Bitva na Bílé hoře: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Würzburské biskupství bylo členem Katolické ligy |
Bílá Hora je místní název, nikoliv označení skutečné hory. značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 44:
| ztráty2 = 1300-9000(?) mrtvých<br />pravděpodobně 5000
}}
'''Bitva na Bílé
== Situace před bitvou ==
Řádek 55:
O vlastním rozestavění česko-moravské armády existují dva majoritní popisy, od vrchního velitele [[Kristián I. Anhaltsko-Bernburský|Kristiána I. Anhaltského]], který vznikl na počátku roku 1621 a Fitzsimonův. Oba dva se poněkud liší. Později samozřejmě vzniklo i mnoho různých dalších studií, jedna z významných soudobých teorií o bitvě pochází od [[Dušan Uhlíř|Dušana Uhlíře]].
Stavovské vojsko se rozložilo nedaleko pražských hradeb na návrší [[Bílá hora (Pražská plošina)|Bílá
Císařsko-ligistická armáda se začala šikovat později a byla poněkud odlišná. Císařská část armády tvořila pravou část uspořádání a skládala se ze tří šiků, první tvořily dvě pěší [[tercie (vojenská jednotka)|tercie]] (reálný počet mužů se pohyboval kolem 4000) a napravo od nich valonské pluky. Tento šik byl ještě na vnější straně doplněn třemi jízdními křídly po 500 mužích. V druhé řadě byla pouze jedna tercie „Neapolitánců“ pouze s 2500 muži a jezdecká křídla: nalevo 550 mužů a napravo 400 mužů. Základ posledního šiku tvořily opět dvě tercie a jízda. Mezi prvním až třetím šikem se pohybovalo asi 800 kozáků. Císařské armádě byly k dispozici též čtyři děla. Šikování provedl generál dělostřelectva [[Maxmilián z Lichtenštejna]] a o velení se dělil s plukovníkem Tiefenbachem.<ref>296–297</ref> Císařské síly jsou odhadovány na 18–20 000 mužů.<ref>298</ref>
Řádek 103:
Jak již bylo napsáno výše, [[Fridrich Falcký|Fridrich]] se vydal se svoji družinou na bojiště, ale u domu U Zlaté koule se král setkal s knížetem Kristiánem z Anhaltu, Jindřichem Matyášem Thurnem a Jiřím Fridrichem z Hohenlohe na uřícených koních. Ti zadrželi královskou družinu a sdělili smutnou novinu o prohrané bitvě. Král dojel k bráně a vystoupil na hradby aby se přesvědčil sám.
Viděl, jak jízda uháněla z bojiště k [[Petřín|vrchu sv. Vavřince]] a níže přes vinohrady, vozová cesta vedoucí od Bílé
Královna Alžběta nemohla uvěřit, že by tak najednou mohla být v nebezpečí; když však viděla po chvilce přijíždět krále samého s předními veliteli a slyšela od nich zprávu o porážce, pocítila při vší své srdnatosti tíhu celého neštěstí. Ve spěchu sbalili korunu, klenoty a svatováclavský archiv, a král vsedl s dítětem, královnou i dvořanstvem do vozů a odjel přes most na [[Staré Město (Praha)|Staré Město]]. Ubytoval se v nárožním Langenbrukově domě naproti jezuitskému kostelu u mostu, poněvadž se však obával, že by ani zde, hned za vodou, nebyl v bezpečí, odstěhoval se k primátoru [[Staré Město (Praha)|Starého Města]] Valentinu Kirchmayerovi. Korunu s klenoty a archivem nechal složit na [[Staroměstská radnice|Staroměstské radnici]]. Zpráva o nešťastně svedené bitvě ohromila skoro veškeré třídy pražského obyvatelstva, odjezd Fridricha Falckého z královského sídla způsobil naprostý zmatek a zděšení.
Řádek 120:
Kaple byla v letech [[1704]] až [[1730]] nahrazena výstavným poutním [[Kostel Panny Marie Vítězné (Bílá hora)|kostelem Panny Marie Vítězné]].
Dnes je Bílá
== Odkazy ==
| |||