Louise de Keroual: Porovnání verzí

Jako mladá dívka dlela na dvoře vévodkyně orleánské [[Henrietta Anna Stuartovna|Henrietty Anny]], sestry Karla II. a manželky mladšího bratra Ludvíka XIV., [[Filip II. OrléanskýOrleánský|Filipa II. OrléanskéhoOrleánského]]. V roce [[1670]] doprovázela do [[Anglie]] vévodkyni, která sem cestovala oficiálně za účelem návštěvy bratra, ve skutečnosti za účelem uzavření [[Doverská smlouva|tajné smlouvy]]; zde se v [[Dover (Anglie)|Doveru]] setkala s Karlem II. Po náhlé smrti vévodkyně Henrietty Anny zůstala "bezprizorní", Karel ji však vzápětí jmenoval dvorní dámou své manželky [[Kateřina z Braganzy|Kateřiny z Braganzy]]. Proslýchalo se, že francouzský dvůr záměrně Louisu Karlovi podstrčil (měla být francouzskou agentkou v Anglii), ale není pro to důkazů. Když se však ukázalo, že král projevuje Louise svou náklonnost, rozběhly se dvorské intriky na obou stranách; jejich hlavními aktéry byli francouzský vyslanec v Anglii [[Colbert de Croissy]] a ministr departamentu jižních zemí [[Henry Bennet, 1. hrabě Arlington|lord Arlington]].

[[19. srpen|19. srpna]] roku [[1673]] získala [[pair]]ský titul vévodkyně z Portsmouthu, hraběnky z Fareham a baronky z Petersfieldu. V prosinci toho roku Karel pro ni vyjednal francouzský titul vévodkyně d'Aubigny. Vévodkyně zůstala v Anglii do smrti Karla II. v roce [[1685]]. Poté odjela do Francie, kde zůstala do konce svého života, s výjimkou krátké cesty na dvůr nového krále [[Jakub II. Stuart|Jakuba II.]], Karlova mladšího bratra (Karel zemřel bez legitimních potomků, třebaže nemanželských dětí měl se svými milenkami celou řadu). Poslední léta života strávila v [[Aubigny]] v tahanicích s [[věřitel]]i. Král Ludík XIV. a po jeho smrti [[regent]] [[Filip II. OrléanskýOrleánský]] jí přiznali stálý důchod a chránili ji před věřiteli.