Dalmatština: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
HypoBOT (diskuse | příspěvky)
m Úprava parametrů infoboxu; kosmetické úpravy
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy
Řádek 1:
{{Infobox - jazyk
| název = Dalmatština
| rozšíření =
pobřežní oblasti dnešního [[Chorvatsko|Chorvatska]] a [[Černá Hora|Černé hory]]
| mluvčích = ''mrtvý jazyk''
| klasifikace =
*[[Indoevropské jazyky]]
**[[Italické jazyky]]
***[[Románské jazyky]]
****[[Východorománské jazyky]]
| písmo = [[Latinka]]
| úřední jazyk =
''není úředním''
| regulátor =
''není stanoven''
| ISO6391 = ''není''
| ISO6392B = roa
| ISO6392T = roa
| SIL = DLM
| wikipedie = ''není''
}}
 
'''Dalmatština'''<ref>{{Citace monografie | příjmení = Čermák | jméno = František | odkaz na autora = František Čermák (jazykovědec)| titul = Jazyk a jazykověda : Přehled a slovníky | vydavatel = Karolinum | místo = Praha | rok = 2007 | isbn = 978-80-246-0154-0 | kapitola = | strany = 65, 308 | jazyk = }}</ref> nebo '''dalmátština'''<ref>[[NASCS]], s. 873</ref> je východorománský jazyk, jímž mluvilo romanizované obyvatelstvo části západního [[Balkán]]u, zejména v dnešních městech [[Zadar]] (dalmatsky ''Jadera''), [[Trogir]] (''Tragur''), [[Split]] (''Spalatro''), [[Dubrovnik]] (''Raugia'') a [[Kotor]] (''Cattaro'') a na blízkých ostrovech [[Krk (ostrov)|Krk]] (''Vikla''), [[Cres]] (''Crepsa'') a [[Rab]] (''Arba''). V rámci východorománských jazyků byla dalmatština bližší [[italština|italštině]] než [[rumunština|rumunštině]]. V této oblasti sídlili kromě dalmatsky hovořícího obyvatelstva také [[dalmatští Italové]] a [[Slované]], jejichž jazyk ([[chorvatština]]) dalmatštinu postupně vytlačoval. Např. v Dubrovniku k tomu došlo v 16. století. Posledním, kdo tento jazyk ještě ovládal, byl rodák z ostrova Krk [[Tuone Udaina]] († 10. 6. 1898<ref>František Čermák: Jazyk a jazykověda, s. 308</ref>), jemuž se podle jeho povolání přezdívalo „Barbur“ (dalmatsky „holič“). Na rozdíl od [[istrorumunština|istrorumunštiny]] a [[meglenorumunština|meglenorumunštiny]] se dalmatština výrazně nemísila s jazykem slovanských sousedů, v důsledku styků s Italy v Dalmácii i na Apeninském poloostrově vstřebávala spíš vlivy italské. Nejsevernější, ''[[fiumština|fiumské]]'' nářečí, kterým se na pobřeží západního Balkánu mluvilo, nepočítáme k dalmatštině, ale k benátským nářečím.
 
Řádek 31 ⟶ 30:
* Fisher, John. Lexical Affiliations of Vegliote, Rutherford, Fairleigh Dickinson University Press 1975, ISBN 0-8386-7796-7
* Hadlich, Roger L. The phonological history of Vegliote, Chapel Hill, University of North Carolina Press 1965
* Price, Glanville. Encyclopedia of the Languages of Europe. ISBN 0-631-22039-9; Blackwell Publishers, Oxford 2000
 
{{Pahýl}}
{{Románské jazyky}}
{{Autoritní data}}
 
[[Kategorie:Mrtvé jazyky]]