Dalmatština: Porovnání verzí

{{Infobox - jazyk

pobřežní oblasti dnešního [[Chorvatsko|Chorvatska]] a [[Černá Hora|Černé hory]]

*[[Indoevropské jazyky]]

**[[Italické jazyky]]

***[[Románské jazyky]]

****[[Východorománské jazyky]]

''není úředním''

''není stanoven''

'''Dalmatština'''<ref>{{Citace monografie | příjmení = Čermák | jméno = František | odkaz na autora = František Čermák (jazykovědec)| titul = Jazyk a jazykověda : Přehled a slovníky | vydavatel = Karolinum | místo = Praha | rok = 2007 | isbn = 978-80-246-0154-0 | kapitola = | strany = 65, 308 | jazyk = }}</ref> nebo '''dalmátština'''<ref>[[NASCS]], s. 873</ref> je východorománský jazyk, jímž mluvilo romanizované obyvatelstvo části západního [[Balkán]]u, zejména v dnešních městech [[Zadar]] (dalmatsky ''Jadera''), [[Trogir]] (''Tragur''), [[Split]] (''Spalatro''), [[Dubrovnik]] (''Raugia'') a [[Kotor]] (''Cattaro'') a na blízkých ostrovech [[Krk (ostrov)|Krk]] (''Vikla''), [[Cres]] (''Crepsa'') a [[Rab]] (''Arba''). V rámci východorománských jazyků byla dalmatština bližší [[italština|italštině]] než [[rumunština|rumunštině]]. V této oblasti sídlili kromě dalmatsky hovořícího obyvatelstva také [[dalmatští Italové]] a [[Slované]], jejichž jazyk ([[chorvatština]]) dalmatštinu postupně vytlačoval. Např. v Dubrovniku k tomu došlo v 16. století. Posledním, kdo tento jazyk ještě ovládal, byl rodák z ostrova Krk [[Tuone Udaina]] († 10. 6. 1898<ref>František Čermák: Jazyk a jazykověda, s. 308</ref>), jemuž se podle jeho povolání přezdívalo „Barbur“ (dalmatsky „holič“). Na rozdíl od [[istrorumunština|istrorumunštiny]] a [[meglenorumunština|meglenorumunštiny]] se dalmatština výrazně nemísila s jazykem slovanských sousedů, v důsledku styků s Italy v Dalmácii i na Apeninském poloostrově vstřebávala spíš vlivy italské. Nejsevernější, ''[[fiumština|fiumské]]'' nářečí, kterým se na pobřeží západního Balkánu mluvilo, nepočítáme k dalmatštině, ale k benátským nářečím.

 

* Fisher, John. Lexical Affiliations of Vegliote, Rutherford, Fairleigh Dickinson University Press 1975, ISBN 0-8386-7796-7

* Hadlich, Roger L. The phonological history of Vegliote, Chapel Hill, University of North Carolina Press 1965

 

{{Pahýl}}

{{Románské jazyky}}

 

[[Kategorie:Mrtvé jazyky]]