Kysané zelí: Porovnání verzí

Tradičně je kysané zelí připravováno v [[keramika|keramickém]] hrnci, jehož uzávěr je tvořen kusem vlhké tkaniny, deskou a těžkým [[kámenhornina|kamenem]]. Tento uzávěr není zcela vzduchotěsný a kysané zelí se kazí na styčné ploše nálevu, kde je kontakt se [[vzduch]]em. Alternativou, která se vyhne tomuto problému, je typ keramické nádoby, která má žlábek kolem jeho víka. Naplněním žlábku [[voda|vodou]] se dosáhne vzduchotěsného uzávěru. Zelí je třeba do nádoby důkladně natlačit, aby v něm nezůstal žádný vzduch, protože kvašení by pak neproběhlo a zelí by se zkazilo. Ve velkovýrobě se zpravidla používají velké hermeticky uzavřené [[sud]]y vybavené [[ventil]]em, který umožňuje únik vzniklých [[plyn]]ů.

V dobách, kdy neexistovaly mražené potraviny a potraviny z [[jižní polokoule]] nebyly dostupné ve [[Střední Evropa|střední]] a [[Severní Evropa|severní Evropě]], poskytovalo kysané zelí zdroj důležitých živin během zimy. Kysané zelí se skladovalo ve velikém množství už ve sklepích starých Řeků a Římanů a v 16. století bylo tak velice oblíbené, že si vysloužilo název "všelék". Mělo svůj význam i v mořeplavbě -– například bez něj by možná tehdy ani nebyla objevena Amerika, neboť právě kysané zelí to bylo, jež napěchováno v sudech provázelo Kryštofa Kolumba na jeho plavbách a chránilo námořníky před tolik obávanými kurdějemi nebo [[James Cook|kapitán Cook]] si s sebou na cesty brával zásoby kysaného zelí, které, díky obsahu vitamínu C, pomáhalo zabránit [[Kurděje|kurdějím]]. Německé námořnictvo v tomto pokračovalo dokonce i v dobách, kdy to britské přešlo na [[Citron|citróny]].

* {{Commonscat|Sauerkraut}}