Samuraj: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy
Řádek 1:
{{upravit|nesprávný přepis japonských termínů}}
{{Různé významy}}
[[Soubor:CalSamurai.svg|thumbnáhled|upright=0.|Japonský znak (kandži) pro samuraje]]
[[Soubor:Samurai.jpg|thumbnáhled|Japonský samuraj ve zbroji, kolem roku 1860 (foto: [[Felice Beato]])]]
'''Samuraj''' byl středověký [[japonsko|japonský]] bojovník, známý především svou oddaností.
 
Samurajové byli bojovníci sloužící [[císař]]i nebo prostě svému pánu. K samurajům patřilo necelých 10% obyvatel Japonska. Společenská třída samurajů existovala od 12. století a zanikla v období [[reformy Meidži|reforem Meidži]] na konci 19. století.
 
Samurajové se řídili morálním kodexem [[bušidó]] (''Cesta válečníka''), který se objevil v [[Období Sengoku|období válčících států]] a měl vliv i na japonskou [[Japonská císařská armáda|císařskou armádu]] během druhé světové války. V bitvách obvykle nebrali zajatce a mezi samurajský zvyk patřilo uřezávání a sbírání [[Lovci lebek|hlav]] padlých nepřátel. V boji využívali vždy veškerých protivníkových slabin a útočili na citlivá a hlavně zbrojí nekrytá místa na těle ([[krk]], [[podpaží]], [[zákolení]], případně i [[žaludek]]).
Řádek 20:
Původ tohoto slova pochází z období velkých společenských změn v japonské společnosti, které proběhly v průběhu [[19. století]] - [[reformy Meidži|restaurace císařství]]. Po roce [[1869]] byli příslušníci buke (武家) (třídy válečníků - ''mononofu'' (武士) nebo ''wasarau''<!-- ověřit! -->) označeni jako „dřívější příslušníci armády“. Ve světě se však vžil japonský (kun'jomi) termín pro [[vazal]]a - ''samurahi'' neboli ''samurai'' (士, 侍).
 
[[Soubor:MokoShuraiE-Kotoba IV.jpg|thumbnáhled|230px|Samurajové útočí na mongolské plavidlo během [[mongolské invaze do Japonska]] roku [[1281]] ]]
Jiná teorie říká, že původ slova souvisí s označováním vůdců ozbrojených klanů ze Severu. V upravené formě (''gošo<!-- 御所 -->zamura''<!-- zbytek ověřit! -->) byli označováni též bojovníci aristokratických klanů připojených k císařskému dvoru v [[období Muromači]]. Poté došlo k fonetickému zkrácení (''samuraj'') a významovému rozšíření na celou třídu válečníků (od nejnižších po ty, kteří měli právo jezdit na koni) s možností nosit ''daišó'' (大小, krátký a dlouhý meč).
 
Řádek 28:
Pro samuraje byla vždy nejdůležitější [[čest]]. Například v boji nebylo pro samuraje nejhorší zemřít, ale padnout do zajetí. Takový samuraj vždy radši požádal věznitele, aby si mohl vzít život a provést tradiční [[seppuku]] (切腹; známější je nekorektní označení harakiri).
 
Samurajové měli právo ''[[kiri-sute gomen]]'', znamenající právo beztrestně zabít mečem kohokoliv z nižší sociální vrstvy tj. ze skupiny rolníků, řemeslníků a obchodníků, pokud tento člověk samuraje nějakým způsobem urazil.
 
Velmi mnoho úkonů chápali jako urážku. Pokud např. kolemjdoucí samuraj omylem zavadil o jiného samuraje pochvou [[meč]]e, bylo to chápáno jako urážka. Ale samuraj, který chtěl urážku oplatit (vždy soubojem), nikdy neprobodl soupeře zezadu. Vždy minimálně poklepal mečem o zem, aby upozornil soupeře na svůj útok. Pokud jej ovšem urazil někdo nadřízený, samuraj většinou spáchal výše zmíněnou seppuku.
Řádek 35:
Rozpárání si břicha je tak neuvěřitelný způsob, jak spáchat [[sebevražda|sebevraždu]], že je to pravděpodobně ten nejznámější element samurajských mýtů. Na západě je tento způsob známý jako [[hara-kiri]] (ve skutečnosti je tento výraz vulgární a sami samurajové by ho pravděpodobně nikdy nepoužili). První významnější akty byly vykonány ve 12. století. Původní motivy pro tento způsob smrti pravděpodobně mohly být čistě praktické. Setnutí hlavy sobě samému je těžké, a jelikož za sídlo duše bylo považováno [[břicho]] (žaludek), bylo rozpárání břicha nejjednodušší a nejpřímočařejší (pokud ne nejrychlejší) způsob smrti. Vykonat [[seppuku]] vyžadovalo výjimečnou dávku odvahy a po čase se stalo samurajským privilegiem. Obyčejní lidé obvykle ukončovali život utopením se nebo oběšením se, ženy samurajů si ve většině případů prořezávaly hrdla; jenom samurajové mohli spáchat seppuku. Být obyčejně popraven znamenalo pro samuraje velkou pohanu.
 
[[Soubor:Kuranosuke Harakiri no zu.jpg|thumbnáhled|Jeden ze 47 [[rónin]]ů, kteří byli roku 1703 odsouzeni ke spáchání seppuku]]
V [[období Edo]] se [[seppuku]] stala [[rituál]]em s pevně stanoveným postupem:
<br />Nejprve byla připravena rohož tatami, na níž se umístil velký bílý polštář. Svědkové rituálu se diskrétně postavili k jedné straně. Samuraj, často oděný do bílého [[kimono|kimona]], poklekl na polštář ve formálním stylu, na patách. Za ním a nalevo klečel jeho kaišakunin, často blízký přítel, i když jeho povinnost v tomto rituálu nebyla velmi populární. Jeho úkolem bylo ochránit sebevražedného samuraje před utrpením velké míry bolesti a to tak, že mu usekl hlavu poté, co si samuraj rozřízl břicho.
Před samurajem ležela na lakovaném podnose kratší kantana [[wakizaši]] (společník). Když se samuraj cítil připravený, rozvázal si kimono a odhalil břicho. Jednou rukou zvedl nůž a druhou rukou z něj sňal pochvu, kterou odložil stranou. Když se takto připravil, rozřízl si břicho z levé strany na pravou. Čepel poté v ráně obrátil o 90 stupňů. Mnoho samurajů ale nemuselo vytrpět tuto neuvěřitelnou agonii, jelikož kaišakunin splnil svůj úkol při prvním náznaku samurajovy bolesti. Plně dokončený řez byl známý jako džumondži a jeho vykonání bylo považováno za velmi působivě vykonanou seppuku.
Řádek 44:
Mezi důvody pro spáchání seppuku mohlo patřit například:
* Džunši (殉死): následoval po smrti samurajova pána. Samuraj, který ztratil pána, se nazýval '''rónin''' (浪人). V [[Období Edo|období Eda]] byly sebevraždy róninů zakázané, jelikož to bylo považováno za nehospodárné, ale i přes zákaz k nim docházelo. Když roku 1636 zemřel daimjó [[Masamune Date]], patnáct jeho samurajů spáchalo seppuku.
* Kanši (諫死): sebevražda z protestu. Samuraj se v tomto případě zabil aby přesvědčil svého pána o něčem, když jiné formy přesvědčování neuspěly.
* Sokocu-ši (粗忽死): při této formě se samuraj zabil jako odškodnění za provinění, které spáchal.
 
Řádek 50:
 
== Oblečení samurajů ==
[[Soubor:Illustrated Story of Night Attack on Yoshitsune's Residence At Horikawa, 16th Century 2.jpg|thumbnáhled|Samuraj na koni a pěší bojovníci v 16. století]]
[[Soubor:Samurai Japanese.jpg|thumbnáhled|Samurajové na počátku 19. století]]
[[Soubor:Samurajove.2015.Praha.Cajomirfest.jpg|thumbnáhled|Samurajové ve zbroji, ilustrativní foto 2015]]
Pochopitelně základním oděvním prvkem samurajského každodenního šatníku bylo [[kimono]]. Těžší kimona se nosila v zimě, v létě se používala slabší (např. z jemného [[hedvábí]]). Den, kdy se zimní kimona měnila za letní, byl tradičně první den čtvrtého měsíce (pro nás pravděpodobně první týden v květnu). Samurajské kimono bylo většinou vyrobeno z hedvábí, materiálu, který byl považován za nadřazenější bavlně či konopí, nejen kvůli vzhledu a jemnosti, ale také kvůli relativně nižší teplotě v horkém Japonském létu. Přirozeně kvalita kimona velmi záležela na postavení a příjmech samuraje. Nepoužívaly se výrazně zářivé barvy či exotické motivy, jež byly známkou neskromnosti a ješitnosti. Samurajské manželky nosily vrstvy kimona a barvy podle postavení a nebo moci svého manžela. Samurajské děti byly oblékané okázale a usedlejší styl oblékání byl známkou, že se dítě blíží k věku, kdy bude považováno za dospělé. Starší samurajové tíhli spíše k odstínům šedé nebo hnědé, jako symbol jejich důstojného věku.
Někteří samurajové také nosili ponožky zvané tabi (足袋), které měly bílou barvu a byly uzpůsobeny ročnímu období, ve kterém byly nošeny. Obuv se skládala ze sandálů (waradži; 草鞋; slaměných) a dřeváků (geta; 下駄). Dřeváky byly spojovány s nižšími společenskými vrstvami (např. gejšy či herci [[kabuki]] (歌舞伎) byli často zobrazováni s dřeváky), ale i přesto je samurajové čas od času používali též. Používaly se také boty z medvědí kůže, především s brněním, ale od 16. století byly považovány za archaické.
 
Samurajské meče byly připevněny k pásu (obi 帯), který byl omotán kolem pasu a vpředu přivázán. V domě samuraj mohl odložit dlouhý meč, ale vždy si při sobě ponechal alespoň nějakou formu zbroje, i kdyby jen malou dýku.
 
Vlasy byly důležitou částí samurajova vzhledu. Tradičním účesem (skoro tisíc let) byl uzel. Téměř každý, s výjimkou buddhistických kněží, nosil uzel. Je možné, že tato móda pocházela z Číny, kde se uzly nosily ve starověku. Stylů uzlů je velké množství.
Před obdobím Edo byly velmi populární i kníry a bradky, které ale právě v období Edo padly v nemilost, a od té doby jsou u Japonců zřídkakdy k vidění.
 
Řádek 71:
* Seppuku
* Kagemuša
* [[Krvavý trůn]] (Kumonosúdžo, 蜘蛛巣城)
 
== Odkazy ==
Řádek 88:
 
{{Portály|Japonsko}}
{{Autoritní data}}
 
[[Kategorie:Samurajové]]