Uměleckoprůmyslové muzeum (Brno): Porovnání verzí

'''Uměleckoprůmyslové muzeum v Brně''' je přední a tradiční česká výstavní a sbírková instituce věnující se dějinám [[užité umění|užitého umění]]. Sídlí na Husově třídě 14 v [[Brno|Brně]] a je součástí [[Moravská galerie v Brně|Moravské galerie v Brně]]. Budova Uměleckoprůmyslového muzea se zaměřuje na prezentaci užitého umění a designu od středověku po současnost. V přízemí a v Respiriu prvního patra jsou pořádány krátkodobé výstavní projekty, prostor fotografii dává Camera. Stálou expozici užitého umění pravidelně oživují svými intervencemi současní designéři. V budově se nachází také Designshop. Na terase za budovou je od dubna 2016 instalován objekt Sloní břich, který vytvořila Huť architektury [[Martin Rajniš]].

Na vzniku Uměleckoprůmyslového muzea v Brně se podílely především kruhy moravských průmyslníků sdružených v Moravské průmyslové jednotě, Moravském průmyslovém spolku a brněnské Obchodní a živnostenské komoře. Dne 10. listopadu 1873 bylo muzeum založeno jako nadace pod názvem '''Moravské průmyslové museum'''. Vedením muzea bylo pověřenopověřena správní rada pod dobovým názvem kuratorium, do jehož čela byl jmenován c. k. moravský místodržitel [[Ludwig von Possinger|Ludvík Possinger sv. p. Choborský]]. K samotnému slavnostnímu otevření došlo 2. prosince 1873. Moravské průmyslové museum bylo v počátcích svojí existence umístěno v přízemí budovy Moravského průmyslového spolku na Lažanského náměstí (dnešním [[Moravské náměstí (Brno)|Moravském náměstí]]). Jeho význam byl chápán ve vzdělávání podnikatelů v průmyslu, zprostředkováváníod nejnovějšíchdrobných řemeslníků po velkovýrobce. Mělo zprostředkovávat nejnovější průmyslových výrobků a tendencínové trendy vedoucíchvedoucí ke zkvalitňování průmyslové a řemeslné výroby. Hlavními prostředky k dosažení těchto cílů byla tvorba sbírek: sbírky modelů, strojů a významných průmyslových výrobků. Jejich prezentace má probíhat formou výstav, přednášek, kurzů a spoluprací s odbornými průmyslovými školami. Status instituce byl zemský. Měla se stát centrem v prezentaci a zprostředkování [[design]]u na [[Morava|Moravě]]. Instituce patří mezi deset nejstarších uměleckoprůmyslových muzeí světa.

První výstava a základ sbírkové činnosti muzea tvořily exponáty vídeňské [[Světová výstava|světové výstavy]] roku 1873. Tato oblast činnosti se dále rozvíjela cílenými nákupy i dary. Od počátků muzea se sbírky členily na řadu uměleckou a technologickou. Rychlý nárůst uměleckých sbírek a tendence věnovat se umělecké stránce průmyslové výroby se odrazil jednak na změně názvu instituce, která od roku 1907 nesla název '''Erzherzog-Reiner-Museum für Kunst und Gewerbe''', ale i na vnitřní struktuře, ze které byly vyčleněny technické sbírky. Původní sílo na Lažanského náměstí bylo záhyjiž nedostačující,v adobě protozaložení instituce chápáno jako provizorní. Již od počátku fungování muzea se přistoupilocílevědomě kpracovalo výstavběna reprezentativníprojektu a finančním zabezpečení účelové muzejní budovy. Její význam a reprezentativnost podtrhlo umístění na na vznikající brněnské [[okružní třída|okružní třídě]]. Historizující neorenesanční budova, postavená dle plánů ředitele muzea, architekta [[J. G. Schöna]], byla slavnostně otevřena roku 1883 výstavou moravské uměleckoprůmyslové a řemeslné tvorby, která se v budoucnu stala pravidelnou přehlídkou dobového užitého umění na Moravě. Samostatná budova umožňovala vznik knihovny s čítárnou a kreslírny. Knihovna se záhy stala největší odbornou uměnovědnou knihovnou v zemi. Po pěti letech fungování byla navíc muzejní budova významněznovu rozšířenazásadně přestavěna podle návrhu architekta a současně ředitele instituce [[August Prokop|Augusta Prokopa]]. OsobouJejí objem se poté zvětšil dvojnásobně. Přestavbou muzea byly získány zejména rozsáhlé výstavní prostory. S příchodem nového ředitel [[Julius Leisching|Julia Leischinga]] (1865-1933) v roce 1893 získalo muzeum nového dlouholetého ředitele a zdatného organizátora. Na půdě Uměleckoprůmyslového muzea v Brně vznikl Svaz rakouských uměleckoprůmyslových muzeí, Německomoravský svaz na ochranu památek, Svaz německomoravských místních muzeí aj. Brněnské uměleckoprůmyslové muzeum bylo často voleno ústředním pracovištěm a metodicky ovlivňovalo práci řady dalšíchvětšiny obdobných institucí v monarchii. Vyvrcholením muzejní spolkové činnosti byla pozice ústředního spolkového muzea Rakouské monarchie, jež Uměleckoprůmyslové muzeum v Brně získalo v roce 1913. Turbulentní a úspěšná činnost muzea v době monarchie byla sukcesem, jehož rozsahu i kvalit již toto muzeum nikdy nedosáhlo.

Vznik Československa představoval pro muzeum radikální zásah a otřes v jeho dosavadním vývoji. Tato instituce orientující se velmi úzce na [[Museum für angewandte Kunst (Vídeň)|Uměleckoprůmyslové muzeum ve Vídni]], vedená dosud pouze německými řediteli a zakotvená jako centrální instituce rakouských muzeí a německých moravských muzeí v německé kultuře se musela pozvolna přeorientovávat a zapojovat do mnohem užšího rámce českého kulturního života. Špatná finanční situace a zadlužení instituce dopomohlo roku 1922 k vynucenému odchodu Julia Leischinga. Prvním českým ředitelem '''Moravského uměleckoprůmyslového muzea''' se, po krátkém vedení muzea kustodem [[Karl Schirek|Karlem Schirkem]], stal architekt [[Stanislav Sochor]]. Významnou událostí v meziválečných dějinách muzea se stalo založení [[Škola uměleckých řemesel|Školy uměleckých řemesel]]. Škola se stala formální i fyzickou součástí muzea a její ateliéry zpočátku sídlily přímo v muzejní budově. Po celé meziválečné období se muzeum potýkalo s finančními problémy, špatnou akviziční politikou i narůstajícími problémy prostorovými. Velký rozvoj muzea v období monarchie navíc způsobil nárůst sbírkových předmětů, kterým se ještě po celé období [[První republika|První republiky]] nedostalo řádné péče a inventárního zařazení. Zlepšení situace se datuje až s nástupem [[Václav Richter|Václava Richtera]], který se zasloužil o zlepšení inventarizace sbírkových předmětů, obnovení výstavní činnosti a zaměření se na akvizice historických uměleckořemeslných a průmyslových výrobků, na rozdíl od dosud panující metody spočívající v dokumentaci soudobé tvorby. Jeho působení tak stojí na počátku nové metody práce muzea, jež trvá prakticky doposud. V období [[druhá světová válka|druhé světové války]] byl ředitelem muzea v duchu protektorátní podpory německé personální politiky jmenován Němecprofesor kreslení a grafiky na [[Německá vysoká škola technická v Brně|Německé vysoké škole technické]] v Brně Rudolf Leger. Od roku 1943 se na činnosti muzea začíná výrazně podepisovat válka. Do budovy jsou nastěhovány kanceláře zbrojovky, výstavní činnost je zcela zrušena a během silných náletů na Brno v letech 1944-1945 utrpí budova několik zásahů leteckými bombami. Meziválečné období patří v dějinách muzea mezi nejhorší. Muzeum přestalo vyvíjet akviziční politiku, přestalo pořádat vlastní výstavy, ukončilo vydávání odborných tiskovin i svého renomovaného časopisu. Po odchodu německých kurátorů nemělo po řadu let ani žádného odborného pracovníka, navíc ztratilo své příznivce z řad brněnské a moravské průmyslové aristokracie, svůj zdroj příjmů a zavedený model fungování. Symbolem úpadku bylo zabrání většiny prostor muzea střední průmyslovou školou.

Oprava budovy a obnovení výstavní a sbírkové činnosti byly velkými úkoly pro staronového ředitele Václava Richtera. Adaptací stavby byl pověřen architekt [[Bohuslav Fuchs]]. Díky štědré podpoře zřizovatele - Obchodní a živnostenské komoře byla provedena rozsáhlá rekonstrukce. ČinnostJiž muzeav roce 1947 rozšířilomohlo nově založenérekonstruované, Textilnírevitalizované oddělenímuzeum obnovit svoji činnost. Byla koncipována velkoryse. Kromě obnovení vlastní výstavní a ediční práce byly iniciovány nové platformy v zárodcích institucí nových, kterým muzeum posloužilo jako inspirační zdroj a odborné zázemí. Bylo nově založeno textilní oddělení, které mělo soustředit veškerou muzejní práci v oblasti textilnictví v Československu, byl zřízen Archiv pro dějiny průmyslu, obchodu a technické práce a spolu s dalšími institucemi iniciován vznik organizace [[Ústav lidové a umělecké výroby|ÚLUV]]. Slibný poválečný rozvoj instituce ukončil politický převrat v [[únor|únoru 1948]]. Byla zrušena Obchodní a živnostenská komora, čímž muzeum přišlo o svého zřizovatele. Následně byla zrušena i [[Země Moravskoslezská|Země moravskoslezská]] a Moravské průmyslové muzeum tak ztratilo i rámec svojí působnosti. Stalo se pouhou pobočkou centrálního Státního uměleckoprůmyslového muzea v Praze bez vlastní ediční a výstavní činnosti, jež byly opět zlikvidovány. V rámci neustálých centralistických reorganizací se Uměleckoprůmyslové muzeum v Brně a Praze v roce 1959 staly součástí jednoho celku spolu s Národní galerií. VDíky politickým tlakům muzeum podobně jako na počátku [[První republika|První republiky]] ztratilo svůj odborný personál. Situace se konsolidovala až během padesátých letech, kdy se pozvolna etablovali mladí kurátoři, chtějící v Brně rodíobnovit snahasvébytnou vytvořitpozici silnouinstituce místnímuzea instituci[[Užité muzeaumění|užitého umění]]. TatoJejich snahaplány docházíbyly naplněnírealizovány rokučástečně v roce 1961., kdy došlo k vyčlenění bývalé Zemské galerie Sloučenímze Obrazárnysvazku [[Moravské zemské muzeum|Moravského muzea]]. aSpolu Uměleckoprůmyslovéhos muzeaní vznikáutvořilo Uměleckoprůmyslové muzeum nový celek, pojmenovaný jako [[Moravská galerie v Brně|Moravská galerie]]. V době socialismu tak Uměleckoprůmyslové muzeum funguje v etablovaných poměrech bez existenčních těžkostí. Obnovuje se standardní muzejní činnost, jejíž významnoudlouhodobém součástíhorizontu, který umožňuje koncepční práci, výchovu generace historiků užitého umění jako byli Alena Adlerová, Jarmila Novotná, nebo Karel Holešovský. Současně však ztrátou autonomie jepozbylo Uměleckoprůmyslové muzeum specifika své práce. Budova se začala využívat pro výstavy volného umění i jako depozitáře galerie. Zpočátku organizačně udržovaná homogenost pracovníků i celku Uměleckoprůmyslového muzea byla na počátku 21. století zrušena a tento stav fakticky trvá dodnes. Vnitřní nivelizace celku konotuje se ztrátou povědomí veřejnosti o dříve významné instituci, čímž se uzavírá i pomyslná značka UPM Brno.

== VýstavníVeřejné prostory ==