Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 105 bajtů ,  před 2 lety
m
wikiodkazy
=== Rudolfův majestát ===
{{Podrobně|Rudolfův majestát}}
V&nbsp;září roku 1608 se Petr Vok setkal ve Lnářích s předními zemskými úředníky. Setkání se účastnili [[nejvyšší purkrabí]] [[Adam ze Šternberka]], nejvyšší komorník Volf Novohradský z&nbsp;Kolovrat a nejvyšší zemský sudí [[Adam z&nbsp;Valdštejna]], kteří všichni patřili mezi umírněné katolíky. Dále pak [[Jan Jiří ze Švamberka|Jan Jiří ze&nbsp;Švamberka]], který byl rozhodným novoutrakvistou. Sám Rožmberk, který se hlásil k&nbsp;Jednotě bratrské, měl ale zatím bližší vztahy s&nbsp;uvedenými katolíky a na schůzce působil jako prostředník. Schůzka přispěla ke&nbsp;stmelení stavovské obce.<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Pánek | jméno = Jaroslav | odkaz na autora = Jaroslav Pánek | titul = Poznámky k Březanovu Životu Petra Voka z Rožmberka | odkaz na titul = | příjmení sestavitele = Březan | jméno sestavitele = Václav | odkaz na sestavitele = Václav Březan | sborník = Životy posledních Rožmberků. II. Život Petra Voka z Rožmberka : letopisy osvíceného knížete a pána ... : pátý díl Historie rožmberské o panu Petru Vokovi, posledním vladaři domu rožmberského | odkaz na sborník = | vydavatel = Svoboda | místo = Praha | rok = 1985 | isbn = | url = | poznámky = Dále jen ''Poznámky k Březanovu Životu Petra Voka z Rožmberka'' | strany = 723}}</ref>
[[Soubor:Majestát Rudolfa II z roku 1609.gif|upright|left|thumb|Rudolfův majestát pro Čechy]]
Zmíněná schůzka byla jen počátkem další Rožmberkovy aktivity. Petr Vok z&nbsp;Rožmberka byl totiž stále více vnímán jako nejvýznamnější autorita opozičního nekatolického tábora. Právě proto se schůzka zástupců protestantské šlechty z&nbsp;Čech, Rakouska a z&nbsp;Říše uskutečnila v&nbsp;listopadu 1608 na Vokově sídle v&nbsp;Třeboni.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Vorel | jméno = Petr | odkaz na autora = Petr Vorel | titul = Velké dějiny zemí Koruny české VII. 1526-1618 | vydavatel = Paseka | místo = Praha | rok = 2005 | počet stran = 672 | isbn = 80-7185-648-7 | poznámky = Dále jen ''Velké dějiny VII'' | strany = 436–437}}</ref> Jednání se zúčastnili [[Kristián zI. Anhaltsko-Bernburský|Kristián&nbsp;z Anhaltu]], Adam Budovec z&nbsp;Budova (syn Václava Budovce z&nbsp;Budova), Bernard z&nbsp;Puchheimu, Jiří Erazim Tschernebl, [[Jáchym Novohradský z Kolovrat|Jáchym Novohradský z&nbsp;Kolovrat,]] a Ondřej Hofmann z&nbsp;Grünpüchlu.<ref>''Životy posledních Rožmberků II.'', s. 598.</ref>
 
Rožmberkovy kontakty s opozicí nezůstaly utajeny pražskému dvoru. Poté co byla zabavena korespondence pražského agenta Kristiána z Anhaltu, která tyto kontakty dokazovala, hrozila Petru Vokovi obžaloba z velezrady. Královská komise kterou tvořili Adam ze Šternberka, Adam z Valdštejna, [[Vilém Slavata]] a Tiburcí Žďárský položila jménem panovníka Rožmberkovi čtyři otázky. Odpovědi Petra Voka na ně byly vyhýbavé a zamlžovaly podstatu rožmberkovyRožmberkovy činnosti. Jeho odpovědi nemohly Rudolfa II. uspokojit. Ten ale neměl dost síly, aby mohl proti Petru Vokovi důrazněji zakročit.{{#tag:ref|Otázky zněly: 1. K jaké víře se hlásí? 2. Proč se vyzbrojený lid z jeho panství nepřipojil na jaře 1608 k zemské hotovosti? Proč přijímá návštěvy Kristiána z Anhaltu a rakouských šlechticů? 4. Proč neposkytl Rudolfu II. vyžádanou půjčku, zatímco Matyáši a jiným osobám půjčku poskytl? V odpovědích se Petr Vok přihlásil k české konfesi a ne výslovně k Jednotě bratrské. Část vojenských oddílů poslal k [[Miličín]]u a část ponechal v Třeboni k obraně jižních Čech. Na návštěvách přijímá své přátelé a spřízněné osoby. Hotové peníze nikomu nepůjčoval (což nebyla pravda), protože je sám potřeboval.<ref>''Poznámky k Březanovu Životu Petra Voka z Rožmberka'', s. 724.</ref>|group=pozn.}} V listopadu připravil dvě memoranda (jedno pro evangelické stavy a druhé pro nejvyšší zemské úředníky) ve kterých nabádal stavy, aby se nedaly svést na scestí cizím duchovenstvem.<ref>''Život renesančního kavalíra'', s. 190.</ref>
 
{{Citát|Však spolu jsme křesťané, a pokřtěni jsouce ve jmeno nerozdílné blahoslavené Trojice rozdílné dary boži máme; avšak není zde v nás obojích dokonalosti žádné, ale té v nebi očekáváme. Sama pak láska Boha a bližního jest svazek dokonalosti. Jsme všickni Čechové, jsme krev jedni druhých; jednoho Pána Boha, jednoho krále, jedno právo české máme; trpme raději Čechové sebe, než abychom potom jiné cizí a daleké národy trpěti musili, kteříž by nás všech mezi sebou trpěti nechtěli, ale usilovali by nás všechny trápiti a snad i ven ze země potomně vyhnati. Nechť pro Boha! pod spůsobem náboženství kněžstvo cizího a dalekého národu sem se nevtírá, ale ať každý národ svůj spravuje. A smýšlím, že i strana pod jednou, ba i ta naše nejmilostivější vrchnost po pánu Bohu úpí a lká pod tím duchovním jhem. Nebo co dobrého zemím a královstvím mnohým i vrchnostem s sebou přineslo to kněžské přespolní cizího národu spravování, ať nedím, nad vrchnost světskou – čehož Bůh nanařídil – k svému užitku vladařství, vůbec patrněji jest, než aby se o tom mluviti mělo.|Z memoranda Petra Voka z Rožmberka<ref>{{Citace monografie | titul = Pavla Skály ze Zhoře Historie česká od r. 1602 do r. 1623. I. díl, 1602-1616 | editoři = [[Karel Tiefrunk]] | redaktoři = | překladatelé = | vydavatel = I. L. Kober | místo = Praha | rok = 1865 | počet stran = 384 | isbn = | url = http://kramerius.nkp.cz/kramerius/MShowPageDoc.do?id=4404913&mcp=&idpi=23706524&author= | poznámky = Dále jen ''Pavla Skály ze Zhoře Historie česká'' | strany = 170}}</ref>|200}}