Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 16 bajtů ,  před 2 lety
m
Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy
== Historie zápasů ==
 
Za iniciátory gladiátorských zápasů se obecně považují [[Římané]]. Až do počátku [[20. století]] se předpokládalo, že tento zvyk přejali od [[Etruskové|Etrusků]], o čemž už dnes existují pochybnosti, jelikož se z dob [[Etruskové|Etrusků]] nedochovalo jediné vyobrazení zápasů se zbraněmi muže proti muži. Nejstarší dochované [[freska|fresky]] zachycující boj dvou ozbrojených mužů vybavených [[Přilba (vojenská výstroj)|přilbicemi]], [[štít]]y a [[oštěp]]y, pocházejí ze [[4. století př. n. l.]] z [[Kampánie]], která byla dlouhodobě obydlena [[Řekové|Řeky]]. Jedná se zřejmě o zpodobnění řeckých pohřebních slavností spojených s oběťmi. V [[Kampánie|Kampánii]] se pak zřejmě tyto pohřební slavnosti odloučily od řeckého vlivu a byly postupně nahrazeny zápasy mužů bojujících na život a na smrt. Nejranější [[Starověký Řím|římské]] gladiátorské zápasy pak byly součástí pohřebních obřadů, které měly mrtvým usnadnit přechod ze světa živých do říše mrtvých a zároveň ukázat bohatství a moc rodiny, která pohřeb pro svého příbuzného uspořádala. Hlavním smyslem pořádání soubojů však zřejmě byla snaha ilustrovat ctnosti, které [[Starověký Řím|Řím]] učinily velkým a jaké zemřelí za života projevovali, tedy odvahu, sílu a udatnost. Z počátku byly pohřební hry soukromou záležitostí. V [[Starověký Řím|dobách republiky]] [[aristokracie]] vynakládala na pohřební obřady stále více peněz, zpřístupnila je veřejnosti a jejich průběh využívala ke zvýšení prestiže a oblíbenosti u lidu. Největšího úspěchu dosáhly samozřejmě právě gladiátorské zápasy, které byly obecnému lidovému vkusu nejbližší. Až do poloviny [[1. století př. n. l.]] se římské hry rozlišovaly na ''ludi'', organizované státem (závody vozatajů a hon na divoká zvířata) a ''munera'', pořádané za soukromé peníze (sem patřily i gladiátorské zápasy). Gladiátorské hry pořádané státem se poprvé konaly v dubnu roku [[42 př. n. l.]]
* [[264 př. n. l.]] – Říman [[Decimus Jubius Brutus Pera]] měl na svém pohřbu 6 soubojů.
* [[200 př. n. l.]] – na pohřbu [[Římský konzul|konzula]] [[Marcus Valerius Laevinus|Marca Valeria Laevina]] se střetlo 50 gladiátorů
 
== Zvířata a hry ==
[[Soubor:Bestiários.jpg|thumbnáhled|Zápasy divokých zvířat a popravy zločinců a otroků]]
V císařském období vzrostl při gladiátorských hrách význam zvířat. Za období republiky se zvířata používala v aréně hlavně k [[Poprava|popravám]] odsouzených zločinců a [[Dezerce|vojenských zběhů]]. Později byli tímto způsobem popravováni křesťané.
Teprve [[Pompeius]] a [[Gaius Iulius Caesar|Caesar]] začali ve větší míře předvádět zápasy šelem se speciálně vycvičenými gladiátory - ''venatiory''. Tato podívaná, která většinou končila smrtí zvířat, se označovala jako ''venatio'' "lov, štvanice". V některých případech byly inscenovány i zápasy zvířat proti sobě, např. lva s tygrem, býka s medvědem, slona s nosorožcem. zvířata byla před vstupem do arény vyhladověna, rozdrážděna a pokud měla bojovat proti sobě, mohla být navzájem svázána řetězem. Nejoblíbenějšími aktéry her byly kočkovité šelmy, zvláště [[Lev|lvi]], levharti a tygři, dále medvědi, [[krokodýli]], býci, [[Prase divoké|divocí kanci]], nosorožci a sloni. Zvířat bylo při zápasech spotřebováno ohromné množství. Pompeius poslal do arény 600 lvů, Caesar 400, [[Octavianus Augustus |Augustus]] 420 tygrů a 600 levhartů, Nero 300 medvědů, za císaře [[Titus|Tita]] bylo během oslav při příležitosti otevření [[Koloseum|Kolosea]] zabito asi 9.000 zvířat. Císař [[Commodus]] rád zabíjel divoké šelmy vlastníma rukama, někdy uřezával hlavy [[Pštros dvouprstý|pštrosům]] a nechal bezhlavé ptáky pro zábavu chvíli pobíhat po aréně. Smutný primát drží asi [[Traianus]], který nechal při hrách, jimiž oslavoval své vítězství nad [[Dákové|Dáky]], usmrtit 11.000 šelem.
Vzácněji byla při hrách předváděna i jiná zvířata jako [[Pštros dvouprstý|pštrosi]], [[Zebra Grévyho|zebry]], hroši, žirafy, různé druhy antilop a jelenů, ale také [[Muflon|muflonimuflon]]i, [[Zajíc bělák|arktičtí zajíci]] a [[tuleni]]! Zabitá zvířata bývala prodávána jako maso nebo o ně diváci soutěžili v jakési loterii.
Od doby císaře [[Probus|Proba]] byly organizovány štvanice typu "udělej si sám", kdy byla do arény vypuštěna různá zvířata, např. jeleni, mufloni, pštrosi, antilopy, osli nebo divoká prasata (i březí svině). Diváci byli ozbrojeni noži a oštěpy, na povel byli vpuštěni do arény, kde si každý mohl zabít "své" zvíře.<ref>Dunkle, Roger: Gladiátoři. Praha: Vyšehrad, 2011, s. 297-318</ref> Rovněž bylo zvykem rozhazovat mezi diváky živou [[Domácí drůbež|drůbež]] nebo [[Holub domácí|holuby]] s přistřiženými křídly. Ptáci však byli přitom často roztrháni, proto bylo později zavedeno losování.
Proti štvanicím a zápasům zvířat příliš nevystupovali antičtí filozofové ani [[Křesťanství|křesťané]]. Zápasy zvířat zanikly na západě až v polovině 6. století, kdy je zakázal ostrogótský král Itálie [[Theodorich Veliký]]. V [[Byzantská říše|Byzanci]] se však pořádaly ještě koncem 7. stol.
 
== Jak se člověk mohl stát gladiátorem ==
Za raných dob [[Starověký Řím|římského]] gladiatorství byla většina gladiátorů [[Otrokářství|otrockého]] stavu. Mezi [[Otrokářství|otroky]], kteří byli přinuceni k povolání gladiátora, se nacházeli mnozí váleční [[Otrokářství|otroci]], kteří podle zvyklosti tehdejší doby ztráceli veškerá [[Základní lidská práva|lidská práva]] a byli degradováni na zboží. Jejich [[výcvik]] byl proto méně nákladný. Třetí významnou skupinou byli trestanci. Byli to většinou těžcí zločinci a takzvaní pachatelé činů proti státu, kteří byli [[Starověký Řím|římskými]] soudy odsouzeni do [[gladiátorská škola|gladiátorské školy]] nebo rovnou do [[aréna|arény]]. Později, když potřeba gladiátorů nebývale vzrostla, museli do arény i menší lotři, např. podvodníci.
Vedle otroků, válečných zajatců a zločinců nabyla v rané době císařské na významu ještě čtvrtá skupina gladiátorů: auctorati. Tak nazývali [[Římané]] státní občany, kteří se dobrovolně zavázali k boji v aréně. Nejpozději do konce [[1. století]] představovali hlavní masu gladiátorů z povolání. Mnozí auctorati byli zkrachovanými existencemi z nejnižších lidových vrstev. Lákalo je státní odbytné, jež dostávali ti, kteří přestáli svou gladiátorskou služební dobu. Jako auctoraté se však nenechávali naverbovat jen chudí lidé, i synové z bohatých rodin vstupovali někdy mezi gladiátory. Do arény je především táhla touha po dobrodružství a dráždivá hra se smrtí. Na rozdíl od otroků, válečných zajatců a zločinců směli auctoraté bydlet mimo gladiátorské školy. Museli sice pravidelně chodit do služby, jinak se však mohli pohybovat volně. Mnozí z nich měli dokonce děti a manželky.
 
== Druhy gladiátorů ==
[[FileSoubor:Gladiators from the Zliten mosaic 3.JPG|thumbnáhled|rightvpravo|Gladiátoři na mozaice v římském městě [[Leptis Magna]] v dnešní Libyi]]
Ve [[3. století př. n. l.|3.]] a [[2. století př. n. l.]] byli gladiátoři vyzbrojeni jen [[kopí]]m a [[oštěp]]em a chránili se velkým kulatým [[štít]]em a bronzovou [[Přilba (vojenská výstroj)|přilbicí]]. V průběhu [[1. století př. n. l.]] se množství zbraní, [[štít]]ů a [[Přilba (vojenská výstroj)|přilbic]] rozšířilo. Jednotlivé typy gladiátorů pak byly nazývány podle druhu zbraní, které bojovníci používali – např. [[galové]], [[thrákové]], [[samnité]], jelikož [[Římané]] zbraně pojmenovali podle národů., které proti [[Starověký Řím|Římu]] bojovaly. Většina gladiátorů se specializovala na jednu zbraň. Bylo také přesně určeno, která zbraň má bojovat proti jiné zbrani (např. murmillus bojoval téměř výhradně s thrákem, atd.).
* Samnita – nosil bohatě zdobené [[Zbroj|brnění]] skládající se z otevřené helmy s klapkami na tvářích, chocholem a peřím; trup chránily náprsní destičky; dalšími součástmi zbroje byly kovové rukavice, jedna nebo dvě holenice a velký oválný nebo čtvercový štít. Zbraní byl samnitovi meč, zřídka pak kopí.
* Thrák – nosil jednoduchou otevřenou [[Přilba (vojenská výstroj)|helmu]] s lícními klapkami, malý čtyřhranný [[štít]], dvě holenice, krátký zahnutý [[meč]] nebo méně často [[oštěp]].
* Hoplomachos – měl skvělou [[Přilba (vojenská výstroj)|helmu]] s hledím, holenice, malý kulatý [[štít]] a [[kopí]] s dýkou nebo krátký meč.
 
== Smrt gladiátorů ==
[[Soubor:Retiarius vs secutor from Borghese mosaic.jpg|thumbnáhled|Mozaika s portréty a jmény gladiátorů ze 4. století n. l.]]
Souboj mohl pro gladiátora skončit pěti různými způsoby:
* gladiátor zápas vyhrál a přežil,
 
{{Portály|Antika|Starověký Řím}}
{{Autoritní data}}
 
[[Kategorie:Starověcí Římané]]
1 084 530

editací