Dějiny křesťanství: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Jan1857 (diskuse | příspěvky)
Jan1857 (diskuse | příspěvky)
pád byzance, úpravy a doplnění zdroje
Řádek 417:
=== Pád Konstantinopole a reakce zbylých center Pravoslaví ===
{{viz též|Pád Konstantinopole|Ruská pravoslavná církev|Florentská unie}}
RokuS [[1453]]expanzí bylana [[muslimislám]]skými obrácených [[Osmanská říše|osmanskými]] [[Turci|Turky]] dobytoztrácela městokřesťanská [[KonstantinopolByzantská říše|Byzantské říše]]. Tímsvá definitivněúzemí, zanikázprvu v [[ByzantskáMalá říšeAsie|ByzantskéAnatolii]] říšea od roku 1354 i na [[Balkán|Balkáně]], potétakže cose již[[Pravoslaví|pravoslavní]] předtímkřesťané většinuna svéhonich územížijící, napokud úkorpřežili, osmanskýchneutekli Turkůnebo ztratilanepřijali islám, dostávali pod nadvládu islámských Tureckých panovníků. SNakonec pádembylo KonstantinopoleTurky přišlaroku [[Pravoslaví|Východní1453]] pravoslavnádobyto církevi hlavní město [[Konstantinopol]], ocož svékromě dosavadníkonečného duchovnízániku centrum.Byzance Pravoslavnévedlo vyznáník itomu, pože páduse Byzantsképod říšenadvládu dálmuslimských působilopanovníků mjdostal i [[Konstantinopolský patriarchát]]. Jediným významným územím [[Pravoslaví|Východní pravoslavné církve]], které nadále mělo křesťanské panovníky, tak zůstalo na [[Rus (oblast)|Rusi.]] Již krátce před pádem Byzance roku [[1448]] si na Rusi v rámci odporu proti takzvané [[Florentská unie|Florentské unii]] sami zvolili metropolitu ruského původu Iona. Tím se ruská církev, do té doby podřízená Konstantinopoli, stala [[Autokefální církev|autokefální]], nezávislou na konstantinopolském patriarchátu.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Runciman
| jméno = Steven
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Pád Cařihradu
| vydání =
| vydavatel = Epocha
| místo = Praha
| rok = 2003
| počet stran =
| strany =
| isbn =
}}</ref>
 
== Novověk ==