Messerschmitt Bf 109: Porovnání verzí

Odebráno 52 bajtů ,  před 4 lety
m
Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy
(ref. k rychlostnímu rekordu, styl. úpravy, typo, wikiodkazy, pryč hmotnost bomb v librách, u britského letounu by to mělo smysl, u německého nevidím důvod)
značka: možné subjektivní formulace
m (Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy)
{{Infobox - letadlo
| název = Bf 109
| typ = [[stíhací letoun]]
| výrobce = [[Messerschmitt]]
| obrázek = Me109 G-6 D-FMBB 1.jpg
| popisek = Bf 109 G-6
| konstruktér = [[Willy Messerschmitt]], Robert Lusser
| první let = [[28. květen|28. května]] [[1935]]
| zavedeno = [[1937]]
| vyřazeno = [[1945]] Luftwaffe<br />[[1965]] Španělsko
| výroba =
| vyrobeno kusů = okolo 33&nbsp;984
| charakter =
| cena za kus =
| varianty = [[Avia S-199]]<br />[[Hispano Aviacion Ha 1112]]
| hlavní uživatel = [[Luftwaffe (Wehrmacht)|Luftwaffe]]
| více uživatelů = [[Španělsko]], Jugoslávie, Itálie, Československo, Rumunsko, Bulharsko, Finsko, Švýcarsko, Chorvatsko
}}
'''Messerschmitt Bf 109'''<ref group=pozn.>Původní firma výrobce byla Bayerische Flugzeugwerke A.G., proto typová zkratka '''Bf'''. Některé zahraniční prameny či uživatelé typu užívali i označení "Me-109" ([[Jugoslávské královské letectvo]]) či "Me 109" ([[bulharské letectvo|Královské bulharské letectvo]]), "Me 109" se ale v Německu objevovalo jen někdy na výrobních štítcích licenční výroby typu u společnosti [[Erla Maschinenwerk|Erla]].</ref> byl [[Nacistické Německo|německý]] [[stíhací letoun]] zkonstruovaný pod vedením prof. [[Willy Messerschmitt|W. Messerschmitta]] u společnosti [[Bayerische Flugzeugwerke]] v polovině 30. let dvacátého století. Bf 109 byl standardním stíhacím letadlem [[Luftwaffe (Wehrmacht)|Luftwaffe]] těsně před [[Druhá světová válka|druhou světovou válkou]] a v jejím průběhu tvořil spolu s [[Focke-Wulf Fw 190|Focke-Wulfem Fw 190]] páteř stíhacích sil [[Luftwaffe (Wehrmacht)|Luftwaffe]]. Messerschmitt Bf 109 sloužil v mnoha zemích i po skončení druhé světové války. Jde zatím o nejvíce vyráběný stíhací letoun{{Fakt/dne|20170730203231|}} a zároveň co do sestřelů protivníka vůbec nejúspěšnější stíhací typ historie.{{Fakt/dne|20170730203231|}}
 
== Vývoj ==
| vydavatel = Laser
| místo = Plzeň
| počet stran = 357
| isbn = 8071930318
}}</ref>
 
Hlavní projektový a konstrukční tým Williho Messerschmitta (který osobně koordinoval vývoj nové konstrukce) byl tvořen ing. Robertem Lusserem (ředitel projektu Bf 109, mimo jiné návrh křídla u Bf 109, později pracoval na Heinkelu He 280, He 219, Fiesler Fi 103), ing. Richardem Bauerem (vedoucí konstrukční kanceláře Bf 109) a ing. Hubertem Bauerem (vedoucí oddělení letových zkoušek Bf 109). Jejich záměrem bylo postavit velice výkonné stíhací letadlo a aby toho dosáhli ignorovali podmínku RLM o malém plošném zatížení křídel. Bf 109 mělo být malé stíhací letadlo aby mělo vynikající aerodynamiku a mělo být lehké a používat nejsilnější možný motor aby bylo výkonné.
 
Návrh v sobě spojoval tehdy velice moderní a převratné technologie<ref name=":0" />, třeba celokovovou konstrukci, [[Slot (letectví)|sloty]] na [[náběžná hrana|náběžných hranách]] křídel, jednonosníkové [[křídlo letadla|křídlo]] což byl přímo patent prof. Messerschmitta, zatažitelný podvozek, plně zakrytou [[kokpit|pilotní kabinu]] a další. V návrhu se počítalo se snadnou, lehkou výrobou a dobrou pozemní obsluhou.<ref name=":0" />
 
První [[prototyp]], označený jako '''Bf 109 V1''' (Werk-Nr.758, [[imatrikulace (letectví)|imatrikulace]] D-IABI), vzlétl 28. května [[1935]] z továrního [[letiště]] v [[Augsburg|Augsburgu]]u. Jelikož se upustilo od motoru [[BMW]] 116 a motor [[Junkers Jumo 210]]C ještě nebyl k dispozici, byl stroj poháněn [[Spojené království|britským]] [[letecký motor|motorem]] [[Rolls-Royce Kestrel]] V o výkonu 695 koní. Druhý prototyp Bf 109 V2 (Werk-Nr.759, D-IUDE) poháněný motorem Junkers Jumo 210 A vzlétl 12. prosince 1935. 8. dubna [[1936]] vzlétl Bf 109 V3 (Werk-Nr.760, D-IOQY), jenž nesl i výzbroj tvořenou dvěma [[Synchronizátor střelby|synchronizovanými]] [[kulomet|kulomety]]y [[MG 17]] [[ráže]] 7,92 mm. Po vzletu prototypu Bf 109 V4 (Werk-Nr.878, D-IALY) 23. září 1936 byl letoun Bf 109 V3 poslán do Španělska. 30. listopadu 1936 ho následoval prototyp Bf 109 V4. Exempláře V5 (Werk-Nr.879, D-IIGO) a V6 (Werk-Nr.880, D-IHHB) byly místo dřevěných [[vrtule|vrtulí]] Schwarz vybaveny stavitelnými kovovými vrtulemi VDM. V soutěži zůstala nakonec dvě letadla, zprvu favorizovaný Heinkel He 112 a "outsider" Bf 109. Ve vzájemném porovnání se komise nakonec přiklonila k Messerschmittově konstrukci, zvláště po posledních ukázkách, kdy pilot Bf 109 předvedl vynikajicí akrobacii letadla, schopnost letadla velice dobře vybírat vývrtku (což byl jeden z požadavků RLM) a ve střemhlavém letu dosáhl značné rychlosti, což [[pilot]] [[Heinkel He 112|Heinkelu He 112]] odmítl provést.{{Fakt/dne|20170728235021|}} Nová standardní stíhačka nově vzniklé Luftwaffe ale nebyla bez chyb, pilotní prostor byl z důvodu co nejlepší aerodynamiky<ref name=":0" /> těsný a [[Podvozek letadla|podvozek]] byl hodně úzký - což zavinilo mnoho nehod.
 
=== Rekordní let ===
11. listopadu 1937 překonal upravený prototyp '''Bf 109 V13''' s motorem [[Daimler-Benz DB 601|Daimler-Benz DB 601 R-III]] rychlostní rekord, který od roku 1935 držel [[Howard Hughes]] se svým závodním letounem [[Hughes H-1 Racer]]. Pilot Dr. Hermann Wurster dosáhl hodnoty 610,95 km/h<ref>{{Citace periodika
| příjmení1 = Němeček
| jméno1 = Václav
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 101I-058-1784A-14, Frankreich, Jagdflugzeuge Me 109 auf Feldflugplatz.jpg|náhled|Messerschmitty Bf 109E jdnotky [[Jagdgeschwader 51|JG 51 „Mölders“]] (IV./JG 51) na letišti ve Francii, srpen 1940]]
[[Soubor:Bf 109Es JG 27 on flight over North Africa c1941.jpg | náhled | Messerschmittu Bf 109E/Trop v severní Africe. V popředí je Bf 109E-4/Trop patřící I. / JG 27, jehož pilotuje Hans-Joachim Marseille a za ním je Bf 109E-7/Trop patřící II. / JG 27]]
Verze B a E-1 byly poprvé nasazeny ve [[Španělská občanská válka|španělské občanské válce]]; tam se setkaly se slabšími soupeři, z nichž mohly vynikat nanejvýš sovětské [[Polikarpov I-16|I-16]], ale ani ty však nebyly pro Messerschmitt rovnocennými soupeři. Podle Andrese Garcii La Calle, [[letecké eso|esa]] republikánského letectva s 11 potvrzenými [[sestřel|sestřely]]y, mohl sovětský I-16 vést s Bf 109 rovnocenný boj ve výškách do 3000 m. V období [[Mnichovská dohoda|mnichovské krize]], kdy se Německo připravovalo na boj s [[Československo|Československem]], nebyla konstrukce Bf 109 ještě dokonalá, chybělo [[pancéřování]] a stroje měly slabou výzbroj. [[Československo]] by proti nim však nemohlo nasadit rovnocenné stíhačky. Dvouplošník [[Avia B-534]] by byl "stodevítkou" s největší pravděpodobností deklasován{{Fakt/dne|20141111164209}} a vývoj strojů [[Avia B-135]] ještě nebyl ukončen.
 
V [[září]] [[1939]], když se Luftwaffe účastnila [[invaze do Polska (1939)|invaze do Polska]], byla polovina všech nasazených Bf 109 verze E, přičemž nejnovější stroje typu E-3 se už také dostaly do boje. Polské zastaralé stroje [[PZL P.11]] nebyly pro německé letce rovnocenným soupeřem. Většina z nich byla ve vzdušných bojích brzy zničena.{{Fakt/dne|20141111164209}} Ty, které se zachránily, startovaly ze zamaskovaných vzletových drah a způsobovaly Němcům jisté problémy. Ale odvaha polských letců celkově nepříznivou situaci nemohla změnit, přestože počet sestřelených německých letadel byl obdobný jako počet sestřelených polských letadel. Zkušení polští letci výrazně přispěli k obraně Velké Británie v roce 1940.
| jméno2 = Aleš
| titul = Messerschmitt Bf 109 K
| vydání =
| vydavatel = JaPo
| místo =
| rok =
| počet stran =
| strany =
| isbn =
}}</ref>, drtivé početní převaze vzdorovat nedokázala.
 
[[Soubor:Messerschmitt Bf 109E.jpg|náhled|Bf 109 E-3]]
[[Soubor:Me 109E-4Trop JG27 off North African coast 1941.jpg|náhled|Messerschmitt Bf 109E-4/Trop jednotky JG 27 nad severoafrickým pobřežím, léto 1941]]
Verze E vychází z prototypů Bf 109 V15 a V15A. Od dosavadních provedení se liší motorem [[Daimler-Benz DB 601]], třílistou vrtulí VDM a překonstruovanou spodní částí přídě, z níž byl chladič glykolu přemístěn do výstupků pod dolními plochami křídel. Letouny '''Bf 109 E''' na začátku války patřily mezi nejlepší stíhačky světa.
 
V průběhu [[Bitva o Británii|bitvy o Británii]] se objevila další verze Bf 109E-4, ta se lišila novým "hranatějším" překrytem kabiny s čelním pancéřovým sklem i různými drobnými změnami. Následující úprava E-4/B byl již stíhací bombardér, který na závěsník ETC 500 pod trupem mohl nést 500 kg pumu. Stroje s novým motorem se označovaly E-4/N. Byly také vyrobeny i fotoprůzkumné stroje verze E-4, E-6 a E-7 označeny /U, které nesly kamery Rb 50/30. Pro severoafrické bojiště byly upravené verze E-4/Trop a E-7/Trop. Největší změnou byl zvětšený protiprachový filtr na levé straně motoru. V trupové schránce bylo uložené jídlo, voda, léky a puška [[Kar 98k|Mauser K.98k]], která měla zvětšit pravděpodobnost přežití letce v pouštních podmínkách.
[[Soubor:Bf109F 3Seiten neu.jpg|náhled|Bf 109F-3]]
[[Soubor:Messerschmitt Bf 109F-4 02.JPG|náhled|Messerschmitt Bf 109 F-4 v [[Canada Aviation Museum]]]]
Konstrukční kancelář začala pracovat na zabudování nového motoru [[DB 601]]E o výkonu 1 350 k do přepracovaného, velice aerodynamického draku.{{Fakt/dne|20170728225936|}} Změny byly patrné zejména na jinak řešené kapotáži motoru, kde byl také viditelně zvětšen průměr vrtulového kuželu, který nyní plynule navazoval na obrys krytu motoru, a vstup vzduchu do kompresoru na levém boku, jehož ústí dostalo kruhový průřez. Vzpěry [[vodorovné ocasní plochy|vodorovných ocasních ploch]] byly odstraněny. Zpevněna byla i zadní část trupu a proběhly i mnohé jiné vnitřní úpravy. [[Ostruha (letectví)|Ostruhové kolečko]] bylo řešeno jako polozatahovatelné.<ref group=pozn.>Po zatažení zůstávalo přitisknuté k výřezu ve spodní části trupu, z nějž zčásti vystupovalo. V běžném nasazení však bylo často aretováno ve zcela vysunuté poloze.</ref> Podstatně překonstruováno bylo i [[Křídlo letadla|křídlo]], zkráceny byly sloty na náběžné hraně, [[křidélka]] byla zkrácena a byla změněna konstrukce [[Vztlakové klapky|vztlakových klapek]] v prostoru za chladiči - byly zde řešeny jako štěrbinové a sloužily i k regulaci průtoku vzduchu radiátory chlazení. Chladiče byly na křídle posunuty směrem vzad a jejich výška byla snížena a křídla dostala nové oblé zakončení, čímž se zvýšila nosná plocha. Vývojové verze F byly prototypy Bf 109 V21 – V25.
 
Nový stroj se tak dosti lišil od svého předchůdce. Luftwaffe si od nového Messerschmitt Bf 109F slibovala nabytí převahy nad britskou RAF a "Friedrich" pro [[Royal Air Force|RAF]] na jaře [[1941]] znamenal skutečně velice nebezpečného nepřítele.{{Fakt/dne|20170728225936|}} Jediným vážným nedostatkem nového stroje byla relativně slabá výzbroj sestávající ze dvou kulometů [[MG 17]] a 20 mm kanónu MG 151/20 v duté ose vrtule. S výzbrojí se laborovalo, a tak verze F-1 měly kanón [[MG FF]]/M, F-2 15 mm MG 151 a F-4 20 mm [[MG 151]]/20. Ze začátku byly velké problémy se zasekáváním kanónu MG FF/M, přehříváním motoru a odlamováním zadní části trupu. Po počátečních problémech se verze F stala mezi německými letci nejoblíbenější, díky své vyváženosti manévrovacích schopností a výkonu motoru. Během [[operace Barbarossa]] byla polovina stíhacích jednotek Luftwaffe na východě vyzbrojená Messerschmittu Bf 109F.
 
Stejně jako předcházející verze i verze F byly upravovány do verze Trop (Např. Bf 109 F-4/Trop – na této verzi upravené pro tropické podmínky, dosáhl [[Hans-Joachim Marseille]] většiny ze svých 158 sestřelů). Od verze F-2 se také používaly polní soupravy (Rüstsätze). Další verze F-2 a F-4 se kromě rozdílů ve výzbroji lišily použitím zařízení GM-1 Anlage na přímé vstřikování [[oxid dusný|oxidu dusného]] do motoru pro krátkodobé zvýšení výkonu. Celkem bylo vyrobeno asi 3 500 kusů verze F.
Verze Bf 109F se měla dále zlepšovat. Proto byl do draku Bf 109F zabudován nový motor [[DB 605]]A o výkonu 1 475 k. Nová verze BF 109G se velmi podobala Bf 109F-4. První verze nesly dokonce stejnou vyzbroj. Byla o něco těžší než Friedrich, to se projevovalo o něco vyšší pádovou rychlostí a ze začátku měly Gustavy problémy s motorem Daimler - Benz DB 605A, který se přehříval a došlo k mnoha nehodám, později se problém podařilo odstranit.
 
Příchod Gustava znamenal opět pro spojence nové ohrožení.{{Fakt/dne|20170728225936|}}
 
Nejrozšířenější byla verze '''G-6' '' vyráběná od podzimu [[1942]]. Ta se vyznačovala svojí silnější výzbrojí a možností měnit konfiguraci zbraní přímo v polních podmínkách. Typická byl varianta G-6/U4<ref group= pozn. name=umrust /> se dvěma 20 mm kanóny MG 151/20 pod křídly, 30 mm kanónem MK 108 střílejícím dutou hřídelí vrtule a dvěma 13 mm kulomety MG 131 nad motorem. Stroje měly možnost nést přídavnou nádrž, pumy i neřízené střely proti bombardovacím svazům.Později kvůli standardizaci výroby se zavedla verze G-14, na které se objevily všechny prvky z posledních modelů G-6, vyšší směrovka, překryt firmy Erla, zadní pancéřové sklo, zařízení MW atd. Dá se říci že poslední verze G-6 odpovídají verzi G-14, je tam plynulý přechod.
 
Poslední verze Gustava byl model G-10. Hlavní rozdíl byl v použitém výkonějším motoru DB 605D, verze G-10 vznikla nejspíše z důvodu opožděné produkce modelu K.<ref>{{Citace monografie
| vydání = 1
| vydavatel = JaPo
| místo =
| rok = 2004
| počet stran = 80
| strany =
| isbn =
}}</ref>
 
Verze G byla nejpočetnější, představovala kolem 60&nbsp; % všech Bf 109. Ze začátku Gustava omezoval motor, který z důvodů hrozby vznícení pracoval na menší výkon, později se problém podařilo odstranit{{Fakt/dne|20170728225936|}} a motor se mohl používat na plný výkon. Přišel do doby, kdy se Luftwaffe dostávala do obrany a v průměru pilot Gustava neměl takové zkušenosti jako pilot dřívějších verzí. Pokud ho ale pilotoval expert, nebylo radno se s ním dostat do křížku. 352 sestřelů na strojích verzí G a K dosáhl [[Erich Hartmann]], což z něj učinilo nejúspěšnějšího stíhače všech dob následovaný Gerhardem Barkhornem, který měl 301 sestřelů hlavně na verzi G.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Kacha
| jméno = Petr
* '''Bf 109 G-6''' – Z této verze vycházely všechny pozdější modifikace. Neměla přetlakovou kabinu. Vyrobeno bylo 10000 až 12000 kusů.
* '''Bf 109 G-8''' – Průzkumný letoun krátkého doletu. Byl osazen kamerami Rb 12,5/7x9 nebo Rb 32/7x9 a kamerou Robot 11. Výzbroj tvořil kanón MG 151/20 a dva trupové kulomety MG 131. Bylo vyrobeno 906 kusů.
* '''Bf 109 G-10''' – Jedná se o částečnou přestavbu strojů série G a částečně úplně nově postavená letadla.Tuto verzi výlučně vyvíjela firma Erla a je někdy značena jako "Bastard flugzeuge" Pohon zajišťovaly motory DB 605 D nebo DB 605 ASM U některých strojů byl kanón MG 151/20 nahrazen kanónem MK 108 ráže 30 mm. Vyrobeno bylo cca 2600 kusů.
* '''Bf 109 G-12''' - Jedná se o přestavěné stroje G-1,2,3,4 a 6 na dvoumístný výcvikový letoun. Většina letounů byla bez výzbroje. Přestavěno cca 500 kusů různých verzí Bf 109 G.
* '''Bf 109 G-14''' – Pohon zajišťoval motor DB 605 AM/AS se zařízením MW-50. Byla použita kabina Erla-Haube (Gallandova kabina – zlepšovala výhled pilotů). Vyrobeno cca 6500 kusů.
 
Výkony verzí G byly poměrně různorodé - záviselo na typu a výbavě letounu. Maximální rychlost verze G-2 dosahovala 665 km/h ve výšce 7 200 m. U verzí G-5 a G-6 poklesla na 655 km/h v 6 600 m, zatímco u verzí G-10 a G-14 vzrostla na 680-695 km/h.{{Fakt/dne|20170728225936|}}
 
S přídavnými kanóny pod křídly klesla rychlost Bf 109 G-6 s motorem DB 605A na 620 km/h.{{Fakt/dne|20170728225936|}}
Výšková verze Bf 109
 
V roce 1943 vznikla verze Bf 109 H-0 přestavbou verze Bf 109 F. Pohon zajišťoval motor DB 601 E-1 se zařízením GM-1. Letoun měl zvětšeno rozpětí o 2 metry. Změny na podvozku letadla a mnohé další změny.{{Fakt/dne|20170728225936|}}
 
Další verze Bf 109 H měla motor DB 605 a uvažovalo se i o motoru Jumo 213.
=== Verze K (Kurfürst) ===
[[Soubor:Bf109K-4 Gelbe1 JG3 kl96.jpg|náhled|Bf 109 K-4, 11./JG 3]]
Kurfürst byl vyvíjen na základě posledních typů Bf 109G-6 a G-14. Bf 109 G-14 představoval standard všech vylepšení a modifikací na předchozích Gustavech, ale zprávy o vývoji nových spojeneckých stíhaček vedly ke vzniku nové verze Bf 109, která měla představovat to nejlepší a zároveň co nejvíce omezit slabší stránky linie Bf 109. Vedoucí projektu byl Ludwig Bölkow, asistent byl Richard Bauer, původní návrhář konstrukce Bf 109 a podle Bölkowa jeden z nejnadanějších konstruktérů. Celkový tým byl tvořen asi 140 lidmi. Celkově byla snaha omezit slabší stránky Bf 109 jako slabší výzbroj a horší vlastnosti při vzletu a přistání a naopak vylepšit výkony a vlastnosti. Výzbroj byla zesílena nahrazením kanónu [[MG 151]]/20 kanónem [[MK 108]] ráže 30 mm střílejícím dutou hřídelí motoru, dva kulomety [[MG131]] ráže 13 mm zůstaly zachovány nad motorem. Hlavní změna byla nová verze motoru Daimler- Benz, DB 605D u kterého byl předpoklad k vysokým výkonům a který díky úpravám mohl déle vydržet větší mechanické a teplotní zatížení při větších výkonech než starší motory. Z vnějšku bylo letadlo rozpoznatelné díky plně zakrytému podvozku. Posunutí plnících a přístupových otvorů pro servis a provozní kapaliny.{{Fakt/dne|20170730213853|}} Překryt motoru odpovídal posledním verzím G-10 a G-14 stejně tak jako překryt „Erla Haube“, vyšší směrovka a větší chladič oleje. Podvozek byl o něco rozšířen a upravilo se jeho uchycení, nově byl na vrchní ploše křídla mechanický ukazatel, který pilotovi ukazoval zatažení podvozku. Došlo k úpravě křídélek kdy nově měly Flettnerovy plošky. Z důvodu lepšího vyvážení letadla byla posunuta rádiostanice v trupu a kyslíkové bomby se přesunuly do křídla. V kokpitu došlo k přepracování rozvržení přístrojů. Nově se mohl model K ve střemhlavém letu přiblížit rychlosti blízké 850 km/h.<ref>{{Citace monografie
| příjmení =
| jméno =
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Bf 109K-4 Flugzeug-Handbuch D.(Luft) T.2109 K-4 Teil 0 (Allgemeine Angaben))
| vydání =
| vydavatel =
| místo =
| rok = 1945
| počet stran =
| strany = 10
| isbn =
}}</ref> První stroje verze K-4 přišly k bojovým jednotkám na podzim [[1944]]. Z důvodu postupného rozkladu výrobních a servisních sítí v Německu koncem války se část nově zavedených konstrukčních prvků dostalo na novou verzi K v malém počtu, to se týká přednostně Flettnerových plošek a mechanických ukazatelů vysunutí / zasunutí podvozku. Tato poslední válečná verze Messerschmittu Bf 109 byla plnohodnotným stíhacím strojem, který se mohl postavit i těm nejlepším stíhačům protivníka.{{Fakt/dne|20170730213853|}} Celkem bylo vyrobeno asi 550-1700 kusů Bf 109 K-4, přesné číslo není známo. Autoři zde nemají jasno. Václav Němeček udává přes 750 kusů této verze,<ref name="Němeček">{{Citace periodika | příjmení = Němeček | jméno = Václav | titul = Messerschmitt Bf 109K | časopis = Letectví a kosmonautika | odkaz na časopis = Letectví a kosmonautika | rok = 1983 | měsíc = srpen| ročník = LIX.| číslo = 16| strany = 631| url = | issn = }}</ref>, M. Murawski uvádí konkrétně 754 kusy.<ref name="Murawski">{{Citace monografie | příjmení = Murawski | jméno = Marek | příjmení2 = | jméno2 = | příjmení3 = | jméno3 = | rok = 1997 | vydání = 1 | titul = Letadla Luftwaffe Část 2 | vydavatel = Intermodel | místo = Hostomice | isbn = 80-901976-3-9}}</ref>
 
* '''Bf 109 K-2''' – vyroben pouze 1 kus.
Tento experimentální letoun byly v podstatě dva draky stroje Bf 109F spojeny pomocí nového centroplánu a nových vodorovných ocasních ploch, podobně jako [[F-82 Twin Mustang]]. U prototypu byl pravý kokpit zakapotován a pilot seděl v levém. Byly navrženy čtyři varianty tohoto letadla. Jedna z nich byla přepadový stíhač vyzbrojena pěti 30&nbsp;mm kanony a až do 1 000 &nbsp;kg nákladu pum, další byl stíhací bombardér vyzbrojený dvěma kanóny [[MK 108]] a až dvěma pumami do hmotnosti 1 000kg.{{Fakt/dne|20141109173052}}
 
Oba letouny měly být poháněny motorem [[DB 605]]. Třetí a čtvrtá byly pouze jen na papíře a byly by podobné prvním dvěma návrhům, ale poháněny motoy [[Jumo 213]]. Nakonec byl postaven<ref name="Murawski">{{Citace monografie | příjmení = Murawski | jméno = Marek | příjmení2 = | jméno2 = | příjmení3 = | jméno3 = | rok = 1997 | vydání = 1 | titul = Letadla Luftwaffe Část 2 | vydavatel = Intermodel | místo = Hostomice | isbn = 80-901976-3-9}}</ref> pouze jeden Bf 109Z, a ten nikdy neletěl, protože byl ve svém [[hangár|hangáru]]u poškozen během spojeneckého bombardování v roce 1943 a v roce 1944 bylo od projektu trvale opuštěno.<ref name=kl109>[http://www.klueser.eu/Me109.php Bf109 variants overview (German)]</ref><ref>Green, W.; ''Warplanes of the Third Reich'', Macdonald and Jane's, 1970.</ref>
 
=== Další verze ===
 
== Esa létající na Bf 109 ==
Tři vůbec nejúspěšnější letecká esa Luftwaffe (i celé druhé světové války) dosáhla svých sestřelů výlučně na Bf 109.
 
* [[Erich Hartmann]], 352 sestřelů
* [[Gerhard Barkhorn]], 301 sestřelů
* [[Günther Rall]], 275 sestřelů
 
Další známá letecká esa létající na Bf 109 byli [[Hans-Joachim Marseille]] (158 sestřelů), [[Siegfried Freytag]] (102 sestřelů) a mnoho dalších.
Esa mimo Luftwaffe:
 
* [[Ilmari Juutilainen]], [[Finsko]], 94 sestřelů
* [[Alexandru Șerbănescu]], [[Rumunské království|Rumunsko]], 47 sestřelů
* [[Mato Dukovac]], [[Nezávislý stát Chorvatsko|Chorvatsko]], 44 sestřelů
* [[Ján Režňák]], [[Slovenská republika (1939–1945)|Slovensko]], 32 sestřelů
* [[Dezső Szentgyörgyi]], [[Maďarské království|Maďarsko]], 29 sestřelů
* [[Stojan Stojanov]], [[Bulharské carství|Bulharsko]], 5 sestřelů
 
== Uživatelé ==
* '''Maximální vzletová hmotnost''': 3400 kg
* '''Pohonná jednotka:''' kapalinou chlazený vidlicový invertní dvanáctiválec Daimler - Benz [[Daimler-Benz DB 605|DB 605A-1]], AM, AS, ASM
* '''Vzletový výkon motoru:''' DB 605 A - 1475 k (1084,8 kW), DB 605 AM - 1800 k, ASM - 1800k (1324 kW)
* '''Poměr výkon/hmotnost''': podle verze 469 - 572 k/1000 kg
 
=== Výkony ===
* '''Maximální rychlost:''' 620-680 km/h podle verze motoru a výstroje
* '''Cestovní rychlost:''' 590 km/h ve výšce 6000 m
* '''Dostup:''' 12&nbsp;000 m
 
{{Portály|Letectví}}
{{Autoritní data}}
 
[[Kategorie:Německá stíhací letadla]]
1 364 190

editací