Lánská smlouva: Porovnání verzí

První společný stát Čechů a [[Slováci|Slováků]] byl ohrožen ze všech stran a bylo proto potřebné navázat diplomatické styky s okolními státy. Lánskou smlouvou podepsánou s Rakouskem bylo mnohé vyřešeno. Hospodářská spolupráce byla v tomhle případe nevyhnutná, jelikož Rakousko odebíralo až 30% z celkového československého vývozu a bylo tak nejdůležitějším hospodářským partnerem tehdejšího Československa. Vysoký úvěr, který byl Rakousku poskytnut tak byl jen jakousi obětí a důležitým tahem se strany československé vlády, aby nestratila svého prvořadého obchodního partnera. Dále bylo zapotřebí poistit se v případě napadení a najít spojence. [[Maďaři]] byly stále hrozbou pro státní [[Integrita|integritu]], i když už mnohem menší jako kdysi. Mnohem větší strach v raném Československu naháněla představa návratu Habsburků k moci. Smlouva tak garantovala, že se Rakušané prostřednictvím nich nebudou snažit opět restaurovat model [[Habsburská monarchie|Habsburské monarchie]]. Problémy s její přijetí ale panovaly i tady, a to prakticky ze stejných důvodů jako u sousedního Rakouska. Všichni všeněmecky orientovaní, co žili na území československého státu rázně odmítaly něco tak protiněmecké, jako byla podle nich lánská smlouva a jelikož mělo německou národnost v tehdejším Československu dost značné procento lidí, nebylo možné jejich názor nebrat v úvahu. Lánská smlouva tak nebyla předložena ani [[Národní shromáždění republiky Československé (1920–1939)|Národnímu shromáždění]] a její prodloužení proto nebylo vůbec nevyhnutnénevyhnutelné. Když platnost smlouvy vypršela, nahradila ji obyčejní arbitrážní smlouva sepsáná ve [[Vídeň|Vídni]] [[4. březen|4. března]] [[1926]]. Ta byla ale například pro Beneše postačující a nebyla potřeba lánskou smlouvu obnovovat, jelikož byly vztahy mezi státy na velice dobré úrovni.