Indonéština: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 45:
„Spisovná“ indonéština se v běžné komunikaci objevuje velmi zřídka. Používá se hlavně v knihách a časopisech, mluví se jí v televizi a rozhlase. Při běžném hovoru je indonéština ovlivněna regionálními a místními jazyky, z nichž do ní pronikají nejen jednotlivá slova, ale i gramatické jevy. Výsledkem pak je vytvoření „regionálních indonéštin“, se kterými se cizinec setká při návštěvě Indonésie. Porozumění je pak dále ztíženo používáním slangu ve městech.
[[Nizozemsko|Nizozemská]] kolonizace po sobě zanechala v indonéštině památku v podobě slov jako ''polisi'' (policie), ''kualitas/kwaliteit'' (kvalita), ''wortel'' (mrkev), ''kamar'' (pokoj), ''rokok'' (cigareta), ''korupsi'' (korupce), ''kantor'' (kancelář), nebo ''resleting'' (zip). Dalším jazykem, který indonéštinu ovlivnil, je portugalština, která byla od 16. do počátku 19. století spolu s malajštinou ''[[lingua franca]]'' obchodu v oblasti indonéského souostroví. Z portugalštiny indonéština převzala slova jako ''sabun'' (mýdlo), ''meja'' (stůl), ''boneka'' (panenka), ''jendela'' (okno), ''gereja'' (kostel), ''bendera'' (vlajka) nebo ''Minggu'' (z ''domingo'' = neděle). Z čínštiny pocházejí slova (s uvedením hokkienské / mandarínské výslovnosti) ''pisau'' (匕首 bǐshǒu - nůž), ''loteng'', (楼/层 = lóu/céng - [horní] patro), ''mie'' (麵 > 面 mi'àn - nudle), ''lumpia'' (潤餅 (Hokkien = lūn-piáⁿ) - loempia), a dokonce i slangové výrazy ''gua'' a ''lu'' (z hokkienského 'goa' 我
== Indonésistika v ČR ==
| |||