Poustevník: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m narovnání přesměrování |
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
{{Možná hledáte|článek [[rak poustevníček]], označení pro několik druhů [[korýši|korýšů]]}}
[[Soubor:Teodor Axentowicz, Anachoreta.jpg|
[[Soubor:Berner Nelkenmeister 001.jpg|
'''Poustevník''' (také '''anachoreta''', z [[řečtina|řeckého]] ''anachórein'': ustoupit, vzdálit se, od toho anachorese – poustevnictví, nebo '''eremita''' z řec. ''eremos'': poušť) je [[mnich]] žijící na odlehlém a opuštěném místě, v [[poustevna|poustevně]], za účelem duchovního očištění, [[kontemplace]] a [[modlitba|modliteb]]. Poustevnickou tradici mají různá náboženství: [[hinduismus]], [[judaismus]], [[křesťanství]] i [[islám]].<ref>Jacques Le Goff: ''Les a poušť v imaginaci středověkého Západu'', In: ''Středověká imaginace'', Praha, 1998, ISBN 80-7203-074-4</ref><ref name="brynychova" />
Řádek 14:
== Současnost ==
=== Katolictví ===
[[Kodex kanonického práva]] z roku [[1917]] poustevnictví vůbec neřešil. V novele Kodexu z roku [[1983]] o poustevnictví pojednává kánon 603. Ten počítá s poustevníky-jednotlivci, kteří jsou podřízeni [[biskup]]ovi, na území jehož diecéze žijí. Biskup také schvaluje jejich osobní statuta, určující konkrétní styl žití, tzv. ''Osobní pravidlo života''. Rovněž se připouští existence poustevnických kolonií. Zřízení takovýchto kolonií závisí na uvážení diecézního biskupa se zřetelem na vhodnost a faktickou životaschopnost takové kolonie. Biskup ustanovuje pro poustevníky pověřeného delegáta a [[Spirituál (duchovní)|spirituála]], který je jejich bezprostředním nadřízeným a má pravomoc řešit jejich konkrétní potřeby. <ref name="lerch">LERCH, Jan: Praktické aspekty poustevnického života v 21. století v České republice. Bakalářská práce. CMTF Olomouc 2016 ([https://theses.cz/id/6o9lit/Praktick_aspekty_poustevnickho__ivota_v_21._stolet_v__esk.pdf dostupné online])</ref>
Formace adepta poustevnictví předpokládá dvouletý [[noviciát]] a šest let období časných slibů. Následně lze přistoupit ke složení věčných slibů. On nich může diecézní biskup dispenzovat, v období před složením slibů má pravomoc adepta poustevnictví odmítnout.<ref name="lerch" /> Kandidát poustevnictví má mít za sebou už určitou životní a duchovní zkušenost, zároveň nesmí podléhat nějakým romantizujícím představám o poustevnickém způsobu života. V neposlední řadě musí být k danému způsobu života tělesně a psychicky způsobilý. Tuto způsobilost se doporučuje předem ověřit absolvováním psychotestů. Poustevník má žít v určité odloučenosti od světa, která by měla být sice dostatečná pro potřebnou samotu, ovšem musí poustevníkovi zároveň umožňovat pravidelné přistupování ke svátostem (poustevník musí mít možnost pravidelně přijímat [[Eucharistie|Eucharistii]] a možnost [[Svátost smíření|zpovídat]] se) a lékařskou péči.<ref name="lerch" />
Poustevníky se mohou stát rovněž členové některých řeholních řádů, pokud jim to umožňuje charisma jejich [[řehole]], a souhlasí-li s tím jejich řeholní představení (například [[Řád svatého Benedikta|benediktini]] nebo [[Řád menších bratří kapucínů|kapucíni]]). U těchto řeholních poustevníků se ovšem předpokládá, že budou udržovat pravidelný kontakt se svými původními komunitami.<ref name="lerch" /> To obnáší mimo jiné i to, že v průběhu roku v komunitě nějaký čas stráví, i když pak po větší zbytek roku budou žít v samotě.
Specificky je poustevnický život přítomen v životní praxi [[Kartuziánský řád|kartuziánů]] a [[Kamaldulové|kamaldulů]].
Řádek 27:
== Poustevníci v Čechách ==
=== Historie ===
[[Soubor:Svatý Ivan, Svatý Jan pod Skalou.jpg|
Prvním českým poustevníkem byl podle legend [[svatý Ivan]], který se usadil za časů knížete [[Neklan]]a v lesích v místech dnešního [[Svatý Jan pod Skalou|Svatého Jana pod Skalou]], setkal se s [[Bořivoj I.|Bořivojem I.]], sídlícím na [[Tetín (hradiště)|Tetíně]], a měl přímý vliv i na [[svatá Ludmila|svatou Ludmilu]]. V době Cyrila a Metoděje působilo v oblasti dnešních českých zemí více poustevníků, kteří šířili křesťanství.<ref name="brynychova">Kateřina Brynychová: [http://dspace.upce.cz/bitstream/10195/37945/1/Brynychov%C3%A1K_Motiv%20poustevn%C3%ADka_PP_2010.pdf Motiv poustevníka a obraz poustevnictví ve výtvarné a slovesné kultuře 17.- 19. století], bakalářská práce, Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická, 2010</ref>
Řádek 33:
[[Svatý Prokop]], narozený pravděpodobně v [[Chotouň (Chrášťany)|Chotouni]] kolem roku 980, vystudoval a stal se knězem, ale poté opustil manželku, syna Jimrama i svůj majetek a odebral se jako poustevník k řece Sázavě. Později se kolem něj shromáždila skupina lidí podobného smýšlení, začali se řídit řeholí svatého Benedikta a založili tak [[sázavský klášter]].
[[Soubor:Josef Mathauser - Kníže Oldřich se setkává s poustevníkem Prokopem.jpg|
Roku 1201 si u obce [[Police nad Metují|Police]] vystavěl chatrč poustevník Juřík, původem mnich [[rajhrad]]ského kláštera. Druhým poustevníkem v tomto místě byl Vitalis (Vitališ) z [[břevnovský klášter|břevnovského kláštera]], který se živil lesními plody a proslul jako bylinkář a lékař. Spolu s dalšími benediktiny pak postavili kapli a v polovině století položili základ [[broumovský klášter|broumovskému klášteru]].<ref name="brynychova" />
Řádek 40:
Husité klášterní mnichy tvrdě pronásledovali, ale vůči poustevníkům postupovali méně tvrdě, protože je považovali za pokračovatele slovanské tradice.<ref name="brynychova" /> Ve druhé polovině 15. století založil několik pousteven v okolí [[Brloh]]u a [[Nová Bystřice|Nové Bystřice]] řád [[Řád Nejmenších bratří sv. Františka z Pauly|paulánů]]. Poustevník z [[Jednota bratrská|Jednoty bratrské]] [[Matěj Kožešník ze Žatce]] se roku 1508 usadil u kostelíku sv. Vojtěcha na Lštění v Pošumaví, po 11 letech studia Bible, kazatelství a táborských traktátů pak šel kázat své radikální učení do Prahy, po propuštění z vězení roku [[1526]] pak založil na Moravě [[Sekta habrovanských|habrovanskou sektu]], která odmítala existenci duchovenstva, ale neměla dlouhého trvání. Bratrský poustevník [[Jan Zborník]], pocházející z Klatovska, se stal hlavou klatovského sboru.<ref name="brynychova" />
[[Soubor:Eremitaz.JPG|
Po [[třicetiletá válka|třicetileté válce]] si česká šlechta oblíbila zakládání umělých pousteven, eremitáží, zahradních meditačních, ale i odpočinkových a zábavních altánků, jaké se v Itálii stavěly již od počátku 16. století. Za první českou stavbu tohoto typu je považován [[Valdštejn]]ův [[Libosad]] u [[Jičín]]a.<ref name="brynychova" />
[[Soubor:Poustevník na hradě Sloup.JPG|
Emauzský opat [[Benedikt Pennalosa]] se zasloužil o vznik tzv. poustevnických hor například na [[Velký Bezděz|Bezdězu]] a [[Sloup v Čechách|Sloupu]].<ref name="brynychova" /> Hrabě [[Ferdinand Hroznata Kokořovec z Kokořova]] nechal ve skále [[Sloup (skalní hrad)|hradu Sloup]] vytesat kapli s labyrintem dalších prostor a živil skupinu poustevníků, kteří připravovali pro veřejnost mše a pobožnosti, jichž se pak účastnil i sám šlechtický patron.<ref name="brynychova" /> Prvním poustevníkem na Sloupu byl od roku 1690 bratr Konstantin, druhým jeho bratr Václav, roku 1719 se zde usadil Jakub Borovanský, jehož spolupoustevníkem byl Antonín František Höltzl,
truhlář z Arnultovic – ve svém dřevěném domku měli oddělené pokoje i vchody. Roku 1735 se usídlil na Sloupu poustevník [[Samuel Görner]], výrobce optických čoček, brýlí a zápalných zrcadel. Roku 1827 nechal Karel Kinský do opuštěného komplexu umístit dřevěné figuríny poustevníků.<ref name="brynychova" />
[[Soubor:Betlém u Kuksu - Poustevník Onufrius.jpg|
Největším mecenášem poustevnictví byl hrabě [[František Antonín Špork]] (1662–1738). Nechal postavit řadu filozofických pavilonů i pousteven a podporoval i vědy a umění. Například v panství [[Malešov]] na vrchu Vysoká nechal v letech 1695–1697 zřídit Belvedér s kaplí sv. Jana Křtitele a poustevnou a založil fundaci pro tři poustevníky, roku 1699 ji ustanovil za věcné břemeno malšického panství. Řadu pousteven založil v okolí [[Lysá nad Labem|Lysé nad Labem]]. Eremitáž sv. Františka Serafinského, založená roku 1701, byla součástí velkolepého komplexu v [[Kuks]]u, prvním deputátním poustevníkem se zde stal se stal Kristián Košner. Další eremitáže založil Špork v nově zakoupeném panství Nový les poblíž Kuksu. V téže době zpracovával na týchž místech poustevnickou tematiku sochař [[Matyáš Bernard Braun]].<ref name="brynychova" />
Řádek 79:
* {{commonscat|Hermits}}
{{Portály|Křesťanství}}
{{Autoritní data}}
[[Kategorie:Křesťanství]]
| |||