Eucharistický svatostánek: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
sloučeny duplicitní články Sanktuárium, Pastoforium a Tabernákulum dle návrhu
značka: možné subjektivní formulace
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy
Řádek 4:
 
== Vývoj ==
Ve [[středověk]]u mělo '''sanktuarium''' formu ozdobného výklenku ve zdi [[Kněžiště|presbytáře]] (na [[evangelijní strana|evangelijní straně]]), zpravidla výrazně výtvarně zpracovaného, opatřeného dvířky či kovovou mřížkou.
 
V pozdní gotice získal (zřejmě i vlivem [[utrakvismus|utrakvistické]] [[teologie]]) formu velmi zdobné, samostatně stojící věžovité konstrukce zvané '''pastoforium''' (z [[řečtina|řec.]] ''Pastoforion'', tj. svatostánek). Byla vyhloubena ve zdi, nebo přístěnná, pevně zabudována. V předreformačních kostelech bývala umístěna zpravidla vedle hlavního [[oltář]]e, nejčastěji v severní části svatyně. Pastoforium vzniklo v souvislosti s [[kult|kultem]]em Božího těla, které zavedl papež [[Urban IV.]] v roce [[1264]]. Po [[Druhý lyonský koncil|druhém lyonském koncilu]] se rozšířilo po celé [[římskokatolická církev|římskokatolické]] Evropě. Papež [[Jan XXII.]] nařídil v roce [[1316]] pořádat na svátek Božího těla slavnostní procesí s nesením svátosti oltářní v přenosných schránkách – [[monstrance]].
 
Pastofória jsou dvou základních typů, pocházejících od období rané [[Gotika|gotiky]] po [[Renesance|renesanci]]. Nejprostší varianta staršího typu je jednoduchý výklenek ve zdi, opatřený kovovou mřížkou, nejčastěji z tepaného železa. Výpravnější varianty tohoto typu mívají profilované kamenné ostění s [[Gotika|gotickou]] nebo [[Renesance|renesanční]] stavební ornamentikou v zdrobnělém měřítku: jednotlivé části vyplněné eucharistickým motivem (nejčastěji Vir dolorum), [[Fiála|fiálové]] věžičky s kružbami, kraby apod. V chudších [[Venkov|venkovskýchvenkov]]ských kostelech se plastická výzdoba nahrazovala malovaným napodobením reliéfního rámování. Ve farních kostelech společensky významnějších center se setkáváme s honosnějším typem samostatně stojícího, architektonicky řešeného pastoforia v podobě čtyřhranných nebo polygonálních goticky členěných [[věž|věží]]í, vyrůstajících z podnoží zabudovaného v podlaze. Ve spleti fiál vrchní části bývají umístěny i volné plastiky (nejčastěji [[Svatý|světců]]), podobně jako v nástavcích křídlových oltářů.
[[Soubor:ChurchTabernacle.JPG|náhled|Tabernákulum v St. Raphael's Cathedral v Dubuque, Iowa]]
Nejkrásnější pastoforia tohoto typu na Slovensku se zachovaly v [[Bazilika svatého Jiljí (Bardejov)|chrámu sv. Egídia]] v [[Bardejov|Bardejově]]ě (z r. [[1464]]) a v [[Katedrála svaté Alžběty|dómu sv. Alžběty]] v [[Košice|Košicích]] (z r. [[1477]]), obě od stavitele Štěpána z Košic, v [[Kostel svatého Jakuba (Levoča)|chrámu sv. Jakuba]] v [[Levoča|Levoči]] (z 2. poloviny [[14. století]]) a v [[Katedrála Nanebevzetí Panny Marie (Rožňava)|katedrále Nanebevzetí Panny Marie]] v [[Rožňava|Rožňavě]] od Petra de Colo (z r. [[1507]]).
 
Po [[tridentský koncil|tridentském koncilu]] se svatostánek stal středem hlavního [[oltář]]e a nazýval se slovem '''tabernákulum'''. (V [[gotická architektura|gotické architektuře]] ovšem označuje termín „tabernákl“ také převýšený [[baldachýn]], zpravidla obsahující [[socha|sochu]], jako je tomu třeba na [[exteriér]]u [[Katedrála Notre Dame (Remeš)|katedrály v Remeši]], a v přeneseném významu slova se tohoto označení používá i pro [[baroko|barokní]] skříň, často [[prádelník]], která svým tvarem poněkud připomíná barokní [[Oltářní mensa|oltářní menzu]] s tabernáklem.) Obdobné místo mohl podle některých historických dokladů zaujímat svatostánek také na oltářích utrakvistických kostelů. V takovém případě se ovšem nazýval slovem '''[[Noemova archa|archa]]''' s odvoláním na [[starý zákon|starozákonní]] [[archa úmluvy|archu úmluvy]]. Je přitom možné, že zde byly [[Kalich (nádoba)|kalich]] a [[patena]] s [[hostie]]mi vystaveny viditelně.
Řádek 33:
{{Kostelní architektura}}
{{Portály|Architektura a stavebnictví|Křesťanství}}
{{Autoritní data}}
 
[[Kategorie:Interiér kostela]]