Sisyfos: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace |
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
{{Různé významy}}
{{infobox - osoba
}} '''Sisyfos''' ([[latina|latinsky]] ''Sisyphus'') byl v [[řecká mytologie|řecké mytologii]] syn [[Aiolos|Aiola]] a jeho manželky [[Enareté]]. Jeho dědem byl [[Hellén]], praotec všech Řeků. Stal se zakladatelem a prvním králem [[Korinth]]u.
Jeho bratry byli:
Řádek 11 ⟶ 12:
* [[Athamás]] vládl v [[Orchomenos|Orchomenu]]
* [[Deión]] vládl ve [[Fókida (historické území)|Fókidě]]
* [[Periérés]] vládl v [[Messéna|Messéně]].
O Sisyfovi se říkalo, že je nejchytřejší z lidí, nebo také, že je ze všech nejprohnanější.
Oženil se s [[Meropé|Meropou]], jednou ze sedmi dcer [[Titáni|Titána]] [[Atlás|Atlanta]]. Jejich synové se jmenovali [[Glaukos]], [[Ornytión]] a [[Sinón]].
Meropé měla pěkné stádo dobytka, ovšem Sisyfos brzy vypozoroval, že stádo je stále menší, zatímco stáda blízkého souseda [[Autolykos|Autolyka]] se rozrůstají. Jelikož Autolykos byl v kraji známý jako mistr krádeží (pomáhala mu schopnost měnit podobu ukradených zvířat, schopnost, kterou ho obdaroval otec Hermés), snažil se Sisyfos na něho vyzrát. Povedlo se mu to tak, že na kopyta dobytka vyryl a olovem zalil slova „Ukradl Autolykos“. Když následující den šel po jasných stopách zanechaných dobytkem, došel do Autolykových stájí. Zloděj byl usvědčen. Zatímco se sousedé dohadovali se zlodějem, Sisyfos vstoupil do domu a svedl Autolykovu dceru [[Antikleia|Antikleiu]], která se krátce nato stala ženou argejského krále [[Láertés|Láerta]].<ref>GRAVES, Robert. ''Řecké mýty I.'' Praha: Odeon, 1982, s. 226.</ref> Antikleia otěhotněla a porodila chlapce – [[Odysseus|Odyssea]]. Jak jeho příznačná lstivost, tak vytrvalost byly dědictvím po otci.
Sisyfos založil město [[Efyra|Efyru]], později zvanou [[Korinth]], zasloužil se o rozvoj loďstva a obchodu, avšak jeho současníci ho znali spíše jako darebáka.
Pomstil se svému bratru [[Salmóneus|Salmóneovi]], který mu sebral thessalský trůn. Udělal to tak, že svedl jeho dceru [[Tyró]], ta mu zplodila dvě děti, ale když se později dozvěděla, že jeho motivem nebyla láska, nýbrž nenávist k jejímu otci, obě děti zabila. Sisyfos ovšem vznesl proti Salmóneovi falešné obvinění z [[incest]]u a vraždy a vyhnal ho z [[Thessálie]].
Na svůj prospěch hleděl i tehdy, když říční bůh [[Asópos]] hledal ztracenou dceru [[Aigína|Aigínu]]. Sisyfos věděl, že ji unesl nejvyšší bůh [[Zeus]], a věděl také, kde ji schovává, ale Asópovi to prozradil až po slibu, že mu dá na korinthském hradě nevysychající studnu. Zeus se musel zuřivému Asópovi ubránit metáním blesků.
Zeus Sisyfovi neprominul a za prozrazení tajemství bohů ho navěky potrestal. Nařídil svému bratru [[Hádés|Hádovi]], bohu [[podsvětí]] čili Smrti, aby Sisyfa odvlekl do [[Tartaros|Tartaru]], propasti věčné temnoty. Jenže Sisyfos Háda přelstil, nasadil mu jeho vlastní pouta a několik dnů ho držel ve svém domě jako vězně. To způsobilo na světě chaos, protože nikdo nemohl zemřít. Háda vysvobodil bůh války [[Arés]] a Sisyfa Hádovi vydal.
Sisyfos se však nevzdával. Než ho Hádés odvedl do podsvětí, stačil nařídit své ženě, aby ho nepohřbívala. V Hádově paláci vyhledal Hádovou manželku [[Persefona|Persefonu]], namítal, že jako nepohřbeného ho v [[podsvětí]] nemohou držet, a lstivými řečmi ji přesvědčil, že se vrátí na zem jenom potrestat málo truchlící ženu a do tří dnů bude zpět. Protože slib nesplnil a nevrátil se, byl povolán [[Hermés]]<ref>GRAVES, Robert. ''Řecké mýty I.'' Praha: Odeon, 1982, s. 227.</ref>, posel bohů, aby ho přivedl, třeba násilím.
Sisyfos byl přiveden a příkladně a krutě potrestán. Soudci mrtvých mu přikázali, aby tlačil obrovský kámen na kopec a na druhé straně ho skutálel dolů. Jenže to se Sisyfovi nepodařilo, kámen mu vždy těsně pod vrcholem vyklouzl a valil se zpátky dolů. Sisyfos musí začínat stále znovu. A tak je navěky k smrti unaven, trpí marností svého počínání a bezvýchodností situace, na niž je i jeho příslovečná chytrost krátká.
[[Symbol]]em nesmyslné, otupující a bezvýchodné činnosti, ze které nikdy nemůže být užitek, se stal pojem „[[sisyfovská práce]]“. [[Rčení]] „sisyfovská práce“ znamená marnou práci, marnou snahu.
Řádek 53 ⟶ 54:
* [[Publius Ovidius Naso|OVIDIUS]]. ''Proměny.'' Překlad Ivan Bureš. 3. vyd., v nakl. Plot 1. Praha: Plot, 2005. 480 s. Edice Koloseum, sv. 6. ISBN 80-86523-63-2.
* [[Vojtěch Zamarovský|ZAMAROVSKÝ, Vojtěch]]. ''Bohové a hrdinové antických bájí.'' 6., upr. vyd. Praha: Brána, 2005. 454 s. ISBN 80-7243-266-4.
{{Autoritní data}}
[[Kategorie:Hrdinové a postavy řecké mytologie]]
| |||