdané [[vévodkyně]] z Guastally a Sabionetty okolo poloviny 18. století z části výrazně barokně upravena pro potřeby vrchnosti, kdy zde vzniká velký lovecký sál s dosud výjimečně autenticky zachovalým dřevěným trámovým stropem, zdobeným bohatou profilací s řezbami, a klenutý kabinet. V průběhu druhé poloviny [[18. století]] však v rámci reorganizace lesní správy meziříčského panství ztrácí zámek na významu a jeho stavba je připojena k areálu usedlosti čp. 3. Budova je však i poté příležitostně užívána vrchností po celé devatenácté a první čtyři desetiletí [[Dvacáté století|20. století]] až do roku [[1943]], a to zejména v době honů, kdy se zde odehrávala společenská část programu spojená s hostinou. Pro tento účel byly v budově zřízeny jednoduché pokoje pro příležitostné ubytování hostů.
 
Objekt byl snad již v průběhu druhé poloviny [[17. století]] využíván jako [[letohrádek]], který sloužil jako správní středisko rozsáhlého kněževeského polesí. V této době byl v držení hraběcího rodu z Kounic, od roku [[1676]] pak hraběcího rodu z Ugarte. Již v polovině [[17. století]] se zde také uvádí hajný. Další obdobné doklady pocházejí ze 30. let [[18. století]]. Situaci kněževeského polesí názorně dokladují ještě mapy z druhé poloviny 18. a počátku [[19. století]]. Stavba zámku byla za [[Marie Eleonora Holštýnská|Marie Eleonory Holštýnské]], provdané [[vévodkyně]] z Guastally a Sabionetty okolo poloviny 18. století z části výrazně barokně upravena pro potřeby vrchnosti, kdy zde vznikl velký lovecký sál s dosud výjimečně autenticky zachovalým dřevěným trámovým stropem, zdobeným bohatou profilací s řezbami, a klenutý kabinet. V průběhu druhé poloviny 18. století však v rámci reorganizace lesní správy meziříčského panství ztratil zámek na významu a jeho stavba byla připojena k areálu usedlosti čp. 3. Budova však byla i poté příležitostně užívána vrchností po celé 19. a první čtyři desetiletí [[Dvacáté století|20. století]] až do roku [[1943]], a to zejména v době honů, kdy se zde odehrávala společenská část programu spojená s hostinou. Pro tento účel byly v budově zřízeny jednoduché pokoje pro příležitostné ubytování hostů.
 
Mimo téměř intaktně dochovaný pozdně gotický [[palác]] tvrze jsou v budově zachovány i cenné konstrukce z doby [[Barokní architektura|barokní]] přestavby. Jde zejména o rozměrnou, atypicky formovanou, černou kuchyni a velký sál se zmíněným trámovým stropem, který byl po desetiletí ukrytý pod omítaným podhledem (původní trámový strop byl zakryt pravděpodobně již v průběhu první poloviny [[19. století]]). Zámecká budova je zastřešena vysokou mansardovou střechou, původně doplněnou o věž se zvonem (věž byla sejmuta, zvon se však zachoval a po obnově věže bude navrácen zpět).
K hlavní budově přiléhají [[Klasicistní architektura|klasicistní]] stáje a částečně podsklepená stodola (sklepy jsou renesančního a pozdně barokního stáří). V areálu jsou dochovány fragmenty zástavby staršího dvora, zrušeného při spojení zámku s usedlostí čp. 3. Nejvýraznějším zbytkem tohoto dvora je izolovaně situovaná brána, opatřená masivními opěráky, nápadně umístěná v zadní části parcely. V areálu loveckého zámku je také umístěna půlkruhová [[Renesance|renesanční]] kašna, původně pocházející ze zámku Stránecká Zhoř.
 
V areálu zdejší tvrze a zámku je umístěno [[Regionální muzeum Horního Pooslaví]] zaměřené na dějiny regionu. V současné době{{Kdy?}} je v režii vlastníka a provozovatele [[Muzeum|muzea]] připravována publikace, která bude zaměřena na historický vývoj stavebních památek a osídlení obce Kněževes. V rámci publikace bude řešena také historie zdejšího šlechtického sídla. Práce na [[Publikace|publikaci]] probíhá formou důsledné archivní rešerše v kombinaci s průzkumem terénu. Výše uvedené i zcela nové informace k dějinám sídla i obce zde budou doplněny o patřičné citace archivních pramenů. Příprava publikace je komplikována přístupem vedení obce Kněževsi.{{Doplňte zdroj}}
 
=== Další pamětihodnosti ===