Literární žánr: Porovnání verzí

'''Literární žánr''' (z [[francouzština|fr.]] ''genre'' – rod) je označení skupin [[literární dílo|literárních děl]], jež mají společné znaky definované různými [[kritérium|kritérii]]. Tato kritéria mohou být tzv. povrchová – např. [[Kompozice literárního díla|kompozice]], [[téma]] a [[motiv]]y, jazykové prostředky, důležitý je tzv. [[chronotop]] literárního díla, ale také typ čtenáře (literatura pro děti a mládež) a [[afekt]], který dílo vyvolává ([[strach]] u [[horor|hororu]]u) atd., nebo hlubinná, kde se za podstatu žánru označuje [[archetyp]] (u [[Northrop Frye|Northropa Frye]]) nebo antropologické založení (tzv. [[jednoduchá forma|jednoduché formy]] A. Jollese atd.). [[José Ortega y Gasset]] chápe žánr jako „jediný možný způsob, jak [téma] vyslovit plně … navzájem neredukovatelné, nutné a zásadní estetické téma … široké úhly pohledu na klíčové aspekty lidského života“, „jednotlivé umělecké formy vznikají z odlišných interpretací člověka člověkem“. (Meditace o Quijotovi, s. 65 a 90). Žánr lze také chápat jako literární vyjádření určité antropologické nebo psychologické konstanty (tak uvažoval např. [[Wilhelm Dilthey]], [[Julia Kristeva]] dokonce definuje žánr na rovině [[psychoanalýza|psychoanalytické]]<ref>{{Citace periodika

Od žánrů v jiných [[umělecký druh|uměleckých druzích]] se žánr literární liší jednak tím, že literatura je dějové a zobrazovací [[umění]] a jako taková nabízí větší škálu relevantních prostředků vyjádření, jednak propracovanou strukturou (od antiky: mezi nejstaršími díly žánry se zabývajícími je [[Aristotelés|Aristotelova]] ''Poetika''), zmínku o žánrech však nalezneme už u [[Platón|Platóna]]a v jeho ''Ústavě'' (odlišování tzv. mimesis a diegesis). Důsledkem je fakt, že literární žánr je důležitý jak pro genezi (vznik) díla, tak pro jeho vnímání (recepci): čtenáři podle určitých znaků [[poetika|poetiky]] daného [[literární dílo|díla]] rozpoznají, o který žánr se jedná, a tomu uzpůsobí vnímání díla. Např. [[Josef Škvorecký|Škvoreckého]] ''Legenda Emöke'', jakkoli de facto není [[legenda]], bude svého čtenáře k tomuto žánru při vnímání orientovat, a to na základě názvu (název díla je jedním ze žánrových znaků). Podobně fungují např. [[postmoderna|postmoderní]] texty, které začínají např. typickou pohádkovou frází "Bylo nebylo" atd., ačkoli jako [[pohádka]] nepokračují; čtenářovo vnímání už je nicméně žánrem pohádky ovlivněno.

V rámci literární vědy se žánry zabývá [[genologie]].

V současné době se v [[literární věda|literární vědě]] etabloval tzv. trojrovinný model, který rozlišuje

* [[literární druh]]y ([[Lyrická poezie|lyrika]], [[epika]] a [[drama]]),

* [[žánr]]y (jakožto nižší jednotku) a

* žánrové varianty (jako jednotku nejnižší).

* odmítán - směr se nazývá [[genologický nominalismus]] a jeho zastáncem byl např. italský učenec [[Benedetto Croce]]. Epochy, které jej odmítají, stírají hranice mezi jednotlivými žánry, libují si v překračování žánrových hranic, ale i např. ve stírání hranice mezi realitou a [[fikce|fikcí]], jako [[romantismus]] nebo [[postmoderna]];

*přijímán přijímán - směr se jmenuje [[genologický realismus]] (pojmenování směrů navazuje na středověký filosofický [[Realismus a nominalismus|spor]] o univerzálie) - a je chápán jako neměnný a závazný, např. v [[klasicismus|klasicismu]]). Epochy, které pojem žánru přijímaly, budovaly složitý a závazný systém žánrů