Pero (psací potřeba): Porovnání verzí

'''Pero''' je druhem [[psací potřeby|psacího náčiní]].

V [[19. století]] se začalo využívat '''[[ocelové pero]]''', které se skládalo z ocelového perka (špičky) a z násadky (rukojeti). Perku s násadkou se říkalo pero. (Údajúdaj ze vzpomínek učitele: "Když jsem já počal choditi do školy od 1.10. října 1864, již se brkovým perům odzvánělo a počalo se psát ocelovými"). V [[České země|českých zemích]] byla [[ocel]]ová perka vyráběna asi až do poloviny let sedmdesátých ve 20. století. Ocelová perka byla levná, žák jich měl více, aby je mohl při rozskřípání hnedihned vyměnit. Nasazovala se do násadky, namáčela se do inkoustu v [[kalamář]]i, který byl před každým žákem zasazen v otvoru v lavici. Zámožnější žáci měli pera plnicí, jak se postupně zlevňovala, stále více se rozšiřovala. Na přelomu let padesátých a šedesátých v minulém století se navíc rozšířily i propisovací tužky, ocelová pera v tu dobu ve školách postupně skončila.

'''[[Plnicí pero|Plnicí pera]] (redispera)''' začala být hojně využívána po [[První světová válka|1. světové válce]], nicméně jeho počátky sahají až do [[17. století]]. Konstruktérem moderního pera byl [[Lewis Edson Waterman]].

Dnes nejhojněji užívaným typem pera je '''[[propisovací tužkaPropiska|kuličkové pero]]''' '''(propiska)'''. Jeho počátky sahají do 2. poloviny 19. století, širokého rozšíření se mu však dostalo až po odstranění technických problémů (zadrhávání kuličky, samovolné vytékání psací pasty) po [[Druhá světová válka|2. světové válce]].