Ludvík Filip II. Orleánský: Porovnání verzí

opr.
m (Ioannes Pragensis přesunul stránku Ludvík Filip II. Orléanský na Ludvík Filip II. Orleánský: přídavné jméno je podle Pravidel "orleánský")
(opr.)
{{Infobox - panovník
| jméno = Ludvík Filip II. OrléanskýOrleánský
| titul = [[Vévoda orleánský|OrléanskýOrleánský vévoda]]
| obrázek = Portrait of Louis Philippe d'Orléans, Duke of Orléans (known as Philippe Égalité) in ceremonial robes of the Order of the Holy Spirit by Antoine François Callet.jpg
| popisek = Ludvík Filip II.
| následník =
| královna = [[Luisa Marie Adelaida Bourbonská]]
| potomstvo = [[Ludvík Filip]]<br>Antonín Filip<br>Adelaida OrléanskáOrleánská<br>Ludvík Karel
| rod =
| dynastie = [[Bourbon-Orléans]]
| otec = [[Ludvík Filip I. OrléanskýOrleánský]]
| matka = [[Luisa Henrietta Bourbonská]]
| datum narození = [[13. duben|13. dubna]] [[1747]]
}}
{{Příbuzenstvo|příbuzenstvo=
{{Příbuzný|otec|[[Ludvík Filip I. OrléanskýOrleánský]]}}
{{Příbuzný|matka|[[Luisa Bourbon]]}}
{{Příbuzný|manželka|[[Luisa Marie Adelaida Bourbonská]]}}
{{Příbuzný|syn|[[Ludvík Filip]]}}
{{Příbuzný|děd|[[Ludvík I. OrléanskýOrleánský]]}}
{{Příbuzný|babička|[[Augusta Marie Jana Bádenská]]}}
{{Příbuzný|děd|[[Ludvík Armand II. Conti]]}}
{{Příbuzný|babička|[[Luisa Alžběta Bourbon]]}}
{{Příbuzný|praděd|[[Filip II. OrléanskýOrleánský]]}}
}}
'''Ludvík Filip II. Josef, vévoda OrléanskýOrleánský''' ([[13. duben|13. dubna]] [[1747]] [[Saint-Cloud]] – [[6. listopad]]u [[1793]] [[Paříž]]) byl [[liberalismus|liberálním]] politikem v období [[Velká francouzská revoluce|Velké francouzské revoluce]] a otcem pozdějšího [[Francie|francouzského]] [[král]]e [[Ludvík Filip|Ludvíka Filipa]] Známý též pod přezdívkou '''Filip Egalité''' (''Philippe Egalité'').
 
== Původ a raný život ==
Otcem Ludvíka Filipa II. byl [[Ludvík Filip I. OrléanskýOrleánský]] z dynastie [[Bourbon-Orléans|Orléans]] a matkou byla [[Luisa Bourbon]], pocházející rovněž z vedlejší rodové větve francouzského panovnického rodu [[Bourboni|Bourbonů]].
 
Po svém narození získal Ludvík Filip titul [[vévoda|vévody]] z [[Montpensier]] a po smrti svého dědečka v roce [[1752]] se stal ve svých pěti letech vévodou z [[Chartres]]. Otci Ludvíka Filipa pak připadl touto smrtí dědičný titul [[vévoda OrléanskýOrleánský|vévody OrléanskéhoOrleánského]]. V roce [[1769]] se Ludvík Filip oženil s [[Luisa Marie Adelaida Bourbonská|Luisou Marií Adélou Bourbonskou]], dcerou francouzského [[velkoadmirál]]a vévody [[Ludvík Marie Jan Bourbonský|Ludvíka Marie Jana Bourbonského]], který byl vnukem [[Ludvík XIV.|Ludvíka XIV.]] Značné [[věno]], které si Louisa přinesla do manželství, umožnilo Ludvíku Filipovi stát se jedním z nejbohatších mužů ve Francii a zaujmout obdobné společenské postavení, jaké měl jeho pradědeček [[Filip II. OrléanskýOrleánský]].
 
== Kverulant ==
Svou slibnou společenskou i politickou kariéru si ale Ludvík Filip velmi záhy poškodil, když v roce [[1771]] rezolutně odmítl plán [[kancléř]]e [[René de Maupeou|Reného de Maupeou]], který se snažil dle králova přání silou zlomit odpor opozičního [[parlament]]u. Plán Renného de Maupeou vyšel, Ludvík Filip byl za své nepatřičné názory potrestán vyhnáním od královského dvora a následně byl nucen žít na svém venkovském sídle [[Villers-Côtterets]]. Jeho životní situace se příliš nezlepšila ani poté, co v roce [[1774]] usedl na francouzský trůn [[Ludvík XVI.]] Ludvík Filip byl u královského dvora nadále považován za podezřelého a politicky nespolehlivého a stále pociťoval odmítavý postoj královského dvora ke své osobě. Navíc jej bytostně nesnášela manželka nového krále [[Marie Antoinetta]], přičemž nenávist a opovržení byly v tomto případě oboustranné.
 
V roce [[1778]] dostal Ludvík Filip konečně šanci a mohl sloužil u námořnictva, v [[eskadra|eskadře]] [[hrabě]]te d'Orvilliers, s níž se zúčastnil námořní bitvy u [[Ouessant]] (1778). Ve službě u námořnictva chtěl Ludvík Filip pokračovat i nadále, ale byl nucen odejít. Příčinou k nucenému odchodu se stala zčásti nenávist královny a zčásti jeho vlastní neschopnost a údajná zbabělost v boji. Král [[Ludvík XVI.]] mu ale jako odškodné udělil čestnou funkci [[generálplukovník]]a [[husar]]ů. Po smrti svého otce v roce [[1785]] zdědil Ludvík Filip titul [[vévoda OrléanskýOrleánský|vévody OrléanskéhoOrleánského]]. Po svém nuceném odchodu z námořnictva se Ludvík Filip začal bezstarostně věnovat společenským radovánkám, často navštěvoval [[Londýn]] a stal se důvěrným přítelem prince z Walesu (pozdějšího krále [[Jiří IV.|Jiřího IV.]]). Ludvík Filip své osobní okouzlení [[Anglie|Anglií]] přenesl i do [[Paříž]]e, kde nejprve úspěšně propagoval anglickou módu a životní styl anglické šlechty. Nakonec se mu podařilo vyvolat velký zájem o vše anglické i ve šlechtických kruzích své rodné země a stal se tak iniciátorem vypuknuvší anglománie. Díky tomu získal konečně i určitou oblibu u královského dvora. Závratně však stoupala i jeho popularita mezi pařížským lidem, který tehdy trpěl velkou bídou a hladem. Ludvík Filip totiž rozdával chudým a potřebným dary a peníze a zpřístupnil veřejnosti své zahrady u paláce [[Palais-Royal]].
 
== Liberál ==
Častý pobyt v [[Anglie|Anglii]] měl také velký vliv na utváření jeho politických názorů – stal se z něj [[Liberalismus|liberál]] a příznivec [[konstituční monarchie]]. V roce [[1787]] měl řeč před shromážděním francouzské šlechty a zde se otevřeně a statečně přihlásil k myšlenkám [[liberalismus|liberalismu]]. Své liberální názory ale netajil ani před králem a tak byl ještě téhož roku opět poslán do vyhnanství na své panství [[Villers-Côtterets]].
 
Když byly do [[Paříž]]e svolány [[Generální stavy]], stal se Filip pohotově politicky aktivním a hojně psal a vydával [[pamflet]]y své i pamflety svých přátel. V následujících volbách byl natolik úspěšný, že získal dokonce tři [[poslanec]]ké [[Mandát (politika)|mandáty]] – jeden od pařížské šlechty a další za volební obvody [[Villers-Côtterets]] a [[Crépy-en-Valois]]. V Generálních stavech se stal příznivcem [[opozice (politika)|opoziční]] menšiny složené z liberálních šlechticů, kteří požadovali zrušení králova [[absolutismus|absolutismu]]. Zpočátku byl v Generálních stavech členem stavu [[šlechta|šlechticů]], ale v roce [[1789]] překvapivě přestoupil do třetího stavu, kam patřili měšťané, svobodní rolníci a obchodníci, tedy neprivilegovaní občané. Tento jeho čin, jeho postoje a role, kterou sehrál v událostech roku 1789, jsou dodnes mezi historiky předmětem diskusí. U královského dvora byl díky svým názorům a svým šokujícím politickým rozhodnutím považován za zrádce a přízemního [[populista|populistu]], který touží po moci a dost možná i po trůnu. Král [[Ludvík XVI.]] jej samozřejmě nenáviděl, jelikož Ludvík Filip prosazoval sepsání nové [[ústava|ústavy]] dle anglického vzoru, která by v zemi zavedla konstituční monarchii a omezila tak moc krále. Členové královského dvora navíc Ludvíka Filipa podezřívali z toho, že revoluce je z větší části financována právě z jeho peněz a on tak rychle získal přezdívku „Zlato Orléanské“Orleánské“. Co ovšem popuzovalo krále a královnu ze všeho nejvíce, to byla stále rostoucí popularita Ludvíka Filipa u pařížského lidu. Pravdou je, že obyvatelé Paříže Ludvíka Filipa v jeho politických plánech skutečně podporovali, stejně jako jeho osobní přátelé z řad inteligence, zejména [[Adrien Duport]] a [[Choderlos de Laclos]].
 
== Zednář ==
Po nepovedeném pokusu o útěk královské rodiny z [[Francie]] a po jejich dopadení ve [[Varennes]] v roce [[1791]] Ludvík Filip kupodivu neprojevil sebemenší zájem o získání uvolněného trůnu a bylo zjevné, že podobné ambice ani nikdy neměl. Podezření královského dvora bylo tedy po celou dobu mylné. Namísto boje o moc strávil v roce [[1792]] se svými dvěma syny krátký čas u armády a do [[Paříž]]e se vrátil až těsně před revolučním převratem, který proběhl z 9. na 10. srpna.
 
Po vyhlášení republiky se zřekl všech svých šlechtických titulů i svého otce Ludvíka Filipa OrléanskéhoOrleánského a prohlásil, že jeho skutečným otcem byl údajně podkoní na zámku [[Saint-Cloud]]. Označil se za „syna lidu“ a úředně si změnil jméno na ''Filip Egalité'' (z franc. ''egalité'' – rovnost). Na druhou stranu je ale třeba říci, že i nadále pomáhal svým šlechtickým přátelům s útěkem do [[exil]]u. Jako „syn lidu“ a běžný občan zůstal nadále členem revolučního [[Národní konvent|Konventu]], kde se jako [[poslanec]] podílel na [[Proces s Ludvíkem XVI.|hlasování]], které proběhlo 16. ledna [[1793]]. Tehdy se hlasovalo o otázce života či smrti krále [[Ludvík XVI.|Ludvíka XVI.]] a Filip Egalité se postaral o největší překvapení, když hlasoval pro smrt svého příbuzného a tedy popravu krále.
 
Ani tento jeho jasně [[republika|republikánský]] postoj ale nemohl nic změnit na faktu, že i sám Ludvík Filip pocházel původně z šlechtické (a dokonce královské) rodiny a mnozí lidé z řad republikánů se na něj proto dál dívali s jistou dávkou nedůvěry. Jeho osobní i politické nepřátele nejvíce pobuřovalo to, že jeho nejstarší syn neskrýval své přátelství k šlechtici Karlu Františkovi Dumouriez. V roce [[1793]] pak dokonce tento Ludvíkův syn, Ludvík Filip II. (pozdější král [[Ludvík Filip (francouzský král)|Ludvík Filip I.]]), uprchl i s Dumouriezem z Francie. Tímto rozhodným činem mladý Ludvík Filip zásadně ovlivnil nejen budoucí život svůj, ale také život svého otce – občana Filipa Egalité –, kterého synův útěk do ciziny nakonec přivedl až na popraviště. Po této emigrační aféře [[revoluční tribunál]] okamžitě přikázal uvěznit všechny [[Bourboni|Bourbony]] ve Francii.
|boxstyle_4=background-color: #bfc;
|boxstyle_5=background-color: #9fe;
|1 = Ludvík Filip II. OrléanskýOrleánský
|2 = [[Ludvík Filip I. OrléanskýOrleánský]]
|3 = [[Luisa Henrietta Bourbonská]]
|4 = [[Ludvík I. OrléanskýOrleánský]]
|5 = [[Augusta Bádenská]]
|6 = Ludvík Armand Bourbonský
|7 = [[Luisa Alžběta Bourbonská]]
|8 = [[Filip II. OrléanskýOrleánský]]
|9 = [[Františka Marie Bourbonská]]
|10 = [[Ludvík Vilém I. Bádenský]]
* {{Commonscat}}
 
{{posloupnost|co=[[Vévoda OrléanskýOrleánský]]
|kdy=[[1785]]–[[1793]]
| předchůdce =[[Ludvík Filip I. OrléanskýOrleánský]]
| nástupce =[[Ludvík Filip|Ludvík Filip III.]]}}
{{Autoritní data}}