Otevřít hlavní menu

Změny

Velikost nezměněna, před 1 rokem
m
Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy
[[Soubor:Giorgio Vasari San Bartolomeo.jpg|thumbnáhled|upright|''Bartolomějská noc''. Výsek z fresky od [[Giorgio Vasari|Giorgia Vasariho]] z roku [[1573]], situované v Královské síni (''Sala regia'') [[Apoštolský palác|Apoštolského paláce]] ve [[Vatikán]]u]]
'''Bartolomějská noc''' ({{Vjazyce|fr }} {{Cizojazyčně|fr|''Massacre de la Saint-Barthélemy''}}) je termín označující masakr [[hugenoti|hugenotů]] ve [[Francie|Francii]] v srpnu [[1572]]. Násilnosti vypukly [[24. srpen|24. srpna]] toho roku, kdy byl mezi prvními zavražděn předák hugenotů, [[admirál]] [[Gaspard de Coligny]]. Hromadné vraždění započalo v [[Paříž]]i pod přímou patronací panujícího krále Francie [[Karel IX. Francouzský|Karla IX.]] z rodu [[Valois]] a jeho matky, [[Kateřina Medicejská|Kateřiny Medicejské]]. Z Paříže se vlna násilí rozšířila do dalších měst a na venkov a během dalších týdnů si vyžádala tisíce obětí.
 
== Okolnosti ==
V roce [[1572]] měla Francie za sebou celé desetiletí [[náboženské války|náboženských válek]], v nichž se mezi sebou ve vlnách střetávali [[Katolictví|katolíci]] a hugenoti. Symbolickým aktem smíření se měla stát svatba předního hugenota, [[Navarra|navarrského]] následníka trůnu Jindřicha Bourbonského (který se později stal francouzským králem [[Jindřich IV. Francouzský|Jindřichem IV.]]), se sestrou Karla IX., [[princ]]eznou [[Královna Margot|Markétou z Valois]], v rodině nazývanou Margot. Jindřichova matka, navarrská královna [[Jana III. Navarrská|Jeanne d’Albret]], byla velkou odpůrkyní tohoto sňatku, který jinak měl řadu příznivců. Jeanne však [[9. červen|9. června]] 1572 zemřela a svatbě už nic nestálo v cestě.
 
Napětí mezi francouzskými katolíky a hugenoty zvýšila [[nizozemská revoluce]] a invaze hugenotského vojska do [[Habsburské Nizozemí|Španělského Nizozemí]] v květnu 1572 na pomoc nizozemským protestantům, kteří povstali proti náboženskému útlaku ze strany katolického krále Filipa II. Španělského. Mnozí francouzští katolíci se obávali, že Francie bude zatažena do války proti katolickému Španělsku a podezřívali Colignyho, že chce krále přesvědčit k francouzské vojenské intervenci na pomoc nizozemským [[Gézové|povstalcům]].<ref>Holt (2005), s. 81; Calvin's book was "Praelectiones in librum prophetiarum Danielis", Geneva and [[Laon]], 1561</ref>
 
== Průběh vraždění ==
[[Soubor:Francois Dubois 001.jpg|náhled|vlevo|''Le massacre de la Saint-Barthélemy''. Malba od [[François Dubois|Françoise Duboise]], dokončená před rokem [[1584]]; nejznámější dobové zpodobnění události]]
V&nbsp;příštích dnech, kdy byl královský sňatek v&nbsp;Paříži oslavován, přesvědčovala Kateřina Medicejská syna Karla, aby proti hugenotům zasáhl mocí, což se jí nakonec podařilo, ačkoliv král choval přátelský vztah k&nbsp;admirálovi Colignymu.
 
K&nbsp;prvnímu pokusu o&nbsp;vraždu tohoto předáka došlo [[22. srpen|22.&nbsp;srpna]], kdy se ho pokusil na ulici zastřelit jeden z&nbsp;Kateřininých mužů jménem [[Maurevel]], ale pouze admirála zranil. Tento čin hugenoty velmi pobouřil. Dva dny na to, na den sv. Bartoloměje, byl admirál spolu s&nbsp;dalšími hugenotskými vůdci zavražděn v&nbsp;hostinci v&nbsp;Ponthieu, kde během svého pařížského pobytu bydlel. To bylo signálem k&nbsp;masovému vraždění po celé Paříži i&nbsp;mimo ni, jež trvalo až do října t.r. Největší masakry probíhaly v&nbsp;[[Toulouse]], [[Bordeaux]], [[Lyon]]u, [[Bourges]], [[Rouen]]u a&nbsp;[[Orléans]]u. Zdroje uvádějí různý počet obětí od dvou až po desítky tisíc. Soudobé prameny tvrdí, že v&nbsp;následujících týdnech plavalo ve francouzských řekách tolik mrtvol, že nebylo možno jíst ryby.
 
== Následky ==
[[Hugenotské války]] pokračovaly až do roku 1598, kdy francouzský král Jindřich IV. vydal [[Nantský edikt]] zajišťující rovnoprávnost mezi katolíky a hugenoty. Byla to první listina zajišťující svobodu náboženského vyznání. V roce 1685 král [[Ludvík XIV.]] ediktem [[Edikt z Fontainebleau|z Fontainebleau]] edikt nantský zrušil a prohlásil protestantské náboženství za ilegální.
 
Zajímavá byla reakce papeže [[Řehoř XIII.|Řehoře XIII.]] na masakr: všechny zvony se rozezvučely pro díkůvzdání a&nbsp;děla [[Andělský hrad|Andělského hradu]] vypálila oslavnou salvu. Byla vydána upomínková [[Vatikán|vatikánskávatikán]]ská medaile a&nbsp;Řehoř pověřil umělce [[Giorgio Vasari|Giorgia Vasariho]], aby vytvořil nástěnnou malbu masakru, která se dosud nachází ve vatikánských sbírkách. Podle některých autorů je tento popis papežovy reakce přehnaný, zčásti prý jde dokonce o&nbsp;historický [[mýtus]]. Proti této [[Bagatela|bagatelizaci]] papežova jednání má svědčit jasná symbolika pamětní mince, která oslavuje vraždění hugenotů, a&nbsp;to, že král Karel&nbsp;IX. obdržel od papeže [[Zlatá růže|Zlatou růži]]. Obojí reakce ovšem nastaly vzápětí po obdržení prvních zpráv o události, v nichž francouzské zdroje popisovaly celou událost jako potlačení hugenotského povstání. Později, když se v římské kurii rozšířilo povědomí o skutečné podstatě celé akce, byl její postoj i postoj papeže podstatně chladnější.
 
[[Filip II. Španělský]], který byl znám jako fanatický katolík, vyjádřil nad zprávou o masakru potěšení,<ref>Ward, A.W. (et al. eds.) (1904), ''[https://books.google.com/books?id=x9VmAAAAMAAJ&printsec=frontcover#v=onepage&q&f=false The Cambridge Modern History - Volume III: Wars of Religion]'', Cambridge University Press, Oxford, s. 20</ref> naopak nábožensky tolerantní římský císař a český král [[Maxmilián II. Habsburský]], bratranec Filipa II. a tchán Karla IX., byl zprávou o masakru znechucen a označil událost za "ostudnou".<ref>Georges Bordonove ''Henri IV'' (Editions Pygmalion, 1981) s. 82: ''le honteux bain de sang''</ref>
 
== Související články ==
* [[Osmdesátiletá válka]]
* [[Protireformace]]
* [[Šmalkaldská válka]]
* [[Třicetiletá válka]]
 
== Reference ==
 
{{pahýl}}
{{Autoritní data}}
 
[[Kategorie:1572]]
1 084 174

editací