|
| obrázek = Madame Dubarry1.jpg
}}
'''Madame du Barry''' (za svobodna '''Jeanne Bécu de Cantigny''', zvaná též ''Mademoiselle de Vaubernier'', po sňatku hraběnka du Barry, [[19. srpen|19. srpna]] [[1743]] – [[8. prosinec|8. prosince]] [[1793]]) byla [[Milenec|milenka]] francouzského krále [[Ludvík XV.|Ludvíka XV.]] v letech [[1769]] – [[1774]].
Narodila se jako Marie-Jeanne Bécu v [[Lotrinsko|lotrinském]] [[Vaucouleurs]]u v chudé rodině. Byla nemanželskou dcerou švadleny Anny Bécu. Jméno otce není známé. Neprovdaná Anna Bécu se brzy po narození dcery přestěhovala do [[Paříž]]e. Zde se stala Anna milenkou bohatého vojenského dodavatele, který jí rychle zajistil sňatek se svým zaměstnancem Nicolasem Rançonem. Ten byl brzy po sňatku poslán služebně na Korsiku a jeho zaměstnavatel se tak mohl dál nerušeně stýkat se svou milenkou, nyní už počestnou paní, nesoucí příjmení Rançon. Její malá dcera Marie-Jeanne byla poslána do [[klášter]]a Sainte-Aure, kde strávila devět let. Po návratu z kláštera přijala místo společnice u madame de La Garde a zanedlouho se ukázalo, že po své matce Anně zdědila nejen krásu, ale také poněkud volnější mravy. Madame de La Garde měla totiž dva syny a mladá a krásná Marie-Jeanne se brzy stala milenkou obou těchto bratrů, za což rychle následoval vyhazov ze služby.
== Z prodavačky hraběnkou == ▼
Po svém vyhazovu od paní de La Garde přijala Marie-Jeanne místo prodavačky ve vyhlášeném módním salonu La Toilette, hojně navštěvovaném pány z vyšší společnosti, kteří tu občas hledali vhodné dárky pro své manželky a milenky. Krásná Marie-Jeanne se sama stala milenkou několika z nich, a zaměstnání v tomto salonu jí v roce [[1763]] přineslo navíc i osudovou událost, když se seznámila s [[Jean du Barry|Jeanem du Barry]]. Jean du Barry pocházel z nevýznamné [[Gaskoňsko|gaskoňské]] šlechtické rodiny a v Paříži byl znám jako sukničkář, hráč a [[kuplíř]], téměř neustále sledovaný tajnou policií. Marie-Jeanne Bécu se stala milenkou pana du Barry a řídila jeho salon, ve skutečnosti luxusní nevěstinec. Své působení v salonu využila k navázání známostí s muži z nevlivnějších šlechtických rodin a tak není divu, že se tato Jeanne Bécu na jaře roku [[1768]], v chodbách paláce ve [[Versailles]], náhodou potkává se samotným králem [[Ludvík XV.|Ludvíkem XV.]] Kdo konkrétně toto „náhodné“ setkání zinscenoval již dnes nelze zjistit, ale s největší pravděpodobností stál za tím vším jeden z jejích milenců, [[vévoda]] [[Louis-Francois de Richelieu]]. Setkání bylo každopádně pro všechny přítomné přínosem, jelikož neznámá dívka stárnoucího krále už na první pohled okouzlila. Aby se Jeanne mohla dostat ke dvoru, zbývalo učinit ještě jeden krok - rychle a dobře ji provdat a zajistit tak pro ni šlechtický titul. Naplnění tohoto úkolu se ujal Jean du Barry, který byl sice již sám ženatý, měl ale ještě svobodného bratra Guillauma. I přes četné protesty ostatních rodinných příslušníků se nakonec [[Guillaume du Barry]] oženil s milenkou svého bratra, prodavačkou a prostitutkou Marie-Jeanne Bécu, a učinil z ní [[hrabě]]nku. Manžel se ihned po svatbě odebral zpět na své statky a jeho žena, hraběnka Jeanne du Barry, putovala rovnou za roztouženým králem do Versailles. Oficiálně byla ke dvoru uvedena 22. 4. [[1769]]. ▼▲== Z prodavačky hraběnkou ==
▲Po svém vyhazovu od paní de La Garde přijala Marie-Jeanne místo prodavačky ve vyhlášeném módním salonu La Toilette, hojně navštěvovaném pány z vyšší společnosti, kteří tu občas hledali vhodné dárky pro své manželky a milenky. Krásná Marie-Jeanne se sama stala milenkou několika z nich, a zaměstnání v tomto salonu jí v roce [[1763]] přineslo navíc i osudovou událost, když se seznámila s [[Jean du Barry|Jeanem du Barry]]. Jean du Barry pocházel z nevýznamné [[Gaskoňsko|gaskoňské]] šlechtické rodiny a v Paříži byl znám jako sukničkář, hráč a [[ Kuplířství|kuplíř]], téměř neustále sledovaný tajnou policií. Marie-Jeanne Bécu se stala milenkou pana du Barry a řídila jeho salon, ve skutečnosti luxusní nevěstinec. Své působení v salonu využila k navázání známostí s muži z nevlivnějších šlechtických rodin a tak není divu, že se tato Jeanne Bécu na jaře roku [[1768]], v chodbách paláce ve [[Versailles]], náhodou potkává se samotným králem [[Ludvík XV.|Ludvíkem XV.]] Kdo konkrétně toto „náhodné“ setkání zinscenoval již dnes nelze zjistit, ale s největší pravděpodobností stál za tím vším jeden z jejích milenců, [[vévoda]] [[Louis-Francois de Richelieu]]. Setkání bylo každopádně pro všechny přítomnézúčastněné přínosem, jelikož neznámá dívka stárnoucího krále už na první pohled okouzlila. Aby se Jeanne mohla dostat ke dvoru, zbývalo učinit ještě jeden krok - rychle a dobře ji provdat a zajistit tak pro ni šlechtický titul. Naplnění tohoto úkolu se ujal Jean du Barry, který byl sice již sám ženatý, měl ale ještě svobodného bratra Guillauma. I přes četné protesty ostatních rodinných příslušníků se nakonec [[Guillaume du Barry]] oženil s milenkou svého bratra, prodavačkou a prostitutkou Marie-Jeanne Bécu, a učinil z ní [[hrabě]]nku. Manžel se ihned po svatbě odebral zpět na své statky a jeho žena, hraběnka Jeanne du Barry, putovala rovnou za roztouženým králem do Versailles. Oficiálně byla ke dvoru uvedena 22. 4.dubna [[1769]].
== Život v ústraníu dvora == ▼Dvorská šlechta byla šokovaná tím, že se královou milenkou stala dcera švadleny a bývalá prostitutka, a tak se Marie-Jeanne du Barry setkala u dvora zpočátku se stejným opovržením a nenávistí jako její předchůdkyně [[madame de Pompadour]]. Madame du Barry touto neskrývanou nenávistí velmi trpěla, jelikož si ve své naivitě nebyla vědoma ničeho zlého, pro co by ji snad měl někdo nenávidět. Jejím největším nepřítelem u dvora se stal ministr zahraničí vévoda de Choiseul. Jeho intrikováni proti madame du Barry, a především proti samotnému králi, však nemělo dlouhého trvání a nakonec ho připravilo o místo, jelikož [[Ludvík XV.]] vévodu v roce [[1770]] zbavil ministerské funkce. V tomtéž témže roce , získalase alevšak madame du Barryobjevil novéhonový a rovněž mocnéhomocný nepřítele,nepřítel. kdyžByla ji pro změnu začala pravidelně ponižovat a urážetjí [[Marie Antoinetta]], od 16. 5.května [[1770]] manželka [[dauphin]]a [[Ludvík XVI.|Ludvíka]]. S ní se spojily i dcery Ludvíka XV. a společně se snažily královu milenku znemožnit a následně zajistit její vyhnání od dvora. Na stranu madame du Barry se ale postavil její bývalý milenec, vévoda Louis-Francois de Richelieu, s jehož pomocí se začala utvářet skupina vlivných osob, podporujících u dvora zájmy madame du Barry. Dokonce i sama [[Marie Terezie]] nabádala pravidelně svou dceru [[Marie Antoinetta|Marii Antoinettu]] v dopisech k tomu, ať se s madame du Barry usmíří. Marie Antoinetta se ale nadále tvářila tak, jako by žádná madame du Barry neexistovala, což trápilo jak krále, tak i jeho milenku. Zásadní změna proběhla až 1. 1.ledna [[1772]], kdy v rámci novoroční audience [[Marie Antoinetta]] poprvé oficiálně oslovila madame du Barry, čímž ji před veřejností vzala na vědomí. Pobyt madame du Barry u dvora skončil náhle v roce [[1774]], po pětiletém vztahu s králem, když [[Ludvík XV.]] náhle zemřel na [[neštovice]]. Ještě před svou smrtí se král se svou poslední životní láskou rozloučil a požádal madame, aby odjela na zámek do [[Rueil]]. Den před svou smrtí vydal další příkaz, aby byla z Rueil odvezena do [[klášter]]a [[Pont-aux-Dames]], čímž ji chtěl zřejmě zachránit před dalšími intrikami a nebezpečím, jelikož madame du Barry byla díky důvěrnému styku s králem nositelkou státních tajemství. Za zdmi kláštera, bez kontaktu s okolním světem, byla v bezpečí jak ona, tak i tajemství, která znala. ▼
== Život v ústraní ==
V klášteře v [[Pont-aux-Dames]] strávila rok života. Pak přišel rok vynuceného pobytu na zámku [[Saint-Vrain]] a na podzim [[1776]] byla madame du Barry konečně opět zcela svobodná. Usadila se na svém zámku v [[Louveciennes]], kde přijímala své staré přátele z řad dvorské šlechty. Příkladně se také starala o své poddané, byla k nim velkorysá, podporovala sociálně slabé a získala si tím úctu a vděk obyvatel zze širokého okolí. Královský dvůr ji vzal opět na milost až v roce [[1777]], kdy bratr francouzské královny, císař [[Josef II.]], vyslovil během své návštěvy ve Francii přání, setkat se osobně s madame du Barry. Toto „náhodné“ setkání pak proběhlo v zahradě zámku [[Marly]] a [[císař]] si s madame du Barry zřejmě velmi dobře rozuměl, jelikož jejich soukromý hovor trval více jak dvě hodiny. ▼
▲Dvorská šlechta byla šokovaná tím, že se královou milenkou stala dcera švadleny a bývalá prostitutka, a tak se Marie-Jeanne du Barry setkala u dvora zpočátku se stejným opovržením a nenávistí jako její předchůdkyně [[madame de Pompadour]]. Madame du Barry touto neskrývanou nenávistí velmi trpěla, jelikož si ve své naivitě nebyla vědoma ničeho zlého, pro co by ji snad měl někdo nenávidět. Jejím největším nepřítelem u dvora se stal ministr zahraničí vévoda de Choiseul. Jeho intrikováni proti madame du Barry, a především proti samotnému králi, však nemělo dlouhého trvání a nakonec ho připravilo o místo, jelikož [[Ludvík XV.]] vévodu v roce [[1770]] zbavil ministerské funkce. V tomtéž roce, získala ale madame du Barry nového a rovněž mocného nepřítele, když ji pro změnu začala pravidelně ponižovat a urážet [[Marie Antoinetta]], od 16. 5. [[1770]] manželka [[dauphin]]a [[Ludvík XVI.|Ludvíka]]. S ní se spojily i dcery Ludvíka XV. a společně se snažily královu milenku znemožnit a následně zajistit její vyhnání od dvora. Na stranu madame du Barry se ale postavil její bývalý milenec, vévoda Louis-Francois de Richelieu, s jehož pomocí se začala utvářet skupina vlivných osob, podporujících u dvora zájmy madame du Barry. Dokonce i sama [[Marie Terezie]] nabádala pravidelně svou dceru [[Marie Antoinetta|Marii Antoinettu]] v dopisech k tomu, ať se s madame du Barry usmíří. Marie Antoinetta se ale nadále tvářila tak, jako by žádná madame du Barry neexistovala, což trápilo jak krále, tak i jeho milenku. Zásadní změna proběhla až 1. 1. [[1772]], kdy v rámci novoroční audience [[Marie Antoinetta]] poprvé oficiálně oslovila madame du Barry, čímž ji před veřejností vzala na vědomí. Pobyt madame du Barry u dvora skončil náhle v roce [[1774]], po pětiletém vztahu s králem, když [[Ludvík XV.]] náhle zemřel na [[neštovice]]. Ještě před svou smrtí se král se svou poslední životní láskou rozloučil a požádal madame, aby odjela na zámek do [[Rueil]]. Den před svou smrtí vydal další příkaz, aby byla z Rueil odvezena do [[klášter]]a [[Pont-aux-Dames]], čímž ji chtěl zřejmě zachránit před dalšími intrikami a nebezpečím, jelikož madame du Barry byla díky důvěrnému styku s králem nositelkou státních tajemství. Za zdmi kláštera, bez kontaktu s okolním světem, byla v bezpečí jak ona, tak i tajemství, která znala.
▲V klášteře v [[Pont-aux-Dames]] strávila rok života. Pak přišel rok vynuceného pobytu na zámku [[Saint-Vrain]] a na podzim [[1776]] byla madame du Barry konečně opět zcela svobodná. Usadila se na svém zámku v [[Louveciennes]], kde přijímala své staré přátele z řad dvorské šlechty. Příkladně se také starala o své poddané, byla k nim velkorysá, podporovala sociálně slabé a získala si tím úctu a vděk obyvatel z širokého okolí. Královský dvůr ji vzal opět na milost až v roce [[1777]], kdy bratr francouzské královny, císař [[Josef II.]], vyslovil během své návštěvy ve Francii přání, setkat se osobně s madame du Barry. Toto „náhodné“ setkání pak proběhlo v zahradě zámku [[Marly]] a [[císař]] si s madame du Barry zřejmě velmi dobře rozuměl, jelikož jejich soukromý hovor trval více jak dvě hodiny.
== Konec starých časů ==
Madame du Barry žila i nadále v blahobytu a bezstarostně na svém zámku v Louveciennes, utrácela nemalé sumy za oblečení a šperky a užívala si poklidného života na venkově. Prožila také několik dalších milostných vztahů. Jeden velmi bouřlivý, s ženatým anglickým šlechticem lordem Henrym Seymourem, a jeden vztah poklidný, vyrovnaný a trvající dlouhá léta, vztah s [[Louis Herkules Timoléon de Cossé, vévoda de Brissac|Louisem Herkulem Timoléonem de Cossé, vévodou de Brissac]]. Poklidný život v [[Louveciennes]] probíhal zpočátku nerušeně i poté, co v Paříži došlo k násilným nepokojům a 14. 7.července [[1789]] k [[dobytí Bastily]] a nastal nezadržitelný sled revolučních událostí. Počátkem srpna [[1789]] byla zrušena [[feudalismus|feudální]] práva a část šlechty začala hromadně prchat ze země. Madame du Barry si ale v prvních letech [[Velká francouzská revoluce|Velké francouzské revoluce]] naprosto nepřipouštěla nějaké hrozící nebezpečí, navštěvovala často [[Paříž]], tančila a bavila se na plesech a užívala si pozornosti po boku vlivného vévody de Brissac. V lednu roku [[1791]] došlo na zámku v [[Louveciennes]] k vloupání, při němž zmizely téměř všechny její šperky. V té chvíli ještě madame du Barry nemohla tušit, že tato nepříjemná událost bude mít pro její další život osudový význam. Měsíc po loupeži se ukradené šperky objevily v [[Londýn]]ě a lupiči byli dopadeni, což madame du Barry donutilo k tomu, aby se vydala do [[Anglie]]. Zde se pustila do vyřizování záležitosti s ukradenými šperky, ale zároveň se začala stýkat se svými přáteli, kteří tu žili v emigraci. Tyto styky neunikly pozornosti francouzské revoluční tajné služby a stejný zájem vzbudily také u anglické tajné služby. V následujících měsících se madame du Barry vydala do Anglie ještě dvakrát a pokaždé neopomněla štědrými finančními částkami vypomoci svým z Francie uprchlým přátelům. V srpnu [[1791]] anglický soud rozhodl, že se loupež šperků musí projednat ve Francii, tedy tam, kde byl zločin spáchán. Madame du Barry se tedy vrátila zze třetí cesty do zahraničí a předala rozhodnutí anglického soudu francouzské policii. Vnitropolitická situace v zemi se zatím značně vyostřila a král [[Ludvík XVI.]] se stal po svém nezdařeném útěku ze země zajatcem v Tuileriích. Milenec madame du Barry, velitel královské gardy vévoda de Brissac, byl následně zatčen a 2.9. září [[1791]] zavražděn rozvášněným davem během převozu do Versailles. Jeho uříznutou hlavu pak přivezli do Louveciennes a hodili ji k nohám zděšené hraběnky du Barry. Po těchto hrůzných událostech opustila hraběnka Francii a odjela opět do Anglie, kde si najala dům a strávila zde pět měsíců. Znovu přijímala a navštěvovala francouzské emigranty a stýkala se s nejvýznamnějšími anglickými aristokraty. Během svého pobytu v Anglii se také dozvěděla neuvěřitelnou zvěst o tom, že byl král [[Ludvík XVI.]] popraven.
== Poslední měsíce ==
Dodnes zůstává záhadou, proč madame du Barry přerušila svůj bezpečný pobyt v Anglii a 1. 3.března [[1793]] bezpečný pobyt v Anglii ase vydala se zpět do [[Francie]]. Jedním z důvodů se zřejmě stala snaha domoci se majetku, který jí v závěti odkázal zavražděný vévoda de Brissac. Jisté je, že madame du Barry našla po příjezdu svůj zámek ve Louveciennes zapečetěný, jelikož byla považována za emigrantku a majetek jí zkonfiskovali. Proti tomuto nařízení se ohradila a majetek zanedlouho získala zpět. V červenci [[1793]] jí byl ale znovu zabaven a úřady jí dokonce uložily domácí vězení. Občané obce pohotově sestavili petici a postavili se na obranu madame du Barry, kterou chválili za její dobrotivost a milosrdenství, což na úřady zřejmě zapůsobilo a domácí vězení bylo po několika měsících zrušeno. 17. 9.září [[1793]] ale vyšel nový zákon, podle něhož měli být zatčeni všichni ti, kteří se stykem, chováním, písmem nebo slovem projevili jako stoupenci tyranie a nepřátelé svobody. 22. 9.září [[1793]] tak byla hraběnka Marie-Jeanne du Barry zatčena a převezena do [[věznice Sainte-Pélagie]] v [[Paříž]]i, její majetek byl zapečetěn a veškeré písemnosti zabaveny. Mimo jiné byla obžalována ze styku s nepřáteli Francie, z finanční podpory kontrarevoluce, z nepřátelství k revoluci, z mrhání státníchstátními penězpenězi a z mnoha dalších zločinů. 7. 12.prosince [[1793]] byla odsouzena k trestu smrti [[gilotina|gilotinou]]. Poprava byla stanovena na příští den v 11 hodin dopoledne. Když si madame du Barry vyslechla svůj trest, opustily ji síly a omdlela. Poslední noc života prožila v [[Conciergerie]], kde se v zoufalství pokusila využít poslední příležitosti, jak si zachránit život. Prohlásila, že prozradí úkryty, kde jsou v Louveciennes zakopány její šperky, pod podmínkou, že jí darují život. Vyzvali ji, aby mluvila, a ona vypovídala celkem tři hodiny. Pak ji odvedli do cely, ostříhali jí vlasy a nasadili šedou kutnu. Teprve v té chvíli naivní hraběnka pochopila, že je s ní konec. Vstrčili ji na káru pro odsouzené a křičící a plačící ji odvezli na place de la République, dnešní [[place de la Concorde]] (náměstí Svornosti). Zde byla 8. 12.prosince [[1793]] v půl páté odpoledne popravena ve věku 50 let. Její smrt vešla do dějin. V době, kdy oběti revoluce vystupovaly na osudné lešení statečně a pařížský dav této podívané přivykl, ona sama křičela, prosila o smilování a bránila se. Její úpěnlivé poslední výkřiky: ''Encore un moment, monsieur le bourreau, un petit moment'' („ještě chviličku, pane kate, maličkou chvilku“) vzbudily v Pařížanech dojetí.
== Povaha a charakter madame du Barry ==
Jméno madame du Barry se stalo už za jejího života synonymem pro marnotratnost, lehkomyslnost, rozhazovačnost, zahálku, marnivost, prostopášnost a sexuální nevázanost. Této ženě však nelze upřít také řadu pozitivních vlastností. Především byla dobrotivá, citlivá, velkorysá a nesnášela nespravedlnost. Díky jejímu nízkému společenskému původu jí byla po celý život zcela cizí stavovská pýcha a nerozlišovala mezi šlechticem a sedlákem, když šlo o soucit a pomoc. Často se před králem zastávala odsouzených na smrt a nejednomu člověku tak zachránila život. Její dobrotivost se tak roznesla, že téměř každé odpoledne pořádala [[audience|audienci]], při níž prosebníky vyslechla a skutečně se jim také snažila pomoci. K dobru lze madame du Barry přičíst i to, že se během svého pobytu ve Versailles vůbec nevměšovala do politiky, což bylo způsobeno také tím, že byla velmi naivní a neměla ctižádost ani všeobecný přehled, jako její předchůdkyně [[madame de Pompadour]].
== Literatura ==
{{DEFAULTSORT:Barry, Madame Du}}
{{Portály|Francie|Lidé}}
[[Kategorie:Francouzští šlechtici]]
[[Kategorie:Narození 1743]]
|
