Stuartovci: Porovnání verzí

Po smrti anglické královny [[Alžběta I.|Alžběty I.]], poslední panovnice z rodu [[Tudorovci|Tudorovců]], se stal skotský král Jakub VI. také králem [[Anglie]] a [[Irsko|Irska]] a přijal jméno [[Jakub I. Stuart|Jakub I.]] Tak vznikla [[personální unie]] těchto tří zemí, trvající až do roku [[1707]]. V roce [[1649]] ale přišla dynastie o trůn v důsledku revoluce a král [[Karel I. Stuart]] byl popraven. V osobě jeho syna, [[Karel II. Stuart|Karla II.]], se rod vrátil na anglický trůn až roku [[1660]]. Bratr Karla II., král [[Jakub II. Stuart|Jakub II.]], byl roku [[1688]] [[Slavná revoluce|vyhnán ze země]] pro svůj příklon ke [[katolictví]] a doživotně zbaven trůnu. Rod Stuartů však dál vládl Anglii, Skotsku a Irsku. Nejprve na trůn usedl synovec a zároveň zeť vyhnaného Jakuba II. [[Vilém III. Oranžský]], jehož manželkou byla dcera Jakuba II. [[Marie II. Stuartovna|Marie]]. Po její smrti a smrti jejího manžela se vládkyní Anglie, Skotska a Irska stala roku [[1702]] další dcera Jakuba II. [[Anna Stuartovna]]. Za vlády [[Anna Stuartovna|Anny]] došlo ke sjednocení Anglie a Skotska. Tímto aktem vznikla roku [[1707]] [[Spojené království|Velká Británie]] a Anna získá jako první osoba v dějinách titul britské královny. Po smrti Anny roku [[1714]] byla dynastie Stuartů vystřídána novou královskou dynastií – [[Hannoverská dynastie|hannoverskou]]. Členové hlavní mužské rodové linie rodu Stuartů, tedy potomci Jakuba II. žijící od roku 1688 ve vyhnanství, byli ale i nadále považováni v určitých politických kruzích za jediné právoplatnépravoplatné dědice trůnu. Především angličtí [[Katolictví|katolíci]] a [[jakobité (hnutí)|jakobité]] prosazovali opakovaně své úvahy o návratu těchto Stuartů na trůn ve Velké Británii. Tato hlavní, ve vyhnanství žijící rodová linie Stuartů vymřela až roku [[1807]]. Posledním mužským členem této přímé linie byl [[kardinál]] [[Jindřich Benedikt Stuart]] (1725 – 1807), vnuk Jakuba II. Jakobity podporovaná práva Stuartovců na britský trůn pak přešla na [[Sardinie|sardinského]] krále [[Emanuel IV.|Emanuela IV.]] (prapravnuk sestry Karla II. a Jakuba II. Henrietty Anny).

* [[Karel Eduard Stuart]], hrabě z Albany, syn [[Jakub František Stuart|Jakuba Františka Stuarta]]. Přestože mu [[papež]] [[Klement XI.]] při křtu udělil titul [[princ z Walesu]], byl mu tento titul pozdějším papežem [[Klement XIII.|Klementem XIII.]] a jeho následovníky upírán. Karel Eduard si činil po smrti svého otce nároky na trůn, nebyl ale za krále uznán ani ve Velké Británii ani katolickou církví. Sám sebe prohlašoval za jediného právoplatnéhopravoplatného krále Anglie, Skotska a Irska a nechal si říkat Karel III.

* [[Jindřich Benedikt Stuart]], kardinál z Yorku, mladší syn [[Jakub František Stuart|Jakuba Františka Stuarta]] a bratr Karla Eduarda Stuarta. Na trůn si nárok nečinil, ale jakobité jej považovali za právoplatnéhopravoplatného dědice trůnu.

* KOVÁŘ, Martin. Z anglických dějin 17. století. Světla a stíny restaurace (1660-1688). ''Historický obzor'', 1995, 6 (7/8), s. 151-158.