Nízkonákladová letecká společnost: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
odkaz do souv. čl. značka: editace z Vizuálního editoru |
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
{{upravit}}
[[
'''Nízkonákladová letecká společnost ''' (také '''low-cost''', levná letecká společnost) nabízí leteckou přepravu za nižší ceny než klasická [[letecká společnost]], protože výrazně omezila služby pro cestující a stlačila tak své náklady. Letenky bývají velmi levné a v ceně letenek je obvykle jen přeprava jednoho kusu zavazadla do 10 kg. Všechny další služby jsou zpoplatněny vysokým poplatkem.
== Charakteristika ==
[[
[[
„Low cost airlines, low-cost, nízkorozpočtové letecké společnosti, nízkonákladové letecké společnosti, nízkotarifové aerolinie, nízkonákladoví přepravci, low cost, low fare dopravci, no frills, nebo discount airlines. Všechny tyto názvy
pro označení levných leteckých společností mají společného jmenovatele, kterým je nízká cena letenky.“
Přepravují cestující z bodu do bodu a k distribuci letenek využívají interního rezervačního systému. Veškerý servis nad rámec letenky je zpoplatněn. Klienti si zaplatí jen tu službu, kterou požadují. Letadla bývají velice účelově a jednoduše zařízena. Létají na krátké a střední vzdálenosti bez přestupů. Výstižným příkladem jsou společnost Ryanair, EasyJet a Wizz Air.
Řádek 15:
== Základní vlastnosti nízkonákladových dopravců ==
'''Flotila letadel'''
Letový park je důležitou strategií nízkonákladových společností. Prosperita společnosti spočívá i v účelovosti nákupu strojů, aby pro ně měli správné využití s ekonomickými úsporami. V případě zakoupení neúčelového stroje, společnosti se zvyšují náklady ve formě ceny paliva a servisu. Dopravce předem musí zvážit, kam bude s pořízenými letadly létat. Nejčastějšími používanými značkami letadel bývají Boeing 737 a Airbus 320. Většina dopravců zachovává stejného výrobce či typ letadla, což vede ke snížení nákladů na jejich údržbu.
Řádek 22:
'''Maximální sedadlová kapacita'''
Sedadla jsou konfigurována těsně za sebou, aby místo v letadle bylo maximálně využito.
'''Libovolný výběr sedadla po příchodu na palubu a možnost vyžádaní seatingu'''
Řádek 30:
'''Není třeba klasické letenky a členství v IATA Clearing House'''
Nízkonákladoví dopravci zpravidla využívají svůj vlastní, na míru ušitý rezervační systém, a tím náklady na distribuci a změny letových dokladů snižují
na minimum. Nepotřebují k tomu žádný jiný subjekt.
Zatímco klasické airline využívají GDS (Global Distribution System) jako jsou např. Amadeus, Galileo, Sabre aj. a IATA organizace tzv. Clearing House, což je mezičlánek pro zúčtování letových dokladů mezi prodejcem letenek a dopravcem. GDS nejsou majetkem airline a ta platí za jejich využívání vysoké poplatky, což se nepřímo promítá do ceny letenky.
'''Spojení z bodu do bodu'''
Pro nízkorozpočtové letecké společnosti jsou typická jednoduchá spojení,
tzv. rotace mezi domácím letištěm a cílovou destinací bez návazných spojů. Systematicky tím snižují provozní i personální náklady, umožňují lepší operativnost letadel, snadnější dodržování letového řádu a zvyšují výnos z letových hodin. Zcela výjimečně létají do vzdálenějších destinací.
Řádek 43:
'''Lety na sekundární letiště'''
Primární „majoritní“ letiště jsou ve většině případů pro nízkorozpočtové dopravce drahé, a proto častěji využívají sekundárních letišť, které lákají levnějšími letištními poplatky. Tato letiště jsou zpravidla vzdálenější od center měst. Zde se opět nachází další příležitost výdělku pro low cost, kdy cestující mají možnost rezervace pozemního transferu do středu metropole.
„Například Schönefeld pro Berlín, Hahn pro Frankfurt, Luton a Stansted
pro Londýn, Beauvais pro Paříž“. ( L. Bína, D. Šourek, Z. Žihla, 2004, s. 28)
'''Nepřímé lety a přípojové lety s ostatními dopravci'''
Jen výjimečně můžeme zakoupit low cost letenku s jeho návazným spojením
do další destinace či ve spolupráci s jiným dopravcem. Pro klienta je levnější
a pro nízkonákladového dopravce efektivnější letět bez přestupů, a tím se vyvarovat navýšení ceny letenky za tranzitní (přestupní) letiště, zvýšení spotřeby paliva, poplatků za handling a prodloužení cestovní doby při přestupu.
'''Tarifní struktura a podmínky jsou jednoduché a flexibilní'''
Pravidelné airlines tvoří
a segment klientů. Pomocí nich airlines ovlivňují ceny letenek pro jednotlivé segmenty, kterými jsou business cesty, turistické cesty, skupiny a zahraniční místní trhy (cizinec si zakoupí letenku Varšava-Praha-Varšava za odlišnou cenu než Čech kupující si linku Praha-Varšava-Praha). „Normální tarify mohou být specifikovány jak pouze pro jednu cestu (One Way), tak pro cestu tam a zpět (Return Way). Cena leteckého jízdného pouze pro one way cestu není 50 % zpátečního tarifu, bývá většinou na úrovni 60-65 % ceny zpáteční letenky. Je to z toho důvodu, aby kombinace dvou jednosměrných cest nebyla levnější, než je publikované jízdné ze země počátku cesty.“<ref>[http://web.archive.org/web/20090306162231/http://www.amadeus-nmc.cz/site/skoleni/s_download/PDF_MinimumZZ.pdf]</ref>
Řádek 58:
'''Absence či minimální počet prodejních míst'''
Velkou úsporu představuje minimalizace či absence kamenných kanceláří. Náklady za pronájem prostor a personální síla jsou příliš drahé, aby si mohl dopravce dovolit nabízet své letenky za tak nízkou cenu. Přesto někteří dopravci občas provozují své kanceláře na domestikovaných letištích či GSA (Global Sales Agent) nebo využívají GDS (Global Distribution System).
'''Minimální spolupráce s cestovními kancelářemi, absence globálních distribučních systémů'''
Řádek 64:
'''Dodatečné změny v rezervaci letenky'''
Na rozdíl od pravidelných dopravců umožňuje drtivá většina discount airlines změnu jména za poplatek. Cestovní doklad klasických leteckých společností
je nepřenosný na jinou osobu. Změna termínu bývá běžná u obou dopravců obvykle
za poplatek.
'''Čím více se blíží datum odletu, roste cena letenky'''
U low cost dochází k nárůstu ceny letenky dle obsazenosti letadla, u pravidelných dle tarifu i obsazenosti.
'''Minimální předepsaný počet palubních průvodčí'''
Řádek 75:
'''Veškeré služby nad rámec jsou zpoplatněny'''
Volitelnost služeb je základní filozofií všech nízkonákladových dopravců. Proto musíme očekávat zpoplatnění veškerých služeb nad rámec zakoupeného jízdného.
Nabízejí za poplatek široké spektrum služeb, kterými jsou:
* rezervace hotelu;
Řádek 98:
Hybridní nízkonákladoví dopravci
Hybridní model vzniká kombinací prvků dopravců pravidelných na straně jedné a nízkorozpočtových na straně druhé. Dnes hybridní společnosti převládají, klasických nízkonákladových je jen velmi málo. Schopnost nízkorozpočtových aerolinií fungovat na nižších nákladech se postupem času začala pomalu vytrácet.
Tato ztráta se stala právě příčinou transformace na hybridní produkt. Další možnou příčinou zůstává fakt, že low cost dopravci se snaží všemožně proniknout na trh přepravců síťových i regionálních.
Prapůvodním hybridem byla společnost [[Southwest]] v USA. V Evropě je za průkopníka považován britský [[EasyJet]]. Ten se vyvaroval sekundárním letištím
a létá na primární letiště. Tato strategie se vyplatila, jelikož na velká obchodní letiště létají klienti právě kvůli byznysu.
Jedním z prvních, kteří se pustili do nějakých změn, byl dopravce Continental Lite. Jednalo se však pouze o krátkodobý experiment. Poté přichází US Air, který založil dceřinou společnost Metrojet. Také společnost Delta se pokoušela prorazit se svými odnožemi Delta Express a Song. Klasičtí přepravci si vytvářejí své nízkonákladové pobočky jako znak konkurence.
Britská aerolinie British Airways se rozhodla založit nezávislou jednotku Go. Toto rozhodnutí bylo dosti zásadní, low cost společnost Go byla velice úspěšná. Později však byla nabídnuta k odkupu konkurenčnímu EasyJet. Dalším příkladem je firma Finnish airline Blue 1 a její odnož Snowflake, která však trvala jen krátkou dobu. Někteří pravidelní dopravci se v zoufalství pokusili přetransformovat v nízkorozpočtové.
Jako příklad uvádím Aer Lingus, který omezil náklady a rozšířil škálu svých služeb. Dnes je jedním z nejúspěšnějších evropských přepravců.
Nízkonákladové letecké společnosti se potýkají se stejnými problémy jako klasičtí dopravci.
Řádek 121:
V ceně letenky je většinou jen jedno malé zavazadlo (nejčastěji kufr) vážící maximálně 10 kg, někdy je povoleno vzít dále i jednu malou tašku s nákupem ze speciálních letištních obchodů, kabelku nebo příruční tašku.
Stejně jako klasické letecké společnosti i u nízkonákladových aerolinek je možné si vzít s sebou na palubu letadla jedno příruční zavazadlo a jedno nebo dvě zavazadla přepravit v úložném prostoru.
Velká většina nízkonákladových aerolinek účtuje poplatek za každé zavazadlo vyžadující odbavení. Poplatek je nižší, pokud je zaplacen hned při rezervaci letenky, na letišti může být až desetinásobný.
Řádek 137:
<references />
{{Portály|Letectví}}
{{Autoritní data}}
[[Kategorie:Nízkonákladové letecké společnosti| ]]
| |||