Hrnčířství: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Hrnčířská technologie: odkazy, typo, omyl: přežah je na nižší teplotu, ne druhý výpal |
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
[[Soubor: Vaso Campaniforme Ciempozuelos.jpg |
'''Hrnčířství''' je řemeslná rukodělná výroba jemné [[keramika|keramiky]], zejména nádob, z plastické hlíny, která po vypálení dává pevný a trvanlivý střep. Je to jedna z nejstarších lidských [[technologie|technologií]] a různě zdobené hrnčířské výrobky mají velký význam pro [[archeologie|archeologii]]. V poslední době hrnčířské užitkové výrobky nahradil v bohatších společnostech nejprve [[porcelán]] a později umělé hmoty, takže hrnčířství se stává spíše uměleckým řemeslem.
== Hrnčířská technologie ==
[[Soubor: Liberia - Pottery making.jpg |
Hrnčíř zpracovává [[Keramická hlína|speciální hlínu]], směs hlinitokřemičitého [[jíl]]u, písku jako ostřiva a vody. Může ji tvarovat rukama a primitivní nádoby se vyráběly navíjením tenkého válečku hlíny; výsledná nádoba se pak ještě uhladila. Už v 6. až 4. tisíciletí př. n. l. však v Mezopotámii objevili [[hrnčířský kruh]], otočnou desku, kterou roztáčí pomocník, hrčíř sám nohama, anebo dnes elektromotor. Na kruhu se dají vyrábět dokonale rotační tvary, většinou „vytahováním“ z okrouhlého koláče hlíny rukama. Vytočený tvar se pak ještě dotváří o nerotační prvky jako je hubička nebo vytlačované ozdoby, případně se přilepí ucho.
Vytvarovaný výrobek se nejprve na vzduchu suší a pak vypaluje při teplotách mezi 1100-1300 °C, kdy se materiál ještě netaví, nýbrž [[Slinutí|slinuje]]. Nejstarší způsob vypalování je v otevřeném ohni, kdy se výrobky prostě obklopí dřevem, které se zapálí. Velmi dávno se však začaly užívat různé pece, které šetří palivo a dovolují dosahovat vyšší a stejnoměrnou teplotu. Podle toho, zda je v peci spíše oxidační nebo redukční atmosféra, budou mít výrobky spíše červenavou anebo černou barvu. Tradičně se užívaly dva druhy [[pec]]í, horizontální a vertikální, případně i pece s více komorami na sušení, pálení a glazování.<ref> http://mujweb.cz/Kultura/barbora-hrebickova/keramika/keramika.html </ref>
[[Soubor: Potter in Rabka 04.JPG |
Vyspělejší hrnčířství užívá rozmanité techniky zdobení, jednak plastického (vtlačování, vyrývání, přilepování), jednak povrchového malování. Také zdobení se může dělat na kruhu – tak vznikají pravidelné kruhy a vlnovky na povrchu hrnců, džbánů, misek a talířů. Povrchová výzdoba se může vytvářet před vypálením, obvykle se však výrobky nejprve vypalují na nižší teplotu ([[přežah]]), pak se nanášejí různé polevy ([[glazura|glazury]]) a vypalují podruhé při vyšší teplotě. V průběhu staletí nastřádali hrnčíři bohaté zkušenosti a vynalezli velké množství různých technik a glazur, zejména olovnatých nebo alkalických. Polévaná keramika je dokonale nepropustná, lépe se umývá a déle vydrží.
== Archeologie ==
Hrnčířské výrobky jsou sice křehké, ale neobyčejně trvanlivé. Proto patří k nejběžnějším archeologickým nálezům, z nichž lze určovat příslušnost k určité kultuře. Tvary, technologie i výzdoba hrnčířských výrobků jsou do té míry charakteristické, že se podle nich někdy nazývají různé kultury (např. [[kultura zvoncových pohárů]]) a období (např. v dějinách antické řecké keramiky). Nejstarší zachované předměty z pálené hlíny jsou patrně drobné kultovní sošky (např. známá [[Věstonická Venuše]]), jež mohou být až 25-30 tisíc let staré.
V jednoduchých starých i současných kulturách si prosté nádoby vyrábějí často ženy, a to pro vlastní potřebu, a vypalují je v otevřeném ohništi. Skutečný rozvoj hrnčířství souvisí s přechodem do [[neolit]]u (mladší doby kamenné) s usedlým zemědělským hospodařením, kdy se hrnčíři začínají specializovat a kdy se také objevují pece. Hrnčířský kruh vznikl v [[Mezopotámie|Mezopotámii]] v 4.-6. tisíciletí př. n. l., od 10. století př. n. l. vznikají ve Středomoří střediska vyspělého hrnčířství, která vyrábějí luxusní nádoby i na export (zejména na ostrově [[Samos]]). Vznikají zřetelně typizované tvary pohárů, misek, džbánů, měsidel na víno a velikých zásobnic, které spolu s výzdobou dovolují určit původ i stáří jednotlivých nálezů.
== Historie ==
[[Soubor: Chichicastenango-005.jpg |
V historických dobách bylo hrnčířství důležité a velmi rozšířené řemeslo, které se časem soustřeďovalo do určitých oblastí se zvláště vhodnou hlínou a řemeslnou tradicí. Od pozdního středověku vyráběli hrnčíři také kachle na stavbu kamen, obvykle polévané a často bohatě zdobené. Velký rozkvět zažilo hrnčířství v 16. století v severní [[Itálie|Itálii]], kde vznikla také dokonalejší [[fajáns]] a [[majolika]] s bohatou malovanou výzdobou. Ještě později se vyvinuly různé druhy [[kamenina|kameniny]] s vyšší teplotou vypalování, takže nádoby jsou ohnovzdorné. V našich zemích se proslavila tzv. habánská a později [[holíčská keramika]] na jižní Moravě, ve [[Slezsko|Slezsku]] byl známým střediskem hrnčířství [[Boleslawiec]] (něm. Bunzlau). Lidové hrnčířství je významnou složkou lidového umění zejména na Moravě.
Řádek 25:
{|
|
[[Soubor: JomonPottery.JPG |
|
[[Soubor: Minoan Ceramic - Can.jpg |
|
[[Soubor: Chaco Anasazi canteen NPS.jpg |
|
|}
Řádek 49:
=== Literatura ===
* J. Petráň a kol., ''Dějiny hmotné kultury. I/1, Kultura každodenního života od pravěku do 13. století''. Praha: SPN 1985
* J. Petráň a kol., ''Dějiny hmotné kultury. I/2, Kultura každodenního života od 13. do 15. století''. Praha: SPN 1985
* J. Petráň a kol., ''Dějiny hmotné kultury. II/1, Kultura každodenního života od 16. do 18. století.'' Praha: Karolinum 1995. ISBN 80-7184-085-8
* J. Petráň a kol., ''Dějiny hmotné kultury. II/2, Kultura každodenního života od 16. do 18. století.'' Praha: Karolinum 1995. ISBN 80-7184-086-6
Řádek 59:
{{překlad|jazyk=en|článek=Pottery|revize=248272107|jazyk2=de|článek2=Töpferei|revize2=52180926}}
{{Autoritní data}}
[[Kategorie:Řemesla]]
| |||