Panská sněmovna: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Přehled dědičných členů: Schonbornové - dědičné členství neměla dříve panující větev, ale česká nevládnoucí značka: editace z Vizuálního editoru |
Dědiční členové - uspořádání a doplnění dle knihy Fridricha hraběte Lanjuse značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 6:
* hlavy „zámožné šlechty“ - šlechtici, kterým císař udělil právo dědičně zasedat v Panské sněmovně (z českých rodů např. [[Kinští]], [[Kolovratové]], [[Šlikové]], [[Žerotínové]] nebo [[Chotkové]]).
[[Ex officio]], tedy "z moci úřední" [[arcibiskup]]ové a ti [[biskup]]ové, kterým náležela [[Kníže-biskup|knížecí]] hodnost: arcibiskup [[Arcidiecéze vídeňská|vídeňský]], [[Arcidiecéze salcburská|salcburský]], [[Arcidiecéze goricijská|gorický]], [[Zadar|zadarský]], [[Arcidiecéze pražská|pražský]], [[Arcidiecéze olomoucká|olomoucký]], tři arcibiskupové [[Lvov|lvovští]] (římsko-, [[Řeckokatolická církev|řecko]]- a [[Arménská katolická církev|arménsko-katolický]] a [[Pravoslaví|pravoslavný]] arcibiskup [[Černovice (Ukrajina)|černovický]], biskup [[Tridentské biskupství a knížectví|tridentský]], [[Arcidiecéze lublaňská|lublaňský]], [[Biskupství brixenské|brixenský]] [[Sankt Andrä (Korutany)|lavantský]], [[Diecéze Gurk|gurcký]], [[Diecéze Graz-Seckau|seckovský]], [[Arcidiecéze vratislavská|vratislavský]] a [[Arcidiecéze krakovská|krakovský]]. V letech 1861-1865 (před ztrátou [[Království lombardsko-benátské|Benátska]] a [[Rakousko-uherské vyrovnání|vyrovnáním]] s [[Uhersko|Uhrami]]) měli ve sněmovně právo zasedat taktéž [[Seznam udinských biskupů a arcibiskupů|arcibiskup z Udine]], [[Seznam benátských patriarchů|benátský patriarcha]]
| příjmení = Županič
| jméno = Jan
Řádek 30:
Dědiční členové měli mezi sebou pořadí dle [[Šlechtický titul|šlechtického titulu]], který nosili a "uvnitř" svého ranku měli pořadí od nejstarší rodiny k nejmladší. členy tedy byly hlavy následujících rodin:
*tři [[Německý spolek|suverénní knížecí rody]]: [[Lichtenštejnové]] (čtyři větve: [[Seznam lichtenštejnských knížat|panující]],
*sedmnáct (ve skutečnosti šestnáct) [[Seznam mediatizovaných rodů#Knížecí rody|dříve suverénních knížecích rodin]] podle hodnosti:<ref>Jejich hodnost se počítala podle data získání virilního hlasu na [[Říšský sněm (Svatá říše římská)|říšském sněmu]], pokud jej nezískali, pak podle stáří knížecího titulu, ovšem s tím, že i kníže s nejstarším titulem stál až za posledním knížetem, který získal virilní hlas.</ref> [[Lobkovicové]] (dvě větve, [[Roudnické vévodství|
*šestnáct (ve skutečnosti patnáct) titulárních [[Kníže|knížat]] podle stáří knížecího titulu: [[Dietrichštejnové]] (z rodu [[Mensdorff-Pouilly|Mensdorf-Pouilly]]
*
*64 rodů titulárních hrabat (
*devět [[Svobodný pán|svobodných pánů]] podle stáří panského titulu: [[Walterskirchenové|Walterskirchen]] (
*tři
Sněmovna byla otevřena 18. dubna 1861. Mnozí dědiční členové byli povoláni až po tomto datu:
* 1862: Althannové, Hardekové, Kinští-hraběcí chlumecká větev a Šlikové (7. února), Thurn-Taxisové (5. dubna)
* 1867: Schaumburg-Lippe, Porcia a Beaufort-Spontinové (1. dubna), Fünfkirchenové (5. května), Sasko-Coburg-Gotha, Lubomirští, Thurn-Valsassina, Abensberg-Traun-Maißau (25. listopadu)
* 1868: Fürstenbergové-lankraběcí větev (28. února)
* 1871: Lichtenštejnové-větev [[Hollenegg]] (28. ledna)
* 1873: Vrints zu Falkenstein (19. února), Hackelberg-Landau (22. dubna)
* 1879: Schwarzenbergové-orlická větev, Thun-Hohensteinové-děčínská, posléze knížecí větev, Chotkové a Bavorowští (20. září)
* 1881: Trauttmansdorffové-hraběcí gleichenberská větev, Lambergové-Ottenstein-hraběcí větev (16. listopadu)
* 1883: Lobkovicové-mělnická větev (15. února)
* 1889: Kolovratové (20. dubna)
* 1891: Nosticové-Sokolov (13. dubna)
* 1899: Dzieduszyčtí (8. září)
* 1907: Auerspergové-žlebská větev, Tarnowští, Ditrichštejn-[[Mikulov|Nikolsburg]], Clam-Martinicové, Veter von der Lilie, Potočtí-Krzeszowicze, Gudenus, Dalbergové, Ludwigstorff (14. června), Lewicki (27. srpna)
* 1909: Hohenlohe-Langenburg, Žerotínové, Kálnoky, Mensdorff-Pouilly, Westphalen (27. prosince)
* 1912: Windischgrätzové-Weriandova větev, Wurmbrand-Stuppach, Colloredo-Mannsfeldové-hraběcí větev, Czerninové-Morzin, Serényové, Dobřenští z Dobřenic, Sedlničtí z Choltic, Kocové z Dobrše, Locatelli (26. února)
* 1917: Lichtenštejnové-větev [[Neulengbach]], Attemsové-Gilleis, Des Fours, Lambergové-Pöllau-Feistritz-hraběcí větev, Widmannové-Sedlnitzky (19. května), Wassilko von Serecki (1. srpna)
Sedm (osm) rodů náleželo mezi šlechtu [[Království lombardsko-benátské|Benátského království]] a bylo v roce 1866 oficiálně vyškrtnuto, v předchozím období se však zasedání neúčastnili:
* markýzové Canossa, Cavriani a Guidi, hrabata Venier, Colleoni, Miniscalchi a Papafava (v předchozím období se však zasedání vůbec neúčastnili)
* kníže Collalto (cítil se být zástupcem [[Markrabství moravské|Moravy]], kde ležel i jeho [[Svěřenství|fideikomis]] [[Brtnice]], v l. 1861-1865 byl ve sněmovně aktivní, přesto byl roku 1866 proti své vůli zbaven členství)
Pět rodů za dobu existence panské sněmovny vymřelo:
* knížata Ditrichštejnové-[[Mediatizace|mediatizovaná]] větev (1864), Lichtenštejnové-Moravský Krumlov (1908), hrabata Wratislavové-Netoličtí (1867), Abensbergové-Traun-[[Petronell-Carnuntum|Petronell]] (1871) a Ungnadové z Weissenwolffu (1917)
Dva rody nedodržely ustanovení zakladatele fideikomisu na který se mnohdy vázal hlas v panské sněmovně (hlavy rodů uzavřely [[Morganatické manželství|morganatické sňatky]]) a proto o členství přišly:
* knížata Lambergové (1862), hrabata Šlikové (1906)
Tři rody přišly o členství neboť ztratily v dědické generaci rakouské (předlitavské) občanství (tato podmínka ale byla prominuta Thurn-Taxisům):
* princové Sasko-Coburg-Gotha (1881), knížata Porcia (1896), hrabata Lodronové (1898)
Jeden rod neměl v době rozpuštění sněmovny svého zástupce z důvodu nezletilosti, otec nezletilého, hrabě [[Andrzej Kazimierz Potocki|Andrzej Kazimierz]] byl roku 1908 zavražděn:
* hrabata Potočtí-Krzeszovicze
{{Viz též|Seznam knížecích nobilitací Rakouského císařství#Dědičné členství knížecích rodů v panské sněmovně}}
== Odkazy ==
Řádek 47 ⟶ 76:
=== Literatura ===
* LANJUS, Friedrich Graf, ''Die erbliche Reichsratswürde in Österreich'', Selbstverlag: Schloß Haindorf am Kamp, [[Langenlois]], [[Říšská župa Dolní Podunají|Niederdonau]], 1939, 214 s. (německy)
* PAVLÍČEK, Tomáš W. ''Zákonodárcem na doživotí! Čeští členové Panské sněmovny Říšské rady mezi politikou a reprezentací (1879-1918)'', nevydáno. vyd. [s.l.] : [s.n.], 2008. 134 s. Magisterská diplomová práce [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy|FF UK]], vedoucí PhDr. Luboš Velek, PhD. [https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/17441/DPTX_2008_1_11210_ASZK10001_132315_0_62832.pdf?sequence=1 dostupné online]
|