Preromantismus: Porovnání verzí

{{Různé významy|redirect=Sentimentalismus|druhý=silných citových hnutích|stránka=sentiment}}

Termínem '''preromantismus''' je označován [[Umění|umělecký]] proud, který vznikl přibližně v polovině [[18. století]] jako reakce na [[klasicismus]] a [[osvícenství]], a který ohlašoval blížící se [[romantismus]]. Protože se orientoval na posílení emocionální působivosti uměleckých děl, bývá často nazýván '''sentimentalismem'''.

 

== Znaky preromantismu ==

Preromantismus představuje souhrn různých [[Umění|uměleckých]] projevů a [[Estetika|estetických]] tendencí v [[Evropa|evropských]] literaturách na předělu mezi [[Klasicismus|klasicismem]] a [[Romantismus|romantismem]], který vznikl jako výraz nového životního postoje a uměleckého stylu [[Měšťanstvo|měšťanstva]]. Tato nastupující [[sociální třída]] v něm zdůrazňovala citové hodnoty prostého, nezkaženého člověka (nejen [[Šlechta|šlechtic]], ale i měšťan může prožívat nejušlechtilejší city), čímž vyjadřovala svůj protest proti chladnému rozumářství klasicismu (jako uměleckého směru [[aristokracie]]) a proti [[Stavy|stavovskému]] [[Feudalismus|feudálnímu]] zřízení, které jí neposkytovalo možnost plného uplatnění a všestranného svobodného rozvoje. Navíc začalo měšťanstvo na rozdíl od klasicistních uměleckých zásad chápat umění jako prostředek k proměně světa.

 

Jako literárněvědní pojem se ale preromantismus objevil až v roce [[1924]], kdy jej začal prosazovat [[Francie|francouzský]] literární vědec [[Paul van Tieghem]] ([[1871]]-[[1948]]), přičemž dodnes nedošlo k jeho všeobecnému přijetí. Paul van Tieghem označil za preromantiky takové autory, kteří byli dříve považováni za klasicisty nebo osvícence, ale v jejich tvorbě se začal objevovat zvýšený zájem o [[Příroda|přírodu]], a [[cit]]y. Protože jde o dodatečně vytvořený pojem, nemohl se žádný z autorů, řazených k preromantikům, k tomuto proudu za svého života hlásit.

 

Preromantičtí spisovatelé zdůrazňují oproti [[rokoko]]vé [[zvyk|konvenční]] galantnosti a rozumářské tradici opravdovost [[cit]]u, hloubku [[Vášeň|vášně]], prožitek srdce a právo každého člověka na plný, neomezovaný citový život. Cit není jimi vnímán jako chaotická síla, nýbrž je pro ně zdrojem morálních hodnot, a proto nemusí být regulován rozumem. Za silný inspirační zdroj je považována lidová poezie, horlivě sbíraná a napodobovaná. Rozvíjí se vztah k přírodě (příroda není komplikovaným strojem řídícím se přesnými zákony, nedá se plně ovládnout, ale naopak je tajemná, nevyzpytatelná, mnohotvárná a vzbuzuje úžas), k fantazii i k dávnověku. Ideální kulisou pro jejich díla je proto přírodní svět neporušený civilizací. Častými motivy jsou pochmurná opuštěná jezera, hřbitovy a hrobky (anglická [[hřbitovní škola]]), noční scenérie a měsíční svit, trosky hradů, symbol mnicha, poustevníka, vězně nebo poutníka. Mnohdy literatura tohoto období utíká od soudobé civilizace do vzdálené minulosti (hlavně do [[Pohanství|pohanského]] a [[Křesťanství|křesťanského]] dávnověku) nebo do exotického prostředí dalekých, především [[orient]]álních krajů. Preromantický básník se často stylizuje do postoje barda, mluvčího národního kolektivu, jindy se opět skrývá do anonymity lidového pěvce, nebo také vystupuje v roli věštce a proroka. Jeho nejtypičtějšími znaky je smysl pro velikost, vznešenost, původnost, starobylost, obdiv pro lid a jeho duchovní kulturu.

 

Preromantismus soustředil pozornost na autentické projevy národní kultury, a to nejen [[Folklór|lidové slovesnosti]], ale i starých literárních památek. Pokud se v některých národních literaturách takovýchto starobylých rukopisů nedostávalo, vlastenecky smýšlející nadšenci činili pokusy zaplnit tyto mezery literárními podvrhy. V [[Anglie|Anglii]] tak byly „nalezeny“ ''Ossianovy zpěvy'' ([[1761]]), které mladý skotský učitel [[James Macpherson]] vydával za překlady básní skotského barda ze [[3. století]], v [[Rusko|Rusku]] bylo objeveno ''[[Slovo o pluku Igorově]]'' (''Слово о полку Игореве''), které podle oficiální verze vzniklo ve [[12. století]], ale které je mnohými rovněž považováno za podvrh. V [[Čechy|Čechách]] došlo roku ([[1817]]) k vytvoření [[Rukopis královédvorský|Rukopisu královédvorského]] (údajně ze [[13. století]]) a [[Rukopis zelenohorský|zelenohorského]] (údajně z [[9. století]]), za jejichž autory jsou považováni [[Václav Hanka]] a [[Josef Linda]].

 

== Preromantismus v národních literaturách ==

=== [[Anglická literatura]] ===

[[Anglie]] je považována za místo zrodu preromantismu, jehož významnými představiteli jsou básníci

* [[Edward Young]] ([[1681]]-[[1765]]), autor básně ''Nářek aneb Noční rozjímání o životě, smrti a nesmrtelnosti'' ([[1742]]-[[1745]], The Complaint, or Night Thoughts on Life, Death, and Immortality), která měla velký ohlas po celé Evropě a stala se základním dílem tzv. [[hřbitovní škola|hřbitovní školy]]. Za preromantický manifest je označována jeho prozaická práce ''Úvahy o původní tvorbě'' ([[1759]], Conjectures On Original Composition).

* [[William Cowper]] ([[1731]]-[[1800]]), jehož básně mají převážně [[náboženství|náboženský]] obsah vyznačující se bázní před Bohem.

* [[James Macpherson]] ([[1736]]-[[1796]]), známý především jako „překladatel“ jím „objevené“ staré [[Skotská gaelština|gaelské]] poezie ''[[Ossianovy zpěvy]]'' ([[1761]]-[[1765]], ''The Works of Ossian''),

* [[William Blake]] ([[1757]]-[[1827]]), ve své době nedoceněný básník, malíř, mystik a vizionář,

* [[Robert Burns]] ([[1759]]-[[1796]]) považovaný za [[Skotsko|skotského]] národního básníka.

<br />

Z anglických preromantických prozaiků a dramatiků jsou nejznámější:

* [[Samuel Richardson]] ([[1689]]-[[1761]]), zakladatel sentimentálního [[román]]u v dopisech, např. ''Pamela, aneb uchráněná ctnost'' ([[1740]], ''Pamela: Or, Virtue Rewarded'') nebo ''Clarissa aneb Historie mladé dámy'' ([[1748]], ''Clarissa: Or the History of a Young Lady''),

* [[Laurence Sterne]] ([[1713]]-[[1768]]), autor [[román]]u ''Život a názory blahorodého Tristrama Shandyho'' ([[1759]]-[[1767]], ''The Life and Opinions of Tristram Shandy, Gentleman'') a tvůrce sentimentálního [[cestopis]]u ''Sentimentální cesta po Francii a Itálii'' ([[1768]], ''A Sentimental Journey Through France and Italy''),

* [[Oliver Goldsmith]] ([[1730]]-[[1774]]), autor [[román]]u ''Farář wakefieldský'' ([[1766]], ''The Vicar of Wakefield''),

* [[Richard Brinsley Sheridan]] ([[1751]]–[[1816]]), jehož divadelní hry, například ''Soupeři'' ([[1775]], The Rivals), ''Škola pomluv'' ([[1777]], The School for Scandal) nebo ''Výlet do Scarborough'' ([[1777]], A Trip to Scarborough) pokračují v tradici tzv. komedie mravů, rozšířené o sentimentální senzibilitu. Hlavním cílem jeho satirického výsměchu je tehdejší vyšší společnost a její přízemní zájmy, pomluvy a pokrytecká morálka.

<br />

<center>''Angličtí preromantičtí prozaici''

 

=== [[Německá literatura]] ===

Jako první v [[Německo|Německu]] vystoupil s kritikou [[Klasicismus|klasicismu]] básník, svobodný novinář a myslitel [[Gotthold Ephraim Lessing]] ([[1729]]-[[1781]]). Jako kritik a dramaturg prvního německého národního divadla v [[Hamburk]]u bojoval proti napodobování francouzského klasicismu, který již podle něho nevyhovoval potřebám emancipačního boje měšťanské třídy.

 

Na Lessinga navázal průkopník nové preromantické estetiky filozof [[Johann Gottfried Herder]] ([[1744]]-[[1803]]), zamýšlející se nad otázkami národní individuality, národní kultury a vztahu k lidstvu.

 

Úsilí o vyjádření nových životních pocitů a o zachycení problémů nově se formujícího měšťanského světa nalezlo pak nejvýznamnější umělecký výraz v hnutí [[Sturm und Drang]] (Bouře a vzdor). Šlo o skupinu mladých umělců vedených [[Johann Wolfgang von Goethe|Johannem Wolfgangem Goethem]] ([[1749]]-[[1832]]), kteří pojali uměleckou tvorbu jako výraz umělcovy osobnosti, jeho citů a temperamentu a neuznávali žádná závazná pravidla, jimiž by se měl tento výraz řídit. Jako [[Johann Gottfried Herder|Herder]] byli i oni přitahováni příkladem [[Anglická literatura|anglické literatury]], v níž jim [[William Shakespeare]] představoval ideál živelné tvůrčí svobody. Hlavní formou tvorby básníků tohoto období bylo proto [[drama]] jako útvar umožňující stavět ostře charakterizované a individualizované postavy do vyhraněných a zpravidla tragických konfliktů. Jde o raná dramata [[Johann Wolfgang von Goethe|Goethova]] a [[Friedrich Schiller|Schillerova]] a dále např. o hry [[Jakob Michael Reinhold Lenz|Jakoba M. Lenze]] ([[1751]]- [[1792]]) a [[Friedrich Maxmilian Klinger|Friedricha M. Klingera]] ([[1752]]-[[1831]]), podle jehož hry ''Sturm und Drang'' ([[1776]], ''Bouře a vzdor''), dostalo celé hnutí svůj název.

 

V poezii se básníci hnutí [[Sturm und Drang]] přikláněli k volné tradici lidové tvorby, zejména písňové a baladické - např. [[Balada|balady]] [[Johann Wolfgang von Goethe|Goethovy]] a [[Friedrich Schiller|Schillerovy]] nebo ''Lenora'' ([[1773]], ''Lenore'') [[Gottfried August Bürger|Gottfrieda Augusta Bürgera]] ([[1747]]-[[1794]]). Nejmenšího významu dosáhlo hnutí [[Sturm und Drang]] na poli [[próza|prózy]], z níž vynikl pouze [[Johann Wolfgang von Goethe|Goethův]] sentimentální román ''[[Utrpení mladého Werthera]]'' ([[1774]], ''Die Leiden des jungen Werthers'') a [[Gottfried August Bürger|Bürgerův]] fantastický cestopis s pohádkovými motivy ''[[Baron Prášil (kniha)|Baron Prášil]]'' ([[1786]], ''Wunderbare Reisen zu Wasser und zu Lande: Feldzüge und lustige Abenteuer des Freiherrn von Münchhausen'').

 

 

=== [[Ruská literatura]] ===

V [[Rusko|ruském]] literatuře je možno za autory, kteří připravili přechod od [[Klasicismus|klasicismu]] k [[Romantismus|romantismu]] považovat básníka [[Gavrila Romanovič Děržavin|Gavrilu Romanoviče Děržavina]] ([[1743]]-[[1816]]), který obohatil básnický jazyk o prvky lidové řeči, dramatika [[Denis Ivanovič Fonvizin|Denise Ivanoviče Fonvizina]] ([[1744]]-[[1792]]), který ve svých sociálně [[satira|satirických]] [[komedie|komediích]] ''Brigadýr'' ([[1769]], ''Бригадир'') a ''Výrostek'' ([[1782]] ''Недоросль'') odsoudil [[nevolnictví]] a primitivnost venkovské šlechty, prozaika a sociálního kritika [[Alexandr Nikolajevič Radiščev|Alexandra Nikolajeviče Radiščeva]] ([[1749]]–[[1802]]), autora knihy ''[[Cesta z Petrohradu do Moskvy]]'' ([[1790]], ''Путешествие из Петербурга в Москву'') s drastickými obrazy ponižování nevolníků, autora [[bajka|bajek]] [[Ivan Andrejevič Krylov|Ivana Andrajeviče Krylova]] ([[1769]]-[[1844]]), básníka a politika [[Ivan Ivanovič Dmitrijev|Ivana Ivanoviče Dmitrijeva]] ([[1760]]-[[1837]]), spisovatele, novináře a vydavatele [[Nikolaj Ivanovič Novikov|Nikolaje Ivanoviče Novikova]] ([[1744]]-[[1818]]) a konečně spisovatele a historika [[Nikolaj Michajlovič Karamzin|Nikolaje Michajloviče Karamzina]] ([[1766]]-[[1826]]), tvůrce sentimentálních [[povídka|povídek]], [[cestopis]]u ''Listy ruského cestovatele'' ([[1791]], Письма русского путешественника), napsaného ve [[Laurence Sterne|Sternově]] duchu, a rozsáhlých ''Dějin Říše ruské'' ([[1816]]–[[1829]], ''История государства Российского''), ve kterých zpracoval ruské dějiny do počátku [[17. století]].

<br />

 

=== [[Polská literatura]] ===

První a hlavním představitelem [[Polsko|polského preromatismu]] je básník [[Franciszek Karpiński]] ([[1741]]-[[1825]]), který do polské poezie vnesl svět prostého člověka s touhou po svobodě, [[Jean-Jacques Rousseau|rousseaovskou]] nechuť k městu, oslavu venkovského způsobu života a inspiraci [[folklór|lidovou písní]]. Z dalších autorů lze jmenovat básníky [[Franciszek Dionizy Kniaźnin|Franciszka Dionizy Kniaźnina]] ([[1750]]-[[1807]]) a [[Franciszek Zabłocki|Franciszka Zabłockého]] ([[1752]]-[[1821]]) a také jednoho z nejoriginálnějších spisovatelů své doby, [[Polsko|polského]] vědce, literáta, cestovatele a politika [[Jan Potocki|Jana Potockého]] ([[1761]]-[[1815]]), známého dnes především jako autora původně [[Francie|francouzsky]] napsaného [[román]]u ''[[Rukopis nalezený v Zaragoze]]'' (''Le Manuscrit trouvé à Saragosse'', polsky ''Rękopis znaleziony w Saragossie''), který poprvé vyšel v celku až v roce [[1847]] v polském překladu v [[Lipsko|Lipsku]] a ve kterém Potocki jako první zpracoval [[upír (nemrtvý)|upírské]] téma v beletrii. Jde o velmi zvláštní dílo vystavěné podle vzoru ''[[Tisíc a jedna noc|Pohádek tisíce a jedné noci]]'', kdy základní rámcový příběh je prokládán jinými, v nichž jsou vloženy ještě další a v nich zase jiné. V těchto epizodách se pak střídají různé druhy výpravné prózy s rytířskými, dobrodružnými, fantastickými i komickými náměty.

 

=== [[Česká literatura]] ===

V [[Česko|českém]] prostředí odpovídá preromantismus[ první fázi [[České národní obrození|českého národního obrození]], která spočívala zejména v národním sebeuvědomění a ve snaze navázat na kulturní hodnoty, které tu již v minulosti byly vytvořeny. Vůdčí osobností široce založeného buditelského hnutí se stal [[Josef Jungmann]] ([[1773]]-[[1847]]), autor monumentálního pětidílného ''Slovníku česko–německého'' ([[1834]]-[[1839]]), který navázal na představitele osvícenské vědy [[Josef Dobrovský|Josefa Dobrovského]] ([[1753]]-[[1829]]), jenž svým dílem vytvořil předpoklady pro rozvoj novodobé [[Čeština|češtiny]].

 

 

{{Portály|Literatura}}

 

[[Kategorie:Preromantismus| ]]