Otevřít hlavní menu

Změny

Odebráno 573 bajtů ,  před 2 lety
m
Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy
{{Infobox zaniklý stát
| název = Království Franků
| originální název = Francia
| rok vzniku = [[481]]
| rok zániku = [[843]]
| více před = ano
| před 1 = Západořímská říše
| před 1 vlajka = Labarum.svg
| před 2 = Syagriova říše
| před 2 vlajka = Labarum.svg
| před 3 = Austrasie{{!}}Království Austrasie
| před 3 vlajka =
| před 4 = Neustrie{{!}}Království Neustrie
| před 4 vlajka =
| před 5 = Fríské království
| před 5 vlajka =
| před 6 = Vizigótská říše
| před 6 vlajka =
| před 7 = Langobardská říše
| před 7 vlajka =
| před 8 = Burgundi{{!}}Království Burgundů
| před info =
| více po =
| po 1 = Západofranská říše
| po 1 vlajka = Triquetra-Cross.svg
| po 2 = Středofranská říše
| po 2 vlajka = Triquetra-Cross.svg
| po 3 = Východofranská říše
| po 3 vlajka = Triquetra-Cross.svg
| šířka 1. sloupce =
| vlajka =
| článek o vlajce =
| vlajka velikost =
| znak =
| článek o znaku =
| rámeček znak =
| hymna =
| článek o hymně =
| motto =
| článek o mottu =
| mapa = Frankish Empire (orthographic projection).svg
| mapa velikost =
| mapa poznámka = Rozloha Franské říše na vrcholu své moci
| hlavní město = [[Tournai]] ([[431]]–[[508]])<br />[[Paříž]] ([[508]]–[[768]])<br />[[Cáchy]] ([[768]]–[[843]])
| rozloha = 1.000.000
| rozloha poznámka =
| nejvyšší bod =
| nejvyšší bod poznámka =
| nejdelší řeka =
| nejdelší řeka poznámka =
| počet obyvatel =
| počet obyvatel poznámka =
| jazyky = [[starofrancouzština]], [[latina]], slovanské
| národnostní složení =
| náboženství = [[Germánská mytologie|germánské „pohanství“]] (dříve),<br />[[Římskokatolická církev|latinské křesťanství]] ([[Státní náboženství|státní]]),<br />[[Slovanské náboženství|slovanské „pohanství“]] (okrajové)
| státní zřízení = [[dědičná monarchie]]
| mateřská země =
| měna = denár, byzantské mince
| vznik = [[3. století]] – [[481]]{{Nejisté datum|události}}
| zánik = [[843]] – [[Verdunská smlouva]]
}}
{{Různé významy|druhý=pozdním období historie Franské říše také|stránka=Karolínská říše}}
== Dějiny Franské říše ==
=== Frankové v&nbsp;době římské ===
[[Soubor:Franks expansion.gif|thumbnáhled|Územní vývoj Franské říše]]
{{podrobně|Frankové}}
[[Frankové]] se v&nbsp;[[Starověký Řím|římských]] písemných pramenech objevují poprvé v&nbsp;polovině [[3. století]] v&nbsp;souvislosti s&nbsp;útoky [[Germáni|germánských kmenů]] na římskou hranici. Od počátku [[4. století]] Frankové pronikali také do římského vojska, postupem času se někteří dostali i&nbsp;do funkce [[římský konzul|konzula]] a&nbsp;v&nbsp;2.&nbsp;polovině 4.&nbsp;století se dokonce Frankové [[Magnentius]] a&nbsp;[[Claudius Silvanus|Silvanus]] pokusili uzurpovat [[seznam římských císařů|císařský]] titul. Římané nebyli stále více schopni franský vojenský nápor zvládat, a&nbsp;proto se s&nbsp;nimi snažili vyjednávat a jakožto [[foederati]] je začlenit do svých služeb – výměnou za vojenskou pomoc se Frankové mohli usazovat na území římské říše a&nbsp;sami si vládnout. Moc římské říše nejen v&nbsp;této oblasti proto postupně slábla.<ref>{{Citace monografie|příjmení=James|jméno=Edward|odkaz na autora=Edward James|titul=Frankové|vydání=1|místo=Praha|vydavatel=NLN|rok=1997|isbn=80-7106-200-6|poznámka=Dále jen James (1997)|strany=37-60|jazyk=}}</ref>
=== Merovejské království (481-687) ===
==== Childerich a Chlodvík ====
[[Soubor:Verovering van Gallie.jpg|thumbnáhled|leftvlevo|Růst Chlodvíkovy říše (481-511)]]
Franský král [[Childerich I.]] (asi 440-481) z&nbsp;rodu [[Merovejci|Merovejců]] byl sice zároveň správcem [[římské provincie]] [[Belgia secunda]] se sídlem v&nbsp;[[Tournai]], svou moc však posiloval na úkor slábnoucí [[západořímská říše|západořímské říše]], jež se roku [[476]] rozpadla. Není zcela jasné, zdali [[Frankové]] začali šířit svou moc do severní [[Galie]] právě pod vedením Childericha nebo až za vlády jeho syna [[Chlodvík I.|Chlodvíka]] (asi 481-511), teprve Chlodvíkovy výboje však daly vzniknout franské říši.<ref>James (1997). S. 60-78.</ref> Roku [[486]] Chlodvík zvítězil nad [[Syagrius|Syagriem]] u&nbsp;[[Soissons]] a postupně rozšířil svou moc nad celou severní Galií natolik, že nakonec přenesl své sídlo do [[Paříž]]e. Roku [[491]] podnikl tažení proti [[Durynkové|Durynkům]], v&nbsp;tomto případě však Chlodvík došel jen dočasných úspěchů. Úspěšnější byla jeho další expanze na jih. Roku [[493]] se oženil s&nbsp;[[burgundsko]]u princeznou [[Chlotilda|Chlotildou]]. Převrat v&nbsp;Burgundsku a zavraždění Chlotildiných rodičů se staly Chlodvíkovi záminkou k&nbsp;sérii vpádů do Burgundska, kterými si vynutil platbu [[tribut]]u. Tribut mu museli platit také [[Vizigóti]].<ref>James (1997). S. 79-89.</ref>
 
[[Soubor:Bapteme de clovis.jpg|thumbnáhled|Chlodvíkův křest (496), vyobrazení ze 14. století]]
Chlodvík posiloval svou moc nejen co do rozsahu říše, nýbrž také v rámci franského kmenového svazu. Odstranil především vůdce ripuárských Franků [[Sigibert Chromý|Sigiberta Chromého]] a&nbsp;postupně sjednotil, byť za cenu krveprolití a&nbsp;občanských válek, franské kmeny.<ref>James (1997). S. 89-91.</ref> Poprvé se tak mezi Franky objevila myšlenka jednotné franské identity.<ref>James (1997). S. 6n.</ref> Chlodvík si ponechal jakožto syn správce římské provincie mnohé římské zvyky, rovněž organizace vojska a&nbsp;státní správy se v mnohém podobala spíše římskému než germánskému vzoru.<ref>James (1997). S. 80n.</ref> Konsolidace proběhla také v právní oblasti, když Chlodvík nechal ke konci své vlády [[kodifikace (právo)|kodifikovat]] franské právní zvyklosti do zákoníku ''[[Lex Salica]]''.<ref>James (1997). S. 16n.</ref>
 
 
==== Chlodvíkovo dědictví ====
[[Soubor:Division of Gaul - 561.jpg|thumbnáhled|rightvpravo|Rozdělení říše mezi syna Chlothara I. (561)]]
Po Chlodvíkově smrti v listopadu [[511]] si franskou říši rozdělili jeho čtyři synové: [[Chlothar I.|Chlothar]] (511-561), [[Childebert I.|Childebert]] (511-558), [[Chlodomer]] (511-524) a&nbsp;[[Theoderich I.|Theuderich]] (511-534). Navázali na dobyvačnou politiku svého otce a&nbsp;upevnili franskou vládu v&nbsp;[[Akvitánie|Akvitánii]]. Roku [[531]] se Chlothar a&nbsp;Childebert dokonce pokusili překročit [[Pyreneje]] a&nbsp;napadnout [[Vizigótská říše|vizigótskou říši]], nesetkali se však s&nbsp;úspěchem, a&nbsp;proto se jejich další výboje soustředily na východ – roku [[534]] začlenili do své říše Burgundsko, roku [[536]] si podmanili [[Ostrogóti|Ostrogóty]] v&nbsp;[[Provence]] a&nbsp;poté začali s&nbsp;výboji i&nbsp;do [[Itálie]], kde však byly jejich úspěchy jen dočasné kvůli problémům se zásobováním.<ref>James (1997). S. 92-100.</ref>
 
 
==== Společnost za vlády Merovejců ====
[[Soubor:Lect Luxeuil 144.jpg|thumbnáhled|upright|[[Lekcionář]] napsaný v 7. století v klášteře v [[Luxeuil]], založeném [[svatý Kolumbán|sv. Kolumbánem]]]]
 
Správa rozsáhlé říše nebyla jednoduchá. Vzhledem ke komunikačním obtížím objížděli sami králové se svou družinou zemi, od svého sídelního města se však příliš nevzdalovali. V&nbsp;regionech byla státní moc vykonávána ve třech liniích: duchovní a&nbsp;soudní správu vykonávali [[biskup]]ové, civilní správu [[hrabě|hrabata]] a&nbsp;vojenskou správu [[vévoda|vévodové]]. V&nbsp;jednotlivých regionech se tyto tři složky navzájem kontrolovaly.<ref>James (1997). S. 178-195.</ref>
 
==== Úpadek merovejské moci ====
[[Soubor:Plaque-boucle 02.jpg|thumbnáhled|leftvlevo|Franská spona ze 7. století]]
Na počátku [[7. století|7.&nbsp;století]] došlo za vlády [[Dagobert I.|Dagoberta&nbsp;I.]] (629-639) k&nbsp;poslednímu vzestupu královské moci, kdy franské říši vládl jediný král. Roku [[631]] však zaznamenal vojenský neúspěch při tažení proti [[Slované|slovanským]] [[Venedové|Venedům]] a&nbsp;[[Sámova říše|Sámově říši]].<ref>James (1997). S. 104-107.</ref> Brzy na to proti Dagobertovi povstala šlechta vedená bývalým [[Austrasie|austrasijským]] majordomem [[Pipin I. Starší|Pipinem&nbsp;I.]] Odpor šlechty byl překonán až za cenu vážných ústupků. Po Dagobertově smrti vládli slabí králové a&nbsp;moc na sebe stále více strhávala šlechta a&nbsp;majordomové.<ref>James (1997). S. 226-228.</ref>
 
 
=== Dominance majordomů (687-751) ===
[[Soubor:Pepin le Bref.jpg|thumbnáhled|leftvlevo|upright|Korunovace [[Pipin III. Krátký|Pipina III.]] franským králem]]
[[Soubor:Steuben - Bataille de Poitiers.png|thumbnáhled|[[Bitva u Tours|Bitva u Poitiers]]]]
Pipin se oženil kolem roku [[670]] s&nbsp;Planktrudou, přičemž toto manželství mu přineslo nejen dva syny Droga a&nbsp;Grimoalda, ale také velký pozemkový majetek, který mu zajistil další upevnění jeho moci. Oba synové však umřeli ještě před svým otcem a&nbsp;záhy skonal někdy po roce [[714]] i&nbsp;sám Pipin. Přestože oba synové měli děti, na post majordoma se prosadil [[Karel Martel]], syn Pipina a&nbsp;jeho konkubíny Chalpaidy. V&nbsp;té době (a&nbsp;přinejmenším ještě zhruba dalších sto let) se nemanželský původ nebral jako nevýhoda{{Doplňte zdroj}} a&nbsp;Karel donutil ke kapitulaci Pipinovu manželku Plektrudu, která se snažila získat post majordoma pro své vnuky. Karel od ní získal část královského pokladu a&nbsp;aby si svoji vládu natrvalo pojistil, nechal povraždit Drogovy syny. Během své vlády se často spojoval s&nbsp;[[biskup]]y, kteří mu pomáhali v&nbsp;boji proti staré franské rodové šlechtě. Část statků (některé získané zabavením klášterního majetku) rozdal svým vazalům, jeho rod totiž stále nebyl plně legitimním vládcem říše, korunu měli v&nbsp;držení [[Merovejci]].
 
 
=== Karel Veliký – první středověký císař v&nbsp;západní Evropě ===
[[Soubor:Aachener Dom BW 2016-07-09 13-53-18.jpg|thumbnáhled|Trůn Karla Velikého (Oktogon, Cáchy)]]
{{Viz také|Karolínská říše}}
Největšího rozmachu dosáhla Franská říše za Pipinova syna [[Karel Veliký|Karla Velikého]] (vládl [[768]]–[[814]]), podle něhož se celý rod nazývá [[Karlovci]]. Hlavní náplní Karlova panování byly výboje, za nichž se franský stát nebývale rozšířil. Přes třicet let vedli franští bojovníci urputné boje na východě za [[Rýn]]em s&nbsp;germánskými [[Sasové|Sasy]]. Na území dnešního [[Maďarsko|Maďarska]] se králi podařilo úplně zničit říši [[Avaři|Avarů]]. Podnikl také výpravu proti [[Slované|Slovanům]] v&nbsp;našich zemích a&nbsp;přiměl je odvádět poplatky ([[805]]). Na jihu zvětšil svoji říši o&nbsp;severní [[Itálie|Itálii]] a&nbsp;pronikl až na [[Pyrenejský poloostrov]]. Karlova první španělská výprava však skončila tragicky. Zadní voj franského vojska byl tehdy přepaden a&nbsp;všichni vojáci pobiti. Hrdinně zahynul i&nbsp;jeho velitel [[Roland]]. O&nbsp;tři století později sepsal neznámý autor nádherný hrdinský epos ''[[Píseň o Rolandovi]]''. V&nbsp;něm oslavil hrdinu, který do posledního dechu bojuje za svého krále. Franská říše Karlovců se postupně stala rozhodující mocností v&nbsp;západní Evropě a&nbsp;protiváhou [[Byzantská říše|byzantské říše]] na východě. Tomu odpovídal [[císař]]ský titul jejího panovníka. Roku [[800]] korunoval papež [[Lev III.]] během vánočních bohoslužeb v&nbsp;[[Řím]]ě Karla Velikého císařem. Tak byla na západě obnovena římská říše, která se ovšem vůbec nepodobala starověkému otrokářskému impériu. Nový význam dala její existenci církev. Středověký římský císař se měl stát vládcem a&nbsp;ochráncem všech západních [[křesťan]]ů. Tato představa byla zcela neuskutečnitelná. Přesto panovala po celý [[středověk]].
 
==== Správa říše ====
[[Soubor:Frankish Empire 481 to 814-en.svg|rightvpravo|thumbnáhled|Měnící se tvář říše mezi lety [[481]] až [[814]]]]
Karel se i&nbsp;po císařské korunovaci snažil být především vládcem Franků. Rozlehlou říši rozdělil jako kdysi merovejci na [[hrabství]], která spravovala [[Hrabě|hrabata]], vybíraná panovníkem. V&nbsp;pohraničí byly místo hrabství zřizovány [[Marka (území)|marky]] v&nbsp;čele s&nbsp;[[Markrabě|markrabími]]. Marky byly obsazovány vojáky, kteří měli za úkol bránit říši před útoky zvenčí. Středisky správy byly falce, královské dvorce s&nbsp;palácem, rozmístěné v&nbsp;různých částech země. K&nbsp;nim příslušely statky. Kontrolu nad celým územím prováděl král, který se svojí družinou objížděl zemi. Říše neměla hlavní město, v&nbsp;němž by trvale sídlil. Při tehdejší malé úrodnosti totiž početný královský dvůr rychle spotřeboval zásoby potravin i&nbsp;pícnin z&nbsp;širokého okolí. Panovník byl proto nucen cestovat po statcích, na nichž mu poddaní vždy přichystali dostatek obživy a&nbsp;čerstvé koně pro něho osobně i&nbsp;jeho družinu. Karel ovšem nejraději pobýval v&nbsp;[[Cáchy|Cáchách]], kde si nechal postavit výstavný císařský palác. Z&nbsp;rozlehlého objektu se jako jediná dochovala pouze osmiboká kaple (''Oktogon''), před níž byl císař pohřben. Nese výrazné znaky byzantského slohu.
 
Novými nositeli kultury se staly především kláštery. V&nbsp;jejich písařských dílnách (skriptoriích) se opisovaly staré rukopisy a&nbsp;zdobily se malbami. Jednalo se především o&nbsp;biblické texty, ale také o&nbsp;spisy antických autorů. Ty byly využívány především pro zlepšení znalostí spisovné latiny – jazyka církve. Svým obsahem byla antická díla chápání středověkých křesťanů již značně vzdálená. Díky těmto opisům se však řada z nich dochovala do pozdější doby.
 
Karel Veliký se od počátku své vlády snažil, aby duchovní získali dobré vzdělání. Podporoval proto zakládání škol při klášterech a&nbsp;biskupstvích. Ke svému dvoru povolal mnohé učence z&nbsp;[[Anglie]], [[Itálie]] a&nbsp;Španělska. Ti pak působili na církevních školách i&nbsp;v&nbsp;Karlově družině. Patřil do ní například všestranně vzdělaný anglosaský mnich [[Alkuin z Yorku]], Karlův přítel, nebo historik [[Langobardi|Langobardů]] [[Pavel Jáhen]]. Právě Alkuin z&nbsp;Yorku nepochybně podnítil vznik řady významných děl v&nbsp;oblasti umělecké, literární i&nbsp;stavební. Do okruhu rádců Karla Velikého patřil také učenec a&nbsp;básník [[Einhard]] (Ajnhart).
 
Vynikající úrovně dosáhly vzácné rukopisné knihy, které byly zhotovovány v&nbsp;palácové dílně v&nbsp;Cáchách. Karel jim osobně věnoval velkou péči. Byly to hlavně [[Bible]] a&nbsp;[[evangeliář]]e (výňatky z&nbsp;evangelií). Tyto skvostné nákladné knihy vytvářeli nejlepší umělci a&nbsp;zdobili je malbami, především miniaturami (drobnými obrázky). Také jejich vazby byly malými uměleckými díly. Nejstarší dochovaný rukopis z&nbsp;palácové dílny si objednal Karel Veliký se svou manželkou [[Hildegarda|Hildegardou]]. Je psán zlatým a&nbsp;stříbrným písmem na purpurovém pergamenu.
 
==== "Umění" číst a&nbsp;psát ====
[[Soubor:Karldergrossesignatur.svg|thumbnáhled|Podpis Karla Velikého]]
Pro karolinskou renesanci je typický nejen rozvoj učenosti mnichů, ale i&nbsp;rozšíření základní znalosti čtení a&nbsp;psaní. Týkalo se to však pouze úzkého okruhu lidí z&nbsp;císařova okolí. Karel vydával svá nařízení písemně, neboť to usnadňovalo správu říše. Proto vyžadoval, aby jeho úředníci a&nbsp;dvořané uměli číst a&nbsp;psát. Sám se naučil psát až v&nbsp;dospělém věku.
Ve franských klášterech bylo v&nbsp;době Karla Velikého vytvořeno nové písmo, které se nazývá [[karolinská minuskula]]. Bylo velmi jednoduché, praktické a&nbsp;rychle se rozšířilo. Z&nbsp;karolinské minuskuly vznikla později malá písmena abecedy, kterou používáme dnes i&nbsp;my – nazývá se [[latinka]]. Velká písmena ([[majuskule]]) byla převzata z&nbsp;antických nápisů.
 
=== Rozdělení Franské říše ===
[[Soubor:Treaty of Verdun cs.svg|thumbnáhled|rightvpravo|Rozdělení Franské říše podle verdunské smlouvy z roku 843]]
Franská říše dospěla za vlády Karla Velikého ke svému vrcholu, ale její rychlý vzestup už v&nbsp;sobě skrýval zárodky úpadku. Nebylo v&nbsp;silách ani nejschopnějšího z&nbsp;panovníků, aby dokázal prostředky běžnými v&nbsp;té době udržet tak ohromnou říši pod jedinou vládou. Výboje, které přinášely bohatství a&nbsp;rozšiřovaly moc krále, skončily. Bohatí a&nbsp;vlivní šlechtici o&nbsp;mocného vládce nestáli, a&nbsp;tak využívali každé příležitosti k&nbsp;odboji proti němu.
 
 
{{Portály|Středověk}}
{{Autoritní data}}
 
[[Kategorie:Franská říše| ]]
1 084 530

editací