Victor Vasarely: Porovnání verzí

Přidáno 429 bajtů ,  před 2 lety
doplnění Života
(doplnění Života)
(doplnění Života)
* [[1965]]– : ''Pocta šestiúhelníku, Vega'': Tato série je tvořena nekonečnými transformacemi vroubkování a reliéfního přidávání barevných variací, čímž je vytvářen „věčně proměnlivý optický klam“. V roce 1965 se Vasarely zúčastnil v [[Muzeum moderního umění|Muzeu moderního umění]] v [[New York]]u výstavy nazvané ''The Responsive Eye'' (Vnímavé oko), kterou uspořádal Viliam C. Seitz. Série obrazů nazvaných ''Vega'' si pohrává se sítí kulových vypouklin, jež vytvářejí optickou iluzi objemu. V rámci této výstavy byl Vasarely označen za otce [[op-art]]u.<ref name="artmuseum"/> V říjnu [[1967]] mu [[Grafický designér|designér]] Will Burtin nabídl prezentaci na konferenci Burtinovy vize ´67 (Burtin's Vision ’67), která se konala na [[New York University|Newyorské univerzitě]].
 
5. června [[1970]] otevřel Vasarely svoje první muzeum v [[Renesanční architektura|renesančním]] paláci v obci [[Gordes]] v [[Provence]] (uzavřeno roku 1996), v němž vystavoval více než 500 prací. Druhým podobným podnikem byla Vasarelyho nadace v [[Aix-en-Provence]], jejíž budovu speciálně navrhl sám Vasarely. V roce 1976 [[muzeum]] slavnostně otevřel francouzský prezident [[Georges Pompidou]]. Dnes je [[budova]] bohužel v dezolátním stavu, několik vystavovaných děl dokonce poškodila voda protékající z neopravené střechy. Téhož roku byl v [[Centre Georges Pompidou]] v Paříži nainstalován Vasarelyho velký kinematický objekt ''Georges Pompidou''. V roce [[1976]] vzniklo i Vasarelyho muzeum v jeho rodném městě Pécsi v Maďarsku, jemuž Vasarely věnoval značné množství svých prací. V roce [[1982]] vytvořil 154 speciálních [[sítotisk]]ů, jež s sebou vzal kosmonaut [[Jean-Loup Chrétien]] do vesmíru při letu sovětsko-francouzské posádky v kosmické lodi [[Sojuz T-6]] k orbitální stanici [[Saljut 7]]. Později byla tato díla prodána ve prospěch [[UNESCO]]. Roku [[1987]] došlo k otevření druhého maďarského Vasarelyho muzea s více než 400 pracemi v [[Zichy z Vaszonykeö|Zichyovském]] paláci v Budapešti.
 
Začátkem 70. let se Vasarely vrátil k realizacím v architektuře. V roce [[1971]] byla stanice [[Montparnasse – Bienvenüe (stanice metra v Paříži)|Montparnasse]] [[Metro v Paříži|pařížského metra]] vyzdobena dvěma jeho freskami. V roce [[1976]] vzniklo i Vasarelyho muzeum v jeho rodném městě Pécsi v Maďarsku, jemuž Vasarely věnoval značné množství svých prací. V roce [[1982]] vytvořil 154 speciálních [[sítotisk]]ů, jež s sebou vzal kosmonaut [[Jean-Loup Chrétien]] do vesmíru při letu sovětsko-francouzské posádky v kosmické lodi [[Sojuz T-6]] k orbitální stanici [[Saljut 7]]. Později byla tato díla prodána ve prospěch [[UNESCO]]. Roku [[1987]] došlo k otevření druhého maďarského Vasarelyho muzea s více než 400 pracemi v [[Zichy z Vaszonykeö|Zichyovském]] paláci v Budapešti.
 
Za svého života se Vasarely dočkal mnoha poct. Roku 1970 byl jmenovaný rytířem [[Řád čestné legie|Řádu čestné legie]]. Při příležitosti přednáškového turné po USA byl v roce 1983 jmenovaný čestným občanem [[New York]]u. Roku 1990 obdržel francouzský [[Národní řád za zásluhy (Francie)|Národní řád za zásluhy]].
 
Vasarely se příležitostně zabýval i scénografií. V roce [[1984]] navrhl výpravu k [[Richard Wagner|Wagnerově]] [[Tannhäuser]]u, kterého režíroval [[István Szabó]].
 
Victor Vasarely zemřel ve věku 90 let v Paříži 15. března 1997.