Radioteleskop: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
HypoBOT (diskuse | příspěvky)
m Přidání šablony Commonscat dle ŽOPP z 28. 7. 2016; kosmetické úpravy
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy
Řádek 1:
[[Soubor:Parkes.arp.750pix.jpg|thumbnáhled|Radioteleskop v [[Observatoř Parkes|Observatoři Parkes]]]]
'''Radioteleskop''' je forma směrové [[Anténa|antény]] využívaná v [[Radioastronomie|radioastronomii]] a také při příjmu a sběru dat z [[Družice|družic]] a [[Kosmická sonda|vesmírných sond]]. Od [[Teleskop|optických teleskopů]] se liší tím, že pracují v radiové části elektromagnetického spektra, v kterém detekují a sbírají data z radio-emitujících zdrojů. To znamená, že neposkytují žádný přímo viditelný obraz. Radioteleskopy jsou většinou velké parabolické antény užívané buďto samostatně nebo ve formacích. Radioobservatoře bývají situovány co nejdále od velkých městských center, aby se co nejvíce eliminoval vliv rušivých radioemisí, které tato centra produkují (např. [[rozhlas]]ové vysílání, [[televizní vysílání]]). Je to podobné jako u optických teleskopů, s tím rozdílem, že u nich v blízkosti velkých měst dochází k rušení [[Světelné znečištění|světelnými emisemi]].
 
== Historie radioteleskopu ==
První anténa určená k identifikaci radiových zdrojů ve [[Vesmír|vesmíruvesmír]]u byla sestrojena roku [[1931]] Karlem Guthem Janskym, inženýrem z [[Bellovy laboratoře|Bellových laboratoří]]. Úkolem Janskyho byla identifikace zdrojů radiového šumu, které by mohly rušit komunikaci [[Radiotelefon|radiotelefonůradiotelefon]]ů. Janskyho anténa byla zkonstruována pro příjem krátkovlnných radiových signálů na [[Frekvence|frekvenci]] 20,5 [[Hertz|MHz]] (přibližná [[vlnová délka]] λ=14,6 m).
Anténa byla umístěna na otočnou plošinu, díky níž se mohla pohybovat v libovolném směru (zanedlouho proto získala přezdívku ''Jansky's merry-go-round''). Měla průměr přibližně 30 m a výšku 6 m. K pohybu bylo využito sady pneumatik z automobilu Ford-T a díky tomu mohl být přesně nastaven směr zdroje, ze kterého měly být sledovány signály sledovány. Po straně antény byl umístěn malý a jednoduchý analogový systém záznamu přijímaných dat. Po několikaměsíčním záznamu Jansky data roztřídil a kategorizoval do tří předem určených kategorií rušení: ''blízké bouře'', ''vzdálené bouře'' a ''nepravidelný šum neznámého původu''. Jansky zanedlouho zjistil, že tento ''nepravidelný šum'' se opakuje vždy v cyklech po 23 hodinách a 56 minutách. Ono čtyřminutové zpoždění je ukazatelem tzv. [[Hvězdný čas|hvězdného času]], což je doba, kterou "pevnému" objektu trvají dva pohyby po [[Nebeská sféra|nebeské sféře]]. Po porovnání svých pozorování s nebeskými mapami Jansky učinil závěr, že ''nepravidelné rušení'' přichází z [[Galaxie Mléčná dráha|Mléčné dráhy]] a je nejsilnější ve směru, kde se nachází její střed – tedy v [[Souhvězdí Střelce]].
[[Soubor:Grote Antenna Wheaton.gif|thumbnáhled|Reberova první talířová anténa]]
Mezi známé průkopníky v oboru [[radioastronomie]] patří také [[Grote Reber]], který v roce [[1937]] sestrojil první parabolickou talířovou anténu o průměru 9 m a s níž provedl první průzkum nebe v radiovém spektru.
 
Řádek 14:
 
=== Velké „talíře“ ===
[[Soubor:Arecibo naic big.gif|thumbnáhled|[[Observatoř Arecibo]]]]
Na přelomu 50. a 60. let 20. století došlo k velkému rozmachu jedno-talířových antén. Největším samostatným radioteleskopem je [[Speciální astrofyzikální observatoř Ruské akademie věd#Radioteleskop RATAN-600|RATAN-600]] postavený v [[Sovětský svaz|SSSR]] roku [[1977]] s průměrem kruhové antény 576&nbsp;metrů<ref>[http://www.sao.ru/ratan/technic/desc.html.en RATAN-600 description]</ref>). Největším radioteleskopem v Evropě je 100&nbsp;metrová anténa ve městě Effelsberg v [[Německo|Německu]], který byl do zprovoznění teleskopu ''Green Bank Telescope'' v roce [[2000]] po dobu 30 let největším, plně ovladatelným radioteleskopem. Největším radioteleskopem na území [[Spojené státy americké|USA]] byl do roku [[1988]] "[[The Big Ear (radioteleskop)|Big Ear]]" patřící [[Ohio State University]].
 
Řádek 20:
 
== Radiová interferometrie ==
[[Soubor:Mrao ami lba ryle.jpg|thumbnáhled|leftvlevo|Soustava radioteleskopů v [[University of Cambridge|Cambridžské univerzitě]]]]
Jeden z největších technologických průlomů v oboru radioastronomie přišel v roce [[1946]], kdy byla představena metoda tzv. [[astronomická interferometrie]]. Astronomické [[Interferometr|interferometryinterferometr]]y sestávají buďto ze soustav parabolických antén ([[Very Large Array]]), jednodimenzionálních antén ([[The Big Ear (radioteleskop)|Big Ear]]) nebo dvoudimenzionálních dipólových antén. Jednotlivé antény jsou od sebe odděleny v širokých odstupech a spojeny [[Koaxiální kabel|koaxiálním kabelem]], [[Vlnovod|vlnovodemvlnovod]]em, [[Optické vlákno|optickým vláknem]] nebo jiným druhem přenosové linky. [[Interferometrie]] nejenže zvyšuje kvantitu přijímaného signálu, ale také výrazně zlepšuje rozlišovací schopnosti, pokud je využita společně s metodou tzv. aperturové syntézy. Tato metoda funguje na [[princip]]u skládání jednotlivých vln z různých [[teleskop]]ů, přičemž vlny o stejné fázi se navzájem „posilují“ zatímco vlny o nesouhlasných fázích se navzájem odruší. Za účelem dosáhnout co nejlepšího rozlišení je nutné, aby byly jednotlivé radioteleskopy rozmístěny v různých odstupech. Odstup mezi dvěma anténami se nazývá ''baseline'' (základní linie). Pro dosažení co možná nejlepšího výsledku při pozorování radiového cíle je ideální vytvoření co největšího počtu různých základních linií (např. soustava radioteleskopů [[Very Large Array]] v [[Nové Mexiko|Novém Mexiku]] sestává z 27 antén, které je možné seskupit až do 351 různých pozic (základních linií), což umožňuje dosáhnout rozlišení až 0,2 [[Úhlová vteřina|úhlových vteřin]] ve 3 cm vlnových délkách.<ref>[http://www.gps.caltech.edu/faculty/muhleman/muhleman.html gps.caltech.edu - ''Microwave Probing of the Invisible'' by Duane O. Muhleman]</ref> Jedním z prvních experimentů na poli [[interferometrie]] byla tzv. [[Lloydovo interferometrické zrcadlo]] vyvinuté v roce [[1946]] [[vědec]]kým týmem Josepha Lade Pawseyho na univerzitě v [[Sydney]].<ref>[[Nature (journal)|Nature]] 157 pp 158 1946</ref> Na začátku 50. let [[20. století]] byl pomocí [[Cambridge Interferometer]] podniknut průzkum radiového nebe, který umožnil vytvoření 1. a 2. Cambridgeského katalogu radiových zdrojů (''[[Cambridge Catalogue of Radio Sources]]'').
 
== Reference ==
Řádek 39:
 
{{Portály|Astronomie}}
{{Autoritní data}}
 
[[Kategorie:Radioteleskopy]]