Messerschmitt Bf 109: Porovnání verzí

| název = Bf 109

| typ = [[stíhací letoun]]

| výrobce = [[Messerschmitt]]

| obrázek = Me109 G-6 D-FMBB 1.jpg

| popisek = Bf 109 G-6

| konstruktér = [[Willy Messerschmitt]], Robert Lusser

| první let = [[28. květen|28. května]] [[1935]]

| zavedeno = [[1937]]

| vyřazeno = [[1945]] Luftwaffe<br />[[1965]] Španělsko

| výroba =

| vyrobeno kusů = okolo 33&nbsp;984

| charakter =

| cena za kus =

| varianty = [[Avia S-199]]<br />[[Hispano Aviacion Ha 1112]]

| hlavní uživatel = [[Luftwaffe (Wehrmacht)|Luftwaffe]]

| více uživatelů = [[Španělsko]], Jugoslávie, Itálie, Československo, Rumunsko, Bulharsko, Finsko, Švýcarsko, Chorvatsko

'''Messerschmitt Bf 109'''<ref group=pozn.>Původní firma výrobce byla Bayerische Flugzeugwerke A.G., proto typová zkratka '''Bf'''. Některé zahraniční prameny či uživatelé typu užívali i označení "Me-109" ([[Jugoslávské královské letectvo]]) či "Me 109" ([[bulharské letectvo|Královské bulharské letectvo]]), "Me 109" se ale v Německu objevovalo jen někdy na výrobních štítcích licenční výroby typu u společnosti [[Erla Maschinenwerk|Erla]].</ref> byl [[Nacistické Německo|německý]] [[stíhací letoun]] zkonstruovaný pod vedením prof. [[Willy Messerschmitt|W. Messerschmitta]] u společnosti [[Bayerische Flugzeugwerke]] v polovině 30. let dvacátého století. Bf 109 byl standardním stíhacím letadlem [[Luftwaffe (Wehrmacht)|Luftwaffe]] těsně před [[Druhá světová válka|druhou světovou válkou]] a v jejím průběhu tvořil spolu s [[Focke-Wulf Fw 190|Focke-Wulfem Fw 190]] páteř stíhacích sil [[Luftwaffe (Wehrmacht)|Luftwaffe]]. Messerschmitt Bf 109 sloužil v mnoha zemích i po skončení druhé světové války. Jde zatím o nejvíce vyráběný stíhací letoun{{Fakt/dne|20170730203231|}} a zároveň co do sestřelů protivníka vůbec nejúspěšnější stíhací typ historie.{{Fakt/dne|20170730203231|}}

| počet stran = 357

}}</ref>

Hlavní projektový a konstrukční tým Williho Messerschmitta (který osobně koordinoval vývoj nové konstrukce) byl tvořen ing. Robertem Lusserem (ředitel projektu Bf 109, mimo jiné návrh křídla u Bf 109, později pracoval na Heinkelu He 280, He 219, Fiesler Fi 103), ing. Richardem Bauerem (vedoucí konstrukční kanceláře Bf 109) a ing. Hubertem Bauerem (vedoucí oddělení letových zkoušek Bf 109). Jejich záměrem bylo postavit velice výkonné stíhací letadlo a aby toho dosáhli ignorovali podmínku RLM o malém plošném zatížení křídel. Bf 109 mělo být malé stíhací letadlo aby mělo vynikající aerodynamiku a mělo být lehké a používat nejsilnější možný motor aby bylo výkonné.

Návrh v sobě spojoval tehdy velice moderní a převratné technologie<ref name=":0" />, třeba celokovovou konstrukci, [[Slot (letectví)|sloty]] na [[náběžná hrana|náběžných hranách]] křídel, jednonosníkové [[křídlo letadla|křídlo]] což byl přímo patent prof. Messerschmitta, zatažitelný podvozek, plně zakrytou [[kokpit|pilotní kabinu]] a další. V návrhu se počítalo se snadnou, lehkou výrobou a dobrou pozemní obsluhou.<ref name=":0" />

První [[prototyp]], označený jako '''Bf 109 V1''' (Werk-Nr.758, [[imatrikulace (letectví)|imatrikulace]] D-IABI), vzlétl 28. května [[1935]] z továrního [[letiště]] v [[Augsburg|Augsburgu]]u. Jelikož se upustilo od motoru [[BMW]] 116 a motor [[Junkers Jumo 210]]C ještě nebyl k dispozici, byl stroj poháněn [[Spojené království|britským]] [[letecký motor|motorem]] [[Rolls-Royce Kestrel]] V o výkonu 695 koní. Druhý prototyp Bf 109 V2 (Werk-Nr.759, D-IUDE) poháněný motorem Junkers Jumo 210 A vzlétl 12. prosince 1935. 8. dubna [[1936]] vzlétl Bf 109 V3 (Werk-Nr.760, D-IOQY), jenž nesl i výzbroj tvořenou dvěma [[Synchronizátor střelby|synchronizovanými]] [[kulomet|kulomety]]y [[MG 17]] [[ráže]] 7,92 mm. Po vzletu prototypu Bf 109 V4 (Werk-Nr.878, D-IALY) 23. září 1936 byl letoun Bf 109 V3 poslán do Španělska. 30. listopadu 1936 ho následoval prototyp Bf 109 V4. Exempláře V5 (Werk-Nr.879, D-IIGO) a V6 (Werk-Nr.880, D-IHHB) byly místo dřevěných [[vrtule|vrtulí]] Schwarz vybaveny stavitelnými kovovými vrtulemi VDM. V soutěži zůstala nakonec dvě letadla, zprvu favorizovaný Heinkel He 112 a "outsider" Bf 109. Ve vzájemném porovnání se komise nakonec přiklonila k Messerschmittově konstrukci, zvláště po posledních ukázkách, kdy pilot Bf 109 předvedl vynikajicí akrobacii letadla, schopnost letadla velice dobře vybírat vývrtku (což byl jeden z požadavků RLM) a ve střemhlavém letu dosáhl značné rychlosti, což [[pilot]] [[Heinkel He 112|Heinkelu He 112]] odmítl provést.{{Fakt/dne|20170728235021|}} Nová standardní stíhačka nově vzniklé Luftwaffe ale nebyla bez chyb, pilotní prostor byl z důvodu co nejlepší aerodynamiky<ref name=":0" /> těsný a [[Podvozek letadla|podvozek]] byl hodně úzký - což zavinilo mnoho nehod.

11. listopadu 1937 překonal upravený prototyp '''Bf 109 V13''' s motorem [[Daimler-Benz DB 601|Daimler-Benz DB 601 R-III]] rychlostní rekord, který od roku 1935 držel [[Howard Hughes]] se svým závodním letounem [[Hughes H-1 Racer]]. Pilot Dr. Hermann Wurster dosáhl hodnoty 610,95 km/h<ref>{{Citace periodika

Verze B a E-1 byly poprvé nasazeny ve [[Španělská občanská válka|španělské občanské válce]]; tam se setkaly se slabšími soupeři, z nichž mohly vynikat nanejvýš sovětské [[Polikarpov I-16|I-16]], ale ani ty však nebyly pro Messerschmitt rovnocennými soupeři. Podle Andrese Garcii La Calle, [[letecké eso|esa]] republikánského letectva s 11 potvrzenými [[sestřel|sestřely]]y, mohl sovětský I-16 vést s Bf 109 rovnocenný boj ve výškách do 3000 m. V období [[Mnichovská dohoda|mnichovské krize]], kdy se Německo připravovalo na boj s [[Československo|Československem]], nebyla konstrukce Bf 109 ještě dokonalá, chybělo [[pancéřování]] a stroje měly slabou výzbroj. [[Československo]] by proti nim však nemohlo nasadit rovnocenné stíhačky. Dvouplošník [[Avia B-534]] by byl "stodevítkou" s největší pravděpodobností deklasován{{Fakt/dne|20141111164209}} a vývoj strojů [[Avia B-135]] ještě nebyl ukončen.

| vydání =

| místo =

| rok =

| počet stran =

| strany =

| isbn =

Verze E vychází z prototypů Bf 109 V15 a V15A. Od dosavadních provedení se liší motorem [[Daimler-Benz DB 601]], třílistou vrtulí VDM a překonstruovanou spodní částí přídě, z níž byl chladič glykolu přemístěn do výstupků pod dolními plochami křídel. Letouny '''Bf 109 E''' na začátku války patřily mezi nejlepší stíhačky světa.

Konstrukční kancelář začala pracovat na zabudování nového motoru [[DB 601]]E o výkonu 1 350 k do přepracovaného, velice aerodynamického draku.{{Fakt/dne|20170728225936|}} Změny byly patrné zejména na jinak řešené kapotáži motoru, kde byl také viditelně zvětšen průměr vrtulového kuželu, který nyní plynule navazoval na obrys krytu motoru, a vstup vzduchu do kompresoru na levém boku, jehož ústí dostalo kruhový průřez. Vzpěry [[vodorovné ocasní plochy|vodorovných ocasních ploch]] byly odstraněny. Zpevněna byla i zadní část trupu a proběhly i mnohé jiné vnitřní úpravy. [[Ostruha (letectví)|Ostruhové kolečko]] bylo řešeno jako polozatahovatelné.<ref group=pozn.>Po zatažení zůstávalo přitisknuté k výřezu ve spodní části trupu, z nějž zčásti vystupovalo. V běžném nasazení však bylo často aretováno ve zcela vysunuté poloze.</ref> Podstatně překonstruováno bylo i [[Křídlo letadla|křídlo]], zkráceny byly sloty na náběžné hraně, [[křidélka]] byla zkrácena a byla změněna konstrukce [[Vztlakové klapky|vztlakových klapek]] v prostoru za chladiči - byly zde řešeny jako štěrbinové a sloužily i k regulaci průtoku vzduchu radiátory chlazení. Chladiče byly na křídle posunuty směrem vzad a jejich výška byla snížena a křídla dostala nové oblé zakončení, čímž se zvýšila nosná plocha. Vývojové verze F byly prototypy Bf 109 V21 – V25.

Nový stroj se tak dosti lišil od svého předchůdce. Luftwaffe si od nového Messerschmitt Bf 109F slibovala nabytí převahy nad britskou RAF a "Friedrich" pro [[Royal Air Force|RAF]] na jaře [[1941]] znamenal skutečně velice nebezpečného nepřítele.{{Fakt/dne|20170728225936|}} Jediným vážným nedostatkem nového stroje byla relativně slabá výzbroj sestávající ze dvou kulometů [[MG 17]] a 20 mm kanónu MG 151/20 v duté ose vrtule. S výzbrojí se laborovalo, a tak verze F-1 měly kanón [[MG FF]]/M, F-2 15 mm MG 151 a F-4 20 mm [[MG 151]]/20. Ze začátku byly velké problémy se zasekáváním kanónu MG FF/M, přehříváním motoru a odlamováním zadní části trupu. Po počátečních problémech se verze F stala mezi německými letci nejoblíbenější, díky své vyváženosti manévrovacích schopností a výkonu motoru. Během [[operace Barbarossa]] byla polovina stíhacích jednotek Luftwaffe na východě vyzbrojená Messerschmittu Bf 109F.

Příchod Gustava znamenal opět pro spojence nové ohrožení.{{Fakt/dne|20170728225936|}}

Nejrozšířenější byla verze '''G-6' '' vyráběná od podzimu [[1942]]. Ta se vyznačovala svojí silnější výzbrojí a možností měnit konfiguraci zbraní přímo v polních podmínkách. Typická byl varianta G-6/U4<ref group= pozn. name=umrust /> se dvěma 20 mm kanóny MG 151/20 pod křídly, 30 mm kanónem MK 108 střílejícím dutou hřídelí vrtule a dvěma 13 mm kulomety MG 131 nad motorem. Stroje měly možnost nést přídavnou nádrž, pumy i neřízené střely proti bombardovacím svazům.Později kvůli standardizaci výroby se zavedla verze G-14, na které se objevily všechny prvky z posledních modelů G-6, vyšší směrovka, překryt firmy Erla, zadní pancéřové sklo, zařízení MW atd. Dá se říci že poslední verze G-6 odpovídají verzi G-14, je tam plynulý přechod.

| místo =

| strany =

| isbn =

}}</ref>

Verze G byla nejpočetnější, představovala kolem 60&nbsp; % všech Bf 109. Ze začátku Gustava omezoval motor, který z důvodů hrozby vznícení pracoval na menší výkon, později se problém podařilo odstranit{{Fakt/dne|20170728225936|}} a motor se mohl používat na plný výkon. Přišel do doby, kdy se Luftwaffe dostávala do obrany a v průměru pilot Gustava neměl takové zkušenosti jako pilot dřívějších verzí. Pokud ho ale pilotoval expert, nebylo radno se s ním dostat do křížku. 352 sestřelů na strojích verzí G a K dosáhl [[Erich Hartmann]], což z něj učinilo nejúspěšnějšího stíhače všech dob následovaný Gerhardem Barkhornem, který měl 301 sestřelů hlavně na verzi G.<ref>{{Citace elektronického periodika

* '''Bf 109 G-10''' – Jedná se o částečnou přestavbu strojů série G a částečně úplně nově postavená letadla.Tuto verzi výlučně vyvíjela firma Erla a je někdy značena jako "Bastard flugzeuge" Pohon zajišťovaly motory DB 605 D nebo DB 605 ASM U některých strojů byl kanón MG 151/20 nahrazen kanónem MK 108 ráže 30 mm. Vyrobeno bylo cca 2600 kusů.

Výkony verzí G byly poměrně různorodé - záviselo na typu a výbavě letounu. Maximální rychlost verze G-2 dosahovala 665 km/h ve výšce 7 200 m. U verzí G-5 a G-6 poklesla na 655 km/h v 6 600 m, zatímco u verzí G-10 a G-14 vzrostla na 680-695 km/h.{{Fakt/dne|20170728225936|}}

V roce 1943 vznikla verze Bf 109 H-0 přestavbou verze Bf 109 F. Pohon zajišťoval motor DB 601 E-1 se zařízením GM-1. Letoun měl zvětšeno rozpětí o 2 metry. Změny na podvozku letadla a mnohé další změny.{{Fakt/dne|20170728225936|}}

Kurfürst byl vyvíjen na základě posledních typů Bf 109G-6 a G-14. Bf 109 G-14 představoval standard všech vylepšení a modifikací na předchozích Gustavech, ale zprávy o vývoji nových spojeneckých stíhaček vedly ke vzniku nové verze Bf 109, která měla představovat to nejlepší a zároveň co nejvíce omezit slabší stránky linie Bf 109. Vedoucí projektu byl Ludwig Bölkow, asistent byl Richard Bauer, původní návrhář konstrukce Bf 109 a podle Bölkowa jeden z nejnadanějších konstruktérů. Celkový tým byl tvořen asi 140 lidmi. Celkově byla snaha omezit slabší stránky Bf 109 jako slabší výzbroj a horší vlastnosti při vzletu a přistání a naopak vylepšit výkony a vlastnosti. Výzbroj byla zesílena nahrazením kanónu [[MG 151]]/20 kanónem [[MK 108]] ráže 30 mm střílejícím dutou hřídelí motoru, dva kulomety [[MG131]] ráže 13 mm zůstaly zachovány nad motorem. Hlavní změna byla nová verze motoru Daimler- Benz, DB 605D u kterého byl předpoklad k vysokým výkonům a který díky úpravám mohl déle vydržet větší mechanické a teplotní zatížení při větších výkonech než starší motory. Z vnějšku bylo letadlo rozpoznatelné díky plně zakrytému podvozku. Posunutí plnících a přístupových otvorů pro servis a provozní kapaliny.{{Fakt/dne|20170730213853|}} Překryt motoru odpovídal posledním verzím G-10 a G-14 stejně tak jako překryt „Erla Haube“, vyšší směrovka a větší chladič oleje. Podvozek byl o něco rozšířen a upravilo se jeho uchycení, nově byl na vrchní ploše křídla mechanický ukazatel, který pilotovi ukazoval zatažení podvozku. Došlo k úpravě křídélek kdy nově měly Flettnerovy plošky. Z důvodu lepšího vyvážení letadla byla posunuta rádiostanice v trupu a kyslíkové bomby se přesunuly do křídla. V kokpitu došlo k přepracování rozvržení přístrojů. Nově se mohl model K ve střemhlavém letu přiblížit rychlosti blízké 850 km/h.<ref>{{Citace monografie

| příjmení =

| jméno =

| příjmení2 =

| jméno2 =

| titul = Bf 109K-4 Flugzeug-Handbuch D.(Luft) T.2109 K-4 Teil 0 (Allgemeine Angaben))

| vydání =

| vydavatel =

| místo =

| počet stran =

| isbn =

}}</ref> První stroje verze K-4 přišly k bojovým jednotkám na podzim [[1944]]. Z důvodu postupného rozkladu výrobních a servisních sítí v Německu koncem války se část nově zavedených konstrukčních prvků dostalo na novou verzi K v malém počtu, to se týká přednostně Flettnerových plošek a mechanických ukazatelů vysunutí / zasunutí podvozku. Tato poslední válečná verze Messerschmittu Bf 109 byla plnohodnotným stíhacím strojem, který se mohl postavit i těm nejlepším stíhačům protivníka.{{Fakt/dne|20170730213853|}} Celkem bylo vyrobeno asi 550-1700 kusů Bf 109 K-4, přesné číslo není známo. Autoři zde nemají jasno. Václav Němeček udává přes 750 kusů této verze,<ref name="Němeček">{{Citace periodika | příjmení = Němeček | jméno = Václav | titul = Messerschmitt Bf 109K | časopis = Letectví a kosmonautika | odkaz na časopis = Letectví a kosmonautika | rok = 1983 | měsíc = srpen| ročník = LIX.| číslo = 16| strany = 631| url = | issn = }}</ref>, M. Murawski uvádí konkrétně 754 kusy.<ref name="Murawski">{{Citace monografie | příjmení = Murawski | jméno = Marek | příjmení2 = | jméno2 = | příjmení3 = | jméno3 = | rok = 1997 | vydání = 1 | titul = Letadla Luftwaffe Část 2 | vydavatel = Intermodel | místo = Hostomice | isbn = 80-901976-3-9}}</ref>

Oba letouny měly být poháněny motorem [[DB 605]]. Třetí a čtvrtá byly pouze jen na papíře a byly by podobné prvním dvěma návrhům, ale poháněny motoy [[Jumo 213]]. Nakonec byl postaven<ref name="Murawski">{{Citace monografie | příjmení = Murawski | jméno = Marek | příjmení2 = | jméno2 = | příjmení3 = | jméno3 = | rok = 1997 | vydání = 1 | titul = Letadla Luftwaffe Část 2 | vydavatel = Intermodel | místo = Hostomice | isbn = 80-901976-3-9}}</ref> pouze jeden Bf 109Z, a ten nikdy neletěl, protože byl ve svém [[hangár|hangáru]]u poškozen během spojeneckého bombardování v roce 1943 a v roce 1944 bylo od projektu trvale opuštěno.<ref name=kl109>[http://www.klueser.eu/Me109.php Bf109 variants overview (German)]</ref><ref>Green, W.; ''Warplanes of the Third Reich'', Macdonald and Jane's, 1970.</ref>

Tři vůbec nejúspěšnější letecká esa Luftwaffe (i celé druhé světové války) dosáhla svých sestřelů výlučně na Bf 109.

* [[Erich Hartmann]], 352 sestřelů

* [[Gerhard Barkhorn]], 301 sestřelů

* [[Günther Rall]], 275 sestřelů

* [[Ilmari Juutilainen]], [[Finsko]], 94 sestřelů

* [[Alexandru Șerbănescu]], [[Rumunské království|Rumunsko]], 47 sestřelů

* [[Mato Dukovac]], [[Nezávislý stát Chorvatsko|Chorvatsko]], 44 sestřelů

* [[Ján Režňák]], [[Slovenská republika (1939–1945)|Slovensko]], 32 sestřelů

* [[Dezső Szentgyörgyi]], [[Maďarské království|Maďarsko]], 29 sestřelů

* [[Stojan Stojanov]], [[Bulharské carství|Bulharsko]], 5 sestřelů

* '''Vzletový výkon motoru:''' DB 605 A - 1475 k (1084,8 kW), DB 605 AM - 1800 k, ASM - 1800k (1324 kW)

* '''Maximální rychlost:''' 620-680 km/h podle verze motoru a výstroje