Klenba: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
typo |
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
[[Soubor:Kutná Hora-Cathedral St Barbara-interior6.jpg|
'''Klenba''' je samonosná, vzhůru vypuklá [[Stavba|stavební]] [[Nosná konstrukce|konstrukce]], která se užívá na zastropení a zakrytí prostoru. Podobně jako [[oblouk (architektura)|oblouk]] využívá toho, že váha klenby se přenáší na její podpory, a to ve svislém i vodorovném směru.
V historii se používaly především ploché (neklenuté) [[trám]]ové [[strop]]y, klenba k nim tvořila podstatně náročnější a nákladnější alternativu, která však umožňovala zastropit větší prostory a použití [[Požár|nehořlavého]] materiálu. Potřeba použití kleneb je na ústupu od [[19. století]], kdy se objevují modernější konstrukce, ocelové [[nosník]]y, [[příhradová konstrukce]] a později [[železobeton]].
== Části a parametry klenby ==
[[Soubor: Arch illustration.svg|
;Části
* '''''pata klenby''''' – bod nebo přímka, kde se svislá konstrukce podpěry (stěna nebo sloup) začíná odchylovat od svislice a přechází do křivky směřující k protilehlé straně zaklenutého prostoru
Řádek 21:
== Historie ==
[[Soubor: Medinet Habu Divine Adoratrice3.JPG|
[[Soubor:Visby-StNicolaus 09.jpg|
Nejjednodušší způsob zastropení představuje [[trám]] nebo kamenný [[nosník]]. Rozpětí lze zvětšit, pokud se dva kameny opřou šikmo proti sobě. Přechodem ke klenbě je ústupková klenba z vodorovných desek, které se z obou stran stupňovitě přesahují, až se ve vrcholnici setkají. Skutečné klenby se liší tím, že se staví na lešení nebo bednění.
Nejstarší klenby jsou doloženy již ze [[sumerská architektura|sumerské architektury]] ze 4. tisíciletí př. n. l. Nejstarší dochovaná klenba je v chrámu [[Ramesse III.]] v [[Medínit Habu]] a pochází z [[12. století př. n. l.]]. Klenby se používaly jak v monumentálních, tak také v [[inženýrské stavby|inženýrských stavbách]] ([[stoka|stoky]], [[most]]y, [[tunel]]y). K velké dokonalosti dovedla klenby římská a byzantská architektura.
Zlatý věk klenby nastal ve středověké architektuře, zejména při stavbě chrámů a katedrál. Veliké a vysoké prostory i požadavek na veliká okna v gotice si vynutily stále důmyslnější konstrukce a vzniklo mnoho nových forem i technik. Od [[renesance]] se klenby stále častěji užívaly i u světských staveb (sály v palácích, na městských radnicích) a zároveň pomalu převládaly klenby cihlové nad kamennými. Vícepodlažní budovy přitom vyžadovaly snížení klenby a tím i celého podlaží. Tento vývoj vrcholí v barokní době.
Od 19. století se objevují ocelové a ve 20. století i betonové nosníky, takže klenby se používají už jen u reprezentativních budov, v současné době zejména betonové, které dovolují i složitější tvary (paraboloid, hyperboloid atd.).
Klenba je dokladem vyspělého stavebního umění. Samotné sestrojení klenby vyžaduje schopnosti kvalitního opracování stavebních materiálů, je dokladem vysoké úrovně organizace pracovních postupů na stavbě a zároveň i dokladem rozvinutého stavitelství.
[[Soubor: Romanesque and Gothic loads.jpg|
== Konstrukce ==
Ideální tvar klenby by tvořila [[řetězovka]], která se ovšem obtížně konstruuje a nahrazuje se proto jinými křivkami (oblouk kružnice nebo elipsy, lomený oblouk atd.) Klenba účinně převádí síly z vlastní hmotnosti (v případě vodorovného nosníku by působily svisle) do směru, který působí přibližně ve směru křivky oblouku klenby. Tím však vnáší do svislých nosných konstrukcí složku horizontálních sil. S tou se musí stavitelé vyrovnat hmotností svislých konstrukcí, která účinky bočních sil vydrží, vyrovnáním silových účinků navazujících kleneb v řadě, pomocnými konstrukcemi zvenčí i uvnitř a podobně. I řešení těchto problémů vypovídá o úrovni stavitelů.<ref name="A"/>
Řádek 65:
|}}
=== Klenba valená ===
Valená klenba se nejčastěji konstruuje podle kruhového oblouku a tvoří ji část válcové plochy. Spočívá na dvou protilehlých stěnách (případně vodorovných nosnících) a obvykle se staví nad čtyřúhelnými prostory ([[Klenební pole|klenebními poli]]).
''Stoupající / klesající'' valená klenba je taková, jejíž vrcholnice má stoupající nebo klesající směr. Užívá se například v chodbách se šikmým sklonem podlahy nebo nad schodišti, může však vzniknout i u klenby křížové. Pokud přímky znázorňující patu klenby nejsou navzájem rovnoběžné a klenba kryje prostor s lichoběžníkovým půdorysem, její líc bude tvořit výseč komolého kužele a vrcholnice bude stoupající nebo klesající. To umožňuje dosahovat iluze prodloužení, případně zkrácení prostoru. Takových postupů s oblibou užívali barokní stavitelé.
Řádek 72:
=== Klenba křížová ===
[[Soubor:Groined vault 001.png|
Vzniká pronikem dvou navzájem kolmých valených kleneb; pokud jsou vystavěny podle oblouků se stejným poloměrem, uzavírají prostor se čtvercovým půdorysem. Místo dvou stěn (přímek) u valené klenby tvoří podporu křížové klenby jen čtyři rohové body. Díky tomuto uspořádání je možné přiřazovat k základnímu klenebnímu poli další pole ve všech čtyřech směrech.
Jsou-li vrcholnice křížících se valených kleneb klenby křížové vodorovné, jedná se o křížovou klenbu ''přímou''. Pokud vrcholnice křížících se kleneb směrem ke křížení stoupají, jedná se o křížovou klenbu ''stoupající''. Taková klenba vznikala při stavbě klenby žebrové, pokud měla i žebra tvar kruhového oblouku; křížová klenba přímá naproti tomu vyžaduje buď zploštělý tvar příčného žebra, anebo převýšený tvar základních oblouků. Tomu vyhovují oblouky lomené
Řádek 80:
=== Klenba žebrová ===
[[Soubor:20060903 Michaelsberg Michaelskirche Gewoelbe Chor.jpg|
Klenba žebrová využívá nosných žeber k usměrnění a přenosu sil z klenby do podpor. Nad půdorysem prostoru se nejprve postaví diagonální oblouky čili [[žebro (architektura)|žebra]] a prostory mezi nimi ([[kápě]]) se vyplní lehčím zdivem. Toto ve výsledku jednoduché řešení klenby je technicky velmi náročné. Jednotlivé díly často bohatě profilovaných kamenných žeber vytvářeli kameníci na zemi podle šablon a výkresů. Museli pracovat velmi přesně a práce musela být dokonale organizována, aby vznikl dojem plynulého oblouku. Rozkreslováním tvarů jednotlivých kamenů se zabývá tzv. ''kamenořez''.
Jako první začala s používáním žebrové klenby [[románská architektura]] v Toskánsku. Zdejší stavitelské prostředí žilo ve velkém rozmachu a tak brzo obohatilo klenbu žebrovou o lomený oblouk. Tyto úpravy značně zrychlují a patrně i zlevňují stavby snížením nároků na spotřebu materiálu. Zlehčením kleneb a optimalizací převodu sil do podpor se snižují i nároky na svislé nosné konstrukce, takže stavbu lze odhmotňovat. Tím, že klenební žebra zviditelňují hlavní linie sil působících ve klenbě, dostávají stavitelé jakýsi návod pro další formování a zdokonalování kleneb.
S nástupem žebrové klenby, se stává zaklenutí prostoru svébytným uměleckým prostředkem. V [[gotická architektura|gotické architektuře]] již je žebrová klenba považována za natolik hodnotný počin, že se často obejde bez výzdoby nástěnnými malbami. Výsledkem je bohatství typů [[Gotická klenba|gotických kleneb]], kde konstrukční funkce žeber čím dále tím více ustupuje funkci dekorativní. Jmenujme alespoň typy - klenby síťové, visuté, vějířové a kroužené. Komplikované útvary žebrových kleneb nakonec zanikají ve sklípkových či diamantových klenbách 15. a 16. století.
<gallery>
Soubor:Lienzingen-Liebfrauenkirche 1.jpg|Síťová klenba
Soubor:Bath.abbey.fan.vault.arp.jpg|Vějířová klenba
Řádek 100:
== Klenby podle materiálu ==
=== Klenba kamenná ===
[[Soubor:Rub klenby sv.Bartolomeje.JPG|
Pro klenby větších rozponů se často používal kámen, zejména pro svoji pevnost v tlaku. Kámen jako konstrukční prvek kleneb je typický pro starší klenby, kdy ještě nebyla výroba cihel běžná. Kámen s cihlou lze však i kombinovat tak, že žebra klenby jsou kamenná a výplň mezi nimi je klenutá z cihel.
=== Klenba cihelná ===
[[Soubor:MontelibrettiPalazzoBarberini2.jpg|
[[Soubor:KLenba cihelná.PNG|
Užívala se v oblastech, kde nebyl vhodný lomový kámen (např. v severním Německu). Pro konstrukce cihelných kleneb byly využívány tvarovky, které zlepšovaly a zjednodušovaly zdění obloukových tvarů tím, že se velké obdélníkové strany cihly sbíhaly pod úhlem odpovídajícím úseku, který v klenbě jednotlivá cihla zaujímala.<ref name="A"/> Pokud památkově chráněná klenba začne sedat, opravuje se tak, že se do cihlových spár zespodu zatloukají dřevěné klíny. Tím se klenba "utáhne". Dřevo musí být dobře vyschlé, tvrdé, ideální je jasanové, které téměř nereaguje s vápnem. Zcela nevhodné je dřevo dubové, byť také tvrdé - v případě vlhkosti v klenutí se z něho uvolní tříslo, které pak s vápnem vytvoří na omítce těžko odstranitelné hnědé skvrny.
Řádek 144:
* {{Commonscat|Vaults}}
* {{NK ČR|ph206861}}
* [http://www.stavitel-jf.cz/category/stavebni-postupy/sklepy-a-klenby/ Sklepy a klenby - stavební postup] pro stavbu klenutého [[
* [http://www.novinky.cz/bydleni/jak-na-to/188903-jak-lze-zrekonstruovat-puvodni-cihlovou-klenbu.html Jak lze zrekonstruovat původní cihlovou klenbu] na [[Novinky.cz]]
* [http://sweb.cz/drapal.martin/test3.htm Dějiny stavitelství - vypracované otázky]
Řádek 154:
{{Portály|Architektura a stavebnictví}}
{{Autoritní data}}
[[Kategorie:Klenby]]
| |||