Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 50 bajtů ,  před 1 rokem
m
Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy
{{Neověřeno}}{{Infobox - chemická sloučenina
| název = Uhličitan sodný
| obrázek = Uhličitan sodný.JPG
| obrázek2 = Uhličitan sodný.PNG
| systematický název = uhličitan sodný
| triviální název = soda
| ostatní názvy = prací soda
| latinský název = Natrii carbonas<br />Natrium carbonicum
| anglický název = Sodium carbonate
| německý název = Natriumcarbonat
| sumární vzorec = Na<sub>2</sub>CO<sub>3</sub>
| vzhled = bílý prášek nebo krystaly
| číslo CAS = 497-19-8
| další čísla CAS = 5968-11-6 (monohydrát)<br />6132-02-1 (dekahydrát)
| číslo EINECS = 207-838-8
| indexové číslo = 011-005-00-2
| PubChem = 10340
| číslo RTECS = VZ4050000
| molární hmotnost = 105,988&nbsp;4&nbsp;g/mol<br /> 124,004&nbsp;g/mol (''monohydrát'')<br /> 232,0964&nbsp;g/mol (''heptahydrát'')<br /> 286,142&nbsp;g/mol (''dekahydrát'')
| teplota tání = 851&nbsp;°C<br /> 33,5&nbsp;°C (''heptahydrát, - H<sub>2</sub>O'')<br /> 32,5&nbsp;°C (''dekahydrát, - H<sub>2</sub>O'')
| teplota rozkladu = 100&nbsp;°C (monohydrát)<br />34&nbsp;°C (dekahydrát)
| hustota = 2,532&nbsp;g/cm<sup>3</sup><br /> 2,250&nbsp;g/cm<sup>3</sup> (''monohydrát'') <br /> 1,51&nbsp;g/cm<sup>3</sup> (''heptahydrát'') <br />1,46&nbsp;g/cm<sup>3</sup> (''dekahydrát'')
| pKb = 3,67
| rozpustnost = 7&nbsp;g/100&nbsp;ml (''0&nbsp;°C'')<br /> 12,2&nbsp;g/100&nbsp;ml (''10&nbsp;°C'')<br /> 21,8&nbsp;g/100&nbsp;ml (''20&nbsp;°C'')<br /> 29,4&nbsp;g/100&nbsp;ml (''25&nbsp;°C'')<br /> 39,7&nbsp;g/100&nbsp;ml (''30&nbsp;°C'')<br /> 48,8&nbsp;g/100&nbsp;ml (''40&nbsp;°C'')<br /> 47,3&nbsp;g/100&nbsp;ml (''50&nbsp;°C'')<br /> 46,4&nbsp;g/100&nbsp;ml (''60&nbsp;°C'')<br /> 45,1&nbsp;g/100&nbsp;ml (''80&nbsp;°C'')<br /> 44,7&nbsp;g/100&nbsp;ml (''100&nbsp;°C'')<br /> 42,7&nbsp;g/100&nbsp;ml (''120&nbsp;°C'')<br /> 39,3&nbsp;g/100&nbsp;ml (''140&nbsp;°C'')<br /> '''monohydrát'''<br /> 8,2&nbsp;g/100&nbsp;ml (''0&nbsp;°C'') <br /> 26,1&nbsp;g/100&nbsp;ml (''20&nbsp;°C'') <br /> 58,89&nbsp;g/100&nbsp;ml (''60&nbsp;°C'') <br /> 56,53&nbsp;g/100&nbsp;ml (''100&nbsp;°C'') <br /> '''heptahydrát'''<br /> 16,90&nbsp;g/100&nbsp;ml (''0&nbsp;°C'')<br /> 38,9&nbsp;g/100&nbsp;ml (''25&nbsp;°C'') <br /> '''dekahydrát''' <br /> 21,06&nbsp;g/100&nbsp;ml (''0&nbsp;°C'') <br /> 93,67&nbsp;g/100&nbsp;ml (''20&nbsp;°C'') <br /> 593&nbsp;g/100&nbsp;ml (''60&nbsp;°C'') <br /> 542&nbsp;g/100&nbsp;ml (''100&nbsp;°C'')
| rozpustnost polární = [[methanol]] (''málo'')<br /> [[ethanol]] (''ne'')<br /> [[glycerol]]
| měrná magnetická susceptibilita = -5,177×10<sup>−6</sup>&nbsp;cm<sup>3</sup>g<sup>-1</sup>
| povrchové napětí = 211&nbsp;mN/m (''870&nbsp;°C'')<br />209,1&nbsp;mN/m (''900&nbsp;°C'')<br />207,1&nbsp;mN/m (''950&nbsp;°C'')<br />204,6&nbsp;mN/m (''1&nbsp;000&nbsp;°C'')
| index lomu = ''n''<sub>D''a''</sub>= 1,415<br /> ''n''<sub>D''b''</sub>= 1,535<br />''n''<sub>D''c''</sub>= 1,546<br /> '''monohydrát''' <br /> ''n''<sub>D''a''</sub>= 1,420<br /> ''n''<sub>D''b''</sub>= 1,506<br />''n''<sub>D''c''</sub>= 1,524 <br /> '''dekahydrát''' <br /> ''n''<sub>D''a''</sub>= 1,405<br /> ''n''<sub>D''b''</sub>= 1,425<br />''n''<sub>D''c''</sub>= 1,440
| dynamický viskozitní koeficient = 3,40&nbsp;cP (''887&nbsp;°C'')<br /> 2,32&nbsp;cP (''927&nbsp;°C'')<br />1,63&nbsp;cP (''967&nbsp;°C'')
| relativní permitivita = 8,75 <br /> 5,3 (''dekahydrát'')
| teplota dehydratace = 100&nbsp;°C (''monohydrát'')
| tvrdost = 1 - 1,5 (''monohydrát'')
| krystalová struktura = [[Krystalografická soustava#Kosočtverečná (ortorombická)|kosočtverečná]]<br />kosočtverečná (''monohydrát'')<br />kosočtverečná (''heptahydrát'')<br />[[Krystalografická soustava#Jednoklonná (monoklinická)|jednoklonná]]&nbsp;bazálně&nbsp;centrovaná (''dekahydrát'')
| hrana mřížky = '''dekahydrát'''<br /> a= 1&nbsp;275,4&nbsp;pm<br /> b= 900,9&nbsp;pm<br /> c= 1&nbsp;259,7&nbsp;pm<br /> β= 115°51´
| standardní slučovací entalpie = -1&nbsp;130,68&nbsp;kJ/mol<br /> -1&nbsp;431,3&nbsp;kJ/mol (''monohydrát'')<br /> -3&nbsp;200,0&nbsp;kJ/mol (''heptahydrát'')<br /> -4&nbsp;081,3&nbsp;kJ/mol (''dekahydrát'')
| entalpie tání = 311&nbsp;J/g
| entalpie rozpouštění = -217&nbsp;J/g (''20&nbsp;°C'') <br /> 275&nbsp;J/g (''dekahydrát, 18&nbsp;°C'')
| standardní molární entropie = 134,96&nbsp;J&nbsp;K<sup>-1</sup>&nbsp;mol<sup>-1</sup><br /> 168,1&nbsp;J&nbsp;K<sup>-1</sup>&nbsp;mol<sup>-1</sup> (''monohydrát'')<br /> 426,8&nbsp;J&nbsp;K<sup>-1</sup>&nbsp;mol<sup>-1</sup> (''heptahydrát'')<br /> 564,0&nbsp;J&nbsp;K<sup>-1</sup>&nbsp;mol<sup>-1</sup> (''dekahydrát'')
| standardní slučovací Gibbsova energie = -1&nbsp;044,49&nbsp;J/mol<br /> -1&nbsp;285,4&nbsp;kJ/mol (''monohydrát'')<br /> -2&nbsp;714,6&nbsp;kJ/mol (''heptahydrát'')<br /> -3&nbsp;428,2&nbsp;kJ/mol (''dekahydrát'')
| izobarické měrné teplo = 1,059&nbsp;5&nbsp;J&nbsp;K<sup>-1</sup>&nbsp;g<sup>-1</sup><br /> 1,174&nbsp;2&nbsp;J&nbsp;K<sup>-1</sup>&nbsp;g<sup>-1</sup> (''monohydrát'')<br /> 1,923&nbsp;2&nbsp;J&nbsp;K<sup>-1</sup>&nbsp;g<sup>-1</sup> (''dekahydrát'')
| symboly nebezpečí = {{dráždivý}}
| R-věty = {{R|36}}
| S-věty = ({{S|2}}) {{S|22}} {{S|26}}
| symboly nebezpečí GHS = {{GHS07}}
| H-věty = {{H|319}}
| P-věty = {{P|305+351+338}}
| NFPA 704 = {{NFPA 704
| zdraví = 2
| hořlavost = 0
| reaktivita = 1
| ostatní rizika =
}}
}}
 
'''Uhličitan sodný''' (Na<sub>2</sub>CO<sub>3</sub>), též '''soda''', '''soda na praní''', '''těžká/lehká soda''' nebo '''kalcinovaná (kalc.) soda''', je [[anorganická sloučenina]]. Je to [[sodík|sodná]] [[soli|sůl]] [[kyselina uhličitá|kyseliny uhličité]]. V&nbsp;bezvodém stavu jde o bílý prášek tající při 851&nbsp;°C. Ve vodě se snadno rozpouští za uvolnění hydratačního tepla. [[krystalizace|Krystalizací]] za laboratorní teploty lze získat nejdůležitější [[hydrát]], tzv. krystalovou sodu (Na<sub>2</sub>CO<sub>3</sub>·10H<sub>2</sub>O) - [[Kyselina uhličitá#Výskyt|uhličitan sodný, dekahydrát]]. Vodné roztoky sody jsou silně [[zásady (chemie)|zásadité]] z&nbsp;důvodu [[hydrolýza|hydrolytického]] štěpení (je to sůl silné zásady a slabé [[kyseliny]]). Soda se synteticky vyrábí ve velkém množství z&nbsp;[[chlorid sodný|chloridu sodného]] [[Solvayův proces|Solvayovým procesem]].
 
Soda patří k nejdůležitějším produktům chemického průmyslu. Nachází využití v rozmanitých výrobách, jako např. v&nbsp;keramice, textilním průmyslu (barvení a zpracování bavlny), při výrobě mýdel, ve sklářství, při výrobě buničiny, v pracích a odmašťovacích prostředcích, v&nbsp;chemickém průmyslu jako levná alkálie atd. Současná výroba sody na světě přesáhla 32&nbsp;mil.&nbsp;t/rok.
 
Soda je známa od nepaměti. Již ve starém Egyptě byla k dispozici  přírodní usazenina obsahující 4&nbsp; % Na<sub>2</sub>CO<sub>3</sub> a 25&nbsp; % NaHCO<sub>3</sub>, která se používala např. při mumifikaci.  Do 18.&nbsp;století byla soda vyráběna spalováním rostlin rostoucích na mokrých a slaných půdách. Popel byl poté [[kalcinace|kalcinován]] a vyluhován. Vzniklý produkt obsahující podle provenience od 3 do 30&nbsp; % Na<sub>2</sub>CO<sub>3</sub>, byl drahý a dostupný jen v&nbsp;omezeném množství. V&nbsp;18.&nbsp;století se zvýšila poptávka zejména po skle, mýdle a textilu a dostupné zdroje sody přestaly dostačovat. Proto r.&nbsp;1775 Francouzská akademie věd vyhlásila soutěž o nejlepší postup, jak z&nbsp;dostupných surovin vyrobit sodu. Soutěž vyhrál francouzský lékař [[Nicolas Leblanc]], který založil první výrobnu sody podle svého postupu, která však zkrachovala a vynálezce skončil sebevraždou v chudobinci.
 
Leblancův postup byl realizován v Anglii, která nutně potřebovala sodu na zpracování bavlny dovážené z kolonií. První anglická výrobna byla uvedena do provozu r. 1829. Výroba sody Leblancovým postupem dosáhla vrcholu kolem r. 1880, kdy Anglie produkovala ročně 500&nbsp;t a zbytek světa 250&nbsp;t. Výroba sody Leblancovým postupem potom začala upadat, protože byl průmyslově realizován energeticky výhodnější Solvayův postup, který produkoval méně odpadů a poskytoval kvalitnější sodu. Belgičan [[Ernest Solvay]] vyřešil problém jak obrátit směr reakce a technicky postup realizoval. V r. 1865 již byla v Belgii prvá výrobna sody s kapacitou 1,5&nbsp;t/den. V Německu byla první Solvayova jednotka uvedena do provozu r. 1880. Solvayův proces zcela vytlačil Leblancův postup počátkem 20. let 20. století a  r. 1923 byla zastavena poslední výrobna sody postupem podle Leblanca.
 
Po 2. světové válce nabyla na důležitosti výroba sody z minerálu [[trona]], Na<sub>2</sub>CO<sub>3</sub>.NaHCO<sub>3</sub>.2H<sub>2</sub>O, který byl objeven r. 1937. Výroba z trony je ekologická, investičně málo náročná a poskytuje levný produkt. V USA jsou dnes v provozu jen čtyři Solvayovy jednotky a většina sody je vyráběna z trony. Jelikož v Evropě není trona k dispozici, vyrábí se zde soda stále Solvayovým postupem. Výroba sody z trony kryje přibližně 30&nbsp; % její celosvětové spotřeby.
 
Přestože jediná výrobna sody Solvayovým postupem na českém území ukončila činnost počátkem 90. let, nelze tuto technologii pominout. Zavedení výroby sody Leblancovým postupem totiž představuje počátek chemické technologie. Pro průmyslovou realizaci postupu bylo třeba vyvinout nová, do té doby neznámá, zařízení a postupy, jako např. absorbéry, rotační pec, protiproudé vyluhování, která se v mírně modifikované formě používají dodnes. Solvayův postup byl zase prvním cyklickým procesem omezujícím vznik odpadních látek na dosažitelné minimum.<ref>{{Citace monografie|příjmení = Söhnel|jméno = Otakar|příjmení2 = Richter|jméno2 = Miroslav|titul = Průmyslové technologie I.|vydání = |vydavatel = FŽP UJEP Ústí nad Labem|místo = |rok = 1999|počet stran = 120|strany = |isbn = 80-7044-278-6}}</ref>
{{Anorganické soli sodné}}
{{Portály|Chemie}}
{{Autoritní data}}
 
[[Kategorie:Uhličitany (chemie)|Sodný]]
1 084 181

editací