Lockheed Constellation: Porovnání verzí

{{Infobox - letadlo

}}

'''Lockheed Constellation''' („'''Connie'''“) je [[vrtule|vrtulový]] [[dopravní letoun]] vyráběný mezi lety 1943 a 1958 firmou [[Lockheed Corporation]] v [[Burbank (Kalifornie)|Burbanku]] v [[Kalifornie|Kalifornii]]. Celkem bylo vyrobeno 856 letounu v různých verzích, z nichž všechny vynikaly trojitými [[svislé ocasní plochy|svislými ocasnimi plochami]], [[trup letadla|trupem]] ve tvaru [[delfín]]a a ve většině případů 18válcovým motorem [[Wright R-3350]]. [[Letoun]] se dočkal jak civilního, tak i vojenského užití a byl nasazen například během [[Berlínská blokáda|blokády Berlína]]. PC-121A „Columbine II“ používal [[Prezident Spojených států amerických|americký prezident]] [[Dwight D. Eisenhower|Eisenhower]], PC-121A „Bataan“ zase [[Douglas MacArthur|generál MacArthur]].

 

== Vývoj ==

Prototyp letounu byl podle specifikací z listopadu [[1939]] stavěn jako civilní dopravní letoun pro leteckou společnost [[TWA]], ale vzhledem k válečným událostem v Evropě dostala firma [[Lockheed]] 20. září [[1940]] příkaz dokončit první Constellationy jako vojenské [[transportní letoun|transportní]]. První [[prototyp]] s vojenským označením '''Lockheed C-69-LO''' (výr. č. 049-1961, sér. č. 43-10309, NX25600) poháněný čtveřicí motorů [[Wright R-3350]]-35 Double Cyclone o výkonu 1 641 kW poprvé vzlétl 9. ledna [[1943]]. Za řízení usedl šéfpilot [[Boeing]]u E. T. „Eddie“ Allen, dalšími členy osádky byli M. Burcham, R. Thoven, D. Stanton a C. Johnson. Po prvním letu byl stroj přelétnut z Lockheedova [[letiště]] v Burbanku na vojenskou základnu Muroc v [[Mohavská poušť|mojavské poušti]]. Po vojenských testech byl v červnu 1943 prototyp vrácen výrobci k dalšímu vývoji a zkouškám. Po ukončení továrních zkoušek byl letoun opět předán [[United States Army Air Forces|USAAF]] na základnu Wright Field v [[Ohio|Ohiu]]. Později byl první prototyp výrobcem pokusně vybaven motory [[Pratt & Whitney R-2800]]-83 Double Wasp a jeho označení se změnilo na '''XC-69E'''. Po zkouškách byly nahrazeny původními pohonnými jednotkami. Po válce letoun odkoupil [[Howard Hughes]] a létal u Hughes Airlines s poznávací značkou NC25600. Do poloviny roku [[1945]] bylo vyrobeno 21 kusů C-69 pro přepravu 64 osob a jeden '''C-69C''' se 43 sedadly v luxusní výbavě pro přepravu [[VIP]]. V roce [[1949]] zakoupila firma ''Schwimmer Aviation'' tři letouny C-69, které provozovala pod hlavičkou panamské společnosti [[LAPSA]]. Byly používány k dopravě zbraní a munice pro vznikající stát [[Izrael]]. Po jeho založení stroje přešly do majetku aerolinek [[El Al]].

 

 

Poslední vyrobený Model L-049 byl dodán v květnu [[1947]] společnosti TWA, která celkem převzala 28 kusů, 22 strojů převzal Pan Am, 7 odebrala [[American Overseas]], po čtyřech kusech přešlo k [[BOAC]] a [[Air France]], 6 letounů zakoupily [[KLM Royal Dutch Airlines|KLM]] a 2 [[LAV]].

 

Další vyráběnou variantou byl '''Lockheed Model L-649 Constellation''' s výkonnějšími motory Wright R-3350-749C-18BDI Double Cyclone po 1 864 kW s novou kapotáží usnadňující údržbu a novou protihlukovou izolací kabiny pro 55 cestujících. [[První let]] proběhl [[18. říjen|18. října]] 1946, certifikát byl vydán 14. března 1947. Jediným zákazníkem byla společnost [[Eastern]], která zahájila provoz v květnu 1947 jedním ze svých čtrnácti L-649.

 

 

'''Model L-1049A''' byla verze určená jako základ pro vojenské letouny včasné výstrahy následovaná typem '''Model L-1049B'''. Ten byl salónním strojem pro dopravu význačných osobností, jehož 50 exemplářů sloužilo u [[Námořnictvo Spojených států amerických|námořnictva]] pod označením '''R7V-1''', po roce [[1962]] přeznačené na '''C-121J'''. 32 kusů R7V-1 později od US Navy převzalo USAF, kde operovaly jako '''C-121G'''. Jeden '''R7V-1P''' vybavený kamerami prováděl průzkumné úlohy v Antarktidě.

Montáží motorů Wright Double Cyclone ve verzi R-3350-872TC-18DA1 Turbo Compound se vzletovým výkonem až 2 425 kW vznikl '''Model L-1049C''' zalétaný 7. února [[1953]]. Každých šest válců motoru mělo [[výfuk]]ové potrubí svedeno na jednu ze tří turbín, která přes planetový [[reduktor]] předávala [[krouticí moment]] [[kliková hřídel|klikové hřídeli]]. Výrazně stoupl [[výkon]] při 20% snížení spotřebě paliva. Celková produkce dosáhla 48 letounů dodávaných od června 1953 do června [[1954]] mezi Air France (10), [[Air India]] (2), Eastern (16), [[KLM Royal Dutch Airlines|KLM]] (9), PIA (3), Qantas (3) a TCA (5).

 

 

Zástavbou [[turbovrtulový motor|turbovrtulových motorů]] Pratt and Whitney YT-34-P-12A do draku L-1249A vznikly dva dopravní letouny určené pro [[americké námořnictvo]]. První poprvé vzlétl do vzduchu jako '''R7V-2''' 1. září 1954. Obdobné byly dva stroje USAF se čtveřicí turbovrtulových motorů Pratt and Whitney T-34-P-6 s výkonem po 4 104 kW značené '''YC-121F-LO'''. Pro zvýšení cestovní rychlosti na 708 km/h došlo ke zkrácení konců křídla o 2 m.

Z typu D vycházelo rovněž 33 strojů '''Model L-1049F''' pro USAF, které mohly přepravovat 76-106 osob, nebo 47 raněných, nebo po úpravě náklad do hmotnosti 18 131 kg. Vojenské označení bylo '''C-121C'''.

 

Vojenské letectvo rovněž požadovalo letouny kategorie Warning Star, zadalo proto přestavbu deseti C-121C na typ '''RC-121C''' (později značené '''EC-121C'''), které v podstatě odpovídaly námořnímu provedení WV-2/EC-121K. Od května 1954 byly přidělovány 551. a 552. křídlu včasné výstrahy nové '''RC-121D''' ('''EC-121D'''). Jejich modifikací vznikly stroje '''EC-121H''' s přídavným elektronickým zařízením a číslicovým počítačem, které byly včleněny do systému PVO SAGE a rovněž '''EC-121Q''' a '''EC-121T''' z roku [[1973]] s pokročilejším radiolokačním a elektronickým vybavením. Dalšími vojenskými variantami byly cvičná '''TC-121C''' a speciální '''EC-121S'''. Warning Stary námořních i vzdušných sil operovaly ve vzájemné součinnosti nad atlantickým a pacifickým pobřežím [[Spojené státy americké|USA]]. Specální varianta '''AC-121D''' sloužila ve [[Válka ve Vietnamu|vietnamském konfliktu]] k monitorování průzkumných čidel na území [[Kambodža|Kambodže]] a [[Vietnam]]u.

 

Trup byl převzat z L-1049G s novým vnitřním vybavením a zdokonalenou protihlukovou izolací. Zcela nové bylo [[křídlo]] s laminárním rychlostním profilem, větším rozpětím a jiným půdorysem. Instalované motory Wright R-3350-988TC-18EA2 Turbo Cyclone o výkonu po 2537 kW měly nové reduktory. Průměr vrtulí ''Hamilton Standard'' nebo ''Curtiss Electric'' byl zvětšen z původních 4,60 na 5,13 m. Podvozek dostal větší rozchod, čímž se snížila celková výška letounu na zemi. TWA první ze 45 vyrobených Starlinerů převzala 1. června 1957, první komerční let s ním proběhl na trati Los Angeles-[[Londýn]]. Celkem společnost TWA zakoupila 29 L-1649, [[Lufthansa]] 4 (poslední Starliner výr. č.1040, D-ALAN vyřazen v únoru [[1966]]), Varig 2 a [[Air France]] 10.

 

 

== Specifikace (L-1049G Super Constellation) ==

=== Technické údaje ===

* '''Posádka''': 5

* '''Užitečné zatížení''': 29 620 kg

* '''Maximální vzletová hmotnost''': 62 370 kg

 

=== Výkony ===

 

{{Portály|Letectví|Spojené státy americké}}

 

[[Kategorie:Letadla Lockheed|Constellation]]