Švýcarská garda: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m fixlink |
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
[[Soubor:Rom, Vatikan, Soldaten der Schweizer Garde.jpg|
'''Švýcarská garda''' je označení pro švýcarské [[žoldnéř]]e, kteří v minulosti sloužili v armádách mnoha evropských panovníků, fungovali jako osobní strážci či střežili panovnická sídla. V současné době existuje pouze papežská švýcarská garda, zastávající funkci vatikánské armády.
Řádek 6:
=== Švýcarská garda ve Francii ===
Z již zaniklých švýcarských gard je nejznámější švýcarská garda ve službách francouzského [[král]]e. Smlouvu s nimi uzavřel již v roce [[1453]] [[Karel VII. Francouzský|Karel VII.]] a obnovil ji roku [[1474]] [[Ludvík XI.]] Ten najal švýcarské [[voják]]y jako instruktory pro svoji armádu a jejich sbory se brzy staly významnou oporou Francouzů. Prestiž švýcarské gardy stoupala zejména v 17. – 18. století. Nejslavnějším činem je obrana [[Tuileries|Tuilerijského paláce]] v [[Paříž]]i během [[Velká francouzská revoluce|francouzské revoluce]]. V roce [[1789]] byla garda francouzskými revolucionáři rozpuštěna. Přesto [[10. srpen|10. srpna]] [[1792]] bránilo palác 900 gardistů, věrných králi a na 600 jich bylo pobito. Dalších asi 160 členů gardy zemřelo později na následky zranění ve vězení nebo pod gilotinou. Kromě několika desítek přeživších zůstalo ze švýcarské gardy jen 300 mužů, kteří byli několik dní před [[Útok na Tuilerijský palác|masakrem v Tuilerijském paláci]] vysláni do [[Normandie]] na obranu zásobovacích vozů.
Poté co [[Napoleon Bonaparte|Napoleon]] obnovil [[monarchie|monarchii]], znovu zavedl v roce [[1814]] také jednotku švýcarské gardy. Pěší pluky bojovaly v Napoleonově armádě po celé Evropě. Avšak v roce [[1817]] byla garda definitivně rozpuštěna a nahrazena novou gardou, tvořenou rodilými Francouzi. V roce [[1832]] byli [[veterán (voják)|veteráni]] ze švýcarské gardy spolu s dalšími cizinci převeleni do francouzské [[cizinecká legie|cizinecké legie]].
Řádek 16:
Papežská švýcarská garda ([[němčina|něm.]] ''Schweizergarde'', [[italština|it.]] ''Guardia Svizzera Pontificia'', [[latina|lat.]] ''Pontificia Cohors Helvetica'' nebo ''Cohors Pedestris Helvetiorum a Sacra Custodia Pontifici'') oficiálně vznikla roku [[1506]] a jako jediná funguje dodnes. Již [[Sixtus IV.]] ([[1471]] – [[1484]]) se spojil s několika [[Švýcarský kanton|kantony]] [[švýcarská konfederace|švýcarské konfederace]], požádal o švýcarské vojáky a nechal postavit [[Kasárny|kasárna]] na [[Via Pellegrino]]. Úmluvu obnovil i jeho nástupce [[Inocenc VIII.]] ([[1484]] - [[1492]]), který chtěl gardisty využít v boji proti milánskému vévodovi. Významný pro dějiny gardy je zejména [[papež]] [[Julius II.]] ([[1503]] – [[1513]]), který požádal o poskytnutí stálé dvousetčlenné posádky švýcarských gardistů. Prvních 150 mužů dorazilo do [[Řím]]a [[22. leden|22. ledna]] [[1506]] po tříměsíčním pochodu a toto datum je pokládáno za oficiální datum vzniku papežské gardy.
Prvním a nejznámějším činem švýcarské gardy byla obrana Říma [[6. květen|6. května]] [[1527]] proti vojsku [[Karel V.|Karla V.]] Při tzv. „[[Sacco di Roma|Plenění Říma]]“ pouhých 189 mužů bránilo papeže před španělskou armádou s mnoha tisíci vojáky. Umožnili [[Klement VII.|Klementu VII.]] ([[1523]] - [[1534]]) uprchnout do bezpečí, přestože většina (147 mužů) byla pobita; přežili jen ti, kteří papeže eskortovali do nedaleké pevnosti [[Andělský hrad]]. Jedním z podmínek dobyvatelů bylo kromě darů finančních i hmotných také rozpuštění zbytků Švýcarské gardy. Ta byla obnovena až v roce [[1548]] za [[Pavel III.|Pavla III.]] ([[1534]] - [[1549]]).[[Soubor:Vereidigung2008.jpg|
V současnosti má garda 110 mužů, kteří se stále těší velké úctě pro svou disciplínu a věrnost jako ve [[středověk]]u. Jde o nejmenší, nejstarší, nejbarevnější a nejfotografovanější oficiální [[armáda|armádu]] na světě. Funguje zejména jako reprezentativní hradní stráž a ochranka papeže a je jedním ze symbolů [[Vatikán]]u.
Příslušníkem se může stát pouze svobodný Švýcar - [[katolík]] ve věku 19 – 30 let a vyšší než 174 cm. Musí dokončit základní výcvik ve švýcarské armádě a mít středoškolské nebo odborné vzdělání. Všichni nováčci vždy [[6. květen|6. května]] (výroční den „Plenění Říma“) na nádvoří [[sv. Damas]]e přísahají na gardový prapor věrnost papeži. Při přísaze zdvihají pravou ruku se zvednutým palcem, ukazovákem a prostředníčkem jako symbol [[svatá Trojice|sv. Trojice]], levou rukou pevně drží žerď praporu. Členství v gardě je ve Švýcarsku často rodinnou tradicí. Gardisté se mohou oženit, pokud jsou starší 25 let, odsloužili v gardě minimálně 3 roky a upsali se na další 3 roky služby a mají nejméně hodnost desátníka.
== Uniforma ==
Členové Švýcarské gardy chodí v nápadných barevných uniformách renesančního původu. Garda, která přišla v roce 1506 do Říma pravděpodobně žádné zvláštní uniformy neměla a byla oblečena jako většina vojáků té doby – v dubletech s širokými rukávy, v nohavicích po kolena a v punčochách, s rameny a hrudí chráněnými [[zbroj|pancířem]]. Unifikované odění vojáků se vytvořilo až později. Snad mohli mít na hrudi švýcarský kříž nebo papežské zkřížené klíče. Ve zprávách o jejich příchodu do Říma zmínka o odění není.
[[Soubor:Perugini10.jpg|
[[Soubor:Swiss Guardsman in regular duty uniform.jpg|
První [[uniforma|uniformy]] měly jen dvě barvy – modrou a žlutou, odvozené od rodových barev papeže Julia II. Až [[Lev X.]] ([[1513]] – [[1521]]) z rodu [[Medici]] přidal na uniformy medicejskou červenou. I když se lidé často mylně domnívají, že obleky Švýcarské gardy vymyslel sám [[Michelangelo]], současná úprava pochází až z roku [[1914]]. Navrhl ji velitel Jules Répond ve snaze navrátit časem měnícím se uniformám jejich původní vzhled. Inspiroval se [[Rafael]]ovými freskami, klobouky nahradil barety a plisovaný nákrčník bílým límcem. Také pancíř vymodeloval podle starých vyobrazení. V současné době se uniformy šijí v [[Třešť|Třešti]] u [[Jihlava|Jihlavy]].
Při běžné stráži nosí gardisté k uniformě černý baret a bílé rukavice. Při nepříznivém počasí stráže oblékají přes uniformy tmavě modrý plášť bez rukávů, svazovaný na bocích modrými stuhami. Při slavnostnějších příležitostech mění prostý bílý límec za plisovaný nákrčník a baret za [[Morion (přilba)|morion]] se znakem Julia II. Ten je ozdobený pštrosím perem podle hodnosti a funkce – bílé pero je určené pro velitele a jeho zástupce, fialové pro důstojníky, červené pro poddůstojníky a řadové gardisty - halapartníky a černožluté (na černé přilbě) pro bubeníky. Pro obzvláště slavnostní příležitosti, jako je přísaha nových členů, oblékají gardisté navíc ještě hrudní pancíř.
Méně známá je nenápadnější tmavě modrá „pracovní“ uniforma s širokým bílým límcem. K ní nosí gardisté také černý baret.
== Výzbroj ==
Vedle velmi nápadné reprezentativní a ceremoniální funkce plní švýcarská garda standardní funkci ochranky papeže a ozbrojených sil Vatikánu - je plně funkčním výběrovým vojenským útvarem a její muži procházejí náročným výcvikem. Vedle spíše ceremoniálních [[zbraně|zbraní]] (gardisté tradičně používají [[halapartna|halapartnu]] a dlouhý [[meč]], důstojníci mají [[rapír]] nebo [[šavle|šavli]]) má garda ve výzbroji i moderní [[palné zbraně]]:
* [[SIG P220]] (P75)
* [[Glock 19]]
* [[Steyr TMP]]
* [[Heckler & Koch MP5|Heckler & Koch MP5A3]]
* [[Heckler & Koch MP7|Heckler & Koch MP7A1]]
Řádek 44:
== Prapor ==
[[Soubor:BANDERA GUARDIA VATICA PANCHO.svg|
Prapor Švýcarské gardy vychází ze švýcarské tradice [[18. století]] a v současné podobě se užívá od roku [[1913]]. Je čtvercový, o straně 2,2 m, rozdělený bílým křížem na čtyři pole. Ve středu je umístěn znak aktuálního velitele gardy (od 7. února 2015 Christoph Graf). V prvním poli je znak vládnoucího papeže (od roku [[2013]] [[František (papež)|Františka]]), kde zůstala tiara jako symbol panovníka, druhé a třetí pole obsahuje 5 pruhů v barvách švýcarské gardy (modrá, žlutá, červená), ve čtvrtém poli je umístěn znak [[Julius II.|Julia II.]], který Švýcarskou gardu založil. Prapor se mění pokaždé s novým papežem či velitelem gardy. Heslem gardy je „Odvaha a věrnost“.
== Velitelé gardy ==
[[Soubor:Guardiasuiza2.gif|
# 1506 – 1517 Kaspar von Silenen
# 1518 – 1524 Markus Röist
Řádek 95:
{{Římská kurie}}
{{Autoritní data}}
[[Kategorie:Ozbrojené síly Vatikánu]]
| |||