Kosmický let: Porovnání verzí

'''Kosmický let''' je takový let, při němž je dosaženo [[Kosmický prostor|kosmického prostoru]], tedy výšky nejméně 110 až 140 km. Pokud je této výšky dosaženo pouze po balistické dráze, hovoříme o tzv. [[Suborbitální kosmický let|suborbitálním letu]] (např. prostřednictvím [[SpaceShipOne]]). V dnešní době suborbitální lety nemají praktický význam. Proto, aby bylo možno vypustit těleso na oběžnou dráhu, je nutno vyvinout značnou rychlost - [[Kruhová rychlost|''1. kosmickou'']]'' ''(7,6 km/s), v případě překonání zemského gravitačního pole [[Úniková rychlost|2. kosmickou]] (11,2 km/s - tzv. úniková rychlost) a pro lety k vnějším planetám [[Sluneční soustava|sluneční soustavy]] a do vzdáleného vesmíru [[3. kosmická rychlost|3. kosmickou rychlost]]. Pro tyto lety je nezbytná raketová technika s dostatečně silnými motory a robustními nádržemi. [[Mezihvězdný let]] je pak kosmický let k jiným hvězdám.

 

Důvody kosmického letu jsou různé a souvisí s tím, zda jde o pilotovaný, nebo nepilotovaný let, nebo zdali se počítá s návratem tělesa na Zemi, nebo ne, zda je těleso vypouštěné na oběžnou dráhu Země, nebo ne a případně o jaký typ dráhy jde a jaká je délka mise. Ve všeobecnosti je cílem kosmického letu dosáhnutí [[kosmický prostor|kosmického prostoru]], který má v porovnání s prostorem v zemské atmosféře mnoho zvláštních vlastností, jejichž využití může být výhodné. Velmi řídká atmosféra ve velkých výškách umožňuje, aby těleso bylo navedené na [[oběžná dráha|oběžnou dráhu]] okolo Země a setrvalo na ní poměrně dlouho. Tím těleso dosáhne dynamického [[stav beztíže|stavu beztíže]], který se nikde na Zemi na tak dlouhou dobu nedá simulovat. Stav beztíže je předmětem mnoha [[technologie|technologických]], [[Látka|materiálových]], [[biologie|biologických]], [[Lékařství|lékařských]], [[fyzika|fyzikálních]] a dalších [[výzkum]]ů. Nepřítomnost atmosféry poskytuje další výhodu a to, že nezkresluje pohled na [[noc|noční oblohu]], nedochází tu k [[Scintilační detektor|scintilacii]] [[hvězda|hvězd]], k poklesu jejich [[zdánlivá hvězdná velikost|jasnosti]] či [[refrakce (astronomie)|refrakci]] a tak z kosmického prostoru může být uskutečňováno velmi přesné a cenné [[astronomie|astronomické]] měření. Přístroje umístěné v kosmickém prostoru navíc mohou zkoumat [[nebeská sféra|nebeskou sféru]] v celém [[elektromagnetické spektrum|elektromagnetickém spektru]], což by na Zemi nebylo možné, protože atmosféra většinu [[vlnová délka|vlnových délek]] pohlcuje. Užitečný pro vědu je také pohled z kosmu zpět na Zem, tzv. [[dálkový průzkum Země]].

 

 

== Uskutečnění letu ==

 

== Návrat z kosmu ==

Nepilotovaná tělesa se vracejí z kosmu jen zřídka. Mnoho nepotřebných dílů, například vyhořelých [[raketový stupeň|stupňů]] nosných raket nebo nefunkčních družic cíleně shoří v zemské atmosféře. Jiné zůstávají po dlouhou dobu na orbitě ([[kosmické smetí]]), [[Heliocentrická dráha|heliocentrické dráze]], únikové dráze ze sluneční soustavy, nebo dopadnou na povrch tělesa, které zkoumaly (například na [[povrch Měsíce]], planety apod.). K návratu jsou například projektované sondy se vzorky.

 

 

V závěrečné fázi letu, kdy těleso svým pohybem už neionizuje vzduch okolo sebe, se na finální zabrzdění a měkké dosednutí tělesa používá většinou [[padák]]. Další možností (používanou kromě padáku) jsou brzdící trysky. Pouze raketoplán je schopný [[Space Shuttle|přistát]] podobným způsobem jako bezmotorové letadlo díky vlastním aerodynamickým schopnostem. Také raketoplán používá při přistání padák, ale jen jako prostředek ke zkrácení dojezdu po dosednutí hlavního podvozku na přistávací dráhu.

 

{{Portály|Kosmonautika}}

 

[[Kategorie:Kosmonautika]]