Brunšvické vévodství: Porovnání verzí

'''Brunšvické vévodství''' (německy: ''Herzogtum Braunschweig''), byl [[Německo|německý]] historický státní útvar. Jeho hlavním městem byl [[Braunschweig]]. Vzniklo jako nástupce [[knížectví Brunšvicko-Wolfenbüttelské]]ho na [[Vídeňský kongres|Vídeňském kongresu]] v roce 1815. Během vývoje německé politické scény v 19. století bylo součástí [[Německý spolek|Německého spolku]], [[Severoněmecký spolek|Severoněmeckého spolku]] a od roku 1871 [[Německé císařství|Německého císařství]]. S koncem první světové války zaniklo a jeho území bylo začleněno do [[Výmarská republika|Výmarské republiky]] jako "svobodný výmarský stát".

Titul vévody Brunšvicko-Lünenburského (německy: ''Herzog zu Braunschweig und Lüneburg''), byl od roku 1235 výhradně v rukou příslušníků rodu [[Welfové|Welfů]], mocného rodu, držícího na severu Německa několik malých území. Tyto državy neměly všechny formální atributy moderního [[Unitární stát|unitárního státu]], vzhledem ke svojísvé nekompaktnosti; když se více vévodových nástupců pokoušelo uzmout moc, často se stávalo, že byla mezi ně rozdělena. Když jedna rodinná větev ztratila moc, nebo vymřela, půda byla přerozdělena mezi přeživší členy rodiny; kromě toho si různí vévodové vyměňovali území. Jednotícím prvkem všech těchto území bylo, že byly ovládány mužskými potomky vévody Oty I. (vládl 1235-1252).

Po několika počátečních peripetiích se Brunšvicko-Lünenbursko sjednotilo za vévody Magna II. (zem. 1373). Po jeho smrti vévodství vládli společně jeho tři synové. Po zavraždění svého bratra Fridricha I., vévody Brunšvicko-Lünenburského, si jeho bratři Bernard a Jindřich přerozdělili území, přičemž Jindřich získal oblast Wolfenbüttelu.

* Albrecht I. Brunšvický 1269-1279. Získal jižní polovinu BrunšvickoBrunšvicka-Lünenburska, jako kníže Wolfenbüttelský, když se jeho bratr Jan I. stal knížetem Lünenburským. Albrechtovi synové vládli zpočátku společně, ale v roce 1291 si Wolfenbüttelské území rozdělili.

** Albrecht II. se stal knížetem Göttingenským 1286-1318

** Jindřich I., 1400-1408

** Bernard, 1409-1428. Navrátil vládu nad [[Wolfenbüttel]]em svému synovci, JinřichovuJindřichovu synovi.

* Vilém I., 1428-1432, Bernardův synovec, byl svým bratrem zbaven moci.

* Vilém I. 1473-1482, po smrti Jindřicha znovu získal kontrolu nad [[Wolfenbüttel]]em a knížectví přenachlpřenechal svým dvěma synům.

** Vilém IV. 11841484-1491, převzal kontrolu nad Wolfenbüttelem a následně jej postoupil svým synům a; v roce 1495 zemřel.

* Spolu-panovníciSpolupanovníci, synové Viléma IV.

** EricErik I. 1491-1494, v roce 1494 rozdělil území a vzal si knížectví Calenberské.

* Julius 1568-1589., Synsyn JidřichaJindřicha V. Po smrti svého bratrance Erika II. připojil [[Calenberg]].

Po smrti Fridricha Ulricha, přešly jeho državy na vzdálené bratrance vládnoucí v [[Lüneburg]]u.

** Anton Ulrich 1685-1702, 1704-1714, přel se s [[Hannover]]em. V letech 1702-1704 sesazen kvůli spojenectví s Francií ve [[Válka o španělské dědictví|válce o Španělskéšpanělské dědictví]]. V roce 1709 konvertoval ke katolicismu.

* Karel I. 1735-1780., Synsyn Ferdinanda Alberta. V roce 1753 přesunul vévodský dvůr z [[Wolfenbüttel]]u do [[Braunschweig]]u.

* Fridrich Vilém 1806-1807, 1813-1815., Synsyn Karla Viléma Ferdinanda. Během [[Napoleonské války|Napoleonských válek]], v letech 1806 až 1813, bylo Brunšvicko-Wolfenbüttelsko okupováno Francií. Zemřel v [[Bitva u Quatre Bras|bitvě u Quatre Bras]].

Území Wolfenbüttelu, bylo jako suverénní stát uznáno na [[Vídeňský kongres|Vídeňském kongresu]] v roce 1815. Bylo částí středověkého vévodství Brunšvicko-Lünenburského. Od roku 1705 byly všechny ostatní části někdejšího vévodství Brunšvicko-Lünenburského s výjimkou Wolfenbüttelu drženy knířectvímknížectvím Calenberským a Cellským, tj. [[Hannoverské kurfiřtství|Hannoverským kurfiřstvím]], ale Wolfenbüttelská linie si na HanoveruHannoveru udržela nezávislost.

Nejprve měl mladý vévoda spor ohledně data svojí plnoletosti. Poté, v roce 1827, Karel označil některé ze zákonů, vydaných v jeho nezletilosti za neplatné, čímž způsobil konflikty. Po zásahu Německého spolku, byl nucen tyto zákony akceptovat. Jeho správa byla považována za zkorumpovanou.

Následkem červencové revoluce v roce 1830, musel Karel definitivně odstoupit. Jeho absolutistický styl vlády odcizil šlechtu a buržoazii, přičemž nižší třída se stala neloajální kvůli špatné ekonomice. Během noci ze 7. na 8. září roku 1830, byl brunšvický vévodský palác napaden rozzuřeným davem, zapálen a kompletně zničen. Karel ze země uprchl.

Vilém přenechal většinu vládních záležitostí svým ministrům a trávil velkou část svého času mimo stát, ve slezské Olešnici. Po revoluci v roce 1830 byly prosazeny liberální reformy a 12. října 1832 byla přijata nová ústava. Přestože že volební systém umožňoval volit pouze asi 40% mužské populace Brunšvicka, získal brunšvický parlament více pravomocí, než v ostatních německých státech a moc vévody byla výrazně omezena.

I když se Vilém v roce 1866 připojil k Pruskem vedenému [[Severoněmecký spolek|Severoněmeckému spolku]], jeho vztahy s [[Prusko|Pruskem]] byly napjaté, neboť to odmítlo uznat Ernesta Augusta Hannoverského, 3. vévodyvévodu z Cumberlandu, Vilémova nejbližšího mužského příbuzného, jako jeho dědice.

V 70. letech 19. století se stalo zjevným, že s vévodou Vilémem vymře tehdejší vládnoucí větev rodu [[Welfové|Welfů]]. Podle rodové zvyklosti, měl vévodský trůn připadnout hannoverské dynastii. Nicméně Hannoverští stále odmítali přijmout pruskou anexi jejich území. Ve výsledku zde byl silný pruský tlak proti získání Brunšvicka [[Jiří V. Hannoverský|Jiřím V. Hannoverským]], nebo jeho synem bez splnění tvrdých podmínek, zahrnujících přísahu věrnosti [[Německý spolek|Německému spolku]] a zřeknutí se veškerých vazeb k Hannoveru.

Zákonem z roku 1878 vytvořilo Brunšvické vévodství dočasnou regentskou radu, která by se postarala o stát v případě vévodovy smrti, a v případě, že by trůn nemohl převzít vévoda Cumberlandský, se měla postarat o jmenování regenta. S Vilémovou smrtí, zanikla v roce 1884 Wolfenbüttelská linie rodu. Vévoda Cumberlandský se poté prohlásil i vévodou Brunšvickým. Vzhledem k tomu, že se stále považoval za právoplatného krále Hannoveru, Spolková rada uvážila, že by mohl svými brunšvickými nároky narušovat mír v Německém císařství. Následovala zdlouhavá jednání, ale problém nebyl nikdy vyřešen.

Potřeba mít na trůně regenta, skončila v roce 1913. Nejstarší syn cumberlandského vévody v roce 1912 zemřel a starý vévoda se rozhodl vzdát Brunšvicka ve prospěch svého mladšího syna ErnestaErnsta Augusta, který se oženil s dcerou císaře Viléma II., přísahal loajalitu Německému císařství a vzdal se všech nároků na Hannover. Tím pádem mu bylo v roce 1913 umožněno usednout na vévodský trůn.

Následkem [[Listopadová revoluce (Německo)|Německé revoluce]] v roce 1918, byl vévoda nucen abdikovat a byl založen "Svobodný BrunšviskýBrunšvický stát", jako součást [[Výmarská republika|Výmarské republiky]].