McDonnell F-4 Phantom II: Porovnání verzí

{{Infobox - letadlo

}}

'''McDonnell Douglas F-4 Phantom II''' je dvoumístný, dvoumotorový, [[Nadzvukový letoun|nadzvukový]] [[stíhací letoun]] dlouhého doletu schopný provozu za každého počasí. Byl původně navržen jako palubní stíhací letoun pro [[Námořnictvo Spojených států amerických]] (''US Navy'')<ref name="swan navyp301">Swanborough and Bowers 1976, str. 188 a 301.</ref> vyzbrojený pouze řízenými střelami, neboť v&nbsp;době jeho vzniku se počítalo s&nbsp;tím, že se vzdušné souboje budou odehrávat pouze na větší vzdálenosti a [[Letecký kanón|kanónů]] tak nebude zapotřebí. Phantom se však osvědčil i&nbsp;při útocích na pozemní cíle a jako [[průzkumný letoun]]. Do služby u&nbsp;US Navy vstoupil v&nbsp;roce [[1960 v letectví|1960]]. Pro své kvality byl později přijat do služby u&nbsp;[[Námořní pěchota Spojených států amerických|americké námořní pěchoty]] (USMC) a [[Letectvo Spojených států amerických|amerického letectva]] (USAF). V&nbsp;polovině 60. let 20. století se stal dominantním typem letounu v&nbsp;rámci všech tří leteckých složek ozbrojených sil USA.<ref name="Phab40th"/> V&nbsp;letech [[1959 v letectví|1959]] až [[1962 v letectví|1962]] ustanovil 15 leteckých [[rekord|světových rekordů]],<ref name="boeing phirsts">[http://www.boeing.com/defense-space/military/f4/firsts.htm "Phabulous 40th: Phantom "Phirsts"."] ''Boeing.'' Citováno: 22. srpna 2011.</ref> které zahrnovaly absolutní rychlostní rekord a absolutní výškový rekord.<ref name="boeing record">[http://www.boeing.com/defense-space/military/f4/bluebook/record.htm "Phabulous 40th: World Record Holder."] ''Boeing''. Citováno: 22. srpna 2011.</ref> Letouny tvořily podstatnou část amerických leteckých sil i&nbsp;v&nbsp;70. a 80. letech [[20. století]], kdy začaly být nahrazovány modernějšími stroji, jako například [[McDonnell Douglas F-15 Eagle|F-15]] a [[General Dynamics F-16 Fighting Falcon|F-16]] u&nbsp;amerického letectva, [[Grumman F-14 Tomcat|F-14]] a [[McDonnell Douglas F/A-18 Hornet|F/A-18]] u&nbsp;amerického námořnictva a námořní pěchoty. Letouny F-4 byly úspěšně a ve velkých počtech vyváženy do celého světa. Stroje používalo nebo stále používá 11 dalších států světa.

== Vývoj ==

=== Původ ===

V&nbsp;roce [[1952 v letectví|1952]] byl [[konstruktér]] Dave Lewis jmenován do funkce vedoucího oddělení předběžných návrhů.<ref name="Thorn260"/> Ačkoliv se v&nbsp;dohledné době nerýsovala možnost nějaké soutěže na dodání letadel, interní studie společnosti předpokládala brzkou potřebu nového letounu pro námořnictvo, totiž útočné stíhačky.<ref name="Thorn260"/> Společnost byla od 40. let dodavatelem palubních proudových letounů pro [[Námořnictvo Spojených států amerických|US Navy]]. Nejprve to byly stroje [[McDonnell FH-1 Phantom|FH-1 Phantom]], následovaly letouny [[McDonnell F2H Banshee|F2H Banshee]] a [[McDonnell F3H Demon|F3H Demon]]. Pro [[Letectvo Spojených států amerických|USAF]] společnost dodala letouny [[McDonnell F-101 Voodoo|F-101 Voodoo]]. Proto pro ni byla ránou porážka v&nbsp;soutěži na dodání stíhacího letadla pro US Navy, kterou vyhrál letoun [[Vought F-8 Crusader|Vought F8U&nbsp;Crusader]].

 

 

=== Pojmenování letounu ===

[[Letoun]] byl původně označen '''AH''', později byl přeznačen americkým námořnictvem na '''F4H''', zatímco původní označení u&nbsp;amerického letectva bylo '''F-110A&nbsp;Spectre'''. Označení '''F-4''' vstoupilo v&nbsp;platnost v&nbsp;roce [[1962 v letectví|1962]], kdy byl sjednocen systém označování letounů u&nbsp;všech ozbrojených složek USA. V&nbsp;rámci společnosti McDonnell Aircraft byl letoun označován jako '''Model 98'''.

 

=== Výroba ===

Na začátku výroby byl změněn typ [[radar]]u za lepší a větší AN/APQ-72, což si vyžádalo úpravu tvaru nosu letounu. Také kryt kabiny byl přepracován, čímž se zlepšil rozhled z&nbsp;[[kokpit]]u a zvětšil se prostor na zadním sedadle.<ref name="Lake 1992, p. 190"/> První výrobní verze byla označena '''F4H-1'''. Na tuto verzi bylo přeznačeno i&nbsp;pět předvýrobních YF4H-1. Od 46. vyrobeného letounu (resp. od 48. letounu, pokud připočteme dva prototypy) začaly být do letounů montovány motory J79-GE-8. Následně bylo prvních 45 letounů přeznačeno na verzi '''F4H-1F'''.

 

V&nbsp;září [[1962 v letectví|1962]] došlo ke sjednocení značení letounů všech složek ozbrojených sil [[Spojené státy americké|USA]]. Letouny F4H-1F byly přeznačeny na verzi '''F-4A''' a letouny F4H-1 na verzi '''F-4B'''. Od června [[1961 v letectví|1961]] do března [[1967 v letectví|1967]] bylo dodáno k&nbsp;[[Námořnictvo Spojených států amerických|US Navy]] a [[Námořní pěchota Spojených států amerických|USMC]] celkem 649 strojů F-4B. 29 jich bylo později zapůjčeno USAF.<ref name="legendy"/>

 

=== Světové rekordy ===

Aby [[Námořnictvo Spojených států amerických|US Navy]] předvedlo schopnosti svých nových stíhaček, uspořádalo řadu akcí s&nbsp;cílem překonat světové rekordy pomocí nových letounů:<ref name="Phab40th"/>

* '''Operace Top Flight''':

 

== Popis ==

F-4 Phantom je dvoumístný [[stíhací bombardér]] s&nbsp;tandemovým uspořádáním sedadel, který byl původně navržen jako palubní přepadový stíhač pro [[Námořnictvo Spojených států amerických|US Navy]] primárně určený k&nbsp;obraně flotily. Novinkou bylo použití výkonného pulzního [[Dopplerův jev|Dopplerova]] radaru a rozsáhlé použití [[Titan (prvek)|titanu]] při stavbě jeho trupu.<ref>[http://www.boeing.com/defense-space/military/f4/images/titanium.htm "Phabulous 40th: Current Uses of Titanium: F-4."] ''Boeing,'' 1971. "F-4B/C 1,006 lb. 7.7% of Structure, F-J/E 1,261 lb. 8.5% of Structure". Citováno: 27. srpna 2011.</ref>

 

=== Letová charakteristika ===

Největší výhodou Phantomů v&nbsp;leteckém boji byl obrovský tah jeho motorů, který umožnil zkušenému pilotovi, aby se vhodně zapojil do vzdušného souboje nebo jej v&nbsp;případě potřeby opustil.<ref name="vectorsite 2.3">Goebel, Greg. [http://www.vectorsite.net/avf4_2.html#m3 "Phantom Over Southeast Asia."] ''Vectorsite.net''. Citováno: 27. srpna 2011.</ref> Letoun byl robustní konstrukce navržený pro odpalování střel řízených radarem na cíle za hranicí viditelnosti, a proto postrádal obratnost sovětských protivníků a měl tendenci k&nbsp;nežádoucímu vybočování při ostrých manévrech. Přesto piloti o&nbsp;letounu hovořili, že dobře reagoval na jejich pokyny, a že se s&nbsp;ním dobře létalo i&nbsp;na hraně jeho výkonů. V&nbsp;roce [[1972 v letectví|1972]] byl typ F-4E vylepšen montáží lamel na [[Náběžná hrana|náběžnou hranu křídla]], což podstatně zlepšilo jeho obratnost při vysokých úhlech náběhu na úkor maximální rychlosti.<ref name="Higham 1978"/>

 

Motory J79 produkovaly značné množství černého dýmu, což byla značná nevýhoda, protože nepřítel mohl lépe zjistit letoun. Tento problém byl vyřešen u&nbsp;varianty F-4S&nbsp;dosazením motorů ve variantě −10A, které byly vybaveny spalovací komorou bez produkce kouře.<ref>Richardson and Spick 1984, str. 25.</ref>

== Operační historie ==

=== Námořnictvo Spojených států (United States Navy) ===

 

30. prosince 1960 se letka VF-121 „Pacemakers“ na námořní letecké základně Miramar stala první letkou US Navy, která byla vybavena letouny F4H-1F (F-4A). Letka VF-74 „Bedevilers“ na námořní letecké základně Oceana se stala v&nbsp;říjnu 1961 první operačně nasaditelnou letkou Phantomů amerického námořnictva, poté, co byla 8. července 1961 vybavena letouny F4H-1 (F-4B).<ref name="Thorn260">Thornborough and Davies 1994, str. 11–15, 202, 222 a 260.</ref> Její Phantomy vykonaly svou první palubní službu mezi srpnem 1962 a březnem 1963 na palubě letadlové lodi [[USS Forrestal (CV-59)|USS ''Forrestal'' (CV-59)]].<ref name="Lake 1992, p. 190"/> Druhou nasaditelnou letkou americké atlantické flotily se stala letka letounů F-4B VF-102 „Diamondbacks“, která byla okamžitě po dodání nových letounů dodána k&nbsp;testování na palubě letadlové lodi [[USS Enterprise (CVN-65)|USS ''Enterprise'' (CVN-65)]].<ref name="Lake 1992, p. 190"/> První operačně nasaditelnou letkou pacifické flotily amerického námořnictva se stala letka VF-114 „Aardvarks“ vybavená letouny F-4B, která začala od září 1962 působit z&nbsp;paluby letadlové lodi [[USS Kitty Hawk (CV-63)|USS ''Kitty Hawk'' (CV-63)]].<ref name="Thorn260"/> V&nbsp;té době vrcholila [[Karibská krize|kubánská raketová krize]], a proto byly třetí bojeschopná letka atlantické flotily VF-41 „Black Aces“ převelena na [[Florida|Floridu]] na námořní leteckou základnu [[Key West (město)|Key West]], přičemž letky na lodích USS ''Enterprise'' a USS ''Independence'' prováděly blokádu [[Kuba|Kuby]].<ref name="legendy"/>

Dne 10. května [[1972 v letectví|1972]] poručík Randall H. Cunningham a poručík William P. Driscoll létající na F-4J, volací znak ''Showtime 100'', sestřelili tři letouny [[MiG-17]] a tím se stali prvními americkými [[Letecké eso|leteckými esy]] ve vietnamském konfliktu. V&nbsp;té době se věřilo, že jejich páté vítězství bylo nad severovietnamským esem, kterým byl plukovník [[Nguyen Toon]]. Existence této postavy je dnes zpochybňována. Při zpátečním letu byl Phantom poškozen nepřátelskou protiletadlovou střelou. Aby se vyhnuli zajetí, pokračoval Cunningham a Driscoll v&nbsp;letu s&nbsp;hořícím letounem, přičemž k&nbsp;řízení používali jen směrové kormidlo (použití klasického řízení bylo pro jeho poškození nemožné), aby se následně [[Vystřelovací sedadlo|katapultovali]] nad mořem.<ref name="dorr"/>

 

Během [[Válka ve Vietnamu|války ve Vietnamu]] používalo US Navy letouny F-4B, F-4J a F-4N. Posádky těchto letounů si nárokují 57 vítězství ve [[Manévrový vzdušný souboj|vzdušných soubojích]] při vlastní ztrátě 71 Phantomů v&nbsp;boji (5 sestřelili nepřátelské letouny, 13 [[Protiletadlový raketový komplet|protiletecké řízené střely]] a 53 palba [[Protiletadlový kanón|protileteckého dělostřelectva]] a ručních zbraní). Dalších 54 Phantomů bylo ztraceno při [[Letecká nehoda|nehodách]].<ref name="legendy"/><ref name="Grossnick">Grossnick 1997.</ref>

 

=== Námořní pěchota Spojených států (United States Marine Corps) ===

[[Soubor:F-4B VMFA-314 1968.jpg|náhled|Letoun F-4B letky VMFA-314 „Black Knights (Černí rytíři) USMC“]]

[[Námořní pěchota Spojených států amerických|Námořní pěchota]] obdržela první stroje F-4B v&nbsp;červnu [[1962 v letectví|1962]]. Letka VMFA-314 „Black Knights“ na letecké základně námořní pěchoty Cherry Point<ref name="legendy"/> se stala první operační jednotkou. Jako doplněk k&nbsp;útočným variantám námořní pěchota používala rovněž stroje RF-4B pro taktický průzkum. První z&nbsp;nich byly dodány v&nbsp;roce [[1965 v letectví|1965]] na základnu El Toro v&nbsp;[[Kalifornie|Kalifornii]].<ref name="legendy"/>

 

První letadla trpěla netěsnostmi palivových nádrží v&nbsp;křídlech, která vyžadovala přetěsnění nádrží po každém letu a u&nbsp;85 letounů byly zjištěny praskliny na vnějších křídlech.<ref name="knaack">Knaack 1978</ref> Objevily se rovněž problémy s&nbsp;ovládacími válci křidélek, elektrickými [[Konektor (elektrotechnika)|konektory]] a požáry v&nbsp;motorovém prostoru. Průzkumné RF-4C si odbyly svůj debut nad Vietnamem 30. října [[1965 v letectví|1965]], kde létaly na riskantních misích, při kterých měly vyhodnotit úspěšnost předchozího útoku. Předváděcí skupina USAF zvaná „Thunderbirds“ používala stroje F-4E od roku [[1969 v letectví|1969]] do roku [[1974 v letectví|1974]].<ref name="Lake 1992, p. 190"/>

 

Letoun F-4C byl vlastně totožný se strojem námořnictva F-4B vybavený střelami [[AIM-9 Sidewinder]], avšak letectvem objednané stroje F-4D, které začaly přicházet v&nbsp;červnu 1967, byly vybaveny střelami [[Hughes AIM-4 Falcon|AIM-4 Falcon]]. Avšak střely Falcon, podobně jako jejich předchůdce, byly navrženy k&nbsp;sestřelování přímo a vodorovně letících [[bombardér]]ů. Proti obratným stíhačkám se prokázaly jako téměř neúčinné. Nakonec se letouny F-4D vrátily k&nbsp;používání střel Sidewinder v&nbsp;rámci programu „Rivet Haste“ na začátku roku [[1968 v letectví|1968]] a od roku [[1972 v letectví|1972]] začaly být používány střely AIM-7E-2 „Dogfight Sparrow“. Podobně jako ostatní Phantomy létající ve válce ve Vietnamu byly letouny F-4D urychleně vybaveny anténami na detekci sovětských řízených protileteckých střel SA-2.<ref name="knaack"/>

 

28. srpna 1972 se kapitán Richard S. Ritchie stal prvním leteckým esem v&nbsp;rámci USAF v&nbsp;této válce.<ref name="dorr">Dorr and Bishop 1996, str. 37–38, 44, 48-49, 188-189, 198-199, 200–201, 232.</ref> 9. září 1972 se kapitán Charles B. DeBellevue (létající jako WSO) stal americkým esem s&nbsp;největším počtem sestřelů po dosažení šestého vítězství<ref name="dorr"/> a kapitán Jeffrey S. Feinstein (WSO) se stal posledním [[Letecké eso|leteckým esem]] ve válce ve Vietnamu 13. října 1972.<ref name="dorr"/> Letouny USAF F-4C/D/E si nárokují sestřelení 107,5 strojů [[Mikojan-Gurevič|MiG]] v&nbsp;jihovýchodní Asii (50 střelou Sparrow, 31 střelou Sidewinder, 5 střelou Falcon, 15,5 leteckým kanónem a šest jiným způsobem).<ref name="seaf4loss"/> Poslední bojové lety strojů F-4 ve válce ve Vietnamu byly provedeny 15. srpna [[1973 v letectví|1973]].<ref name="legendy"/>

 

V&nbsp;roce [[1975 v letectví|1975]] začaly k&nbsp;letectvu přicházet stroje F-15 Eagle a od roku 1979 letouny [[General Dynamics F-16 Fighting Falcon|F-16 Fighting Falcon]]. Do roku [[1992 v letectví|1992]] došlo k&nbsp;přezbrojení všech letek po celém světě. Ve službě zůstaly jen letouny verze ''F-4G Advanced Wild Weasel'' (Divoké lasičky k&nbsp;umlčování PVO), které vystřídaly v&nbsp;roce 1979 letouny ''F-4C Wild Weasel''.<ref name="legendy"/>

 

 

=== Egypt ===

Po uzavření [[Egyptsko-izraelská mírová smlouva|egyptsko-izraelského míru]] v&nbsp;[[Camp David]]u, byl Egypt odříznut od vojenské pomoci ostatních arabských států i&nbsp;od dodávek sovětské výzbroje. Proto v&nbsp;roce 1979 egyptské letectvo zakoupilo od USAF 35 použitých letounů F-4E spolu se značným počtem raket Sparrow, Sidewinder a Maverick za 594 miliónů dolarů.<ref name="fricker p88"/> Dalších sedm bývalých strojů USAF bylo pořízeno v&nbsp;roce [[1988 v letectví|1988]].<ref name="fricker p88"/> Koncem 90. let 20. století byly tři stroje zničeny, ale byly nahrazeny dalšími třemi letouny.<ref name="Lake 1992, p. 190"/>

 

=== Německo ===

Německá [[Luftwaffe (Bundeswehr)|Luftwaffe]] nejprve objednala v&nbsp;roce 1969 průzkumné stroje RF-4E, kterých od ledna 1971 obdržela celkem 88.<ref name="Lake 1992, p. 190"/> V&nbsp;roce 1982 byly původně neozbrojené letouny RF-4E upraveny tak, aby mohly být případně použity proti pozemním cílům. Letouny byly vyřazeny v&nbsp;roce [[1994 v letectví|1994]].<ref name="fricker p88"/>

 

 

=== Řecko ===

V&nbsp;roce 1971 [[řecké vojenské letectvo]] objednalo nové letouny F-4E Phantom, jejichž dodávky začaly v&nbsp;roce 1974. Na počátku 90. let 20. století řecké letectvo obdrželo další letouny RF-4E a F-4E od Německa a americké letecké národní gardy.<ref>Dimitropoulos, K. ''F-4 Phantom'' (řecky). Athens: Constantinidis Publications, 1997. ISBN 960-8426-01-4.</ref><ref>Manakanatas, D. and D. Stergiou. ''Phantom F-4''(řecky). Athens" Epikoinonies S.A., 2002.</ref>

 

 

=== Írán ===

V 60. a 70. letech 20. století Spojeným státům přátelsky nakloněná íránská vláda zakoupila 225 letounů F-4D (32 ks), F-4E (177 ks) a RF-4E (16 ks). Imperiální íránské letectvo ztratilo jeden RF-4C při provádění elektronického zpravodajství proti [[Sovětský svaz|Sovětskému svazu]] poté, co do letounu úmyslně narazil [[MiG-21]].<ref name="ussrMedal">{{Citace elektronické monografie |url=http://www.warheroes.ru/hero/hero.asp?Hero_id=475|titul=Gennadii N. Eliseev Medal record and citation}}</ref> Letouny F-4D byly v&nbsp;roce 1975 použity k&nbsp;útokům na pozemní cíle při akcích proti povstalcům v&nbsp;[[Omán]]u. Během těchto akcí byl jeden z&nbsp;nich sestřelen palbou ze země.<ref name="Baugher_f4_44">Baugher, Joseph F. [http://www.joebaugher.com/usaf_fighters/f4_44.html "Phantom with Iran."] Phantom II, April 2000. Citováno: 1. 9. 2011.</ref>

 

Po pádu [[Muhammad Rezá Pahlaví|šáha]] se situace dramaticky změnila. Spojené státy uvalily na Írán [[embargo]], a tím odřízly Phantomy od dodávek náhradních dílů. Navíc mnoho pilotů a pozemního personálu odešlo do [[exil]]u nebo odešlo z&nbsp;armády. To citelně oslabilo bojeschopnost íránských Phantomů, které byly nějakou dobu bez součástek, školených pilotů a pozemního personálu.<ref name="Baugher_f4_44"/> Podle tajné dohody z&nbsp;poloviny 80. let 20. století dle hesla „zbraně za rukojmí“, prodala vláda USA do Íránu nejméně 23 bývalých strojů USAF F-4E i&nbsp;s&nbsp;náhradními díly přes [[Paraguay]] ([[Aféra Írán-Contras]]).<ref name="Vector3"/>

 

 

=== Izrael ===

[[Izraelské vojenské letectvo]] Chel Ha´Avir patřilo k&nbsp;největším zahraničním odběratelům Phantomů. Izraelští piloti létali jak na nových strojích, tak na vyřazených letounech USAF. Bylo vytvořeno rovněž několik jednorázových speciálních [[Průzkumný letoun|průzkumných]] variant. První letouny F-4E, přezdívané "''Kurnass''" (Těžké kladivo), a RF-4E, přezdívané "''Orev''" (Havran), byly dodány v&nbsp;září [[1969 v letectví|1969]]. První jednotka jimi vyzbrojená byla [[201. tajeset]] „Achat“ na základně Chacor jižně od Tel Avivu pod velením majora Shmuel Chetze.

 

=== Japonsko ===

Od roku 1968 Japonské letectvo nakoupilo 140 letounů F-4EJ, které neměla zařízení na [[Tankování paliva za letu|tankování ve vzduchu]], nemohly nést protilodní střely, [[Jaderná zbraň|jaderné zbraně]] a výzbroj proti pozemním cílům.<ref name="fricker p88"/><ref>Joseph F. Baugher. [http://www.f-4.nl/f4_13.html McDonnell F-4EJ Phantom II], ''F-4 history''. Citováno: 1. 9. 2011.</ref> Společnost Mitsubishi dále postavila v&nbsp;licenci 138 dalších strojů (127 vlastní výroba, 11 smontováno z&nbsp;dílů dovezených z&nbsp;USA) a z&nbsp;USA bylo dovezeno dalších 14 neozbrojených průzkumných letounů RF-4E. Z&nbsp;těchto letounů bylo 96 upraveno na verzi '''F-4EJ Kai'''.<ref>Joseph F. Baugher. [http://www.f-4.nl/f4_14.html McDonnell F-4EJ Kai Phantom II], ''F-4 history''. Citováno: 1. 9. 2011.</ref> 15 letounů F-4EJ bylo přestavěno na průzkumnou variantu RF-4EJ s&nbsp;podobnými vylepšeními jako verze F-4EJ Kai.

 

 

=== Velká Británie ===

Prvním zahraničním odběratelem Phantomů byla [[Spojené království|Velká Británie]], která se rozhodla nakoupit americké stroje místo vývoje vlastních letadel k&nbsp;malé radosti představitelů britského leteckého průmyslu.<ref name="Vector3">http://www.vectorsite.net/avf4_3.html</ref> Velká Británie nakoupila celkem 170 letounů verzí, které byly založeny na verzi F-4J pro použití u&nbsp;[[Royal Air Force|Královského letectva]] (RAF) a [[Royal Navy|Královského námořnictva]] (Royal Navy). Největším rozdílem bylo použití britských dvouproudových motorů [[Rolls-Royce Spey]] Mk.201 o tahu po 54,5 kN na maximálním režimu a britské avioniky. Zástavba britských motorů byla složitá, drahá a snížila maximální rychlost stroje, přestože použité motory měly větší výkon. Vyšší rychlost ale nedovolovaly materiály použité v&nbsp;motorech. Naopak v&nbsp;nízkých letových hladinách dosahovaly lepších výkonů.<ref name="Vector3"/> Jeden britský letecký komentátor britské letouny popsal jako „''nejvýkonnější, nejdražší a nejpomalejší Phantomy na světě''.“<ref name="Vector3"/>

 

 

=== Civilní použití ===

''Národní laboratoře Sandia'' použily letoun F-4 namontovaný na raketovém vozíku ke zkoušce odolnosti zesílené betonové konstrukce, která se používá například na obal [[Jaderná elektrárna|jaderných elektráren]], po nárazu letounu.<ref>[https://share.sandia.gov/news/resources/video-gallery/index.html Footage of 1988 rocket-sled test], [http://sandia.gov/videos2005/f_4crash_test_slow.mpg slow motion video]. Sandia National Laboratories via sandia.gov. Citováno: 1. 9. 2011.</ref>

 

== Varianty ==

{{Viz též|Varianty letounu McDonnell Douglas F-4 Phantom II}}

V&nbsp;průběhu výroby a služby letounů Phantom vzniklo velké množství variant, které jsou vyjmenovány v&nbsp;samostatném článku. Níže je uveden pouze stručný přehled.

 

* [[Turecké letectvo]] – zakoupilo 72 nových F-4E a 8 RF-4E. V&nbsp;80. a 90. letech 20. století získalo podle některých zpráv téměř 161 strojů F-4E (od USAF) a 32 strojů RF-4E (od Luftwaffe).<ref name="Vector3"/> Ve službě zůstává (2011) 120 modernizovaných strojů F-4E a 32 strojů RF-4E.<ref>http://www.milaviapress.com/orbat/turkey/index.php</ref>

 

=== Přezdívky ===

Phantomy posbíraly během své služby celou řadu přezdívek. Některé z&nbsp;nich jsou ''Rhino (Nosorožec), Double Ugly (Dvojnásobně ošklivý)'',<ref name="Boeing Gee Whiz"/> ''Flying Anvil (Létající kovadlina), Flying Footlocker (Létající kufr)'' (Pozn.: Footlocker je malý kufr, který slouží na osobní věci a v&nbsp;kasárnách se dává k&nbsp;nohám postele.), ''Flying Brick (Létající cihla), Lead Sled (Olověné sáně), Big Iron Sled (Velké železné sáně)'' a ''St. Louis Slugger''.<ref>[http://www.bluejacket.com/humor_naval-aviation.html "Basic Aircraft Wisdom and Aircraft Nicknames."] ''Bluejacket.com''. Citováno: 27. srpna 2011.</ref> V&nbsp;souvislosti s&nbsp;tím, že žádný jiný letoun nesestřelil více letounů MiG<ref name="Thorn260"/> se letounu začalo říkat ''World’s&nbsp;Leading Distributor of MiG Parts (Největší světový distributor součástek MiGů)''.<ref name="Boeing Gee Whiz">[http://www.boeing.com/defense-space/military/f4/geewhiz.htm "Phabulous 40th: Gee Whiz!"] ''Boeing''. Citováno: 27. srpna 2011.</ref> Jako reakce na jeho vynikající výkony navzdory jeho velikosti se letounu říkalo „triumf tahu nad aerodynamikou.“<ref>[http://www.defenseindustrydaily.com/more-qf-4s-and-a-new-trick-for-old-dogs-04650/ "More QF-4s&nbsp;– And A&nbsp;New Trick for Old Dogs?"] ''Defense Industry Daily'', 22. ledna 2008. Citováno: 27. srpna 2011."</ref> Posádky německé [[Luftwaffe (Bundeswehr)|Luftwaffe]] letouny F-4 přezdívaly ''Eisenschwein (Železné prase)'', ''Fliegender Ziegelstein (Létající cihla)'' a ''Luftverteidigungsdiesel (Dieselová protivzdušná obrana)''.<ref>[http://www.abendblatt.de/daten/2004/11/25/368532.html "Zwei Alarmrotten mit dem 'Luftverteidigungsdiesel'] ''Hamburger Abendblatt.'' 25. listopadu 2004. Citováno: 27. srpna 2011.</ref>

 

 

== Specifikace (F-4E) ==

''Technické údaje pocházejí z&nbsp;publikace „Bojové legendy: F-4 Phantom II“,<ref name="legendy"/> „The Great Book of Fighters“.<ref name="Green 2001"/> a publikace „Encyclopedia of USAF Aircraft“''.<ref name="knaack"/>

 

 

=== Výzbroj ===

* Až 8 480&nbsp;kg zbraní na devíti externích závěsnících. Výzbroj zahrnuje klasické a [[Kazetová puma|kazetové bomby]], televizí nebo laserem naváděné bomby, raketnice pro neřízené střely, rakety vzduch-země, střely na ničení [[Letiště|letišť]], protilodní střely, kontejnery pro značkování cílů a pro průzkum, jaderné pumy. Na závěsníky mohly být zavěšeny i&nbsp;kontejnery s&nbsp;nákladem (pošta, zavazadla) nebo přídavné nádrže.

* 4× střela vzduch-vzduch [[AIM-7 Sparrow]] napůl zapuštěné do trupu plus 4× [[AIM-9 Sidewinder]] na pylonech pod křídly; vylepšené řecké F-4E a německé F-4F ICE nesly střely [[AIM-120 AMRAAM]], japonské F-4EJ Kai nesly střely [[Mitsubishi AAM-3]], řecké F-4E mají nést do budoucna i&nbsp;střely [[IRIS-T]]. Íránské F-4 mohou pravděpodobně nést i&nbsp;ruské a čínské střely. Britské Phantomy mohou nést střely [[Skyflash]], které od roku 1978 nahradily střely AIM-7 Sparrow

{{Portály|Letectví|Letectvo Spojených států amerických}}

{{Dobrý článek}}

 

[[Kategorie:Palubní letadla]]