Konec [[První světová válka|první světové války]] znamenal též konec [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uherska]] a mezi mnoha novovzniklými státy byly i Československo a Rakousko. Tyto dva státy byly navíc i sousedící a proto bylo nutné vyřešit mnoho nesrovnalostí, a to od stanovení hranic až po otázky hospodářské. To vyústilo ve vznik mnohých smluvních ujednání. Základem pro všechny smluvy byla [[Saint-germainská Germainskásmlouva|Saint-germainská mírová smlouva]]. Už v lednu [[1920]] během návštěvy rakouského kancléře [[Karl Renner|Karla Rennera]] byly spolu s československým ministrem [[Edvard Beneš|Edvardem Benešem]] podepsány směrnice, které jako první zajišťovaly politickou spolupráci těchto dvou zemí. Všechno bylo nakonec sepsáno do tzv. lánské smlouvy. Ta byla slavnostně podepsaná na zámku v Lánech za přítomnosti prezidenta [[Tomáš Garrigue Masaryk|Masaryka]] a ministra Beneše na straně československé a prezidenta Hainische a kancléře Schobera na straně rakouské. Týkala se mnoha bodů. Především se potvrdila otázka státních hranic z [[Pařížská mírová konference (1919)|pařížských mírových ujednání]]. Dále se tyto dva státy zavázaly k neutralitě, kdyby byla jedna ze stran napadena, slíbily si podporu v případě, žeby se Habsburgové[[Habsburkové]] opět pokoušeli dostat k moci a též diplomatickou i ekonomickou pomoc. Tahle smlouva ale měla být platná jenom 5 let a když mělo přijít k jejímu obnovení, rakouský ministr zahraničí žádost odmítl. Ekonomická a finanční pomoc avšak nadále fungovala a ve druhé polovině 20. let byla dokonce podepsaná nová smlouva, [[Arbitrážní smlouva|arbitrážní]], vycházející z rezoluci [[Valné shromáždění OSN|Valného shromáždění]] [[Společnost národů|Společnosti národů]] ze září [[1922]] a z [[Locarnské dohody|Locarna]]. Tato smlouva byla považovaná za jakousi náhradu lánské smlouvy a vztahy Rakouska a Československa zůstaly i nadále velice příznivé.
