Sepiolit: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
sloučen článek Mořská pěna dle návrhu |
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
{{Infobox - minerál
}}
'''Sepiolit''', chemický vzorec [[Hořčík|Mg]]<sub>4</sub>[[Křemík|Si]]<sub>6</sub>[[Kyslík|O]]<sub>15</sub>([[Hydroxyl|OH]])<sub>2</sub>•6 [[Voda|H<sub>2</sub>O]], je kosočtverečný [[minerál]], příbuzný [[mastek|mastku]]. Je také známý jako '''mořská pěna'''.
== Název ==
Odborný mineralogický název ''sepiolit'' vytvořil geolog [[Ernst Friedrich Glocker]] v roce 1847, protože se mu mořská pěna zdála podobná tzv. [[Sépiová kost|sépiové kosti]]. Název je složen z řeckých slov ''sepia'' – sépie a ''lithos'' – kámen a charakterizuje jeho strukturu a barvu. Ve starší literatuře se uvádí též název ''afrodit''. Označení ''mořská pěna'' (turecky ''Lületaşı'', anglicky ''Foam of the sea'', francouzsky ''Écume de mer'', německy původně podle tureckého originálu ''Lüle-Stein'', později ''Meerschaum'', které se dnes užívá i mezinárodně), pochází z toho, že lidé dříve věřili, že je to zkamenělá pěna z mořských vln.
== Původ ==
Řádek 35 ⟶ 34:
* Mg<sub>2</sub>Si<sub>3</sub>O<sub>8</sub>.2H<sub>2</sub>O
* Mg<sub>3</sub>[Si<sub>4</sub>O<sub>10</sub>].Mg(OH)<sub>2</sub>.3 H<sub>2</sub>O
Je to vodnatý zásaditý křemičitan hořečnatý, těžko tavitelný, odolává vysokým teplotám nad 1000 °C. Rozkládá se kyselinou chlorovodíkovou.
Tvrdost 2–2,5 Mohsovy stupnice (lze rýpat nehtem), hustota 2 g/cm³ (na vodě však plave, protože je pórovitý), štěpnost není známá, lom lasturnatý. Krystalická soustava: kosočtverečná. Barva: bílá, šedobílá, žlutavá, načervenalá, zelenomodrá. Lesk matný, průhlednost: opakní, vryp bílý. Pórovité agregáty díky své nízké hustotě plavou na vodě a lnou k jazyku.
Řádek 43 ⟶ 42:
== Využití ==
[[Soubor:Grand Bazaar Istanbul 2007 008.jpg|
V chemickém [[průmysl]]u je základem sorbentů, iontoměničů a molekulových sít, používá se jako absorpční přísada do zubních past, náhražka mýdla nebo jako plnivo plastů a barev. Ve [[stavebnictví]] jako surovina pro výrobu speciální keramiky a stavebních hmot a jako tepelný a zvukový izolátor, v [[zemědělství]] slouží k úpravám půdy.
Z nejčistších a nejkvalitnějších bílých kusů mořské pěny se vyřezávají [[Dýmka|dýmky]], tzv. ''pěnovky'' (srov. [[Jan Neruda]]: ''[[Povídky malostranské#Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku (1876)|Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku]]'') a špičky na cigarety a drobné ozdobné předměty. Pěnovky se začaly vyrábět již v 17. století v [[Turecko|Turecku]], do [[Evropa|Evropy]] pronikly v 18. století a brzy se staly velkou módou mezi šlechtou. Typickou inspirací pěnovek jsou hlavy slavných osobností, zvířata skutečná i mytologická, erotické scény, lovecké výjevy a podobně. Zvláště oblíbený námět je lidská lebka, do níž je zaťatý orlí spár. Pěnovky se ukládají do dřevěných kufříčků vyrobených na míru, neboť jsou velmi křehké. Při kouření se doporučuje pěnovku držet v rukavici, nebo v kapesníku, protože lidský pot a kožní maz ucpává jemné póry mořské pěny. Po správném nakouření se bílá barva pěnovky mění v medově zlatohnědou. Povrch dýmky bývá též někdy patinován, například včelím [[vosk]]em, nebo vorvaninou.
Řádek 52 ⟶ 51:
Dále:
* [[Česko]] –
* [[Slovensko]] – [[Mútnik]], [[Klenovec]], [[Vechec]]
* [[Rakousko]] – Aggsbach v Dolním Rakousku
Řádek 69 ⟶ 68:
* [http://www.mineralienatlas.de/lexikon/index.php/Sepiolith Sepiolit v Atlasu minerálů (německy)]
* [http://rruff.geo.arizona.edu/doclib/hom/sepiolite.pdf Mineral data publishing (PDF)]
{{Autoritní data}}
[[Kategorie:Minerály]]
| |||