Černohorština: Porovnání verzí

Přidáno 37 bajtů ,  před 2 lety
m
Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy
(→‎Historie: drobné a častečné počeštění)
m (Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy)
{{Infobox - jazyk
| název =
Černohorština ''(crnogorski jezik)''
| rozšíření =
[[Černá Hora]], [[Srbsko]]
| mluvčích = 144 830
| klasifikace =
* [[Indoevropské jazyky]]
** [[Slovanské jazyky]]
*** [[Jihoslovanské jazyky]]
| písmo = [[Latinka]], [[cyrilice]]
| úřední jazyk = {{Flagicon|Černá Hora}} [[Černá Hora]]
| regulátor =
| ISO6391 =
| ISO6392B =
| ISO6392T =
| SIL = srp
| wikipedie =
}}
 
'''Černohorština''' (černohorsky/[[Srbochorvatština|srbochorvatsky]] ''crnogorski jezik'') je [[Jihoslovanské jazyky|jihoslovanský jazyk]], mateřský jazyk [[Černohorci|Černohorců]] a úřední jazyk v [[Černá Hora|Černé Hoře]]. Po osamostatnění Černé Hory byl jazyk vyhlášen jako samostatný a v říjnu roku [[2007]] se stal jazykem oficiálním pro Černou Horu. Někteří lingvisté dokládají, že Černohorci, Chorvati, Srbové a Bosňáci hovoří čtyřmi národními variantami jednoho standardního jazyka – [[Srbochorvatština|srbochorvatštiny]].<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Kordić | jméno = Snježana |odkaz na autora=Snježana Kordić |titul = Crnogorska standardna varijanta policentričnog standardnog jezika | příjmení sestavitele = Ostojić | jméno sestavitele = Branislav | příjmení sestavitele2 = | jméno sestavitele2 = | příjmení sestavitele3 = | jméno sestavitele3 =| sborník = Jezička situacija u Crnoj Gori – norma i standardizacija: radovi sa međunarodnog naučnog skupa, Podgorica 24.-25.5.2007 | vydavatel = Crnogorska akademija nauka i umjetnosti | místo = Podgorica | rok vydání = 2008 | strany = 35–47 |url= http://bib.irb.hr/datoteka/430408.CRNOGORSKA_STANDARDNA_VARIJANTA.PDF |isbn=978-86-7215-207-4 |jazyk= srbochorvatština}}</ref><ref>{{Citace monografie|příjmení=Gröschel |jméno=Bernhard |odkaz na autora=Bernhard Gröschel |titul=Das Serbokroatische zwischen Linguistik und Politik: mit einer Bibliographie zum postjugoslavischen Sprachenstreit |edice=Lincom Studies in Slavic Linguistics ; vol 34 |místo=München |vydavatel=Lincom Europa |rok=2009 |počet stran=451 |isbn=978-3-929075-79-3 |jazyk=němčina}}</ref>
 
Vláda Černé Hory na svém zasedání 10. července 2009 obnovila a uznala nový, standardizovaný, pravopis černohorštiny, přičemž byla přijata dvě nová písmena a dvě nové souhlásky. Původně existovaly návrhy na zavedení ještě jedné (znak З, výslovnost [ʣ]), které nakonec byly zamítnuty (v řadě dialektů v oblastech Černé Hory, jižního Srbska a dnešní republiky Makedonie je však tato souhláska široce rozšířena). Momentálně probíhá administrativní zařazení černohorštiny do systému a následné získávání mezinárodního kódu pro tento jazyk.
 
[[Soubor:Gorski Vijenac.jpg|thumbnáhled|vpravo|Plakát na představení ''Gorski vijenac'' psaný v Černohorštině]]
 
== Historie ==
Maďarský autor Jozsef Bajza ve svém díle ''Černohorská otázka'' (''A montenegrói kérdés'') z roku 1927 napsal: ''„Válka Černohorců s Turky, válka, jež trvala pět století, Černohorce izolovala od zbytku světa a zahnala je do strmých a nepřístupných roklí. Proto byli Černohorci izolováni i lingvisticky. Jejich jazyk se rozvíjel nezávisle a dostal vlastní, originální, znaky. Dokonce i v jazyce je manifestována státní a nacionální nezávislost Černé Hory.''“ Jako první z černohorských elitních vědců požadoval Radoje Radojević zavedení mateřského, černohorského, jazyka do Ústavy a školství (koncem '60. let 20. století). Lingvista dr. Vojislav Nikčević během '90. let publikoval hodně, po sobě jdoucích děl, kde zkoumal pověst černohorského jazyka a pokusil se o jeho první kodifikaci. Zvláštnost černohorského jazyka podpořil i 62. Kongres mezinárodního PEN-a (Perth, Austrálie, 1995), kdy byly speciální revolucí pozvány ''''„''srbský a černohorský stát, ve jméně povinností a principů obsažených v Chartě UN, UNESCO-a a PEN-a, kvůli ochraně a promoce lingvistických a kulturních prav všech obyvatel Černé Hory.“''
 
Během existence socialistické Jugoslávie byla otázka jazyková otázkou velmi klíčovou. Komunistické vedení se pokoušelo za každou cenu všechny projevy jazykového separatismu umlčovat buď silou, nebo pokusem o dohodu. Největší problém však byl především ve vztazích chorvatsko-srbských, nikoliv srbsko-černohorských. Černohorci z různých důvodů označení "černohorský jazyk" pro svojí řeč nepoužívali a otázka samostatného černohorského jazyka byla nastolována podstatně méně častěji, než v případě např. chorvatštiny.
 
Černohorský autor Borislav Jovanović ve své knize ''Černohorská literární zdvořilost'' z roku 2005 konfrontoval dlouhodobou koncepci jazykového unitarismu, který podporovala především srbská strana: ''''''„''''Na černohorský jazyk se lidé ještě dívají jako na nějaký jazykový diluviál, na varianty a podvarianty, provincialismy, černohorismy – vše v souladu s unitárními a asimilátorskými filologickými koncepcemi. Přitom černohorský jazyk není, i přes zapírání, jazyk vyčerpaný či naopak mrtvý jazyk. Naopak, jedná se jazyk holosterický, živý. Přečkal vše, co se mu stalo za posledních 100 let. I toto mluví v jeho prospěch o jeho živosti. ... To, co není uložené v živé, mluvené řeči (a je skoro všechno), je uloženo v knihách. Živá jazyková praxe v Černé Hoře je charakteristická v pohledu návratu původní ijekavštiny, což je skutečný základ černohorského jazyka. Černohorští spisovatelé odkázali národu svůj jazyk, dali mu a dávají jeho nespornou vědeckou a nacionální legitimitu. A tak černohorský jazyk nezůstal bez svého domova; jeho literární využití se stalo jeho nejeminentnější citadelou. Svou mateřskou paměť zanechal jazyk právě na stránkách psané a mluvené literatury. Čím více byl utlačován, tím více byl oživován a tím více se ozýval a černohorští spisovatelé věřili v jeho nezničitelnost, věřili ve svůj mateřský jazyk.''"srbský a černohorský stát, ve jménu povinností a principů obsažených v Chartě UN, UNESCO-a a PEN-a, kvůli ochraně a promoci lingvistických a kulturních práv všech obyvatel Černé Hory."'''' Teprve v roce 2003, vlastně poprvé, během soupisu (v rubrice ostatní jazyky, vedle úřední srbštiny) bylo možné vyjádřit se a prohlásit černohorštinu za svůj mateřský jazyk. Přes 144 000 obyvatel Černé Hory, neboli přes 22 %, uznává nyní jako svůj mateřský jazyk černohorský.
 
== Charakteristiky ==
První (a z češtinářského pohledu nejdůležitější) rozdíl mezi černohorštinou a češtinou jsou I/Y. V černohorštině měkké I nezměkčuje, používá se jako Y (s tím, že v černohorštině ypsilon neexistuje). Příklady: snijeg [čteme: snyje:g] (sníh), dijete [čteme: dyje:te] (dítě), tijesto [čteme: tyje:sto].
 
S tím je spojen další problém oproti češtině; v černohorštině neexistují čárky nad samohláskami, délku a její zapamatování zvládají rodilí mluvčí a ostatní jižní Slované, ale pro všechny, kteří se učí černohorštinu, správné zapamatování délky může být problém. Např.: Sava (Sa:va - řeka Sáva), glagol (gla:gol - sloveso), rijeka (rije:ka - řeka) atd.
 
Černohorský jazyk má dva dialekty: [[východohercegovinský dialekt]] na západě a severo-západě a zetsko-sijenický
Místo šestého pádu se v každodenní, hovorové černohorštině používá čtvrtý pád; např.: Živi u grad (žije v město), ćera đecu po ulica (honí děti po ulice), voda u krš (voda v skála). Černohorské dialekty jsou v řadě rysů podobné dialektům oblastí rozhraní [[Srbsko|Srbska]], [[Makedonie]] a [[Bulharsko|Bulharska]], kde lze sledovat pronikání analytických tendencí, což se projevuje především ustupováním 6. a 7. pádu a pronikání některého z prvních čtyř na jeho místo.
 
Osobní zájmena – já, ty – v druhém, třetím, čtvrtém a pátém pádě mají koncovku -e, takže se používá: Daj mene tu knjigu (dej mě tu knihu), nebo Tebe ću vrnuti oni dug (tebe vrátím tamten dluh).
 
Příklady pro nově zavedené fonémy a grafémy Ś a Ź:
 
Ś: śekira (sekera), śutra (zítra), śever (sever), śeme (sémě), ośetiti (ucítit), śediti (sedět), Śćepan (Štěpán). Standardní například [[chorvatština|chorvatská]] [[ijekavština]] používají formy bez jotace - sjekira, sjutra, sjever, sjeme, osjetit, sjediti, Stjepan.
 
Ź: źevati (zívat), iźutra (po ránu), źenica (zornice), iźede (vyžere hovorově), iźelica (jedlík), źapiti (zapít), Źaga (přezdívka od jména Žarko)
 
{{Portály|Jazyk|Černá Hora}}
{{Autoritní data}}
 
[[Kategorie:Černohorština| ]]
1 091 412

editací