Mše: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy
Řádek 1:
{{různé významy}}
[[Soubor:Esperanta_meso_dum_IJK_en_Liberec_004.jpg|thumbnáhled|upright 1.2|[[Kardinál Vlk]] celebruje mši]]
[[Soubor:Missa tridentina 002.jpg|thumbnáhled|Při mši slavené v [[Tridentská mše|tridentském ritu]] koná kněz úkony čelem oltáři.]]
'''Mše''' čili '''mše svatá''' je nejdůležitější typ [[Bohoslužba|bohoslužby]] v některých křesťanských církvích. Liturgické předpisy za normálních okolností nedovolují slavení mše na [[Velký pátek]].
 
Mše se skládá ze dvou hlavních částí: [[Bohoslužba slova|bohoslužby slova]], jejímž jádrem je předčítání [[Bible|biblických textů]], a [[Bohoslužba oběti|bohoslužby oběti]], připomínající oběť, vzkříšení a stálou přítomnost [[Ježíš Kristus|Ježíše Krista]]. Podle katolického učení smí bohoslužbě oběti předsedat (vysluhovat) pouze [[biskup]] nebo [[kněz]].
 
Označení ''mše'' je přejato ze závěrečných slov latinské liturgie [[římský ritus|římského ritu]] ''„Ite, missa est.“'' ([[latina|latinsky]] doslova „Jděte, propuštěna je.“) – k čemu se vztahuje tato věta není zcela jisté, nejspíš ke shromáždění, ale i možná k posvěcenému chlebu a vínu, které se v raných dobách křesťanství posílaly k sousedním křesťanským společenstvím <ref>REJZEK, Jiří. ''Český etymologický slovník''. Voznice: Leda, 2012. ISBN 978-80-7335-296-7.</ref>
 
Ve východních církvích se podobná bohoslužba označuje jako [[božská liturgie]], v evangelických církvích jako (svatá) [[večeře Páně]].
 
Podle [[katolictví|katolického]] chápání není slavení [[eucharistie]] pouhou připomínkou [[poslední večeře]] [[Ježíš Kristus|Ježíše Krista]] s jeho [[učedník]]y, ale především nekrvavým [[reálná přítomnost|zpřítomněním]] [[oběť|oběti]] Ježíše Krista na kříži a oslavou jeho [[vzkříšení]]. Proto je mše někdy označována též jako '''mešní oběť'''.
 
Jako [[Mše (hudba)|mše]] se rovněž označuje hudební forma, která se vyvinula ve [[středověk]]u jako muzikální ztvárnění některých částí mešní liturgie.
 
Vedle dnes v římskokatolické církvi nejobvyklejšího liturgického obřadu, někdy ne zcela správně nazývaného [[Mše Pavla VI.]], zavedeného po [[Druhý vatikánský koncil|druhém vatikánském koncilu]], existují i další liturgie. Jako mimořádná forma římského ritu se slouží starší, tzv. [[tridentská mše]], zvaná mše sv. Pia V. Mimo to existují i další zvláštní starobylé způsoby liturgie, užívané buď místně či některými řády. Jedná se např. o mše v [[ambrosiánský ritus|ambrosiánském]], [[Mozarabský ritus|mozarabském]] nebo [[dominikánský ritus|dominikánském]] ritu.
 
Podoba mše se také liší podle příležitosti, kdy je sloužena. Zejména existuje zvláštní mše za zemřelé čili [[rekviem]]. V rámci mše je rovněž možno podle okolností konat další obřady, například poskytovat [[křest]] nebo uzavírat [[manželství]].
 
V [[římskokatolická církev|římskokatolické]] církvi [[Kánon_Kánon (kanonické_právokanonické právo)|kánon]] (c. 904) vyzývá kněze ke slavení mše každý den – ''Kněží, majíce na paměti, že v tajemství eucharistické oběti se neustále koná dílo vykoupení, ať často slaví mši svatou, dokonce se velmi doporučuje denní slavení, neboť ono i bez účasti věřících je úkon Kristův a církve, v jehož konání kněží naplňují svůj hlavní úkol.''
== Odkazy ==
=== Související články ===
Řádek 41:
{{části mše}}{{Eucharistie}}
{{portály|Křesťanství}}
{{Autoritní data}}
 
[[Kategorie:Mše| ]]