Dřevoryt: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy
Řádek 1:
[[Soubor:Bewick Thomas Barn Owl Tyto alba.png|thumbnáhled|Dřevoryt T. Bewicka]]
'''Dřevoryt''' ('''xylografie''') je grafická technika [[tisk z výšky|tisku z výšky]], vynalezená mědirytcem [[Thomas Bewick|Thomasem Bewickem]] v 18. století.
== Historie ==
Roku 1771 vypsala Society of the Art v Londýně soutěž o nejlepší původní dřevořez. Jejím vítězem se stal mladý [[mědiryt]]ec Thomas Bewick, který pracoval mědiryteckými rydly a jako matrici užil vyhlazenou zimostrázovou destičku, uříznutou napříč kmene. Po vynálezu se technika velice rychle rozšířila po Evropě. Na rozdíl od ''[[dřevořez]]u'', kde matrice může být zhotovena i z měkčího dřeva (lípa, topol) a je nařezána podél let jako prkno, umožňuje dřevoryt bohatší modelaci a stínování obrazu. Dlouhou dobu byla tato technika užívána jako reprodukční a až do vynálezu fotografické reprodukce na kovovém štočku byla hlavním prostředkem pro tisk knižních a časopiseckých ilustrací.<ref name= Marco>Marco J, 1981, s. 157</ref>
 
Dřevoryt je obvykle výsledkem spolupráce malíře a často anonymního rytce, který kresbu převede do dřevorytu. Ve Francii v 19. století pracovali pro známé ilustrátory (Honoré Daumier, Gustave Doré) rytci Henri Monier, Paul Gusman, Oisano, Pannemaker nebo Pisan (ilustrace k Dantovu Peklu, dle G. Doré).<ref name= Marco /><ref>Krejča A, 1981, s. 39</ref> K obnovení zájmu o techniku dřevorytu a dřevořezu v Evropě přispěla popularita "znovuobjevených" japonských dřevořezů v 19. století,<ref>Marco J, 1981, s. 222</ref> které ovlivnily období secese dekorativními motivy, ornamentálností, plošností, kaligrafií, symbolikou a lineární zkratkou. Moderní umění využilo kontrastů černé a bílé s&nbsp;vynecháním přechodových polostínů a celkovou plošnost zobrazení. Dřevorytem se zabývali ve Francii např. [[Félix Vallotton]], [[Maurice de Vlaminck|Maurice Vlaminck]], Alphonse Legros nebo [[František Kupka]], v Německu [[Käthe Kollwitz]] a někteří expresionisté ([[Ernst Ludwig Kirchner]], [[Franz Marc]]), v Rusku I. J. Bilibin, I. N. Pavlov, V. A. Favorskij, A. I. Kravčenko, N. I. Piskarjov, P. N. Staronosov.
 
Z českých umělců se dřevorytem zabývali např. [[František Bílek (sochař 1872–1941)|František Bílek]], [[František Kobliha]], [[Jan Konůpek]], [[Max Švabinský]], [[Bohumír Jaroněk]], [[Ferdiš Duša]], [[Václav Mašek (výtvarník)|Václav Mašek]], [[Bohdan Lacina]], Jan Rambousek, Olga Čechová, [[Jaroslav Lukavský]]. Nejvýznamnějšími českými tvůrci dřevorytů byli [[Josef Váchal]], [[Karel Vik]] a [[Zdeněk Mézl]].
Řádek 20:
'''Fotoxylografie''': označuje fotomechanickou metodu přenosu obrazu na dřevěnou destičku. Deska se upraví emulzí bílku v destilované vodě s přídavkem čpavku, zapráší bělobou a po zaschnutí přetře roztokem želatiny s kamencem chromitým. Senzibilizační roztok tvoří dusičnan stříbrný. Negativ se přiloží na desku a exponuje světlem, ustálí a fixuje acetonovým lakem.<ref>Krejča A, 1981, s. 46</ref>
 
'''Mässrova deska''': Pro menší formáty je možné nahradit drahý dřevěný materiál křídovou (Mässrovou) deskou.<ref>[https://www.obrazystriz.cz/technika/ Antonín Stříž: Sgrafito, Mässrova deska]</ref> Ta je vyrobena z 1,5-2 mm vrstvy plavené křídy pojené rybím klihem a nanesené na karton, nalepený na tvrdou dřevěnou podložku. Křída je měkčí a při zpracování lze kromě rýtek užít i rycí jehly. Hotovou rytinu je nutno zpevnit roztokem šelaku.<ref>Krejča A, 1981, s. 47</ref>
 
'''Kovoryt a kovořez''': stará technika tisku z výšky užitá roku 764 v Japonsku k tisku budhistických textů. Bylo užito měděných destiček, z nichž bylo odřezáno okolí písma a tiskly se z výšky.<ref>Krejča A, 1981, s. 50</ref>
Řádek 48:
* [http://grafika.webzdarma.cz/drevoryt.html Galerie u Babylonské věže: Dřevoryt]
{{portály|Umění}}
{{Autoritní data}}
 
[[Kategorie:Grafické techniky]]