Messerschmitt Bf 109: Porovnání verzí

Přidáno 193 bajtů ,  před 4 lety
Doplnění zdrojů, změna u Bf 109 K
m (Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy)
(Doplnění zdrojů, změna u Bf 109 K)
| více uživatelů = [[Španělsko]], Jugoslávie, Itálie, Československo, Rumunsko, Bulharsko, Finsko, Švýcarsko, Chorvatsko
}}
'''Messerschmitt Bf 109'''<ref group=pozn.>Původní firma výrobce byla Bayerische Flugzeugwerke A.G., proto typová zkratka '''Bf'''. Některé zahraniční prameny či uživatelé typu užívali i označení "Me-109" ([[Jugoslávské královské letectvo]]) či "Me 109" ([[bulharské letectvo|Královské bulharské letectvo]]), "Me 109" se ale v Německu objevovalo jen někdy na výrobních štítcích licenční výroby typu u společnosti [[Erla Maschinenwerk|Erla]].</ref> byl [[Nacistické Německo|německý]] [[stíhací letoun]] zkonstruovaný pod vedením prof. [[Willy Messerschmitt|W. Messerschmitta]] u společnosti [[Bayerische Flugzeugwerke]] v polovině 30. let dvacátého století. Bf 109 byl standardním stíhacím letadlem [[Luftwaffe (Wehrmacht)|Luftwaffe]] těsně před [[Druhá světová válka|druhou světovou válkou]] a v jejím průběhu tvořil spolu s [[Focke-Wulf Fw 190|Focke-Wulfem Fw 190]] páteř stíhacích sil [[Luftwaffe (Wehrmacht)|Luftwaffe]]. Messerschmitt Bf 109 sloužil v mnoha zemích i po skončení druhé světové války. Jde zatím o nejvíce vyráběný stíhací letoun{{Fakt/dne|20170730203231|}} a zároveň co do sestřelů protivníka vůbec nejúspěšnější stíhací typ historie.<ref>{{Fakt/dne|20170730203231|}}Citace monografie
| příjmení = Paul.
| jméno = Blackah,
| titul = Messerschmitt Bf 109 : všechny verze od roku 1935 : technické detaily, pilotování a údržba legendární jednomístné stíhačky [Luftwaffe]
| url = https://www.worldcat.org/oclc/713793135
| vydání = 1. vyd
| vydavatel = Grada
| místo = Praha
| počet stran = 164 s.
| isbn = 9788024735221
}}</ref>
 
== Vývoj ==
V bojích proti západním [[Spojenci (druhá světová válka)|Spojencům]] v letech 1942-1945 musely stroje Bf 109 postupně čelit rostoucí početní převaze protivníka. Ačkoliv zůstával až do konce války nebezpečným soupeřem, nedokázal letoun Bf 109 a ostatně ani [[Fw 190]] či nejmodernější [[Me 262]] ohrozit spojeneckou nadvládu ve vzduchu. Ta se od půli roku 1944, zejména s masivním nasazením výkonných stíhaček [[P-51 Mustang]], [[P-47 Thunderbolt]], [[Spitfire]] Mk.XIV a [[Hawker Tempest]], stala trvalou. Důvodem bylo i přes více méně stejnou technickou rovnocennost, kvantitativní převaha i rostoucí kvalita spojeneckých letců a naopak úpadek německého leteckého výcviku v důsledku velkých ztrát a nedostatku času.
 
Verze K, která se k jednotkám dostávala od podzimu 1944, již nemohla zvrátit poměr sil. Ačkoliv se vyrovnala nejlepším stíhačkám Spojenců <ref name=":1">{{Citace monografie
| příjmení = Poruba
| jméno = Tomáš
=== Verze K (Kurfürst) ===
[[Soubor:Bf109K-4 Gelbe1 JG3 kl96.jpg|náhled|Bf 109 K-4, 11./JG 3]]
Kurfürst byl vyvíjen na základě posledních typů Bf 109G-6 a G-14. Bf 109 G-14 představoval standard všech vylepšení a modifikací na předchozích Gustavech, ale zprávy o vývoji nových spojeneckých stíhaček vedly ke vzniku nové verze Bf 109, která měla představovat to nejlepší a zároveň co nejvíce omezit slabší stránky linie Bf 109. Vedoucí projektu byl Ludwig Bölkow, asistent byl Richard Bauer, původní návrhář konstrukce Bf 109 a podle Bölkowa jeden z nejnadanějších konstruktérů. CelkovýKonstrukční tým byl tvořen asi 140 lidmi. Celkově byla snaha omezit slabší stránky Bf 109 jako slabší výzbroj a horší vlastnosti při vzletu a přistání, a naopak vylepšit výkony a vlastnosti. Bf 109 K měl být výkonější nebo alespoň stejně výkoný jako nejlepší spojenecká stíhací letadla konce války. Výzbroj byla zesílena nahrazením kanónu [[MG 151]]/20 kanónem [[MK 108]] ráže 30 mm střílejícím dutou hřídelí motoru, dva kulomety [[MG131]] ráže 13 mm zůstaly zachovány nad motorem. Hlavní změna byla nová verze motoru Daimler- Benz, DB 605D u kterého byl předpoklad k vysokým výkonům a který díky úpravám mohl déle vydržet větší mechanické a teplotní zatížení při větších výkonech než starší motory. Z vnějšku bylo letadlo rozpoznatelné díky plně zakrytému podvozku. Posunutí plnících a přístupových otvorů pro servis a provozní kapaliny.{{Fakt/dne|20170730213853|}} Překryt motoru odpovídal posledním verzím G-10 a G-14 stejně tak jako překryt „Erla Haube“, vyšší směrovka a větší chladič oleje. Podvozek byl o něco rozšířen a upravilo se jeho uchycení, nově byl na vrchní ploše křídla mechanický ukazatel, který pilotovi ukazoval zatažení podvozku. Došlo k úpravě křídélek kdykteré nově měly Flettnerovy plošky. Z důvodu lepšího vyvážení letadla byla posunuta rádiostanice v trupu a kyslíkové bomby se přesunuly do křídla. V kokpitu došlo k přepracování rozvržení přístrojů. Nově se mohl model K ve střemhlavém letu přiblížit rychlosti blízké 850 km/h.<ref>{{Citace monografie
| příjmení =
| jméno =
| strany = 10
| isbn =
}}</ref> První stroje verze K-4 přišly k bojovým jednotkám na podzim [[1944]]. Z důvodu postupného rozkladu výrobních a servisních sítí v Německu koncem války se část nově zavedených konstrukčních prvků dostalo na novou verzi K v malém počtu, to se týká přednostně Flettnerových plošek a mechanických ukazatelů vysunutí / zasunutí podvozku. Tato poslední válečná verze Messerschmittu Bf 109 byla plnohodnotným stíhacím strojem, který se mohl postavit i těm nejlepším stíhačům protivníka.{{Fakt<ref name=":1" /dne|20170730213853|}}>. Celkem bylo vyrobeno asi 550-1700 kusů Bf 109 K-4, přesné číslo není známo. Autoři zde nemají jasno. Václav Němeček udává přes 750 kusů této verze,<ref name="Němeček">{{Citace periodika | příjmení = Němeček | jméno = Václav | titul = Messerschmitt Bf 109K | časopis = Letectví a kosmonautika | odkaz na časopis = Letectví a kosmonautika | rok = 1983 | měsíc = srpen| ročník = LIX.| číslo = 16| strany = 631| url = | issn = }}</ref>, M. Murawski uvádí konkrétně 754 kusy.<ref name="Murawski">{{Citace monografie | příjmení = Murawski | jméno = Marek | příjmení2 = | jméno2 = | příjmení3 = | jméno3 = | rok = 1997 | vydání = 1 | titul = Letadla Luftwaffe Část 2 | vydavatel = Intermodel | místo = Hostomice | isbn = 80-901976-3-9}}</ref>
 
* '''Bf 109 K-2''' – vyroben pouze 1 kus.
* '''Bf 109 K-4''' – Pohon zajišťoval motor DB 605 D nebo DB 605 AS. Výzbroj tvořily dva kulomety ráže 13mm a 30mm kanón [[MK 108]] v ose vrtule. Vyrobeno bylo 1693 strojů.
* '''Bf 109 K-6''' – Výzbroj shodná s K-4 a navíc dva křídelní kanóny MK 108 Vyroben 1 kus.
* '''Bf 109 K-8''' – jedná se o průzkumnou variantu. Výzbroj tvoří 3 kanóny MK 108. Stroj byl vybaven 2 kamerami Rb 32/7x9.
 
Verze K byla poslední a nejvýkonnější verzí. Maximální rychlost s použitím MW 50 dosahovala 715 km/h v 7500 m.<ref name="Němeček" /> Některé zdroje uvádí 725 km/h v 7 000m. Stoupavost cca 24,5 m/s.
 
=== Bf 109Z "Zwilling" ===
* '''Cestovní rychlost:''' 590 km/h ve výšce 6000 m
* '''Dostup:''' 12&nbsp;000 m
* '''Stoupavost:''' počáteční stoupavost 2017-22 m/s
* '''Dolet:''' 850650 km, s přídavnými nádržemi 1000 km
 
=== Výzbroj ===
47

editací