Verze z 26. 10. 2017, 11:55 editovat PEPan (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 1 238 editací Úpravy: úvodní část vymezena do standardního rozsahu, z původní části textu vytvořena sekce Členění georeliéfu, předřazena před ní sekce Původ slova, členěna sekce Georeliéf Česka (Typologické a Regionální členění) + typo. značka: editace z Vizuálního editoru ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 30. 10. 2017, 14:32 editovat zrušit editaci PEPan (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 1 238 editací Upřesnění v úvodní části (regionální členění georeliéfu) a v sekci Georeliéf Česka (nezaokrouhlené rozlohy provincií Česka pro okamžitý přehled součtu dávajících 100% státního území) + typo a interp. značka: editace z Vizuálního editoru Přejít na další porovnání →
Řádek 1: [[Soubor:Pohledeckoskalská vrchovina, CZ170829-018.jpg\|náhled\|287x287pixelů\|Georeliéf představuje tvářnost neboli vzhled krajiny, liší se typem a regionem, v záběru lokalita členité Pohledeckoskalské vrchoviny, geomorfologického okrsku Žďárských vrchů]] '''Reliéf''' v geografii, též '''georeliéf''', je odborný pojem [[geografie]] a geografických disciplín ve věcném významu slovního spojení „tvářnost neboli vzhled povrchu“ (reliéf) Země, v případě užití složeného slova (georeliéf) s jednoznačným významem spojeným s jeho první částí ~~„geo~~geo-“, týkající se [[Země]].<ref>{{Citace elektronické monografie \| příjmení = \| jméno = Řádek 32: }}</ref> Georeliéf není neměnný, podléhá změnám v důsledku geomorfologických procesů působících na svrchní plochu zemské kůry, např. v podobě přesunu [[Hornina\|hornin]] v důsledku přírodních nebo [[Antropogenní vliv\|antropogenních vlivů]] i dalších změn vyvolaných geomorfologickými činiteli nesoucích s sebou [[Energie\|energii]], jak z vnitra planety Země ([[magma]]), v tzv. vnitřních pochodech reliéf zpravidla rozčleňující, tak i z okolního prostředí ([[Slunce]], [[voda]], proudění vzduchu – [[vítr]]), ve vnějším působení energie reliéf více či méně zarovnávající v čase. Horniny různých vlastností a uskupených do tvarů různého původu a stáří, lišící se vzhledem i rozměry, vytváří georeliéf krajiny, v celém komplexu značně složitý a v čase proměnný, včetně [[Horninotvorný cyklus\|horninotvorného cyklu]]. V souvislosti s podobnými procesy vzniku, charakteristickým vzhledem, [[Geologická struktura\|geologickou strukturou]] a výškovou členitostí omezeného území v určité krajinné oblasti lze georeliéf typologicky rozlišit (bez lokalizace zeměpisnými souřadnicemi) na dva základní typy – [[Nížina\|nížiny]] (nadmořská výška 0–300 m, výšková členitost 0–30 m) a [[Vysočina (geomorfologie)\|vysočiny]] (nadmořská výška nad 300 m, výšková členitost nad 30 m).<ref name=":1">{{Citace monografie \| příjmení = Bína \| jméno = Jan Řádek 51: Nížiny jsou charakteristické blízkostí vod a [[Vodní tok\|vodních toků]], geomorfologicky akumulační roviny s nezpevněným podložím [[Sediment\|sedimentů]], vzniklé přesunem hmotných částic hornin, např. odnosem vodou (jezerní, říční aj.) nebo naváté větrem (eolické, např. písečná [[duna]]). Vysočiny jsou obecným označením členitého georeliéfu, morfometricky (podle relativní nadmořské výšky) lze rozlišit [[Sníženina\|sníženiny]], [[Pahorkatina\|pahorkatiny]], [[Vrchovina\|vrchoviny]], [[Hornatina\|hornatiny]] a [[Velehornatina\|velehornatiny]], přičemž v jakékoliv nadmořské výšce se může nacházet i (typologicky) forma [[Rovina (geomorfologie)\|roviny]], nepřesahující 30 m svoji výškovou členitostí. Podle výškové členitosti se pahorkatiny, vrchoviny a hornatiny dále člení na tzv. podtypy, ploché (nižší hodnoty relativní nadmořské výšky) a členité (s vyššími hodnotami). Typy georeliéfu jsou lokalizovány zeměpisnými souřadnicemi v rámci územního (plošného) vymezení, v tzv. regionálním členění georeliéfu s určením rozlohy a vlastního pojmenování, do geomorfologických jednotek. == Původ slova == Georeliéf je [[slovo]] složené, v českém jazyku s cizím původem a psané s dlouhou samohláskou „e“ (druhou ve slově) počeštěné, skládá se ze dvou částí, ~~„geo~~geo-“ tvoří první část vědeckých a odborných pojmenování (-dezie, -fyzika, -grafie, -logie, -morfologie, -politika aj.), pochází z latiny (gaeo) a je odvozena od původně řeckého slova "„[[gaia]]"“ ve významu českého slova Země,<ref>{{Citace monografie \| příjmení = Trávníček \| jméno = František Řádek 69 ⟶ 71: \| strany = 420 \| isbn = }}</ref> ~~„reliéf“~~reliéf je slovo vícevýznamové, pochází z italského ~~"relief"~~„relief“, označující plastický (vypouklý) obraz vystupující z plochy na pozadí, obvykle ve výtvarném umění, např. [[Reliéf (sochařství)\|reliéf v sochařství]], v oblasti zeměpisu znamená tvářnost neboli vzhled zemského povrchu,<ref>{{Citace monografie \| příjmení = Trávníček \| jméno = František Řádek 85 ⟶ 87: \| strany = 1300 \| isbn = }}</ref> v podobě užití složeného slova „georeliéf", s jednoznačným významem. == Členění georeliéfu == Řádek 143 ⟶ 145: == Klasifikace reliéfu == [[Soubor:Pohledeckoskalská vrchovina, CZ170829-018-1.jpg\|náhled\|274x274pixelů\|Orientační příklady tvarů georeliéfu krajiny v topografickém nebo geomorfologickém významu]] Vzhled ploch závisí na vlastnostech, uložení a stáří hornin, které ji tvoří a procesech, které na ni působí. Georeliéf je složen z množiny tvarů vzniklých na zemském povrchu při reliéfotvorných pochodech v důsledku různých geomorfologických činitelů, např. působením magma při endogenním neboli vnitřním procesu nebo prouděním vzduchu (vítr), vody, též v podobě deště, a zářivé energie slunečních paprsků při exogenním neboli vnějším působením energie. Působením jednoho činitele vznikly tvary monogenetické, tvary polygenetické jsou podílem dvou a více činitelů. Výsledkem geomorfologických pochodů je reliéf zemského povrchu s geomorfologickými tvary označovanými (abecedně) podle vzniku [[Antropogenní vliv\|antropogenní]] (vzniklé lidskou činností), [[Denudace\|denudační]] (např. vlivem [[eroze]]), [[Vítr\|eolické]] (vzdušným prouděním), [[Fluviální svahové pochody\|fluviální]] (prouděním [[Voda\|vody]]), [[Glaciální eratika\|glaciální]] (v důsledku ledovce, též [[Doba ledová\|doby ledové]]), [[Kras\|krasové]] (v oblasti vápenců a dolomitů průnikem vody horninami, např. v podzemí [[jeskyně]], na povrchu se spolupůsobením dalších erozních činitelů [[Závrt\|závrty]]), periglaciální (v oblasti před pevninským ledovcem, např. [[kamenné moře]] vzniklé také v souvislosti s tzv. periglaciálním [[Podnebí\|klimatem]]), [[Sopečné pohoří\|sopečné]] a [[Struktura (strukturní geologie)\|strukturní]] (související s prostorovým uspořádáním [[Hornina\|hornin]], jejich vlastnostmi, s různou odolností).<ref>{{Citace elektronické monografie Řádek 205 ⟶ 207: V bývalém [[Československo\|Československu]] se zkoumáním georeliéfu krajiny zabýval [[Geografický ústav ČSAV\|Geografický ústav]] Československé akademie věd se sídlem v Brně, zrušen v roce [[1993]]. V letech 1964 – 1977 vzniklo geomorfologické členění státního území tehdy [[Česká socialistická republika\|České socialistické republiky]] až na úroveň geomorfologických okrsků, včetně jejich pojmenování. Veřejnosti prezentovány v roce [[1987]] v publikaci vydané nakladatelstvím [[Academia\|Academie]] v Praze pod názvem „Zeměpisný lexikon ČSR Hory a nížiny“. Za použití digitálních technologií a využití [[Vrstevnice\|vrstevnicové mapy]] z roku [[2005]] vznikla digitální mapa prezentující územně vymezené geomorfologické jednotky v systémově provedeném členění pro celé území [[Česko\|Česka]], řádově na 4 [[Geomorfologická provincie\|provincie]], 10 [[Geomorfologická soustava\|soustav]], 28 [[Geomorfologická podsoustava\|podsoustav]], 94 [[Geomorfologický celek\|celků]], 243 [[Geomorfologický podcelek\|~~pocelků~~podcelků]] a 933 [[Geomorfologický okrsek\|okrsků]]. Seznam geomorfologických jednotek publikován [[Agentura ochrany přírody a krajiny ČR\|Agenturou ochrany přírody a krajiny České republiky]] v roce [[2006]] ve 2. vydání „Zeměpisného lexikonu ČR, Hory a nížiny“.<ref name=":0" /> V georeliéfu Česka jsou typologicky zastoupeny nížiny do nadmořské výšky 300 m a vysočiny v nadmořské výšce nad 300 m, omezené krajinné oblasti okolní vyvýšeninou jsou sníženiny (typem brány, brázdy, kotliny, pánve, prolomy, úvaly) tektonického původu nebo vzniklé erozně denudačními pochody s odnosem méně odolných hornin, v regionálním členění např. [[Jihočeské pánve]] (vznik tektonickým pohybem zemské kůry) nebo [[Podhradská kotlina]] v Železných horách (vznik v krystalických břidlicích odnosem méně odolných hornin). Georeliéf Česka vznikl [[Orogeneze\|horotvorným procesem]], z hlediska geologie se vytvořily dva odlišné geologické celky,. vV důsledku tzv. variského vrásnění horninová geologická jednotka nazvaná [[Český masiv]], přesahující české území a do východní části Česka zasáhly Karpaty, oblastí označované [[Západní Karpaty]], tvořící též geologickou jednotku. Český masiv v podobě kruhového tvaru (ohraničený pohořími) se stal obsahem hypotézy o tzv. [[Český kráter\|Českém kráteru]] ve smyslu [[Impaktní kráter\|impaktního kráteru]] vzniklého na povrchu Země. === Typologické členění === Typy georeliéfu dle výškové členitosti: * [[Rovina (geomorfologie)\|rovina]] (0–30 m), především v nivních sedimentech v okolí řek, v regionálním členění např. [[Poděbradská rovina\|Poděbradská]] nebo [[Smiřická rovina]] * [[pahorkatina]] (~~ploché~~plochá 30–75 m a ~~členité~~členitá 75–150 m), na českém území zastoupeny nejrozsáhlejší plochou, např. [[Skutečská pahorkatina]] nebo členitá [[Stružinecká pahorkatina]] * [[vrchovina]] (~~ploché~~plochá 150–200 m a ~~členité~~členitá 200–300 m), příkladem ploché vrchoviny jsou [[Železné hory]], a členité jejich geomorfologický okrsek [[Kameničská vrchovina]] * [[hornatina]] (~~ploché~~plochá 300–450 m a ~~členité~~členitá 450–600 m), plochou hornatinou je např. [[Šumava]], členitou hornatinou [[Krkonoše]], nejvyšší [[pohoří]] v Česku * [[velehornatina]] (nad 600 m), v územním celku geomorfologické jednotky se v Česku nevyskytují Řádek 228 ⟶ 230: Ze 3. řádu geomorfologických jednotek na kontinentu Evropy se z Hercynid (Hercynských pohoří) na českém území nachází krajinné oblasti „[[Středoevropské vysočiny\|Středoevropských vysočin]]“ a ze „Západoevropských a středoevropských nížin“ rozsahem malá část [[Středoevropská nížina\|Středoevropské nížiny]], z Karpatské podoblasti části Karpat a [[Panonská pánev\|Panonské pánve]]. Středoevropská nížina je využita v českém prostředí pro označení provincie, též geomorfologické jednotky třetí úrovně pro zachování přibližných horopisných podmínek podobně jako v Evropě. Evropské geomorfologické jednotky 4. řádu zastupuje v Česku ze „Středoevropských vysočin“ většinou rozlohy [[Česká vysočina]], ze Středoevropské nížiny rozsahem malé území [[Středopolské nížiny]], z evropských Karpat jsou to [[Západní Karpaty]] a z evropské Panonské pánve rozsahem malá [[Západopanonská pánev]]. V regionálním členění georeliéfu Česka, s přibližnými hodnotami plochy a procenta vztaženými ke státnímu území o celkové rozloze 78 867 km<sup>2</sup>,<ref>{{Citace elektronické monografie \| příjmení = \| jméno = Řádek 238 ⟶ 242: \| datum přístupu = 2017-09-06 }}</ref> jsou v návaznosti na evropské jednotky 4. řádu vymezeny do třetí úrovně geomorfologických jednotek obecně označených [[Geomorfologická provincie\|provincie]]: * [[Česká vysočina]], rozloha 66 394 km<sup>2</sup> (přesněji 66 394,01 km<sup>2</sup>), tvoří 84,2% českého území * [[Západní Karpaty]], rozloha 11 120 km<sup>2</sup> (přesněji 11 119,71 km<sup>2</sup>), tvoří 14,1% českého území * [[Západopanonská pánev]], rozloha 958 km<sup>2</sup> (přesněji 957,76 km<sup>2</sup>), tvoří 1,2% českého území * [[Středoevropská nížina]], rozloha 396 km<sup>2</sup> (přesněji 395,52 km<sup>2</sup>), tvoří 0,5% českého území Evropský 5. řád geomorfologického členění zahrnuje v českém prostředí pouze části geomorfologických jednotek čtvrté úrovně, označené v Česku obecně za [[Geomorfologická soustava\|geomorfologické soustavy]], z nich jsou to Středopolské nížiny (součást provincie Středoevropská nížina), [[Vněkarpatské sníženiny]] a [[Vnější Západní Karpaty]] (součásti provincie Západní Karpaty) a [[Vídeňská pánev]] (součást provincie Západopanonská pánev).

Reliéf (geografie): Porovnání verzí